Dracula 4: The Shadow of the Dragon - recenze
Drákula se nepromenuje ve hrách, filmech a divadelních představeních s takovou pravidelností, jako námět zombie apokalypsy. Na druhou stranu ale jde o téma dlouhotrvající, které se objevuje s nevyčerpatelnou pravidelností mnoho desítek let.
Rise of the Triad - recenze
Pryč s rudolfínskými elixíry! Omládnout se dá jedině hrami. Často mi něco v tom smyslu tvrdí moje matka. Pokaždé, když se zeptá, jak mi jde psaní od ruky, skončí rozhovor poznámkou, že už bych si měl konečně najít slušné zaměstnání. V jejích očích zůstávám stále dítětem, neboť hraji hry. A to už mi přitom táhne na třicet. Do svých mladých let se teď ale stále častěji vracejí i vývojáři.
Surgeon Simulator 2013 - recenze
Různé slevy nejsou ani zdaleka jediným důvodem, proč občas zabloudit na Steam. Přiznejte si, že jste občas z těch áčkových her unavení a chcete se odreagovat u něčeho bizarního. Simulátor metaře jste vyzkoušeli loni, kombajnování ve Farming Simulator už vás nebaví, ale někde vzadu v hlavě klíčí pocit viny, že jste se vydali na dráhu programátorů, ekonomů, právníků a dalších materialistických oborů, místo abyste prokázali světu službu a stali se lékařem. Naštěstí to můžete napravit alespoň virtuálně. Po seznámení se Surgeon Simulator 2013 budete příště sestřičku na sále prosit, aby vám to anestetikum píchla pro jistotu dvakrát.
Shadowrun Returns - recenze
Každý národ se modlí, aby byl mír uzavřen raději před válkou než po ní, ale většinou to nevyjde. Ani v naší blízké budoucnosti prý nebudeme chytřejší. Počítá s tím scénář k Shadowrun Returns a jeho autor Jordan Weisman, jinak designérská legenda. Na jeho velký tvůrčí návrat se vyplatilo čekat. Nový Shadowrun je temný, syrový a postapokalyptický. Tak ho máme rádi.
Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze 3. epizody
První dva díly zamýšlené čtyřdílné série Cognition: An Erica Reed Thriller nasadily laťku vysoko. Obavy z toho, že by tvůrci hry ze studia Phoenix Online v některém z pozdějších dílů mohli vyhořet, byly rozhodně na místě. Podobné série si jednu či dvě slabší chvilky vždycky vyberou a neunikla tomu například ani jinak parádní první řada The Walking Dead. Cognition však jako zázrakem ani napotřetí nezklamala. Třetí epizoda série, která byla nedávno schválena na Steam Greenlight, přikládá polínka do ohně a dává jasně najevo, že hodlá vysokou kvalitu držet až do samotného závěru.
Román You od scénáristy Looking Glass je dárkem pro pamětníky
Co je spartánky pojmenovaná kniha You? Jde o počin Austina Grossmana, tedy pána z éry Looking Glass Studios, a scénáristy i designéra titulů jako Ultima Underworld II, System Shock, Trespasser, Deus Ex, Epic Mickey či Dishonored. Konečně nadešel čas na delší recenzi (z anglické verze) tohoto literárního díla, které se nepřímo pyšní ambicí být ultimátním románem o hraní her. A když kniha jako tato začíná citátem od Shakespeara, je zaděláno na paralely i skutečně existenciální rozebrání kouzla interaktivní zábavy. Jak však praví stará moudrost, není všechno zlato, co se třpytí.
Shadow Warrior Classic Redux - recenze
Snad tisíckrát jsem si v průběhu hraní vyhlazené verze střílečky Shadow Warrior kladl otázku, zda má oprašování her z druhé poloviny devadesátých let smysl. Jestli nejde o přehnaně naivní představy tvůrců o nás hráčích. Proč se vlastně vracet do minulosti po dávno prošlapaných cestách? Snad z nostalgie? Ne nutně. V dnešní době příliš vážně se beroucích stříleček může jednoduchý, nenáročný, přímočarý a vtipný titul působit jako dar z nebes. I když má na krku šestnáct křížků.
ShootMania Storm - recenze
Představte si multiplayerovou hru, v níž dokáže zvítězit začátečník i proti ostřílenému matadorovi. Hru neovlivnitelnou mikroplatbami, levelováním či upravováním zbraní a schopností. Naivní myšlenka? Ne tak docela. Minimálně lidé z Nadea si dovolí nesouhlasit a svůj pohled na věc podpoří několikaletými zkušenosti s TrackManií, jejíž jednoduchý systém závodění celosvětově uchvátil několik miliónů hráčů. Proč to tedy nezkusit ještě jednou, tentokrát v žánru multiplayerových stříleček?
Legends of Dawn - recenze
Chorvati vstoupili do letní turistické sezóny skutečně ve velkém. Hned na začátku července se stali členy Evropské unie a krátce poté nezávislí vývojáři ze studia Dreamatrix dokončili a vydali diablovské RPG Legends od Dawn. První rozhodnutí je nevratné a už jej nic nezmění, k druhému naštěstí existují updaty a záplaty, které mohou hru vylepšit. A že těch updatů bude třeba!
Papo & Yo - recenze
Existuje celá řada způsobů, jak se postavit k obtížným životním momentům. Například zády. V tu chvíli na démony minulosti nevidíte, tudíž zdánlivě neexistují a nemůžou vás trápit – až na ten neodbytný pocit, že vás někdo sleduje, že za vámi číhá a chystá se udeřit. Právě takhle nakládal Vander Caballero se vzpomínkami na svého zesnulého otce: alkoholika, který s každým výbuchem vzteku tyranizoval celou rodinu a nejspíš měl na triku i špínu, o které jeho syn ještě není připraven mluvit.
