Máte námět či připomínku? Napište nám
První dojmy z Mount & Blade II: Bannerlord
zdroj: TaleWorlds
Dojmy z hraní

První dojmy z Mount & Blade II: Bannerlord

31. 3. 2020 18:30 | autor: Redakce Games.cz |

Je to tady! Mount & Blade II: Bannerlord vyšel! Dobrá, vyšel jen v early accessu, ale rozhodně v hratelné podobě, která se vám nerozpadá pod rukama. Tři redakční nadšenci do Mount & Blade si ke hře sedli a hráli, rekrutovali, zabíjeli, umírali a nakonec vám po celém jednom dni přináší své první dojmy z tohoto velmi očekávaného a velmi dlouho vyvíjeného titulu.

Vašek Pecháček: 

Smrt barbarům, slávu Říši! Do Bannerlordu jsem vskočil jako synáček středně úspěšných kupců z imperiálního města, ale namísto obchodu jsem se začal okamžitě věnovat zabíjení banditů a prodeji lupu, který jsem jim uloupil, takže se to jako lup nepočítá. A užívám si každou minutu, i když jsem se na překvapivě detailní tvorbě postavy zasekl aspoň hodinu, takže mi vlastně trvalo dost dlouho, než jsem si konečně sedl na toho koně a sevřel v ruce meč.

Aleš Smutný:

Smrt nepřátelům, slávu mně (a výhledově možná sjednocené Battanii, ale to je vedlejší)! Jako galský, pardon, battánský syn pastýřů jsem se ocitl uprostřed dekadentní Říše, ale co nadělám, když mi zapíchli rodiče a bratříček se z tutorialu chytře vytratil i s mým lupem.

Na tvorbě hrdiny jsem se samozřejmě taky zasekl nezdravě dlouho a přítelkyně už se vysmála mému „woad“ tetování, ale hlavní je svět kolem mě! Ostatně, většinu času si vidím jen zátylek. Akorát jsem tedy nesevřel v ruce meč, ale poctivou sekeru na rozrážení lebek.

Patrik Hajda:

To jsou samé silácké řeči, ale copak byl středověk jen o vraždění? Vašek sice zradil svou rodinnou tradici, ale já jsem odhodlaný se jí držet! Ovšem jen hlupák by se v těchto dobách nevyzbrojil, přeci jen handlovat s drahými sukny a dobrým vínem se neobejde bez nežádoucích pohledů, které sledují každý váš pohyb z úkrytu stromů. Krev poteče, ale ne proto, že bych se v tom vyžíval, nýbrž proto, že takový už je život. A život roztáčejí měšce plné zlata, ne potoky krve, kterými naopak všechno končí.

zdroj: TaleWorlds

Vašek:

Je pravda, že hra mě k patrikovskému pacifismu velmi silně nabádala. Nevím totiž, jak vy, ale já nebyl schopný stoprocentně dokončit ani bojový tutorial! Všechny ostatní zkoušky jsem zvládl levou zadní, ale porazit veteránského trenéra šermu, když jsem byl ozbrojený pouze obouručním mečem a nemohl se tak spolehnout na jistotu štítu, prostě nebylo v mých silách. Tehdy jsem se zhrozil, že možná budu mírumilovným obchodníkem tak nějak z donucení. Nakonec se ale ukázalo, že na koni, se štítem a partou hrdlořezů v zádech člověk nemusí být žádný Zorro.

Aleš:

Já tutorial jen nakousnul, protože jsem už asi týden hrál uzavřenou betu multiplayeru, takže jsem věděl, co a jak (a které zbraně jsou v multiplayeru hrubě nevyvážené). Nechtěl jsem v tutorialu trávit víc času, než bylo nezbytně nutné, a tak jsem hned běžel pryč.

Prozatím si pořád nemůžu zvyknout na kopí, které mi hra dala do vínku, ale stejně jsem to měl i u předchozích her, takže aktuálně jedu štít a meč, pokud možno pěšmo, protože mám všechny rekruty zatím pěchotní a šetřím.

