VA-11 HALL-A - recenze
Můj život nikam nevede. Plácám se na místě a nevím, jak dál. Lidi nemám zrovna v lásce. Noci trávím v podivném baru, a když nevydělám dost peněz, asi mě brzo vystěhují. Pořád navíc potřebuju něco, co mě dokáže udržet při smyslech. To je život. Naštěstí teď nemluvím o sobě, ale o Jill. Hlavní hrdince kyberpunkové hry VA-11 HALL-A, která víc než cokoliv jiného připomíná interaktivní novelu se silně filosofickým podtextem.
Hitman - recenze druhé a třetí epizody
Epizodické vydávání nových dobrodružství známého holohlavého zabijáka bylo už od začátku mnohými považováno za kontroverzní krok. Přece jen, komu by se chtělo čekat na další mise několik týdnů? Avšak po ne zcela bezchybné první epizodě (viz recenzi) se možná ukazuje, že rozdělení Hitmana na menší části nemusí být na škodu. Tvůrci tak alespoň mají čas posbírat zpětnou vazbu od hráčů a poupravit nový obsah. Tedy aspoň teoreticky. Ovšem jak to funguje v praxi? Odpověď nabídly právě druhá a třetí epizoda, které vás zavedou do Itálie a Maroka
Umbrella Corps - recenze
Umbrella Corps je third-person multiplayer akce z Resident Evil univerza, která se odehrává dva roky po událostech Resident Evil 6, kdy už sice Umbrella neexistuje, ale světové korporace posílají žoldnéře, aby z laboratoří dostali vzácná data. A právě okolo střetu dvou skupin žoldáků uprostřed lokací, zamořených zombiemi, se točí multiplayer souboje této hry.
The Solus Project - recenze
V poslední době mám pocit, že pokud herní komunita nějakou indie záležitost označí na Steamu mixem hodnocení za "velmi pozitivní", znamená to ve skutečnosti spíš, že se daný kousek dá tak nějak hrát, než aby představoval skutečnou kvalitu. Co se týče "survival" titulu The Solus Project (uvozovky si vysvětlíme později), neměl jsem malá očekávání. Zejména z toho důvodu, že za touto atmosférickou multižánrovkou stojí vedle českého studia Grip Digital primárně švédský tým Teotl Studios, autoři mé oblíbené mystické puzzle hříčky The Ball.
Deadlight: Director's Cut - recenze
Probíjet se hordami zombií už je ve hrách stejné klišé, jako skriptovaná akční hratelnost nebo postapokalypsa. Všechny tři fenomény se před čtyřmi lety spojily v plošinovce s hutnou atmosférou a svižným tempem pojmenované Deadlight, která vyšla znovu s podtitulem Director's Cut. Bohužel, nic výjimečného s sebou nepřináší. Vychází vlastně v takřka nezměněné podobě, tedy nejen se všemi pozitivy, ale i dosud nevyřešenými problémy. Zaujme proto jen úplné nováčky, nebo masochisty, co si hodlají za každou cenu, byť i nesmyslnou, osvěžit paměť.
Technomancer - recenze
Když něco jednou nefunguje, udělej znova to samé. Poučka je to poněkud zvláštní, nicméně studio Spiders se jí řídí téměř bezezbytku. Po ambiciózním RPG Mars: War Logs, které ale doplatilo na povrchnost a designové chyby, vydali tvůrci z francouzského studia volné pokračování Technomancer. Podařilo se jim tentokrát zasáhnout do černého? No, jak bych to tak řekl…
Minecraft: Story Mode - recenze 6. epizody
Když české studio FiolaSoft vydalo plošinovku Blackhole, způsobilo malé pozdvižení. O dabing se totiž namísto klasických herců starali vybraní youtubeři. Šlo o prozíravý model, který autorům zaručil slušné mediální pokrytí. A stejnou taktiku zvolili i vývojáři ze studia Telltale, kteří známé youtubery obsadili do hlavních rolí postav v šesté epizodě adventurní série na motivy Minecraftu. Bohužel to vzali za špatný konec.
