Psal se rok 2014, když za mnou přišel kamarád a představil mi novou hru, která mě bude „zaručeně bavit“. Mluvil o tom, že je podobná Crusader Kings 2 a Victorii 2, což mě zrovna nenaplňovalo nadějí. CK2 jsem nechápal, Victoria 2 mě moc nebavila. Ale dal jsem na něj, ponořil jsem se do Europy Universalis IV a můj život se navždy změnil. Pamatuji si to moc dobře, začal jsem hrát za Aragonské království, poté jsem zkusil země Koruny české a jako třetí zemi jsem si vybral Toskánsko. Od té doby jsem v téhle strategii ztratil několik tisíc hodin a prožil s ní krásných deset let. Když jsem se dozvěděl o tom, že se chystá nástupce, zaplavilo mě pochopitelně nadšení.
Europa Universalis V je zástupce žánru grand strategy, her, které se zaměřují na řízení celých států a snaží se je postihnout v co největším detailu. V tomto ohledu je EUV zřejmě nejvelkolepější strategií, která se vůbec dá sehnat. Ačkoliv se jedná o pokračování velmi úspěšné Europy Universalis IV, už na první pohled je jasné, že si přebírá a kombinuje mechanismy i z dalších strategií vydavatelství Paradox Interactive. Z Victorie si půjčuje prvky v ekonomice a v práci s populací. V tom, jak nakládá s jednotlivými osobnostmi, jako jsou generálové, nebo panovníci, se zase podobá Imperator Rome.
Autorům se všechny tyto inspirace podařilo zkombinovat velmi promyšleně. Můžete tedy čekat jak postupné barvení mapy podle své země, tak i detailní ekonomickou hru, zaměření se na potřeby jednotlivých sociálních skupin, pojmenovávání svých panovníků a panovnic, válčení, objevování nových končin, diplomacii i kolonizaci.
Europa Universalis V nabízí ze všech her od Paradoxu nejkomplexnější zážitek. Prožil jsem s ní zatím přes 70 hodin, z čehož jsem se většinu času věnoval Florencii (Toskánsku), ale zkusil jsem i několik dalších států, abych si udělal alespoň základní vhled.
Možnost volby
Už úvodní menu výběru zemí je velmi bohaté, kdy tvůrci evidentně vzali pojem velkolepá strategie opravdu vážně, obdivovat můžete rovnou přes 1500 hratelných zemí. Na první pohled ovšem taky pochopíte, že některé regiony jsou více propracované než jiné. Především Evropa, Blízký východ, Indie a Čína jsou opravdu ohromující množstvím zemí, provincií, obsahu a smyslem pro detail. Naopak Afrika a Ameriky zatím spíše ostrouhaly. Ze zkušeností (především z EUIV) však můžeme očekávat, že budou vycházet DLC, která obohatí a zaplní i zbytek světa.
Jestli skeptiky neohromí počet hratelných zemí, jistě alespoň pozdvihne obočí nad množstvím lokací, které podle tvůrců přesahuje 28 tisíc. V každé můžete stavět budovy, můžete je dobývat ve válkách, konvertovat na svou víru a tak dále, a to od roku 1337 až po rok 1836, tedy znatelně déle než v EU IV. I když jsem hrou spíše prolétal, ve své primární kampani jsem se zatím dostal na počátek 18. století, z čehož soudím, že na odehrání jedné celé partie budete nejspíš potřebovat kolem 100 hodin.
Pokud se však odvážný hráč nenechá zaskočit (a neměl by), může si vybrat jednu zemi a v menu si prohlédnout pravidla a podmínky, podle kterých chce svou novou kampaň hrát. Modifikátorů v hlavním menu je dost, takže jsem neměl ani možnost je vyzkoušet všechny a poznat jejich dopady naplno. Je možné si měnit, za jakých podmínek se objeví morové rány, jestli budete moci formovat některé vybrané země, nebo kde se mají objevovat instituce, které pak určují váš technologický pokrok. Osobně jsem na začátku volil základní nastavení.
Většina hráčů znalých předchozích EU tuší, že jakmile partie započne, musí nejprve provést několik kroků, než hru odpauzují a nechají ji chvíli běžet. V pětce vás hned na začátku přivítá tabulka s tutoriálem a detailním popisem všemožných faktorů, které mají dopad na řízení vámi vybrané země.
