Odložení osmého rozšíření pro World of Warcraft na konec listopadu asi potěšilo málokterého wowkaře. Na druhou stranu jde o tah, kterým byl Blizzard ještě za dob samostatnosti, tedy před akvizicí Activisionem, proslavený. Tradiční firemní SoonTM bylo synonymem kvality – Blizzard prostě nechtěl pouštět ven nedopečené tituly a hráči věděli, že čekání má smysl.
Fóry se samozřejmě prohnala vlna nevole, ale naštěstí i podpory těch, co to chápou. A aby hráčům Blizzard čekání na Shadowlands přece jen trošku zpříjemnil, vypustil alespoň slibovaný pre-patch, jehož příběhová část dorazila na evropské servery 11. listopadu.
Šaty dělají člověka (a orka)
Ještě než se dostanu k obsahu hlavní části pre-patche, stojí za to se podívat na dva další, s novým datadiskem úzce spojené přídavky, které jsou ve výsledku mnohem důležitější než relativně krátká dějová linka odehrávající se v Icecrownu. Do hry totiž dorazily už v průběhu října dva nové prvky – rozšířené možnosti editace postav a překopaný levelovací systém.
Začneme tím efektnějším, tedy možností úpravy postav. Jakmile naskočily v půlce října servery, vrhnul jsem se do hlavních měst jednotlivých frakcí a postupně prohnal přes holiče/kadeřníka všechny svoje postavy, tedy zhruba dvacet charakterů. Hrál jsem si s editací dlouhé hodiny a doplňoval rozšířený výběr vousů, účesů, odstínů kůže i dalších detailů bodytuningu o líbivé sety, aby moje postavy vypadaly jako nikdy předtím.
A pravdou je, že i relativní drobnosti konečně dokázaly dostatečně odlišit všechny moje trpaslíky, elfy, orky i další postavy. Taková hloupost, jako je nový vzhled jejich avatarů, udělala hráčům velkou radost a zástupy budoucích fešáků tvořily kolem holiče obrovské skupiny bez roušek a rozestupů.
Blizzard tímto krokem vyslyšel dlouholeté volání hráčů po širších kosmetických možnostech. Nejde o tak propracovaný systém, jaký nabízí například Black Desert Online, ale je to krok správným směrem, protože Azeroth je rozlehlý a nabízí domov všem možným druhům a odnožím hlavních hratelných ras a bylo smutné, když všichni vypadali tak nějak stejně. Bod pro Blizzard.
Staronová dobrodružství
S příchodem Shadowlands došlo ve WoWku k takzvanému item squishi – tedy dalšímu smrsknutí statistik, které s jednotlivými datadisky přerůstají hráčům i tvůrcům přes hlavu. Tentokrát ovšem došlo i na smrsknutí levelů. Všechny vylevelované postavy se „vrátily“ na úroveň padesát a ty rozlevelované se pomocí matematického klíče objevily někde mezi jedničkou a padesátkou.
Blizzard tak opět vychází vstříc hráčské základně, která oprávněně kritizovala fakt, že sto dvacet levelů je moc a levelování není dostatečně odměňujícím aspektem hry.
Díky novému systému se hráč může pustit buď do průchodu hrou napříč všemi datadisky a pobýt v každém chvíli, nebo se rozhodne pro takzvanou Timewalking Campaign. Hráčům stačí pokecat s bronzovým drakem Chromie v jeho gnómské podobě ve Stormwindu nebo Orgrimmaru a může se pustit do levelování v jednom vybraném datadisku. Všechny úrovně se plus mínus hráči přizpůsobí a vedou ho postupně napříč vybraným obsahem.
Pokud tedy patříte mezi hráče, kteří už nechtějí po sté procházet Outland, ale naopak vám chybí například Pandarie, jednoduše si zvolíte toto rozšíření a čtyřicet úrovní (10 až 50) můžete v klidu strávit tam, aniž byste zavadili o jiný obsah před Shadowlands.
Výjimkou z pravidla jsou v tomto směru úplně noví hráči bez vylevelovaných postav, kteří si budou muset projít obsah Battle for Azeroth, aby pochytili příběhové pozadí předcházející Shadowlands.
zdroj: Blizzard
Vylepšený systém levelování, stejně jako level squish, musím ocenit. Zaprvé jsem stihl „vymaxovat“ některé rozpracované postavy. A zadruhé – ta svoboda! Vymyslet si smysluplnou postavu a vydat se s ní na cestu do libovolného datadisku, který si takto projdete, je jednoduše skvělé.
