Recenze

Kingdom Under Fire – The Crusaders – recenze

Korejská společnost Blueside se proslavila především značkou Kingdom Under Fire, která vyniká spojením klasické real-time strategie s dalším žánrem a vzniká tak pozoruhodně namixovaný koktejl. V roce 2019 vyšla dlouho odkládaná a ještě déle očekávaná hra Kingdom Under Fire II, která klasickou strategii propojila se základy akčního MMO, kritici však výsledkem nebyli příliš potěšeni a u fanoušků titul také kdovíjak nezazářil. Nejspíše i proto se v Blueside rozhodli, že jejich další krok nebude nová hra, ale opětovné vydání populární Kingdom Under Fire – The Crusaders, která vyšla před čtrnácti lety na původní Xbox.

Crusader Kings 3 – recenze

Lahodné kaluže modré krve

Stronghold Crusader 2 - recenze

Křižáci se pod vedením krále Richarda Lví srdce vydali ve 12. století do Svaté země a jejich dobyvatelské choutky provázela výstavba sofistikovaných opevnění, odrážení nepřátelských hord a samozřejmě také obléhání nepřátelských hradů. O tom jsou vlastně všechny středověké výpravy, které jsou popsány ve strategických a budovatelských hrách zasazených na jih od Cařihradu. Stronghold Crusader 2  nevyjímaje, protože jde o návrat k žánrové klasice.

Crusader Kings II - recenze

Ve školách jste se učili, že prvním českým králem byl Vratislav II. a stalo se tak v roce 1085. Jméno souhlasí, ale datum ne. Vratislavovi to trvalo o tři roky déle. Ale na rozdíl od toho historického ten můj, který žil jen v prostoru digitálního světa Crusader Kings II, zvládl královský titul udržet i pro své potomky a dal vzniknout Českému království i dějinám, o jakých jste se určitě neučili.

Crusader Kings II: Jade Dragon - recenze

Jedna z nejdéle aktivních a neustále přiživovaných herních ság dostala do vínku zbrusu novou a řádně sytou náplň. Virtuální středověk Crusader Kings II se totiž konečně dočkal přídavku v podobě samotné Říše středu. Tedy ne úplně. Samotná geografická reprezentace vnitřní říše se na herní mapě nevyskytuje. Čínu navenek reprezentuje Západní protektorát a speciální interface sloužící k diplomatickým interakcím s jeho císařskou milostí. A věřte mi, že i když se to nezdá, jde o plnohodnotný a propracovaný politický nástroj, který svou důmyslností pumpuje hře do žil novou krev.

Crusader Kings II: Old Gods - recenze

Jaké by to bylo vyrážet s drakkary na loupeživé nájezdy proti uctívačům Bílého Krista, budovat Velkomoravskou říši, obětovávat nepřátele na oltářích starých a pravých bohů? Crusader Kings II patří mezi současnou špičku historických strategií. Disponuje unikátním mixem politické, válečné a společenské strategie, což hře společně s velkou mírou detailu propůjčuje unikátní postavení. Jednoduše řečeno, hra vám dá možnost žít v kůži středověkého vládce.

Crusader Kings II: Sword of Islam - recenze

Když jsem recenzoval vynikající historickou strategii Crusader Kings II, vyjádřil jsem politování nad tím, že zde není možnost hrát za muslimské vládce a přidal jsem logický odhad, že se jistě tato možnost objeví v rámci DLC. A stalo, i když opravdu nebylo těžké něco takového předpovědět. Sword of Islam je už majitelům hry nějakou dobu k dispozici, takže skalní fandové už DLC vesele hrají. Otázkou ovšem je, zda má pro běžného hráče cenu si přídavek pořizovat, nebo postačí základní hra.

Crusaders of Might & Magic

Crusaders Of Might & Magic - recenzeAutor: GOnDaRPublikováno: 24.února 2000 • Lara v...

The Cursed Crusade - recenze

Hry a celý ten cirkus kolem nich funguje podle přesně zaběhnutých pravidel a upřímně řečeno, jen málokdy ostříleného hráče něco překvapí. Jedno z nepsaných pravidel třeba říká, že každý úspěšný titul přitáhne celou řadu plagiátů. Někdy zdařilých, jindy méně a velmi často naprosto ohavných. Hádejte, do které kategorie patří The Cursed Crusade?

Crusaders: Thy Kingdom Come - recenze

Vyhlášení první křížové výpravy a svatá země v rukou muslimů. To je výchozí bod nové strategie. Díky čemu uspěla ve srovnání se silnou konkurencí v podobě Medieval II a XII Century?

Crusader Kings - recenze

Paradox Entertainment vychrlili další strategii, tentokrát zaměřenou na raný středověk v křesťanské Evropě, ovšem oproti Europa Universalis se vedle rozvoje říše musíte starat i o to, aby váš rod Přemyslovců nevymřel.