Overfall - recenze
Everking se zase ztratil. Pojďme ho všichni hledat! Dlouho jsem přemýšlel nad vhodným českým ekvivalentem, ale zatímco Všeotec zní ještě docela normálně, Vždykrál je na tom o něco hůř. Ať už se ale přikloníme k jakékoliv variantě, je tato postava kdesi ztracená, a nic netušící hráč se vydává na dlouhou pouť po mořích a ostrovech osídlených trpaslíky, elfy, orky a další havětí s jediným cílem – záchrana světa. Everking jako jediný dokáže zastavit hordy barbarských nájezdníků, kteří připomínají Vikingy, co se jako vlna valí z podivného kouzelného portálu. Je čas spasit svět ve hře Overfall.
Party Hard – recenze
Sezóna oslav a grilovaček je tady, což představuje ideální příležitost napravit rest z minulého roku, kdy jsme nestihli recenzovat simulátor sériového vraha návštěvníků nejrůznějších večírků s názvem Party Hard. Tenhle kříženec Commandos, Hotline Miami a Super Columbine Massacre RPG! sice přímo volal po kontroverzi, ale nakonec ji vyvolat nezvládl, na rozdíl od pozitivního ohlasu ze strany hráčů.
Dead Island: Definitive Collection - recenze
Pokud stále ještě polykáte hořkou pilulku v podobě problémů okolo vydání Dead Island 2, můžete si v těchto dnech trošku napravit chuť sbírkou remasterovaných her Dead Island: Definitive Collection. Ta obsahuje graficky vylepšenou verzi hry Dead Island, samostatného datadisku Dead Island: Riptide a k tomu bonus v podobě endless-runner běhačky Dead Island Retro Revenge. Remasterování propadáku Escape Dead Island jsme byli ušetřeni, kdyby vás to zajímalo.
Hearts of Iron IV - recenze
Druhá světová válka je pro počítačové hry vděčné téma. Nejničivější konflikt lidské historie je přirozeně plný momentů, vhodných pro umělecké ztvárnění. Už jsme to zažili ve stovkách her, od stříleček až po strategie. Ale snad žádná z nich se událostem kolem Stalingradu, Pearl Harbor a pláže Omahanevěnuje s takovým smyslem pro detail, jako série Hearts of Iron. Čtvrtý díl v tomhle ohledu rozhodně není výjimkou.
Valentino Rossi The Game - recenze
Když nevíš jak dál, přilep na svoji hru slavné jméno. Osvědčená taktika tvůrců motoristických simulátorů však v případě Valentino Rossi The Game nenese negativní podtón. Naopak, věnovat nový díl z licenční motocyklové série slavnému jezdci, byl od italských tvůrců z Milestone dobrý nápad. Čeká vás díky tomu závodění s bohatým obsahem i nečekanou dávkou charismatu, přestože se v něm několik zbytečných či nepovedených nápadů našlo.
Stories: The Path of Destinies - recenze
Znáte ten pocit, který se nevyhnutelně dostaví po každém dobrém příběhovém zvratu? Je to kombinace úlevy z náhlého pochopení a frustrace, že jste na to nepřišli dřív. Jó, vědět tak od začátku, že váš nejlepší přítel je ve skutečnosti zrádce, nechali byste ho místo nějakého vysvobozování pěkně hnít v kobce. Kdybyste tušili, že pod vlivem prokletého meče budete za chvíli vesele mordovat nevinné obyvatelstvo, byli byste ho nechali zasunutý v kameni, v ledu nebo v libovolném jiném materiálu. RPG mlátička Stories: The Path of Destinies si tohle všechno uvědomuje. A umožňuje vám udělat přesně tohle: jít ve vlastních stopách, vědět, kam vedou, a ve správnou chvíli si vyšlapat novou cestičku.
SteamWorld Heist - recenze
Před třemi lety vydalo švédské studio Image & Form hornickou akci SteamWorld Dig, ve které autoři šplhali na vyšší příčky originality. Posuďte sami: Autonomní humanoidní roboti s parním strojem místo srdce obývají westernovou vesnici, pod kterou se rozkládají doly plné bohatství. Stačí vzít do parní roboruky krumpáč a pod diktátem úkolů, ale i svobodné volby, se vypravit na těžbu. Svižná kutací akce v osobité grafice a s dobře vyprávěným příběhem vzbudila ohlas, který jak známo rodí úspěch. Jen kdyby to tolik nepřipomínalo Spelunky říznutou Terrarií! Nicméně, Dig postavil Švédy na pevné nohy a nepřímé pokračování SteamWorld Heist jde jinou a výrazně zajímavější cestou. Ti samí kouřící roboti se potulují vesmírem a přepadávají lodě v tahových 2D bitvách, ve kterých je odraz kulky od zdi silnější než složité statistiky. Oproti předchozí hře tohle téma rozhodně vytěžené není.