„Jsi hroznej roleplayer,“ slyšel jsem na svoje konto, když jsem se vypravil s Mag'har orkem do Draenoru. Jsem, nestydím se a užívám si to, protože teď kvůli chvilce příběhové smysluplnosti nemusím znovu procházet veškerý předchozí obsah. Po šestnácti letech s WoWkem jde o vítanou změnu.
Jakožto hráč, který vyleveloval za posledních osm let zhruba patnáct postav, jsem už dlouho nebyl tak nadšený z možnosti pustit se zase do dalšího hrdiny. A nejsem sám, jak se můžeme dočíst na zahraničních fórech nebo herních webech, které momentální levelovací zkušenost skoro až glorifikují.
To je možná trošku přehnaný přístup. Vzhledem ke všem dostupným buffům na zkušenosti je totiž stále relativně snadné přelevelovat obsah zvoleného datadisku, a neprozkoumat tak všechny nabízené lokace a příběhové linky. Pro dlouholeté hráče to není žádný problém, protože si stejně zvolí nejrychlejší způsob levelování (což vypadá na průchod Warlords of Draenor), ale ti, kteří budou chtít dohnat starý lore, o něco málo chtě nechtě přijdou.
Samozřejmě by se to dalo vyřešit zvýšením požadovaných zkušenostních bodů, na druhé straně by to ale přineslo možná víc škody než užitku, protože bez heirloomů a momentálního šestnáctiprocentního buffu (WoW slaví šestnácté narozeniny) se levelování zase příjemně zpomalí.
Píseň ledu a smrti
Tím „hlavním“ aspektem každého pre-patche je ovšem nový obsah, který hráče uvede do dění blížícího se datadisku. V případě Shadowlands jsou hráči odvedeni do Icecrownu a na vršek Icecrown Citadel, kde ještě donedávna seděl Lich King, Bolvar Fordragon, jeden z hrdinů Alliance, bývalý regent Stormwindu a opatrovník Anduina Wrynna. Pokud neznáte jeho osud, doporučuju zabrousit na Wowpedii a doplnit si před hraním vzdělání. Bude se to hodit.
Lich King bohužel přišel o svou Korunu zatracených, která ho držela na ledovém trůnu a pomáhala mu držet nemrtvé na uzdě, a tak jsou právě tyto hordy koster, zombie a podobných existencí bez svého pána. Hráči se tudíž snaží zredukovat jejich počty.
Zároveň pátrají po unesených vůdcích obou frakcí, tedy Hordy i Aliance, a zároveň rozplétají některé nové dějové větve týkající se Kultu zatracených, Sylvanas a cesty do Shadowlands jako takové. Pokud jste doufali v nějaké kulervoucí momenty, čekejte dál až na vydání Shadowlands, u nichž se po zklamání z Battle for Azeroth na recenzování opravdu těším.
Asi těžko můžeme zabíjení nemrtvých v Icecrownu označit za nejlepší pre-patch event v historii, zvlášť v kontextu dění před Legionem, ale zároveň si člověk ani nemůže moc stěžovat, protože hráči dostali dost přidružených drobností a návrat do Northrendu se spolu s novým soundtrackem stává příjemnou nostalgickou vzpomínkou, která pomůže některým hráčům získat aktuální equip a jiným pro změnu vyfarmit nového peta nebo hračku.
Na druhé straně ovšem dojde k uzavření jedné ze zásadních dějových linek v podobě osudu Nathanose Blightcallera. O tomto „prvním undead hunterovi“ by se daly popsat strany textu, protože jako postava dostal poměrně slušnou porci scenáristické péče. Odbýt tedy jeho osud v rámci open world raidu u jeho rodiště, kde se na něj chodilo už ve Vanille, působí mírně odfláknutým dojmem.
Na druhé straně se ale kruh uzavírá, hráči zúčtují s tímto válečným štváčem a dvorním milencem lady Sylvanas a na závěr jejich střetnutí se objeví i jeden nečekaný host, přicházející pro pomstu.
Umíráček
S tím, jak postupují týdny v rámci pre-patche, se nezadržitelně blíží i vydání Shadowlands samotných. Opravdu se na ně těším a doufám, že si po Battle for Azeroth zlepším chuť. Pachuť nevydařeného datadisku se totiž jinak než kvalitním rozšířením přebít nedá. A po zkušenostech z beta verze jsou má očekávání nemalá.