Lionheart: Kings' Crusade - recenze

Už to bude skoro rok, co na nás vývojářské studio NeoCore nenápadně vyvrhlo své ošklivé káčátko s králem Artušem v hlavní roli (King Arthur) a velmi příjemně se tím zapsalo do paměti nejednomu kovanému stratégovi, který se nebojí hledat a zkoušet. A protože stojaté vody strategického žánru by se měly čeřit, dokud někdo nepřijde s novinkou, která by je kompletně vysušila a napustila neotřelými nápady, vydalo aktuálně NeoCore svůj strategický pokus číslo dvě. Artuš byl vystřídán Richardem Lvím Srdcem, Británie Svatou zemí a boje o trůn „vyšším principem“. Pokud větříte křížové výpravy, větříte správně.

WoW: Burning Crusade - recenze 3.část

Po čtvrtroce hraní se v poslední části seriálu věnujeme novým instancím, hrdinskému módu, jiným prvkům sloužícím ke zpřístupnění svátečním hráčům a PvP bojištím či arénám.

Warhammer: Dark Crusade CZ recenze

Když se sedm vesmírných kohoutů sejde na jednom smetišti, nemůže z toho vzejít nic dobrého, natož ve světě Warhammeru. Aneb další rok = další přídavek = další probdělé noci ve společnosti dvou nových ras.

Stellaris - recenze

Hry od Paradoxu mají jeden hlavní společný jmenovatel - vyprávění příběhů. Europa Universalis, Crusader Kings nebo třeba Hearts of Iron nabízejí strategické pískoviště, ze kterého si můžeme uplácat vlastní grandiózní dobrodružství. Takové, které nikdo jiný nezažije, protože z nesčetného množství proměnných zkrátka a dobře dvě identické kampaně nevydolujete. Jde o narativní propletenec, který si vytváříte sami pro sebe a pro své kamarády. Stellaris nabízí podobný zážitek, i když oproti svým historickým bratrancům k dosažení cíle požívá výrazně jiné prostředky.

Diablo III: Reaper of Souls - recenze

Tak jsme se konečně dočkali, milované i proklínané Diablo III se dočkalo prvního velkého datadisku Reaper of Souls, který by měl spoustu věcí napravit, přidává mnoho nového obsahu včetně nového aktu i módu a také novou postavu - Crusadera. Takže, podařilo se tvůrcům uchlácholit některé popuzené fanoušky?

Might & Magic X: Legacy - recenze

Kdykoli si starší ročníky stýskají, že hry už nejsou, co bývaly, je to pravda jenom z poloviny. Jsme to především my sami, kdo není, kým býval. Jeden z nejlepších dungeonů všech dob, Wizardry VII, jsem hrál ve dvanácti, zatímco dnes mi táhne na dvaatřicet a ne, nemůžu si dovolit propadnout hře podobného kalibru, i kdyby mi nakrásně tancovala před nosem. Navzdory tomu, že mě za hraní her namísto rodičovského peskování někdo platí, je představa dobrovolné výměny reálného života ve prospěch toho virtuálního prakticky nemožná. Moje povinnosti i zájmy neustoupí stranou způsobem, jakým kdysi odlétala do kouta školní taška.

Realpolitiks – recenze

Nebylo toho málo, co strategie Realpolitiks papírově nabízela – vše od simulace uprchlické krize až po kolonizaci Jupitera slibovalo unikátní možnost pohrát si na mapě dnešního a budoucího světa. Titul inspirovaný strategiemi od Paradoxu, jako je Europa Universalis, Crusader Kings nebo Hearts of Iron, se zároveň odhodlal postavit prokletí strategií z moderního světa. Podařilo se mu prorazit tam, kde neuspěli mnozí jiní, nebo je odsouzen skončit na smetišti dějin?

Imperator: Rome – recenze

Co se vám vybaví, když se řekne „Římská říše“? Vsadil bych se, že neporazitelné legie, orlí standarty se slavnými písmenky S.P.Q.R., pak možná ještě posedlost mramorováním a spousta chlápků v tógách s vavřínovými věnci na pleši. To je ale příliš povrchní pohled. Skutečným srdcem Říma byla jeho ekonomika, legislativa, zahraniční i domácí politika. Jeho stabilitu určovala sociální mobilita a demografické trendy. Ze všech těchhle cizích slov by se takový Total War: Rome II celý orosil hrůzou, ale Imperator: Rome se jich nebojí.

Total War: Attila - Age of Charlemagne - recenze

Ještě než se milovníci série Total War naplno ponoří do fantasy atmosféry Total War: Warhammer, zbývá jim jedna exkurze do historie skutečného světa. Nedávno totiž vyšel datadisk pro Total War: Attila s podtitulem Age of Charlemagne a jak už jste si možná stačili odvodit, tentokrát na vlastní kůži poznáte válečnou vřavu Evropy v období, kdy jí dominovala Francká říše Karla Velikého.

