Rise & Shine - recenze
Poklidný svět Gamearth napadli bestie z vesmíru a odvahu vzdorovat jim našlo pouze dítě s kouzelnou pistolí. Klasická plošinovka Rise & Shine kombinuje infantilnost Commander Keen s nápaditou akcí a barvitým designem prostředí. Bohužel, pod slupkou z cukrkandlu se skrývá zklamání. Hra je trestuhodně krátká a svůj hendikep vyvažuje víc než přehnanou obtížností. Je lepší se na ni dívat než ji hrát.
Franchise Hockey Manager 3 - recenze
Dívám se na čerstvý sestřih zápasu Detroit – Montreal a končí skoro dřív, než dopíšu tuhle větu. Jedna nula pro Red Wings? No tak kde to jsme. Klidně mě nařkněte, že patřím do starého železa, ale hokejové skóre má dát v součtu dvouciferné číslo. Když jsem ve Franchise Hockey Manager 3 s Montrealem udolal Boston 7-6, srdéčko mi plesalo nejenom proto, že jsme porazili nenáviděného rivala.
Zombasite - recenze
Je vůbec možné udělat hack and slash RPG bez toho, aby bylo alespoň v některém ohledu srovnáváno s Diablem? Snad každý rok se na scéně vyrojí nové tituly, které se snaží napodobit pekelnou řežbu s větším či menším úspěchem. A pak je tu Zombasite. Hra, která se na první pohled tváří podobně, ale ve skutečnosti se jedná o virus, který hráče napadne, a jen tak ho nepustí.
Orwell - recenze
„Soukromí je mrtvé, což lidem škodí“, sděluje hra se symbolickým názvem Orwell. Legendární Velký bratr v ní vstoupil do 21. století, kdy k nastolení společenské poslušnosti není třeba obhroublé propagandy a mučení, protože nejúčinnější je ovlivňovat lidi po internetu. A také je sledovat. Simulátor digitálního fízlování přináší nový pohled na společenskou nesvobodu, v níž se naivita ze sociálních sítí střetává s paranoidními myšlenkami George Orwella. Navíc je zabalený ve špičkové hratelnosti s originálními nápady.
Farming Simulator 17 - recenze
Dávno pryč jsou doby, kdy byla série Farming Simulator bizarní okrajovou zábavou pro hrstku podivínů. Nechápejte to špatně, pořád se jedná o projekt, k němuž je potřeba přistupovat s velice specifickým stavem mysli, ale dle neoficiálních statistik si tuto agrární eskapádu zahraje na Steamu momentálně v průměru devět tisíc lidí denně, což ji bez problémů zaručuje místo mezi stovkou nejhranějších her této distribuční platformy.
Blade & Bones - recenze
Určitě znáte hry, ve kterých musíte jít až na krev ve snaze úspěšně projít level nebo porazit bosse. V případě akčních her je takovým zářným příkladem série Dark Souls, která stála nervy a získala si srdce nejednoho ostříleného hráče. Není proto divu, že Blade & Bones vzhlíží (přiznaně) ke svému idolu a doufá, že bude jako on.
Way of the Red - recenze
Znáte pohádku O Ptáku Ohniváku, planoucím opeřenci s rudým peřím? Možná vám ji připomene plošinovka Way of the Red. Úspěšně boří žánrové stereotypy tím, že vám v arkádových mapách nasadí křídla. Sází také na variabilní soubojový systém s přesným ovládáním. Zamrzí ovšem nezdařená retro stylizace, tragická umělá inteligence a krátká herní doba. Way of the Red nakonec nedolétla až na samotný vrchol herní zábavy.
Space Hulk: Deathwing - recenze
Temný svět Warhammer 40,000 ožil v rozporuplné střílečce Space Hulk: Deathwing. Atraktivní směs singleplayerové kampaně a kooperativního multiplayeru se v ní nepotkala s dokonalým zpracováním. Hru srážejí technické chyby a špatná tvůrčí rozhodnutí. Připravte se na frustrující jatka s katastrofálním soubojovým systémem. Špatné dojmy částečně napravují příjemné RPG prvky a efektní prostředí.
Offworld Trading Company - recenze
Kolonizace Marsu přinese nepředstavitelné obchodní příležitosti. Vypráví se o tom v ekonomické strategii Offworld Trading Company od hlavního designéra Civilization IV Sorena Johnsona. I když se hra zaměřuje hlavně na byznys, díky komplexnímu finančnímu systému a cizokrajným kulisám rudé planety pobaví hezky zeširoka. Kvůli své komplikovanosti ale není pro každého. Grafy, čísla a složité souvislosti si žádají trpělivé učení. Po zkrocení všech zákonů trhu se ale přihlásí stereotyp. Hře schází trvanlivost, kterou si musíte dokoupit ve stahovatelných balíčcích.
The Dwarves - recenze
Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.
Epistory: Typing Chronicles – recenze
Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohl propadnout výukovému programu psaní na stroji. Ale stalo se, protože pohádkový příběh Epistory - Typing Chronicles zpracovává výuku psaní na stroji kouzelným a netradičním způsobem.
