Dojmy z Gamescomu: Kampaň Mount & Blade II: Bannerlord je ještě lepší, než jsem čekal
zdroj: TaleWorlds

Dojmy z Gamescomu: Kampaň Mount & Blade II: Bannerlord je ještě lepší, než jsem čekal

20. 8. 2019 12:43 | Dojmy z hraní | autor: Václav Pecháček |

Musím si zastínit oči. Může za to pouštní slunce, které mému hrdinovi kreslí na obličeji divoké stíny. A může za to Mount & Blade II: Bannerlord, který mě, navzdory obrovským, nesmyslným očekáváním, jaká je obvykle nemožné naplnit, zcela oslnil. Hned na úvod Gamescomu se mi dostalo tak intenzivně zábavné půlhodiny hraní, že to jiné hry budou hodně těžko vyrovnávat.

Válka bez zdržování

Spousta hráčů miluje multiplayer Mount & Blade: Warband a já jim naprosto rozumím, však jsem se ho sám taky hodně napařil. Ale nejvíc mě vždycky dokázala pohltit kampaň – nedokonalá, nepochopitelná, ubíjející, ale nějakým způsobem vždy zábavná, vždy unikátní. Step, les, poušť, moje družina a nekonečný potenciál pro dobrodružství.

Myslel jsem, že mi autoři ukážou multiplayer. Bylo by to snazší, nechat pár novinářů, ať se navzájem rubou, ať nezkoumají křehký ekosystém Calradie, ať se nešťourají ve věcech jako ekonomika, obchod, verbování, války, vzájemné vztahy mezi panovníky. Ale to oni ne. Oni mi udělali radost. A tak jsem si vybral chlapíka asi tak v půlce dlouhé cesty za princeznou a půl království, ujal se vedení jeho přibližně 70 mužů a vyrazil do světa.

Je to zaměstnaný svět, plný vesniček, měst a hradů, které jen čekají na vyplenění ohněm a mečem. Po mapě se ovšem nepotulujete sami. V lesích číhají bandité, do měst putují karavany sedláků prodat svoje zboží, před hněvem mocnářů prchají dezertéři… A všemu vládnou obrovské ozbrojené skupiny pod vedením znepřátelených lordů.

zdroj: Archiv

A to všechno už není tak únavně nepřístupné, jako když jsem kdysi začal hrát Warband. Uživatelské rozhraní možná není úplně precizní, ale vyznal jsem se v něm okamžitě a hned věděl, co mám dělat. Navštívím vesnici nebo město a bez meškání můžu verbovat vojáky, aniž bych musel prolézat místní špeluňky. A když to nejde, vidím proč – protože mě někdo nemá dostatečně v oblibě. A já si s tím někým bez zbytečného klikání můžu promluvit a třeba si to u něj zkusit maličko vyžehlit.

Mazané křemíkové mozky

Zdá se to možná jako detaily, ale celá hra se tím nesmírně zrychluje, abyste se mohli věnovat tomu, na čem doopravdy záleží: toulkám a bitvám. Můžete plnit questy. Můžete se přímo na světové mapě podívat, která vesnice co vyrábí, abyste mohli místní levné zboží nakoupit a přeprodat jinde. Nebo se tam vřítíte v čele své armády, rozemelete ubohé sedláky do karbanátků a po čem toužíte, to si vezmete silou. Jen pozor, ať vás při plenění a drancování nepřekvapí silnější oddíl, jak se to stalo mně…

Už tohle samo o sobě je výborná zábava, výrazně lepší a okamžitější, než když si doma zapnu Warband. Jenže to není všechno. Nejdřív jsem fascinovaně prolézal obrazovku správy království, kde je možné schvalovat různé zákony. No a pak jsem zpozorněl, když mě na útěku před dvěma rozzuřenými lordy, kterým jsem právě drze opomněl pohřbít pár rolníků, jež jsem předtím zmasakroval (proto byli určitě tak naštvaní, neradi čuchají selské zdechliny), zastihla notifikace, že jeden ze šlechticů mojí frakce právě vytvořil armádu. Tak jsem se na ni jel podívat.