Total War: Three Kingdoms – recenze

Vývojáři z Creative Assembly si rok za rokem, hru za hrou připravovali půdu na opravdovou změnu. Zkoušeli nové mechaniky, testovali, jestli bude jejich strategicko-taktická, tahově-realtimová struktura fungovat ve fantastickém prostředí stejně dobře jako v tom historickém. A kulminací jejich práce je Total War: Three Kingdoms, nesmírně sebejistá hra plná vynikajících nápadů, které většinu času fungují a nikdy se úplně nesesypou. Tohle je Total War 2.0.

Heroes of Might & Magic III HD Edition - recenze

Skoro šestnáct let uplynulo od vydání Heroes of Might & Magic III: Restoration of Erathia, jedné z nejlepších tahových strategií všech dob, a zároveň i příčiny rozkolu mezi přáteli, rodinami či partnery vlivem vydařeného hotseat režimu na jediném počítači. HoM&M III se však zároveň stala i vrcholem série, který žádný z následovníků nepřekonal. Logika proto velí, že by aktuální HD verze pro PC Windows a iOS/Android tablety měla zábavu stále vyzařovat s nezměněnou intenzitou. Tak jednoduché to ale s Heroes of Might & Magic III HD bohužel není.

March of the Eagles - recenze

Kdyby mi před dvěma lety někdo řekl, že budu fanda Napoleonských válek, nevěřil bych mu. Střih. O dva roky později už se má vše úplně jinak. Po pročtení desítek knih jsem se nadšeně vrhl na novou strategii od Paradoxu, která pod názvem March of the Eagles zpracovává právě toto období z mírumilovných dějin Evropy. I když, nadšeně... Zrovna systém strategií od Paradoxu nepovažuji za silný v kramflecích ohledně válek, bojových vřav a hlavně bitev, které se motají kolem složité logistiky a taktických manévrů, což jsou právě Napoleonské války.

Total War Saga: Thrones of Britannia – recenze

Domníval jsem se, že nová dílčí strategická série Total War Saga má být experimentálním prostorem. Že má zkoušet různé variace, ohýbat pravidla, hrát si se zažitými koncepty tak, jak by si to klasický díl nemohl dovolit. Že zkrátka bude vypadat trochu jako Rise of the Tomb Kings, vynikající DLC k druhému Warhammeru. Ale Thrones of Britannia takové nejsou. I přes pár celkem zajímavých inovací jde o překvapivě předvídatelného dědice, který ve mně žádné vzrušení nevyvolal.

Guardians of Graxia - recenze zajímavé tahovky

Mám pro vás návod, jak zbohatnout. A když už byste se náhodou netopili v penězích, alespoň budete dělat, co vás baví. Stačí se inspirovat u firmy Petroglyph, tvůrce tahové fantasy hry Guardians of Graxia, kde vymysleli jeden herní mechanismus a dokázali z něj vycucnout, co se dalo. Guardians of Graxia je totiž v základu desková hra, která se dostala na počítače, stala se z ní karetní hra a dokonce si osvojila téma druhé světové války a pod názvem Panzer General odskočila na konzole Xbox 360. Tomu se říká dokonale vyždímaný nápad. Ze stolu do počítače

Hearts of Iron IV - recenze

Druhá světová válka je pro počítačové hry vděčné téma. Nejničivější konflikt lidské historie je přirozeně plný momentů, vhodných pro umělecké ztvárnění. Už jsme to zažili ve stovkách her, od stříleček až po strategie. Ale snad žádná z nich se událostem kolem Stalingradu, Pearl Harbor a pláže Omahanevěnuje s takovým smyslem pro detail, jako série Hearts of Iron. Čtvrtý díl v tomhle ohledu rozhodně není výjimkou.

Diplomacy - recenze

Diplomacie je legendární desková hra, ve které se z evropských států za pomoci diplomacie a intrik formují velmocenské bloky, aby zkřížily zbraně ve Velké válce. Jak se tvůrcům Europa Universalis či Hearts of Iron podařil její převod na PC?

Hearts of Iron 2 - recenze

Svým zaměřením může oslovit široké spektrum hráčů, od historických nadšenců či zkušených stratégů až po úplné začátečníky. Takový je druhý díl originální real-time strategie Hearts of Iron z období 2. světové války.

Total War: Rome II - recenze

Na dlouhou dobu je to prý poslední velká hra v sérii Total War. Creative Assembly se v Total War: Rome II vrací ke své, z historického hlediska nejstarší, tematice a kromě toho, že se musí vyrovnat prakticky nereálným očekáváním, musí navíc zodpovědět otázku, kam dále rozvíjet systém, který z hlediska herních mechanik už není kam rozvíjet. Rozhodně ne bez toho, aby došlo k porušení či změně základní formule.