Vlastně, jak to máte s hlavním questem? Chvilku jsem se zasekl na tom, že ho chci plnit, ale pak zvítězila moje touha vrhnout se na sandbox a nějak se mi ty položky z hlavního úkolu odškrtávají, jak projíždím, kudy chci. Hádám, že všichni tři jsme začínali v Říši a měli na krku unesené sourozence. Ti mě, popravdě, moc nevzrušují, víc mě zajímá, jestli mi stojí za to, zapojit se do kriminálního podsvětí v některém z měst a stát se oficiálně zločincem.

Patrik:

Vzhledem k tomu, že sourozence odjel hledat brácha a nás pověřil dost vágním nasyslením peněz a vytvořením armády, jsem se rovněž hlavní kampani příliš nevěnoval. Původně jsem zatoužil zjistit, co že je to ten tajemný artefakt, který všichni taháme s sebou, ale první návštěva jednoho z panovníků v jeho opevněném sídle skončila několika partičkami pravidlově jednoduché deskovky.

Po několika marných pokusech toho bídáka porazit jsem mu ukázal záda a dal se na hrdinství. Okolní vesnice se přeci samy nezachrání! Beze mě nikdo nenajde unesenou dcerunku s vášnivým srdcem. Ale jak vás tak poslouchám, nejste to náhodou vy, kdo může za její zmizení?

Vašek:

No, abych se přiznal, jako vedlejšák k masakrování zločinných živlů jsem si přibral pomoc nejrůznějším gangsterům z temných velkoměstských uliček a říšské autority mě tak trošku považují za kriminálníka. Co nevidět budu asi muset zmasakrovat sám sebe. Ale co, kapsy nadité zlatem jsou hrdinovi třeba!

Nicméně stočím diskuzi zpátky k tomu, co si o hře vlastně myslíme. Z předchozích odstavců je jasné, že nás baví a jsme do ní zažraní, ale přece jen mám jeden problém: svět působí méně přirozeně a více mechanicky než ve Warbandu.

To, že jsou jednotliví rekruti ve vesnicích uzamčení za přesně stanovenými bodíky respektu starosty a dalších pohlavárů, sice dává smysl z hlediska hratelnosti, ale absolutně to nebuduje iluzi živoucího světa. Přijde mi lepší zajít do hospody, pokecat s šéfem žoldáků a jeho partu po dohodě najmout. Což samozřejmě můžete dělat i v Bannerlordu, ale přijde mi, že oproti svému předchůdci má tak nějak radši svoje tabulky a číslíčka.

Aleš:

Je pravda, že ve hře je mnohem víc čísel a vlastně tím pádem i mechanik. Zbroje, víc čísel, zbraně, víc čísel. Porovnávání dvou zbraní je občas fakt náročné, protože mi hra ne vždycky nabídne srovnávací tabulku.

Na druhou stranu, třeba nová mechanika rekrutování mi přijde jako dobrý nápad, protože nemusím projít klasickým kolečkem „najmu rekruty, potáhnu je za svojí zkušenou armádou, ve větší bitvě většina pochcípá a já budu doufat, že se ten zbytek pasivním příjmem zkušeností vyleveluje bez úhony“.

Popravdě se zatím dost nehorázně bavím, i když je vidět, že bude asi ještě přibývat spousta funkcí, úkolů a podobně. Ale už teď jasně vidím onu nadstavbu oproti Warbandu, která nespočívá jen v povedené grafice.

Aktuálně si dávám větší pozor, než někoho naštvu, třeba vypleněním vesnice, protože to může mít větší následky než v prvním dílu. Když jsem měl pašovat ukradené kožešiny, rozmyslel jsem si to, protože jsem zrovna v tomhle městě nechtěl mít status kriminálníka. A pokukuju po craftingu zbraní, na který zatím nemám level.

