Série Tales of… je zaběhnutá značka, která zajímá především milovníky žánru JRPG v jeho klasických, tradičních podobách. Jenže čas nezastavíte, a tak je tu Tales of Arise, která má dle tvůrců z Bandai Namco posunout celou značku do éry next-genu. Samozřejmě i s verzí pro PS4 a Xbox One, protože, přiznejme si, není důvod, proč by tento titul nemohl vyjít na minulou generaci.
Já jsem měl možnost si zahrát, bohužel celkem krátký, úsek z Tales of Arise a jako člověk, který hrál Tales of Vesperia a Berseria, jsem spokojený. Ačkoliv se tým zaklíná tím, že chce sérii posunout dál, japonští tvůrci se ve skutečnosti drží při zemi a jde jim především o audiovizuální vylepšení. Nevzdávají se základních prvků série a nezkouší designérské veletoče, které by odradily věrnou fanouškovskou základnu. Což je asi rozumné: Tales of… jsou možná na západě oblíbené, ale přeci jen jde hlavně o Japonsko. A tamější hráči zrovna nedychtí po radikálních změnách.
zdroj: vlastní video redakce
Hned od prvních momentů ve hře je vidět, že na vizuální stránce tvůrci opravdu zapracovali. Tales of Arise pohání Unreal Engine 4 a prostředí vypadá vážně hezky. Ne, nečekejte úroveň Ratcheta s Clankem nebo The Last of Us II, u vysoce stylizovaného anime JRPG to ani nedává smysl. Smysl ale dávají propracovanější modely postav a především spektakulární, nádherná akce.
Co mě naopak zamrzelo, je klasický nešvar JRPG: Část dialogů probíhá jen formou psaného textu, u kterého postavy nahlas řeknou jen „Hmmm“ nebo něco podobně objevného. Je to sice žánrová zvyklost, pochopitelná už jen proto, že by se muselo dabovat neskutečné množství textu, ale stejně bych rád jednou hrál titul, který se tomu vyhne.
Postavy ale jinak rozhodně nemlčí. Demo, které jsem měl v ruce, začínalo po cca 20 hodinách hry, kdy už jsem měl plnou partu šesti lidí, mezi nimiž lze libovolně přepínat. Sice jsou tu dva hlavní hrdinové, ale nezdálo se, že by nějaká postava měla hrát třetí housle. Naopak, ačkoliv v demu bylo jen málo příběhu, během samotných bojů a hlášek při kempování (s neodmyslitelným vařením pro boosty) se zvládla většina aktérů slušně vyprofilovat. Celkem rychle pochopíte, kdo je hláškař, kdo tichý bojovník, který se bere až příliš vážně a kdo zdánlivě cundere bojovnice, jejíž srdce jistě časem roztaje.
Demo ovšem bylo především o boji. Toho se účastní všichni členové party, přičemž parťáky ovládá AI, případně se do nich můžete přepnout vy sami. Boj končí neúspěchem pouze v případě, že nepřátelé zlikvidují všechny vaše postavy.
K potyčce dojde, pokud se během procházení přírodou dotknete potvory, a hra se následně přepne do soubojového režimu v reálném čase. Pořád jde ale primárně o taktickou záležitost. Musíte si dávat pozor na akční bodíky, když rozdáváte speciální útoky, a vaším cílem je využívat slabin nepřátel vůči určitým elementům a především docílit soustředěním útoků momentu, kdy se naplní měřák pro spuštění speciálního útoku. K němu můžete vybrat různá dua spolubojovníků a podle toho se i liší.
První ze dvou průchodů demem jsem odehrál primárně za bojovníka Alphena, jehož speciální plošný útok dává větší poškození výměnou za hrdinovo zdraví. Začalo to pořádně fungovat až tehdy, když jsem se pohrabal v nastavení AI a poladil priority tak, aby léčitelé skutečně hlavně léčili. Rázem se hrálo líp, fotbalovou terminologií ze „zabezpečené obrany“.
Nechci ale naznačovat, že by snad hra byla příliš těžká. Po střetu s hlavním bossem dema mi bylo okamžitě jasné, že znalci série a vlastně kdokoliv, kdo má s podobným žánrem zkušenosti, si budou chtít zvýšit obtížnost. Zároveň je ale možné, že pro potřeby dema byly postavy nadlevelované.
Souboje jsou dynamické, nutí vás přemýšlet rychle, ale ne zběsile jak nějaká bojovka od PlatinumGames. Hlavně ale působí spektakulárně a neustálé špičkování hrdinů vytváří dojem, že jde o skupinu dobrodruhů, kteří se dobře znají, ne umělé panáky, kteří jen čekají, aby mohli seslat kouzlo. Právě tenhle pocit sounáležitosti, který pak mohou prohlubovat rozhovory během kempování, ve mně vzbuzuje naději ohledně prokreslení postav.
zdroj: Archiv
Když jsme u kreslení, naprosto opulentní jsou anime filmečky, které pro hru dělá slavné studio Ufotable. A jelikož jsem si zodpovědně demo proběhl dvakrát, mohl jsem porovnat i anglický a japonský dabing. Nepřekvapivě opět doporučím japonský s anglickými titulky. Ten anglický patří v rámci JRPG k naprostému standardu, tedy neurazí ani nenadchne. Japonští dabéři dali postavám víc osobnosti a výrazu.
Po dvojnásobném dohrání ve mně převládá pocit, že demo Tales of Arise bylo příliš krátké. Ne proto, že bych si nemohl vyzkoušet vše, co jsem chtěl (byť je tu záplava prvků, které zpřístupněné nebyly), ale proto, že mi osazenstvo rychle přirostlo k srdci a byl jsem zvědavý na další a další výměny názorů a komentáře. A bylo mi líto, když jsem se se svými parťáky a parťačkami musel loučit.
Na vydání hry, ke kterému dojde 10. září na PC, PS4, PS5, Xbox One a Xbox Series X/S, se těším. Sérii Tales of mám rád, a pokud s ní nemáte zkušenosti, vřele doporučuji remasterovanou verzi Tales of Vesperia: Definitive Edition. Oproti ní Tales of Arise nabízí hlavně dospělejší design postav (vím, že stylizace hrdinů z předchozích dílů byla pro spoustu západních hráčů velkou překážkou), ale jádro hry, ač podobné minulým dílům, obstojí i v dnešní době.