Euro Truck Simulator 2: Vive la France! - recenze
Rok 2016 byl k fanouškům virtuálních kamionů více než štědrý. Nejprve dostali nový přírůstek do série v podobě American Truck Simulator, a před Vánoci navíc rozšíření pro Euro Truck Simulator 2. V něm si vývojáři dali za cíl proměnit původně osekanou verzi Francie na verzi plnohodnotnou.
Hitman – recenze první sezóny
Holohlavý nájemný vrah se v roce 2016 rozhodl vrátit ke kořenům série, tudíž jsme se opět dočkali rozsáhlých interaktivních úrovní, kde mohla naplno pracovat naše temná fantazie. Hitman totiž není o tom, abyste svůj cíl jednoduše odpráskli – je potřeba hezké porce vynalézavosti. Je fajn, že se právě tohle vrátilo, avšak tvůrci a vydavatel si některé fanoušky poněkud rozhněvali, když se rozhodli Hitmana vydávat epizodicky v průběhu celého roku. Nyní už máme veškerý obsah pěkně pohromadě včetně vánočního nášupu, takže nastává příležitost zvážit, zda má smysl konečně obléknout černé sako a oholit si hlavu. Alespoň virtuálně.
Shadow Tactics: Blades of the Shogun - recenze
Shadow Tactics: Blades of the Shogun představuje podobný blesk z čistého nebe, jaký svého času prozářil temná herní podzemí v podobě Legend of Grimrock. Staromódní dungeony byly všemi rozumnými vývojáři považovány za žánrovou fosilii, patřící leda do muzea, a do stejné škatulky z nějakého důvodu během let zapadly i stealthové taktické strategie po vzoru Commandos či Desperados. Musí to chtít kus odvahy, vzepřít se průmyslovému konsensu, a pustit se do projektu připomínajícího hry, které byly naposledy populární někdy v minulé generaci, a to ne konzolové, nýbrž lidské. A světe div se, ona se ta odvaha vyplácí. Podobně jako Grimrock, i Shadow Tactics je totiž vynikající počítačová hra.
King's Quest - recenze kompletní hry
Už je tomu šestnáct měsíců, co jsem psal, že pustit se do tvorby remaku díla, které do jisté míry utvořilo samotný žánr, chce kus odvahy. Vývojáři ze studia The Odd Gentlemen se s tím popasovali se ctí, ačkoliv o úplně spanilé jízdě bohužel mluvit nelze. Novodobý King's Quest dospěl do finiše, k dispozici už je všech pět kapitol. Příběh tuláka, dobrodruha, rytíře, otce a krále Grahama si tak můžete užít v kuse bez rušivých prodlev při čekání na další epizodu
Downwell - recenze
Sázka na nostalgii se autorům nezávislých her stále vyplácí. Skoro se zdá, jako by část herní veřejnosti úplně ztratila zájem o moderní trendy. Na staré časy, kdy počítačové hry ještě platily za zábavu podivínů, vzpomíná také divoká arkáda Downwell. Těžko ale říci, zda se vám strefí do vkusu. Ukrutná obtížnost a strohá prezentace z ní činí po všech stránkách kontroverzní dílo, které není pro každého.
Karma. Incarnation 1 - recenze
Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.
Aragami - recenze
Někdy velký projekt se slavným jménem neuspěje, jak by publikum čekalo. A někdy zaboduje ve stejném žánru relativně nenápadná hra. Pokud bych měla tento vztah načrtnout mezi dvěma tituly, bude to návrat Thiefa a tichý příchod Aragami. Druhá jmenovaná je stealth hra z pohledu třetí osoby. A to doslova. Ve hře nemáte možnost bojovat, pouze se plížit. Hlavní postava Aragami je ze stínů vyvolané kouzlo pomsty, které se vydává zachránit svoji stvořitelku a zabít její protivníky. Příběh je vcelku minimalistický, ale pro potřeby hry naprosto stačí.
Wheels of Aurelia - recenze
Už nevím, která státní instituce to byla, ale nedávno se na sociálních sítích chlubila revitalizovanou polní cestou. Rozkošná venkovská promenáda, vybízející k podzimní procházce, dostala chodník z dlažek a betonový lem. Cesty do pekla jsou dlážděny dobrými úmysly, napadlo mě okamžitě, a napadlo mě to podruhé za poslední měsíc, protože totéž jsem si říkal během cestování s Wheels of Aurelia.
Killing Floor 2 - recenze
Co je dobré, netřeba měnit, řekli si v Tripwire Interactive, a vytvořili Killing Floor 2, která znovu glorifikuje násilí a hraje se velmi podobně jako první díl. Přichází však také se slušnou porcí nového obsahu, trvanlivou hratelností a vyladěnou technologií. Po sedmiletém čekání je známá kooperativní akce vlastně konečně taková, jakou ji hráči chtěli mít. Uchovala si lidový charakter, ale už nevypadá jako amatérský derivát Left 4 Dead od Valve. Škoda pár přehmatů, i když nejsou příliš závažné.
