Silence - recenze
Inspirace je důležitá. Skladatelé nám díky ní přinášejí chytlavé songy, spisovatelé čtivé romány a vývojáři návykové hry. Jenže s inspirací se to, jako s čímkoliv jiným, nesmí přehánět, jinak zabijete osobitost svého díla. Exemplárním příkladem je třeba adventura Silence od tvůrců z Daedalic.
Beholder - recenze
Strategie Beholder vykresluje život v totalitním státě tak věrně, až z toho mrazí. Komorní příběh o domovním udavači pohlíží na nesvobodu očima obyčejných lidí a rozjímá o morálce. Tísnivé drama doplňuje zajímavě zpracovaná herní mechanika a rozvětvený scénář. Trochu však zamrzí časté opakování náročné kampaně a mírně nevyladěná technologie.
Cossacks 3 - recenze
Naše schopnost romantizovat si válku je svým způsobem obdivuhodná. Mám za to, že antropologové příštích tisíciletí budou považovat člověka ozbrojeného za podobně zvířecké stvoření, za jaké v současnosti považujeme neandrtálce. Válka, ať už v libovolných uniformách, je všechno, jenom ne poetická – tak snad proto z ní tu romantiku a poezii ochotně křešeme, aby vyvážila pach na bojišti tlejících těl.
Tyranny - recenze
Jak se žije válečníkovi, kterého magická bouře odsoudila k životu uvnitř zbroje, z níž se až do smrti nedostane? Můžete si oblíbit psychopatickou vražedkyni? Kde leží hranice mezi zlem a prostým nezájmem o následky? A jde uprostřed války vůbec posuzovat, co je zlo, a co přirozený vývoj lidské povahy v extrémní situaci? Tvůrci od začátku deklarovali, že v Tyranny můžete hrát „za toho zlého,“ což je pravda. Příběh hry je ale naštěstí mnohem propracovanější a nesází na pouhé „teď vypálíme celou vesnici a budeme se u toho strašně zle smát.“
Transport Fever - recenze
Odkaz Transport Tycoon je věčný - dodnes skvěle hratelný titul, doplněný v open source verzi o tunu nového obsahu, je jak vrcholem budovatelských strategií, tak i nezdolnou výzvou pro vývojáře. Dalším sdružením vývojářů, které se rozhodlo Transport Tycoon pokořit, je studio Urban Games. Před několika lety přišli se záležitostí Train Fever a její letošní nástupce Transport Fever koncept vláčkové hry rozšiřuje o autobusy, náklaďáky, lodě, tramvaje i letadla. A to celé v detailní 3D grafice. Stačí to však na překonání dosavadního krále žánru, nebo Urban Games dopadli stejně, jako řada vývojářů před nimi?
Sunless Sea: Zubmariner - recenze
Pod mrtvolně bledými tvářemi falešných hvězd se rýsují siluety komínů a průčelí domů Padlého Londýna. Proč Padlého? Vývojáři jej ve své předělávce původně browserové hry Fallen London nechali utonout v podzemním moři bez slunce. Na dehtově černém obzoru jako mizivá naděje poblikává jen několik bójek, ulicemi pohrouženými do mlhy se trousí obrysy postav v cylindrech a vysokých límcích, sklíčenost, odevzdanost a čekání na milosrdný konec se vkrádá v srdce.
Candle - recenze
Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.
Clustertruck - recenze
Honičku po střechách železničních vagonů zažil ve hrách snad každý, ale skákat po nákladních autech? Zběsilá arkáda Clustertruck ukazuje, že to může být také zábava, dokonce i když není koho honit. Nebudete sice čelit tváří v tvář zlotřilému padouchovi, nicméně o dostatek adrenalinu se postarají tisíce panikařících řidičů přímo pod vašima nohama. Škoda, že parádní „hopsačku“ kazí technické obtíže a zřetelné trhliny v konceptu.
Renoir - recenze
V kulisách filmového žánru noir dnes vznikají ledajaké hry, dokonce i logické plošinovky jako je Renoir. V přemýšlivé arkádě ožila stylová černobílá detektivka s osobitou atmosférou, silným příběhem a skvělou herní mechanikou. Umění s důvtipem se ale nepodařilo dokonale spojit po technické stránce. Hra s komplikovanou produkční historií zůstala lehce nepřehledná, její ovládání krkolomné a umělá inteligence nespolehlivá. Za trochu shovívavosti ale Renoir nakonec stojí.
Kim - recenze
Román Kim od Rudyarda Kiplinga, který byl původně vydáván po částech během let 1900 a 1901, je mnohými kritiky považován za nejlepší spisovatelovo dílo. Věnuje se osudu sirotka Kimballa O'Hary, který vyrůstá v ulicích indického města Lahora, aby se následně vydal na pouť s tibetským lámou. Herních adaptací klasické literatury nicméně moc nenajdete, což se nelíbilo tvůrcům z britského studia The Secret Games Company, kteří se rozhodli situaci napravit.
