Aurion: Legacy of the Kori-Odan - recenze
7/10
zdroj: Archiv

Aurion: Legacy of the Kori-Odan - recenze

Datum vydání:
14. dubna 2016
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

24. 6. 2016 20:00 | Recenze | autor: Pavel Dobrovský |

Když dojde řeč na vývoj videoher, nebude Afrika často zmiňovaným kontinentem. Není divu. Řada tamních zemí je zmítána ekonomickými problémy, regionální nestabilitou a nejistotou ohledně vlastní identity. Pro vývoj her, které potřebují moderní dovozovou, a tudíž drahou, technologii není prostor, ani zkušenosti. Když vynecháme outsourcovaná studia v severní Africe a překvapivě velký trh s mobilními hrami, je africký kontinent pro hráče a vývojáře tím samým, co kdysi pro Livingstona nebo Holuba: terrou incognitou. Časy se ale mění. V posledních letech dochází k „africkému boomu“. Mezinárodní obchod řady afrických států roste, do zemí přicházejí investice a dějí se věci, které by před pěti lety nebyly možné. Aurion: Legacy of the Kori-Odan je jednou z nich.

Aurion vznikla v kamerunském studiu Kiir'o Games. Pro jeho šéfa Madibu Oliviera jde doslova o vymodlené dítě. Posledních 13 let vyráběl prototypy, kradl grafiku z jiných titulů, upravoval herní pravidla a snažil se přijít s vydavatelskou strategií. Čistou délkou vývoje se tak Aurion řadí k jedněm z nejdéle vyvíjených her vůbec. Ani finální rovinka nebyla snadná. Olivier se musel vypořádat nejen s nedůvěrou místních investorů (projekt získal finanční podporu na Kickstarteru a v Evropě) a svými prakticky nulovými zkušenostmi, ale i s častými výpadky elektrického proudu během období sucha a s chatrnou internetovou infrastrukturou.

Afrika jede

Že hra nakonec vyšla, ukazuje cestu ostatním africkým vývojářům. Není jich málo. Nezávislá studia vznikají v Nigérii, Ghaně, Senegalu, ale i na druhé straně kontinentu v Keni, a nemálo jich napočítáte i v Jihoafrické republice. Zástupci afrických studií jsou k vidění na mezinárodních konferencích a přinášejí neobvyklé myšlenky. Práci na hrách vnímají jako zajímavou možnost, jak se přiblížit technologickému světu, ale zároveň jako způsob, jak vzdělávat obyvatele okolních kontinentů o Africe, případně předávat mladé generaci zkušenosti předků.

Pakliže nejste odborníci nebo poučení laici, o historii, tradicích, ani o mytologii střední Afriky toho moc nevíte. Aurion proto představuje příjemný a někdy až vzrušující výlet do cizího světa. Jeho kořeny prorůstají do kamerunské, senegalské a etiopské lidové kultury, ale také do tamní krajiny, historie a architektury. Formálně a obsahově kopíruje japonská RPG, ve kterých se chodí po přehledné 2D mapě, bojuje s nepřáteli, vylepšuje vybavení, nakupuje ve vesnicích a hodně konverzuje. Že to znáte? To není na škodu. Využitím známých vzorů se mladí vývojáři vyhnuli začátečnickým chybám a křečovitým pokusům o originalitu. O to větší pozornost věnovali příběhu o mladém a ještě nevyzrálém králi Enzovi Kori-Odanovi, který se vrací vyrvat své království Zama z rukou chamtivého nevlastního bratra.

Africká odysea

Hledání životní moudrosti, důraz na rodinu, respekt ke starším, zrada a prohnanost - to jsou motivy, které vás budou v Aurion provázet na každém kroku. Celá hra se dá vnímat jako Enzův iniciační rituál na cestě k dospělosti. Utkán je z desítek příběhů s morálním ponaučením na konci. Příběhy jsou atraktivní jak svojí mytologičností, tak dobře cílenou snahou komentovat současnost. Hned první kapitola vás nutí přemýšlet nad problémem migrace a v navazujícím ději o smysluplnosti politických zřízení a náboženství. Zkrátka o něčem, co se nejen v Kamerunu často řeší.