Aurion: Legacy of the Kori-Odan - recenze
Když dojde řeč na vývoj videoher, nebude Afrika často zmiňovaným kontinentem. Není divu. Řada tamních zemí je zmítána ekonomickými problémy, regionální nestabilitou a nejistotou ohledně vlastní identity. Pro vývoj her, které potřebují moderní dovozovou, a tudíž drahou, technologii není prostor, ani zkušenosti. Když vynecháme outsourcovaná studia v severní Africe a překvapivě velký trh s mobilními hrami, je africký kontinent pro hráče a vývojáře tím samým, co kdysi pro Livingstona nebo Holuba: terrou incognitou. Časy se ale mění. V posledních letech dochází k „africkému boomu“. Mezinárodní obchod řady afrických států roste, do zemí přicházejí investice a dějí se věci, které by před pěti lety nebyly možné. Aurion: Legacy of the Kori-Odan je jednou z nich.
OmniBus - recenze
Společnost Devolver Digital si mezi milovníky indie a retro hraní vydobyla skvělou pověst podporováním nekomerčních a přitom neskutečně zábavných titulů. Na světlo světa pomohla takovým hitům, jako jsou Hotline Miami, Luftrausers nebo třeba Not A Hero. A tak se nemůžete divit, když má člověk chuť vyzkoušet všechno, co se s touto firmou pojí - třeba titul OmniBus lidí ze studia Buddy Cops. V téhle hromadné dopravě ale není zrovna zábavné cestovat.
Tastee: Lethal Tactics - recenze
Jižanské dusno, ostří hoši a dámy, dva týmy na protilehlých stranách herní arény a pár tahů na to se navzájem vystřílet nebo splnit cíl dané mise. To je TASTEE v kostce. Nečekejte však žádný Counter-Strike. TASTEE je plnokrevná taktická tahovka, kterou mnozí přirovnávají k XCOM. Pravdou je, že možná uspokojí stejný typ hráčů. Pokud však tento zdařilý kousek od kanadského studia SkyBox Labs lze k něčemu přirovnat, nejjednodušší (a taky možná nejcyničtější) je říct, že jde o Frozen Synapse s estetikou Team Fortress 2.
Overwatch - recenze
Jaký je recept na skvělou hru? Všechny ingredience asi nejde vyjmenovat, protože každý žánr se vaří jinak, ale ve všech bude jako jedna z hlavních přísad fungovat daleko před vším ostatním zábava. Kolem Overwatche už se toho namluvilo a napsalo spoustu a velmi často padá otázka, proč je tak oblíbený, a čím si vysloužil takovou pozornost. Ne, není za tím „hajp“ Blizzardu, ani líbivá grafika. Důvod je prostý, Overwatch je zkrátka pekelně zábavná a ne jen v prvních dnech kvůli okouzlení, ale dlouhodobě, i po měsíci intenzivního hraní.
Sherlock Holmes: The Devil’s Daughter - recenze
U domu 221B v londýnské Baker Street je znovu živo. Sherlock Holmes se vydal po stopě nových detektivních případů! Dojmy z nich jsou ale lehce smíšené. Diplomaticky řečeno, Sherlock Holmes: The Devil's Daughter potěší zejména ty z vás, kdo v adventurách hledáte více přímočarosti a akce. Na tradiční detektivní prvky naopak zbylo méně prostoru. Naštěstí ale stále vystačí na dobrou zábavu. Tvůrcům navíc zbyly síly pro dobrý scénář a nádherný level design.
Stellaris - recenze
Hry od Paradoxu mají jeden hlavní společný jmenovatel - vyprávění příběhů. Europa Universalis, Crusader Kings nebo třeba Hearts of Iron nabízejí strategické pískoviště, ze kterého si můžeme uplácat vlastní grandiózní dobrodružství. Takové, které nikdo jiný nezažije, protože z nesčetného množství proměnných zkrátka a dobře dvě identické kampaně nevydolujete. Jde o narativní propletenec, který si vytváříte sami pro sebe a pro své kamarády. Stellaris nabízí podobný zážitek, i když oproti svým historickým bratrancům k dosažení cíle požívá výrazně jiné prostředky.