Knights of Pen and Paper + 1 Edition - recenze
„Pojďte, pane, budeme si hrát!“
MotoGP 13 - recenze
Licencované sportovní hry to mají u kritiky vždycky těžké. Co mohou kromě aktualizovaných soupisek nabídnout, aby se daly hodnotit jako nové zboží? Některé se o inovace snaží alespoň v nepravidelných vlnách. Například letos bychom se po dlouhém čase mohli dočkat dvou zcela parádních fotbalů s novou fyzikou.
Skyward Collapse - recenze
Je poměrně obtížné popsat, o čem je vlastně Skyward Collapse. Tvůrci hry říkají, že to je jedna z poutavých her na Boha, kdy pod sebou ovlivňujete planetární dění a ukájíte své ego jako Peter Molyneux. Osobně jsem toho názoru, že tvořit a hrát „božské hry“ je spíše projevem nějakého duševního problému, protože i původní Populous byla značně nudná a rovněž tak i drtivá většina následujících her tohoto žánru včetně Black & White. Jejich pověst a renomé byly vždycky mnohem větší, než jejich skutečná zábavnost a dlouhodobá hratelnost. Ale někdo je zkrátka rád, když se k němu lidi modlí, i když jsou jenom virtuální.
Van Helsing: neuvěřitelná dobrodružství - recenze
Studiu Neocore Games to trvalo řadu let a pár solidních hardcore strategií říznutých akčními RPG prvky (King Arthur, The Kings Crusade), než se vývojáři rozhodli udělat z pouhého doplňku plnohodnotný akční RPG titul.
Civilization V: Brave New World - recenze
Vím, pálím nyní do vlastních řad, ale už u recenze předešlého datadisku jsem čelil nejasnostem okolo místního hodnocení Civilization V, takže považuji za vhodné zdůraznit, že v mém kumbále je hra ověnčena šestkou. Hra umí dobře mást tělem a její nedostatky se dost špatně rozeznávají na první a možná i na druhý pokus. Roli hraje i historická paměť, která u Civilizace vede k dojmu, že hra se nechová dle vašich představ kvůli vašim chybám. Ostatně tahle série byla vždy pověstná tím, že jste si chybná rozhodnutí slízávali i dlouhé tahy po jejich učinění. Z Gods & Kings se nakonec vyklubala ucházející žehlička, která systém o stupínek vytáhla pouze díky vlivu náboženství, jenž značně oddálilo, v pozdějších fázích nevyhnutelnou, přeměnu světového společenství v koutek kreténů.
Gunpoint - recenze
Nad hlavní třídou se smráklo a déšť začal hrát na střechy. Tohle je večer jako stvořený pro jednoho muže, jeden televizní program a čtyři příjemně vyhřáté cihlové zdi činžáku. Nestěžuju si. Jako bych ale věděl, že tenhle večer klidně neskončí. Kožené křeslo mě najednou strašně pálí do zad a chystám se odejít. Prostě tuším, že brzy nastane chvíle, kdy budu muset zbavit svět dalšího lumpa.
The Walking Dead: 400 Days - recenze
Pane Carmacku, jak že to bylo s tím srovnáním příběhu ve hrách a v porno filmech? Může být příběh natolik důležitý, až pomalu vytlačí samotné hraní? Že ne? V případě adventurní série The Walking Dead rozhodně ano. Komiksově zabarvená adventura od Telltale Games loni vypálila rybník nejednomu vysokorozpočtovému titulu a ukázala, že když je hra dobře napsaná a osazená, hráči ji odpustí i takové věci, jako že si v ní vlastně moc nezahrají.
Strike Suit Infinity - recenze
Vesmírná střílečka Strike Suit Zero měla mnoho potenciálu, který však tvůrci nevyužili. V podstatě by se dalo říct, že hra působila, jako by si její vývojáři ukrojili příliš velký krajíc vesmírné akční arkády, který se jim nepovedlo dost dobře sežvýkat. V případě Strike Suit Infinity proto zvolili jiný přístup. Hru zbavili veškerého zbytečného pozlátka, osekali z ní, co mohli a nechali prakticky jen základní hratelnost. Pomohlo to?
Magrunner: Dark Pulse - recenze
Zkouším popatnácté nastoupit na plošinu, která rotuje "kolem světa" a sláva - daří se mi to. Jenže žaludek zase volá o pomoc. Ani nevím kvůli čemu víc. Jestli ze strachu, že nestihnu včas přestoupit na úplně stejný čtverec, který létá v protisměru, nebo z toho, že jsem tak hloupý a vůbec to zkouším. Stejně zase ztroskotám a Magrunner sežere další kus mého mozku. A možná i část reflexů, sebevědomí i trpělivosti. Nedokážu si vzpomenout na žádnou jinou hru, která by si mě tak moc chtěla dát k večeři.
Wargame: AirLand Battle - recenze
Wargame: European Escalation před rokem příjemně překvapila všechny fanoušky realtimových strategií, kteří zrovna neholdují hrám typu „postav základnu - vycvič jednotky - vrhni to všechno na základnu nepřítele“. European Escalation zcela zavrhla první bod a druhý si notně upravila. Jednotky necvičíte, ale za body získané z ovládaného území jich povoláváte přesně stanovený počet z předem sestaveného balíků. A konečně třetí pilíř tradičních RTS her si první Wargame v rámci taktiky upravila zcela k nepoznání. Stejně jako ve válce není v European Escalation nutné klikat co nejrychleji myší, ale vše dopředu promyslet a neposílat osamělého pěšáka proti tanku T-80.
