Fossil Echo - recenze
Kdybych měl spočítat hry, které za poslední dobu vyšly, a prezentovaly se spíše jako umění než běžná interaktivní zábava, trvalo by mi to poměrně dlouho. Některé na to jdou pomocí profesionálně složeného a orchestrem zahraného soundtracku, jiné k tomu využívají svého scénáře nebo grafického zpracování. Mnohdy ovšem v honbě za estetikou zajdou až tak daleko, že zapomenou na samotnou hratelnost, která je vitální součástí každé dobré hry. Fossil Echo se má dle vyjádření vývojářů také zařadit do skupiny „arthouse“ her. S inspiracemi od takových velikánů jako jsou filmy Studia Ghibli nebo hry Shadow of Collossus a Ico si vývojáři dali za úkol vytvořit krátký emotivní zážitek, na který budete vzpomínat ještě dlouho po jeho skončení.
8DAYS - recenze
Coby hráči se v kůži žoldáků nebo profesionálních vojáků ocitáme každou chvíli. Občas jsou naše zážitky nájemných sil epické, plné výbuchů, pseudopříběhů a nekonečně akce. Jindy se naopak musíme plížit a drobná nepozornost stačí k tomu, abychom rozjížděli misi od začátku. Indie střílečka 8DAYS balancuje na pomyslné hranici mezi bezhlavou ujetostí a zcela vážně pojatou temňárnou – výsledek proto rozhodně nesedne každému.
F1 2016 - recenze
Formulová série od Codemasters příjemně překvapila. Místo aby tvůrci začali každoročně prodávat jen nové tabulky a statistiky, vymysleli zcela novou hru. F1 2016 je možná nejlepším formulovým simulátorem v herní historii, protože se v něm poprvé budete cítit jako opravdová závodnická hvězda. Skvěle propracovanou kariéru, parádní atmosféru a výbornou technologii kazí jen pár drobných chybek.
Worms W.M.D - recenze
Od roku 1995, kdy vyšla první Worms hra, uplynulo už 21 let. V mezičase vyšlo víc než dvacet Worms titulů. Říkal jsem si proto, o čem tak asi Worms W.M.D může být. Co může hra nabídnout nového nebo jiného, aby byla zábavná a neokoukaná. Vždyť už přeci tvůrci v jednotlivých hrách vyzkoušeli snad všechno! Hra naštěstí na všechny tyto otázky odpovídá jednoznačně, navíc pozitivně. Vítá staré i nové hráče s otevřenou náručí, která je plná výborné hratelnosti. Pryč jsou časy podivných pokusů o 3D zpracování a jiné podobné experimenty. Worms W.M.D staví na klasických 2D základech, známých zbraních a obecně hratelnosti, kterou do moderní doby přenáší s pomocí několika zábavných vylepšení. K těm se však ještě dostaneme. Ze všeho nejdříve je totiž nutné si připomenout základní pravidla a postupy Worms her v kampani.
Inside - recenze
Šest let trvalo čekání na duchovního nástupce kultovní arkády Limbo. Prostřednictvím Inside se podruhé narodila čarokrásná směs snadno pochopitelné hratelnosti a dech beroucí atmosféry. A tentokrát je vše dozdobeno i špičkovou technologií. Inside je pastvou pro oči a zásobárnou emocí, ale musím si rýpnout, že zážitky mohly být delší, příběh určitější a design levelů dramatičtější. Inside není úplně dokonalá, ale stále je famózní.
No Man's Sky - recenze
Megalomanský vesmírný projekt No Man's Sky bral dech již od prvních prezentací. Z představy možností nekonečného vesmíru se nejednomu fandovi sci-fi točila hlava a pro mnoho z nich bylo oznámení podobné hry doslova splněným snem. Zároveň ale bylo často slyšet obavy z toho, aby se autorům ze studia Hello Games povedlo jedinečný koncept také naplnit nějakým zajímavým obsahem a hratelností. Pravdu měly bohužel do jisté míry oba tábory.
Bohemian Killing - recenze
Pod rouškou sladkého večera se v Paříži stala vražda. Kdo za ni bude pykat? Rozhodne soud! Avšak pozor, klasická detektivní adventura vás v Bohemian Killing nečeká. Autoři z polského studia The Moonwalls roztočili kolo nápadů a výsledkem je mimořádně originální dílo. Zahrajete si přímo za pachatele vraždy, snažícího se obalamutit soud lživou výpovědí, která vzniká samotným hraním. Tahle adventura nemá připravený scénář. Příběh kráčí tam, kam zrovna chcete, což je fantastická myšlenka. Naneštěstí to ale kvůli nešikovnému zpracování není až taková zábava, jak by se dalo čekat.