A jaký to byl pohled, přátelé. Znavené oko uštvaného psance by nemohla víc potěšit ani horká lázeň plná voňavé levandulové pěny a vnadných kurtizán. 300 mužů v plné zbroji připravených vytáhnout proti nepříteli! Neváhal jsem ani vteřinu, chopil se své šance, poklekl před lordem a požádal o povolení vstoupit do jeho armády. Přijal. A já v příští bitvě, v nejlepší bitvě svého života, velel jednomu křídlu.

Střetli jsme se s vojem nepřátel, možná těch samých, kteří mě předtím pronásledovali. Mně připadlo levé křídlo těžké jízdy. Říkal jsem si, dobrá! Udělám obchvat a uvidíme, jak to dopadne. Byl jsem připraven stát se hrdinou, rozhodnout celou bitvu sám… Když tu najednou mi přišel nekompromisní rozkaz od vrchního velitele: „Chraň levé křídlo pěchoty!“

„No dobře!“ řekl jsem si zaraženě a držel se zpátky, místo abych v čele jezdců vyrazil vstříc slávě. Použil jsem své muže jako zástěnu bránící nepřátelské jízdě, aby se zakousla do nechráněného křídla pěchoty, a teprve když se po mé pravici rozpoutala mela muže proti muži, vyrazil jsem kopím napřed přímo za nosem.

Bojování je výborné. Zbraně mají správnou váhu, šerm je skutečné umění – a když jsem se se svým ořem zasekl v presu nepřátel, cítil jsem krátký nával paniky jako Jon Sníh v bitvě o Zimohrad. Nakonec jsem si kopím propíchal krvavou cestu ven z bludiště zpoceného lidského masa, a právě když se morálka nepřátel začala lámat, dostal jsem nový rozkaz: „Na zteč!“

Velitel armády přesně vyhodnotil, že je správný čas zahájit taktické pronásledování. Zatímco zbytek armády likvidoval poslední zbylé ostrůvky odporu, já se octl v zádech prchajících a ukončil jejich zoufalý pokus uniknout peklu. Ďábel sedí na koni, v ruce třímá ostrý kus dřeva a nese moje jméno.

No a nakonec, jakmile se poslední kapka zbabělé krve vsákla do trávy, poslední rozkaz: „Zaútoč na jízdu na levém křídle!“ Už nebyl problém zlikvidovat poslední sebevražedný útok nepřítele a já z oné brutální řeže vyšel jako vítěz se srdcem plným sebevědomí – a nově nabytého respektu pro svého velitele, který ukázal, že válečnému řemeslu rozumí, i když mu v lebce chrastí jen hromada jedniček a nul.

Mount & Blade II: Bannerlord zdroj: tisková zpráva

Ať žije král… a ať už vyjde

Armády jsou náhradou neohrabaného systému tažení, který fungoval podle mých představ pouze asi tak v padesáti procentech případů. A pokud je bitva, na kterou jsem v otevřeném světě náhodně narazil, aspoň vzdáleně přesným indikátorem, mohla by to být náhrada jako hrom. Zvlášť až nějakou armádu povedu já sám, až už nebudu velet jedinému křídlu, ale úplně celému vojsku…

Předchozí díly Mount & Blade často působily staticky, politicky mrtvě. Z té chvilky, kterou jsem mohl strávit u Bannerlordu, je tomu ve dvojce přesně naopak a chvíle klidu budou ve válce výjimečné. Místo toho, aby mocipáni nedělali nic pořádného, tvoří armády a drancují a jsou odvážní a proaktivní a – živí. Než se tedy potkají s mým mečem.

Abych to shrnul, jsem ještě hladovější než předtím. Cítím v sobě mírnou potřebu zapnout si aspoň ten Warband, ale zároveň si vůbec nejsem jistý, jestli bych si ho po nesmírně působivé chviličce Bannerlordu vůbec dokázal užít.

Early Access

Taleworlds dnes také oznámili, že hra si před vydáním projde fází early accessu, přičemž ta začne v březnu příštího roku. Potvrzuje to i nový trailer.

zdroj: Archiv

Nejnovější články