Obecně EUV nabízí poměrně propracovaný systém vyskakovacích oken, kde můžete najít informace prakticky ke všemu, na co narazíte. Třebaže mám hluboké zkušenosti s EUIV, zabralo mi několik desítek minut čtení a studování, než jsem si troufl úvodní partii vůbec pustit. Navíc ne každé menu je úplně intuitivně k nalezení a někdy jsem se musel až několik hodin snažit, než jsem našel jednoduchou cestu k nějaké akci nebo vytouženému menu. Dokážu si představit, že existuje nemalá skupina hráčů, která po této zkušenosti hru prostě vrátí. Pokud ale máte rádi paradoxí strategie, udělali byste chybu. Europa Universalis totiž nabízí mnoho změn k lepšímu oproti své předchůdkyni.
Inovace a inspirace
Jako první zmíním systém populace, kdy každý jednotlivý člověk existuje jako samostatná entita. Když ho naverbujete do armády, může padnout, když ho konvertujete, vidíte, že přijal vaši víru, když mu umře pes, pláčete s ním… (pravda, to přeháním, ale ne moc). Tím, jaký je na individuality kladen důraz, je třeba sledovat potřeby vašich lidí a dávat na ně pozor.
Když přijde mor a vidíte, jak vám lidé umírají po desetitisících, máte pocit opravdové katastrofy, což je velký rozdíl oproti situaci, kdy vám klesne úroveň rozvoje provincie v EUIV. Navíc, podobně jako v Imperator Rome, z lidu pocházejí i vaši poradci, umělci, generálové a tak dále. Pohled na ně není tak detailní jako v Crusader Kings, ale i tak můžete svou dceru vzdělávat, sledovat její dospívání a pak vás trochu mrzí, když ji provdáte za šedesátiletého knížete ze sousední země (ji to zřejmě mrzí víc). Důraz na jednotlivé lidi propůjčuje pětce určitou osobitost a utužuje vztah k vlastní zemi.
Vaši poddaní pracují, vydělávají, migrují za prací a touží po zboží. Ekonomika je jakýmsi hybridem předchozích strategií od Paradoxu. Je mnohem komplexnější než v EUIV, stojí na spokojenosti vaší populace, stabilitě obchodních uzlů, majetku stavů, kontrole nad vlastními provinciemi a na mnohých dalších modifikátorech, na které si musíte přijít sami, neboť ani za vysoké desítky hodiny hraní jsem rozhodně nebyl schopen je pojmout všechny.
Na začátku jsem veškeré toky peněz ovládal manuálně, později jsem přepnul na automatizaci některých procesů (o tom níže), neboť jsem se chtěl věnovat i jiným oblastem hry. Krom vydělávání peněz musíte totiž brát v potaz i potřeby obyvatel, nutnost zásobit výrobní budovy specifickým zbožím nebo třeba shánět stavební materiály pro nové budovy, které pochází z jiných zemí. Postupně je tedy třeba se smířit s tím, že nebudete mít plnou kontrolu nad vším, co se ve vaší zemi děje. Zvláště se to týká obchodu, který je velmi dynamický a proměnlivý, ale díky tomu také zábavný na objevování a experimentování.
Abyste mohli vydělávat peníze, musíte být schopni svou zemi ubránit. Boj se podobá tomu v EUIV, je ale obohacen několika dalšími modifikátory a detailnějším sestavováním jednotlivých armád. Boj a válčení doznalo určitých vylepšení, jako je systém logistiky a různé způsoby verbování armád – od odvedenců přes profesionální armády až k žoldnéřům. Tuto oblast však sráží několik problémů.
Za celou dobu jsem nenašel žádný přehledný nástroj, každou armádu jsem tedy musel sestavovat ručně, což je podvacáté už dost úmorné. Dále bych uvítal funkci převedení vlastnictví okupovaného území, protože spojenecká AI vám často nepředává provincie. Dojem kazí i slabá umělá inteligence, ke které se ještě vrátím. Celý tento systém komplikuje veliké množství modifikátorů, jejichž význam si mnohdy můžete jen domýšlet. Tvůrci by měli tedy na válčení ještě zapracovat a udělat ho přístupnější.
Velká změna, která se týká jádra hry, je opuštění systému „many“, chybí tedy většina bodů, které byste za něco mohli utrácet. Místo toho se pracuje s časovými dotacemi, které se zkracují a prodlužují v závislosti na schopnostech vašich poddaných, zaměstnanců a pracovníků, ale i na prostředí a dalších aspektech. Je to pozitivní změna, která přidává na realističnosti a zabraňuje takovým excesům, jako bylo třeba pověstné „klikání instituce“.
