Baldur’s Gate III je právoplatným dědicem slavné série
Nezapře v sobě ani Divinity
World of Warcraft: Shadowlands: Konečně změna k lepšímu?
Smrt, nebo slávu! Anebo obojí
The Division 2 – naskočit do rozjeté onlineovky sám je překvapivě bezbolestné
The Division perfektně vystihuje Ubisoft. Parádní předváděčka (pamatujete na zavření dveří od auta?), lehce rozporuplné reakce při vydání a neustávající snaha hru vylepšovat několik let. Vývojáři z toho nakonec udělali velice solidní online akční RPG a dvojka měla na základech jedničky stavět. V posledních dnech jsem si vytvořil názor, zda se jí to povedlo, nebo ne.
Legend of Keepers aneb zmasakruj si vlastní hrdinskou výpravu
Tvůrci ze studia Goblinz sice nejsou první v dějinách, kdo se rozhodl obrátit fantasy pořádky vzhůru nohama, ale osvěžujících pohledů z druhé strany není nikdy dost. Roguelite taktické RPG Legend of Keepers má nápad, co musí nutně zrychlit tepovou frekvenci každému, kdo se slzou v oku vzpomíná na roháče s kosou a preventivní pohlavky pro skřety: Velíte kobce plné netvorů a výpravě vlezlých hrdinů stavíte do cesty nástrahy tak, aby se už nevrátila na světlo denní.
První dojmy z Mount & Blade II: Bannerlord
Je to tady! Mount & Blade II: Bannerlord vyšel! Dobrá, vyšel jen v early accessu, ale rozhodně v hratelné podobě, která se vám nerozpadá pod rukama. Tři redakční nadšenci do Mount & Blade si ke hře sedli a hráli, rekrutovali, zabíjeli, umírali a nakonec vám po celém jednom dni přináší své první dojmy z tohoto velmi očekávaného a velmi dlouho vyvíjeného titulu.
Gordian Quest je první hra, která se vyrovná Slay the Spire
Kdybych měl vytvořit osobní top desítku her poslední dekády (nebo třeba generace či jiného významného období), rozhodně byste v ní našli loňský hit Slay the Spire. Neskutečně návyková hratelnost pramenící z jednoduchého deckbuildingu byla natolik zásadní, že se během jednoho roku od jejího vydání vyrojila spousta klonů, z nichž ale jediný dokáže svému předobrazu konkurovat, ne-li ho rovnou předčit. Jmenuje se Gordian Quest.
Dojmy: Urtuk: The Desolation ukojí váš hlad po obtížné, svobodné strategii
Urtuk vás uvede do děje zhruba tímto scénářem: Jste vězeň. Někdo vás vysvobodil. Snažíte se utéct. Chytili vás. Musíte bojovat. Zvítězíte. Utíkáte dál. A samozřejmě bojujete dál. Sice okamžitě poznáte, že se pořád ještě jedná o early access a dojem z hraní je hodně omezený, ale ono to vlastně ani moc nevadí. Hned vám vysvětlím, proč.
Černý kůň letošního jara? Iron Danger je originální strategická lahůdka
Dost možná se chystá pecka! Bojový systém Iron Danger, nové tahovky od Daedalic Entertainment, je sice na první pohled intuitivní a přístupný zhruba jako ovládání jaderného reaktoru, ale stačí chvilka, aby člověk zjistil, že se jedná o skvěle vymyšlenou a výborně funkční mechaniku, se kterou je radost si hrát.
Ve World of Warcraft vzplála poslední bitva o Azeroth
Vzplála poslední bitva o Azeroth. Konečně! Zatím poslední rozšíření World of Warcraft spěje ke svému konci pod taktovkou Starých bohů a patche 8.3, který na evropské servery vstoupil 15. ledna. Jestli toho nabídne dost na zachránění celkového dojmu z nepříliš zdařilého datadisku, je stále ještě ve hvězdách, ale už teď můžu s čistým svědomím říct, že se přinejmenším opravdu snaží.
První týden s Ring Fit Adventure: Pořádná fitness makačka zabalená do fantasy RPG
Vzhledem k dlouhodobé nátuře hry je Ring Fit Adventure prakticky nemožné zrecenzovat během prvních pár týdnů. Proto jsme se rozhodli jít na věc jinak. Říkat tomu můžete jak chcete: první dojmy, review in progress nebo třeba „potíme se s Nintendem“. My tomu říkáme první týden s Ring Fit Adventure.
Dojmy: Nioh 2 je komplexnější než jednička. Obtížnost zůstala stejně pekelná
Minulý týden probíhající Tokyo Game Show odhalila nové informace ohledně akční pecky Nioh 2, a to včetně přibližného termínu vydání i data otevřené bety. Součástí akce bylo i hratelné demo, kvůli kterému jsme však nemuseli cestovat až do Tokia, ale vyzkoušeli jsme si ho v kancelářích Sony v Praze.
Dojmy z Gamescomu: V Dark Envoy můžete navždy umřít klidně po 20 hodinách hraní
Hry s permanentní smrtí už dávno nejsou nic nevídaného. Žánr roguelike se rozšířil napříč všemi možnými herními styly od stříleček až po tahové strategie. Většinou se s ním ovšem vážou jasně daná pravidla, mezi něž patří například to, že jeden průchod hrou nesmí trvat příliš dlouho – koho by bavilo se s nějakou postavou patlat desítky hodin, pak ji v jediném nepovedeném souboji navždy ztratit a začínat nanovo? „No přece úplně každého!“ odpovídají vývojáři taktického RPG Dark Envoy.