Patrik:

Já se bohužel ještě tak daleko jako vy nedostal. Po výuce a tutorialové misi jsem vyzkoušel pár úkolů s vesničany, zabojoval si v turnaji (velice neúspěšně) a pomohl někomu vydělat tučný balík tím, že jsem mu doprovodil obchodní karavanu.

Nepronikl jsem do nových systémů, které tu zmiňujete, a proto na mě Bannerlord prozatím skutečně působí jako ta samá hra v nové, hezké grafice. Všechno je velmi, ale velmi povědomé, v mnoha případech vyloženě totožné. Na můj vkus a vzhledem k mým očekáváním je Bannerlord až příliš podobný svým předchůdcům, u kterých byla grafika tím posledním, co by mě trápilo.

Spíš než grafické omlazení jsem proto (možná naivně) doufal v revoluci, ale dostal jen mírnou evoluci, která samozřejmě stačí k tomu, abych se ke starším dílům už nevracel. Ale jak říkám, to ze mě mluví nějaká hodinka-dvě. Vy jste s mírou nového spokojení?

Vašek:

Tím, jak mám v živé paměti náš LongPlay Warbandu s modifikací Pána prstenů, oceňuju úplně všechna vylepšení, která Bannerlord přináší. Přehlednější uživatelské rozhraní, jasně, vymazlenou tvorbu postavy, super, hlubší systém dialogů, proč ne – ale hlavně skutečnost, že to NEVYPADÁ PŘÍŠERNĚ, což Warband už zkrátka bohužel trochu vypadá.

Navíc se hrozně těším na pozdější mechaniky, které mi už teď hra naznačuje – správu království, využití společníků na samostatné úkoly, možnost efektivně ovlivnit budoucnost Calradie.

Aleš:

Právě, přijde mi, že jsem za těch pár hodin vůbec nestihl nahlédnout pod kapotu. Tedy že jsem ve fázi, kdy bych v původním Mount & Blade byl asi tak po najmutí první dvacítky drnohryzů a plazení se u nohou nejbližšího lorda, případně vypalování vesnice druhého nejbližšího.

Nějaké války, tažení, vztahy se společníky, to je vše strašně daleko. A jak píše Vašek, strašně se mi líbí naznačené mechaniky a také pár změn, které vidím už teď. Už nejde zajet za lordem do hradu a jít si s ním pokecat, vstup se musí pěkně mastně zaplatit. Pravda, pokecal jsem s císařovnou (je krásná a jednoho dne si ji vezmu), ale to jen proto, že jsem ji zastihl v poli.

Líbí se mi, že se tu zjevně bude pracovat s principem kriminality. Správa měst vypadá také velmi nadějně, statistiky toho, jak je na tom finančně, kolik je k dispozici lidí a tak dále… Prostě se nehorázně těším. A od Bannerlordu jsem vlastně tohle chtěl. Warband mi přišel jako skoro perfektní hra, tedy krom faktu, že vypadala naprosto ohavně a některé části byly prostě sandboxově schematizované. Tady mi přijde, že takřka každá součást hry je nějak vylepšená.

Jen mě napadá, jak jste na tom s bugy? Mě překvapilo, jak málo jich vidím. Občas se mi špatně přepíná při rozhovorech pokrývka hlavy a dvakrát se mi zasekl inventář a nešlo se vybavit novou zbrojí, ale vždycky to vyřešil přechod do jiné lokace…

Vašek:

Narazil jsem na pár vizuálních podivností (zářivě tyrkysová plocha na hradní dlažbě, která tam evidentně nepatřila) a jednou se mi po klepnovsku zasekl kůň o plot, ale není to nic, co by mi kazilo herní zážitek.

Vzato kolem a kolem to je přístup, který vlastně nepůsobí zas tak moc předběžně. Úplně chápu lidi, co si chtějí počkat na vyladěnou, hotovou verzi a nekazit si zážitek polotovarem. Jenže tenhle polotovar je nejen poživatelný on je zatraceně chutný. Baví mě ho hrát a chci ho hrát a co tady vůbec ještě dělám? Konec článku! Impérium se samo nesjednotí!

Nejnovější články