Black Desert Online - recenze
Další korejské MMORPG. Copak snad může mít šanci na dávno nasyceném trhu? Byla by ovšem chyba tento počin z provenience v podstatě neznámého studia Pearl Abyss mávnutím ruky odsunout do škatulky všemožných klonů a tuctových onlinovek. Black Desert Online totiž opravdu má co nabídnout a spoustu herních prvků máte možnost vidět v MMO poprvé.
On Rusty Trails – recenze
Rustymu, nenápadnému robůtkovi žijícímu na okraji velkého města, se jedné noci zhroutí celý svět, respektive mu spadne na hlavu jeho dům. Rezavějícího robota to ale nezlomí, naopak se rozhodne věc řešit s manažerem stavařské kanceláře, u které uzavřel pojistku na dům. Vydává se tak na cestu skrz industriální metropoli a je jen na vás, jestli za pomoci magnetických bot doskáče až ke svému cíli, nebo se potupně zřítí do propasti už na jejím počátku. Kouzelná výprava může začít, krom Rustyho si ale určitě nezapomeňte hbité prsty a promazané mozkové závity. On Rusty Trails totiž šikovně kombinuje klasickou plošinovku s jednoduchými logickými puzzly.
Arma 3: Apex - recenze
Skoro tři roky po vydání Arma 3 jsme se dočkali velkého datadisku včetně kampaně. Na jaře 2014 Bohemia Interactive oznámili změnu ve filozofii tvorby DLC. Studio se rozhodlo nevydávat už modely s nízkou kvalitou textur, které byly u Arma 2 k dispozici i těm, kteří si DLC nekoupili. Nově hráči Army 3, kteří si dané DLC nezakoupí, nemohou ovládat dopravní prostředky či střílet ze zbraní, které přináší. Dosud to nijak zásadně neomezovalo hráče v možnosti hrát i tak nadále spolu, což se ale s příchodem tichomořského datadisku Apex mění. Výlet na jih přináší spoustu nového obsahu a kooperační kampaň pro až 4 hráče, ke kterým se bez vlastnictví datadisku nedostanete. Stojí to ale za to?
Crush Your Enemies - recenze
Určitě jste už někdy měli náladu zahrát si strategii, která nevyžaduje hodiny učení se herních mechanik. Rádi byste trávili všechen volný čas u Civilizace nebo Europe Universalis, ale prostě to není v lidských silách. Na místo toho cítíte neodkladnou potřebu zahrát si něco, co vás uvede do varu, a díky čemuž budete mít dobrý pocit z každého vítězství? Pak jste tu správně, Crush Your Enemies nabízí přesně takové strategické vyžití.
Minecraft: Story Mode - recenze 7. epizody
Jak už deklarovaly epizody 5 a 6, Minecraft: Story Mode dal vale jednomu dlouhému souvislému příběhu a soustředí se na separátní dějové linky Původní kontinuální dobrodružství z prvních čtyř epizod je uzavřené a nyní autoři zvolili model „co epizoda, to začátek i konec nového příběhu“. Jednou se to vyplatilo (pátá epizoda je tím nejlepším, co série pamatuje), podruhé zase ne (šestá epizoda naopak patří k tomu nejslabšímu). A nyní? Nyní to zase docela klaplo a sedmá epizoda nabízí poměrně zábavný boj proti zmatenému počítači.
Poly Bridge - recenze
Kdo v mládí nestrávil alespoň pár (desítek) hodin se starým Bridge Builderem, ten jakoby nebyl. Jeho duchovních nástupců dnes existuje celá kopa, na Steam nejnověji po dvouletém předběžném přístupu dorazila i plná verze nejnovějšího z nich, titulu jménem Poly Bridge (Steam). Jak moc se však tento liší od jiných konkurentů?
This Is the Police - recenze
Práci policie můžete buď zesměšnit, adorovat nebo démonizovat. Autoři manažerské strategie This Is the Police si zvolili od všeho trochu. Vyobrazují policii takovou, jaká by asi sama chtěla být… ale i nechtěla. V rozměrném těle šéfa metropolitní služebny si přičichnete ke korupci, politickým intrikám i svodům mafie, a přesto z toho všeho můžete docela šťastně vyklouznout. To vše je zabaleno do vynikající hratelnosti. This Is the Police je návykovým herním manažerem bez výraznějších chyb. Občas zahrozí jen mírný stereotyp a nežádoucí předvídatelnost.