Small Radios Big Televisions - recenze
Hranice mezi geniální hrou a zbytečnou šíleností je velice úzká. I sebeoriginálnější vizuální koncept může doprovázet strhující hratelnost. Zároveň se ale může stát, že tvůrci hráčům servírují jen grafiku bez hry. Small Radios Big Televisions se snaží být logickou adventurou v konturách prapodivných světů a výjevů, do kterých hráč vstupuje pomocí audiokazet. Zní to originálně a zajímavě, hře však bohužel chybí to důležité – zábavný obsah.
Through the Woods - recenze
Through the Woods je ambiciózní titul skupiny norských studentů, který se z původně školního projektu dokázal s pomocí Kickstarteru a následně i vydavatele dostat až na obrazovky našich počítačů. V roli vyděšené matky se vydáváte hledat ztraceného syna do hlubokých lesů severního Norska, kde budete postupně odkrývat různá tajemství.
Dishonored 2 - recenze
Stojím na okraji útesu olizovaného vlnami. Moře je za rozbřesku líné, u obzoru se plouží velrybářská loď, a když otočím hlavu doleva, vidím Karnacu, přístav ve stínu hory, připomínající dvojici žraločích ploutví. Dnes jsem ale žralokem já a kořistí se má stát zpupný vévoda – jeden ze spiklenců, kteří připravili mladou císařovnu Emily Kaldwin o trůn. Dívám se k městu z ostrova, na němž se rozkládá vévodovo opulentní sídlo. Patnáct hodin nazpátek jsem od lázní Addermire pozoroval postupující bouřkovou frontu a patnáct let nazpátek to byly šedivé mraky od majáku na Markhamově ostrově z Metal Age. Jedna dlouhá, šedivá nit, natažená od druhého Thiefa k druhému Dishonored.
Butcher - recenze
Krev! Potoky krve! Pokud jste si snad někdy v poslední době posteskli, jak je všechno přehnaně korektní, a že k naplňování vražedných herních choutek je třeba sahat po některé z letitých chuťovek, zpozorněte. Tvůrci z polského studia Transhuman Design vydali nemilosrdnou akční plošinovku Butcher, která, když už nic jiného, žízeň po krvavém vzrušení ukojí naprosto spolehlivě.
House of the Dying Sun - recenze
Bláznivá nebeská show House of the Dying Sun vrací žánr vesmírných simulátorů k jeho kořenům. Soustředí se výhradně na akci a dokazuje tak, že v jednoduchosti je síla. K jednostranně zaměřené hratelnosti se však pojí i velmi skromný obsah. Krátká kampaň a málo dodatečných bonusů neslibují zábavu na dlouho. Hra je jako dietní svačina, po které se rychle vrátí hlad.
Turmoil - recenze
Amerika kdysi nechytla jen zlatou horečku. Pohádkové bohatství mělo na konci devatenáctého století také barvu ropy. Vypráví o tom poutavá manažerská strategie Turmoil, ve které přijmete roli chamtivého petrolejářského magnáta. Smiřte se však s krátkou a relativně stereotypní herní kampaní. V jádru zábavná hříčka s příjemnou atmosférou mohla dopadnout lépe, kdyby se nevyčerpala jako samo ropné ložisko.
Football Manager 2017 - recenze
Fotbalové manažerování není zrovna vděčné řemeslo. Celé dny se dřete na tréninkovém hřišti, potíte z mozku jednu brilantní taktiku za druhou, staráte se o své hráče, jako o bezbranná novorozeňata, a ještě se musíte čas od času vykecávat s otravnými senzacechtivými novináři. A co z toho vlastně máte? Samozřejmě spoustu peněz a slávy, ale kromě toho? Jen stres! Pak vyhrajete Ligu mistrů a jistý slovanský oligarcha s vámi po pár měsících stejně vyrazí dveře i přes vaše přitažlivé italské charisma. Tenhle džob je prostě lepší přenechat lidským hrochům s tou nejtlustší kůží v okolí. Pro všechny ostatní je tu Football Manager 2017.
RIDE 2 - recenze
Závodní arkáda RIDE 2 je monumentální pocta motocyklovým závodům. Chlubí se gigantickým obsahem, skvělým citem pro detail i širokými možnostmi individualizace. Skoro dvěma stovkám motorek to vážně sluší a sympaticky navrženým tratím zrovna tak. Zamrzí však rozporuplná singleplayer kampaň a kontroverzní nastavení obtížnosti. RIDE 2 zkrátka není úplně dokonalá motocyklová alternativa Gran Turismo.
Call of Duty: Infinite Warfare - recenze
Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.
Dark Train - recenze
Jsou hry, které trčí. Vypadají jinak, předvádějí se jinak a nelze je snadno oblepit nálepkami, tak po nich metneme tu nejbližší možnou a řekneme prostě, že jsou divné. A protože naše opičí mozky fungují, jak fungují, divné máme automaticky za podezřelé, ba až nebezpečné. Jediným nebezpečím Dark Train je však skutečnost, že nastavuje tuzemské herní scéně laťku do výšky, kam se neodpíchnete pouhým nastudováním manuálu k Unity a naposloucháním přednášek z GDS. Je příhodné, že hra, do které nateklo ohromné množství tvůrčí lásky, začíná oživením srdce.