Dojmy z Gamescomu: Iron Danger je taktická hra, jakou jste ještě nikdy nehráli
Některé hry se popisují zatraceně těžko, protože se vymykají běžným škatulkám. Jenže právě takové tituly často jako na potvoru za detailnější popis stojí, což je i případ Iron Danger. Je to příběhová akční hra (a možná trochu RPG?), která je zároveň tahová i realtimová, všechno se v ní měří na údery srdce a tak trochu připomíná Divinity: Original Sin II, až na to, že ho vlastně nepřipomíná vůbec. Slibuju, že v dalších odstavcích všechno vyjasním.
Dojmy z Gamescomu: kouzelná adventura Nanotale je víc než jen kopírkou unikátu Epistory
Studio Fishing Cactus mě před lety fascinovalo svým originálním počinem Epistory – Typing Chronicles, jehož kouzlo je ukryto v samotném podtitulu. Hádanky i souboje se totiž řeší psaním slov, která vyskakují na obrazovce. Dřív bylo takové ovládání zcela běžné (hlavně u klasických adventur), ale dnes jde o něco nevídaného. Stejný recept se opakuje i v Nanotale – Typing Chronicles, ale naštěstí je to mnohem víc než jen stejná hra v novém hávu.
Dojmy z Gamescomu: Sandboxové RPG Project Witchstone nešetří superlativy - oprávněně
Když vám vývojáři představují vlastní hru, umějí být pěkní tlučhubové. Naslibují nám hory doly, vychválí nezajímavé, obyčejné mechanismy do nebes, udělají vše pro to, abyste uvěřili, že právě tenhle jejich projekt je něčím výjimečným. A vy pak uvidíte hru v běhu a hodně rychle vychladnete. Project Witchstone není takový případ. Až neuvěřitelné sliby jsem viděl v běhu a dokořán otevřená ústa ne a ne zaklapnout.
Dojmy z Gamescomu: Kampaň Mount & Blade II: Bannerlord je ještě lepší, než jsem čekal
Musím si zastínit oči. Může za to pouštní slunce, které mému hrdinovi kreslí na obličeji divoké stíny. A může za to Mount & Blade II: Bannerlord, který mě, navzdory obrovským, nesmyslným očekáváním, jaká je obvykle nemožné naplnit, zcela oslnil. Hned na úvod Gamescomu se mi dostalo tak intenzivně zábavné půlhodiny hraní, že to jiné hry budou hodně těžko vyrovnávat.
Návrat do Black Desert Online
MMORPG jsou vrtkavé entity. Z principu věci se mění, přizpůsobují, interagují se svou komunitou a neustále bobtnají. O Black Desert Online od korejského studia Pearl Abyss jsem psal naposled před necelými třemi lety a nikoho jistě nepřekvapí, že se od té doby změnilo mnohé. Ačkoliv samozřejmě záleží na úhlu pohledu. V jádru se stále jedná o tu samou grindovačku – kdo by snad čekal zásadní přerod po vzoru druhého spuštění Final Fantasy XIV, odejde s prázdnou. Nebyla to však špatná hra, když vyšla, špatná není ani nyní, a většina změn za poslední roky byla k lepšímu.
World of Warcraft: Battle for Azeroth 8.2: Válka je strašná věc, hlavně pro příběh
Profesionální gilda Method se po dvanácti dnech aktivního raidování v komentovaném streamu dočkala. Desítky tisíc lidí průběžně sledovaly boj o prvenství v souboji s královnou Azsharou v nejnovějším raidu, který přistál v zatím posledním datadisku pro World of Warcraft. Battle for Azeroth si dala na chvíli pauzu od vykreslování válečného konfliktu mezi Hordou a Aliancí, aby se hráči se svými hrdiny mohli zaměřit na mnohem aktuálnější hrozbu, kterou představovala královna podmořských nag. A pozor, budou tu spoilery.
Dojmy: Iratus: Lord of the Dead není pouhá kopírka Darkest Dungeonu
„I live again!“ Pokud se vám teď vybavila úvodní hláška doprovázející ono slavnostní povstání zrovna vzkříšeného Caleba vyzbrojeného pouze vidlemi z vlastního hrobu, jste na správné adrese. Stejně jako v Blood, slavné kultovce z devadesátek zabývající se problematikou krve a krvácení, i zde hlavní postava promlouvá k hráči svým podmanivým hlasem plným arogance a škodolibosti. Vše komentující vypravěč zde spoluvytváří páteř temného dobrodružství plného šílenství a utrpení, podobně jako v Darkest Dungeon. I přesto, že se na první pohled Iratus: Lord of the Dead jeví jako jeho xeroxová kopie, nebo spíše jakýsi spin-off, není to tak úplně pravda.
Dojmy: The Outer Worlds byly vlažnou ochutnávkou vesmírného westernu
Jsem jednoduchý hoch. Vidím RPG, které není 357 621. variací na fantasy, dávám lajk. Dvojnásob, když je pod ním podepsané studio s rozkymácenou, ale vesměs pozitivní křivkou kvality. V případě Obsidian Entertainment rád mhouřím oči před nedodělky, protože bývají součástí výjimečného kompletu – například nedoceněného Alpha Protocol. Na prezentaci jejich nového opusu The Outer Worlds jsem ale oči vyloženě přivíral. A slastí to nebylo.