V závislosti na příběhu probíhá před očima proměna ambiciózního a arogantního Enza na dospělého, který si uvědomuje své vazby na okolí, učí se odlišovat dobro od zla a pochopí zodpovědnost vůči království, nebo svému životu, chcete-li. Je to jednoduchá linka, ale nenalézá se v ní vyprázdněnost. Autoři využili všech dostupných scénáristických prostředků, aby příběh zněl co nejlépe a nejbarvitěji.

zdroj: Archiv

V první řadě jsou to dialogy mezi Enzem a jeho parťačkou a manželkou Erine, ve kterých se poměřuje mužské a ženské vidění světa. Už jen to, že se Erine neprojevuje jako „ženská bojovnice,“ ale jako samostatná, rozhodná a přitom citlivá ženská vytrhuje konverzace z klišé a nudy. Další úroveň dialogů leží v potlachu s vedlejšími postavami, jejichž postřehy dokreslují svět a jeho zákonitosti. A je to pěkně rozlehlý svět, v němž se dá lehce ztratit!

Kromě hlavních měst navštívíte i vesnice, džungle, přístavy a doly. Každá lokace má svojí historii a je popsána s téměř učitelskou důsledností, která hráče informuje třeba o speciální architektuře nebo politice daného místa. Pakliže v těchto pasážích působí Aurion školometsky, je to vyváženo tím, že se často dozvíte informace o africké minulosti. Rozloha světa odpovídá zhruba dvaceti hodinám čisté hratelnosti. Některé části hlavní kampaně zahrnují čistě adventurní úkoly nebo časté přecházení mezi lokacemi. Nikdy se ale nedostanete do slepé uličky, protože vždy jsou místa ještě nenavštívená a potvory ještě neporažené.

Devil of the Jungle 

I když Aurion staví na příběhovosti, nezapomíná na maso a krev akčních RPG - a tím jsou souboje. Kdybych měl hlubší znalosti, zřejmě bych dokázal najít paralelu s konkrétní JRPG, jenže to neumím. Namísto toho se jen divím propracovanému systému, který je založen na dvou druzích bojových komb. Zatímco první spoléhá na tradiční údery zbraní, ve druhém čerpá Enzo astrální energii předků a ve správný čas spouští nad bojištěm neuvěřitelné veletoče plné smrtících ohňostrojů a výjevů. Říká se jim auriony.

Je libo vyvolat astrálního tygra? Zmrazit nepřátele? Aktivovat pavoučí sílu? Několik správně načasovaných úderů nabije měřák a je to! Čím dál se dostanete, tím budou speciálky spektakulárnější a vy spokojenější z jejich ovládnutí. Do bojové mely se přidává i Erine, která umí na povel léčit i bojovat a vše dohromady dělá opravdu dynamickou a někdy nepřehlednou akční zábavu.

zdroj: Archiv

Obvykle není zapotřebí používat taktiku. Stačí aktivovat speciální údery a vyřídit to s nepřáteli během několika sekund. Souboje s bossy, to je ovšem jiné kafe. Především mají osobnosti a nepůjdou vám z cesty, dokud vás nezabijí. Hned zkraje neváhají vyhrožovat Erine znásilněním nebo vypouštět jiné nechutné hrozby.

Každý má své typické chování a údery, často disponuje několika fázemi a vždy neuvěřitelně vysokým množstvím života. Jejich porážka je úspěšná až po naučení efektivních kombinací a pohotovém reagování na útoky. Správná kombinace aurionů a pohybů může bosse dostat na kolena za pět minut. Špatná? Klidně až za čtvrt hodiny. Zatímco u standardních nepřátel jsem se místy potýkal s nepříjemným pocitem grindu, velcí nepřátelé zanechali dojem nejen svojí osobitostí, ale také skrz souboje, ve kterých bylo vítězství vždy tvrdě vydřené.

Dost dobré! 

K soubojům patří i jedno postesknutí: nemuselo by jich být tolik. Po čase se běžné šarvátky začnou opakovat, nepřekvapují a jsou spíš na obtíž než obtížné. Jinak Aurion drží pohromadě a po nedávné opravě dává smysl i v anglickém překladu (původně je hra francouzská). Místy je jako vystřižená z učebnice vývojáře, někdy nudí souboji nebo irituje nemotorným ovládáním, ale stále je to hra, která je svým obsahem neobvyklá. Komu ji doporučit? Kromě fanoušků japonských RPG všem, kteří chtějí RPG na mnoho hodin a neobvyklost příběhu je pro ně důležitější než někdy dýchavičná hratelnost.

Verdikt:

První kamerunská hra odkrývá exotickou kulturu a kvalitní akční RPG japonského střihu.

Nejnovější články