Tím se dostáváme k systému inovací, vzdělanosti a výzkumu, který se nechal inspirovat modernějšími strategiemi. Pro každé dějinné období (věk) existuje několik institucí, přičemž každá obsahuje vlastní strom technologií. Ty můžete jednoduše zkoumat velmi intuitivně, ale pro zkušenější a hloubavější hráče systém slibuje spoustu objevování, experimentování a minmaxování.
Automatizace a přístupnost
Je vidět, že v Paradoxu si byli vědomi složitosti čtvrtého dílu, a tak se snažili pětku co nejvíce zpřístupnit. Předvedli umění možného, což ovšem pořád neznamená, že by byla pro každého. Dokonce soudím, že nepřístupnost bude do budoucna největší výzvou. Europa Universalis V je opravdu složitá a za 70 hodin jsem ji jen nakousnul.
Naštěstí si ani nováčci nemusí úplně zoufat, v jednom z menu si můžete nastavit automatizaci většiny procesů. Přijde vám obchod příliš složitý? Nechte 90% vykonávat samotnou hru. Nevíte, jaké budovy stavět? Nebojte, vaše země se o sebe postará. Kolonizace? Žádný problém. Tento systém opravdu oceňuji, protože hráčům, kteří jsou ochotní se učit, dává do rukou skvělý nástroj. Já jsem ambiciózně skočil rovnou do hloubky, zjistil, že ji vůbec nezvládám, zapnul automatizaci asi poloviny procesů, a až pak jsem konečně začal znovu přebírat kontrolu a nastavovat jednotlivosti, které člověk odhadne lépe než AI. Co necháte na hře a co budete ovládat vy, záleží na tom, jaký zážitek vyhledáváte, ale také na typu země, kterou hrajete.
Jak jsem uvedl výše, prakticky ke všemu dostanete nějaké vyskakovací tutoriálové okno, kde můžete zjistit většinu potřebných informací, což si ale žádá dávku trpělivosti, kdy se nenecháte odradit množstvím čtení. Křivka učení je v EUV vážně strmá a jak budete objevovat různé zákonitosti, pravidla a modifikátory, budete si připadat mocnější a úspěšnější. Na začátku jsem několik dlouhých hodin vůbec netušil, co dělám, ale teď, i když to stále není žádné terno, už nemilosrdně barvím Itálii šedými barvami Toskánska.
Co uvidíte a uslyšíte?
Co dál vybízí k objevování, je mapa, jednotlivé lokace, jednotky i portréty osobností, kde se promítá zkušenost týmu z ostatních paradoxích strategií. Především bych rád pochválil samotnou mapu, která je detailně propracovaná – všechny ty domečky, stromečky, panáčci… Armády se mění podle svého složení i období, města se rozšiřují a rostou, mlýny melou, radost pohledět. Úplně lituju, že většinu času stejně hrajete z tak vzdáleného pohledu, že těmto drobnostem nebudete věnovat pozornost.
Co se ovšem moc nepovedlo, je grafika uživatelského rozhraní, především zvláštně vybraná velikost písma, tabulek a nepřehlednost různých menu. Celkové vzezření mi připadá jako z nějaké deskové hry z roku 2005, všechno je hodně jednoduché, jednotvárné a rozhodně to nezaujme. Už během vývoje byla tato oblast častým terčem kritiky, a přestože došlo k posunu, pořád zbylo hodně prostoru ke zlepšení.
Naopak musím pochválit zvukovou stránku hry, která počítá se zoomováním, typem prostředí a pochopitelně i s konkrétním děním na obrazovce. Zde je znovu cítit paradoxí cit pro detail. Pokud sledujete město, doléhá k vám bušení nástrojů z řemeslnických dílen, když se zaměříte na trénující armádu, vojáci se překřikují a děla střílí, když řešíte senátní diskusi, vážení obyvatelé se hádají. Zároveň veškeré činnosti, které provádíte v různých menu, podporují jasné zvukové efekty, což pomáhá s orientací.
Naopak hudba je spíše nevýrazná a hodně podkresová, oproti EUIV, kde znám několik skladeb nazpaměť, mě tady žádná neupoutala a poměrně brzy jsem přepnul na vlastní playlist. Je možné, že i tuto oblast budou tvůrci rozšiřovat, ale prozatím toho o hudbě dohromady nemůžu moc napsat.
Výkon, stabilita a připravenost
Už jsem zmiňoval, jak je Europa Universalis V veliká a zároveň detailní? A přesto běží svižně a plynule na mém herním notebooku s Intel Core Ultra 9 185H, 32GB RAM a GeForce RTX 4070. Většinu času jsem ji měl puštěnou na nejvyšší rychlost a jednotlivé dny „tikaly“ za méně než sekundu i v pozdějších částech hry, kdy se vedly velké války s masivním množstvím jednotek. Jediná zaškobrtnutí jsem zaznamenal v přelomech měsíců a let, nejspíše z důvodu většího počtu výpočtů běžících na pozadí. Malé rýpnutí – EUV běží lépe než EUIV.