SimplePlanes – recenze
I když už dobrou dekádu můžete slyšet varování, že letecké simulátory jsou mrtvé, v poslední době znovu zažívají nečekanou renesanci jak skrze arkádovější hry, tak i tituly, v nichž si můžete letadlo či jiný dopravní prostředek postavit sami. Po fenomenálním úspěchu Kerbal Space Program se o něco podobného snaží rámcově velmi podobná hra SimplePlanes.
Headlander – recenze
Když začnu upozorněním, že Headlander je asi ta zatím nejdivnější hra Double Fine, zpozorněte. Studio dalo světu metalový open world, snový trip, ještě větší trip na Kinect, jednu neznámou hudební hru a matrjošky. Právě poslední jmenovaná hra je s Headlander nejvíce propojená svým principem i vývojářským týmem. Šéf vývoje Stacking, Lee Petty, byl hlavním vedoucím i u tohoto titulu a jeho rukopis je vidět. Podobně jako u matrjošek ustoupil i tady scénář do pozadí a v popředí jsou především mechaniky, hratelnost a ovládání cizích těl.
Dreamfall Chapters - recenze kompletní hry
Dva světy, které se o sebe opírají zády, protiklady, chaos a řád. Jeden bez druhého by se ale zhroutily do nicoty. V obou z nich, mezi nimi, a vlastně ani v jednom je dívka neobyčejného nadání. Zní to povědomě? Mělo by, protože původní The Longest Journey se může směle řadit mezi nejlepší adventury všech dob. Na ní navázala epizodicky vydávaná Dreamfall Chapters. Když se ovšem někdo pokusí lepit přídavky k tak výraznému žánrovému počinu, končí to často neslavně. Tentokrát ale příběh pokračuje a končí pod vedením duchovního otce série Ragnara Tørnquista – kdo jiný by měl vše uzavřít?
Mighty No. 9 - recenze
Historie je plná kreativních lidí. Na jména těch neúspěšných se zapomíná, a ta úspěšná se zapisují do knih nebo alespoň do generační paměti, a dokud to jde, sledujeme produkty, pod kterými se objeví. Patří k nim i Keidži Inafune. Koncem osmdesátých let okouzlil majitele NES skákačkou Mega Man, na kterou během let navázaly desítky dílů. Existují legendy o jedincích, kteří se v nich vyznají poslepu. Ve čtyři ráno. Během nukleární zimy. Nazí. Tak si je zamilovali. Inafume vedle toho pomohl se zrodem Dead Rising a Onimusha. Po opuštění produkčního Capcomu na svůj debut nezapomněl. Lépe řečeno, nezapomněli na něj fanoušci, kteří vytrvale požadovali pokračování. Nakonec se na něj museli složit na Kickstarteru. Za téměř čtyři milióny dolarů dostali Mighty No. 9. Na jméně nesejde: je to Mega Man se vším tím skákáním, střílením, bossy a náročností, které ho proslavily.
Lost Sea – recenze
Představte si, že letíte letadlem nebo plujete lodí a čirou náhodou si to namíříte přímo skrz Bermudský trojúhelník. Pak se ozve rána jako z děla, váš dopravní prostředek se zakymácí a najednou vidíte jen temnotu. Nehodu nakonec jako jediný přežijete a před vámi leží ostrov zarostlý džunglí. Zní to jako začátek Robinson’s Requiem nebo drsnější variace na Minecraft, že? Právě touhle cestou se nicméně autoři Lost Sea nechtěli vydat, a místo drsného boje o přežití vás čeká variace na jednoduché hack and slash hry s důrazem na akci, ozvláštněné drobnými adventurními a RPG prvky.
Balrum - recenze
Hrdinové epických fantasy příběhů jsou většinou uhnětení z jiného těsta než obyčejní smrtelníci jako vy nebo já. Nikdo z nich například nehněte těsto a nepeče si svůj vlastní chleba. V přestávkách mezi utínáním dračích hlav a svatbami se spanilými princeznami jim nezbývá čas ani na vybudování vlastního příbytku nebo chov dobytka. Všichni ti mečem mávající rekové bez bázně a hany se málokdy věnují i uspokojování základních biologických potřeb každé živé bytosti, což samozřejmě dává smysl. Kdyby si Aragorn uprostřed Stezek mrtvých zničehonic přidřepl a hlasitě se dožadoval ruličky toaletního papíru, dost by to narušilo pracně budované napětí. Ale ne každý hrdina se narodil jako právoplatný dědic trůnu Gondoru a Arnoru. Někteří z nich začínali jako nuzní sedláci, kteří se ke vší té proslulosti a luxusnímu DPS propracovali opravdu velmi zvolna, skrze brambory a hromady hnoje. A RPG Balrum vypráví právě o takovém nepravděpodobném zachránci světa.