Za celou dobu testování mi hra spadla čtyřikrát, ale pokaždé na nižší verzi, než je současná 1.0. Tým Paradoxu v tomhle odvedl výbornou, na poměry série až neuvěřitelnou práci a zaslouží si obdiv. Navíc se pětka také poměrně rychle spouští a je možné ji bez delšího čekání restartovat, když se objeví potíže. V recenzní verzi jsem narazil na několik bugů, které mi naštěstí nezabránily pokračovat v hraní. Obvykle se někde zasekla AI armáda nebo správně nefungovaly prokliky do nějakého menu. Vzhledem k tomu, jakou péči obvykle Paradox věnoval EUIV, věřím, že tato zaškobrtnutí opraví.
Co mě ovšem vadilo pořád víc, čím hlouběji jsem do hry pronikal, byla hodně slabá AI. Je dost pasivní, moc neexpanduje, vyvolává nesmyslné války a zdá se, že sama nezvládá komplexitu hry. Zároveň někdy vytváří ohyzdný a nesmyslný border gore, kdy si třeba Rakousko v jedné mé partii zabralo náhodnou provincii v Aragonu a další ve Francii.
Ve válkách zase počítačoví protivníci útočí na nevýhodné pozice, nedoplňují a nepodporují armády a nechávají se bít. Nebo vám spojenci nepředávají provincie, zato dobývají území, která nedávají strategický smysl atd. V tomto je zdejší umělá inteligence i za často proklínanou AI z Europy Universalis IV. Především válčení tak může někdy být dost frustrující.
Musím také konstatovat, že mnohé modifikátory jsou prostě o hodně silnější, než jiné. Například obchod je hodně nestabilní a nedá se na něj moc spoléhat, kdežto zaměřit se na zdanění stavů bývá až příliš výhodné. Chápu, že se v nevyváženosti vybírá určitá daň za vysokou komplexitu, přesto je tady výrazný prostor pro balancování a procentuální piplání, čehož se po vydání určitě dočkáme. Opravdový stav vyvážení hry pochopitelně zjistíme, až v ní větší počet hráčů umoří stovky hodin, rozloží ji na prvočinitele a podá zpětnou vazbu.
Hodiny, stovky, tisíce hodin
Píše se rok 2025, já objevuji Europu Universalis V a mám pocit, že mě čekají další tisíce probdělých nočních hodin při plnění kdejakých achievementů. Je obrovská, plná možností a objevování. Na první pohled by jí slušelo ještě pár měsíců ladění, ale na druhou stranu je nejen hratelná, ale ďábelsky návyková a zábavná. Když si vzpomenu, jak vypadla Europa Universalis IV v prvních verzích po vydání, její nástupkyně je vlastně vybroušená, hotová a plná obsahu.
Paradox bude na svém novém pokladu nepochybně dále pracovat a brzy začnou vycházet patche i DLC, na jejichž cenu budeme nadávat, a pak si je stejně koupíme. Pětka nabízí nové, osvěžující mechanismy, jako je systém populace, dynamických obchodních uzlů nebo technologických inovací. Vylepšila i mnohé další oblasti, jako je diplomacie, kolonizace a tak dále. Už teď je díky tomu mnohem hlubší než předchozí díl a čím více do ní budete pronikat, tím víc se vám odmění. Budete k tomu sice muset překonat několik výzev, jako je krom komplexity i slabší umělá inteligence, nepříliš pohledný interface nebo nevyváženost některých mechanismů. Odměna však bude stát za to.
Pokud si nejste jisti koupí, počkejte několik týdnů až měsíců, než vyjdou patche, které opraví některé zjevné nedostatky – především slabší AI. Otálení bych doporučil i v případě, že se vám nechce studovat pravidla, minimálně do doby, než se na internetu objeví různé manuály a videa s vysvětlením, jak mechanismy zvládnout rychleji, na co se zaměřit a co naopak nechat na automatizaci.
Europa Universalis V je důstojným nástupcem série a důkazem, že Paradox své řemeslo stále ovládá. Zkušení stratégové v ní snadno ztratí pojem o čase a i ti opatrnější zjistí, že za trpělivost se jim hra odmění. Je to monumentální, fascinující a často nemilosrdná výprava do historie. Přesně taková, jakou si Europa Universalis zaslouží.