Na faktu, že největší říši středověku (a jedno z nejgigantičtějších impérií všech dob, i když královna Viktorie by k tomu rozhodně měla co poznamenat) vytvořili zrovna Mongolové, je na první pohled něco lehce neintuitivního. Jak to dokázali? Vždyť nebyli nic než banda necivilizovaných barbarů ze stepi s opravdu nechutnou kuchyní (v tom už jim nemůžou konkurovat dokonce ani ti Britové)!
Tahle otázka mě pronásledovala opravdu dlouho, než jsem si na ni začal postupně odpovídat. Jestli máte chuť udělat to samé a zrovna nemáte ve svém okolí nikoho s PhD ze středoasijské historie, doporučím vám tři věci. Zaprvé: Poslechněte si sérii podcastu Hardcore History s názvem Wrath of the Khans. Zadruhé: Skočte si do Národního muzea na Čingischána, když už ho tady máme. No a zatřetí: Zahrajte si Crusader Kings 3: Khans of the Steppe.
Nad stádem ovcí-í-í-ííí, bdějí mí lovci a já volám…
Crusader Kings 3 snad po všech těch letech naplněných feudální zábavičkou nepotřebuje žádného složitějšího představování, ale kdyby se sem někdo zatoulal náhodou a bez předchozích znalostí, tak prosím. Je to středověká strategie s velkým důrazem na důležité osoby a jejich charakter, nikoliv na anonymní státní celky. Uzavíráte spojenectví s anglickým králem, ne s Anglií. Většinu času netrávíte organizováním excelových ekonomických tabulek jako ve Victoria 3, ale někde na lovu, sněmu nebo v posteli se svou padesátou čtvrtou konkubínou.
Svět Crusader Kings 3 se postupně rozšiřuje – když ne geograficky, tak možnostmi určitě. A i na tu geografii brzo dojde, protože v blízké budoucnosti dostaneme DLC, které mapu rozšíří na východ a přinese do hry chybějící velký kus Asie. Ale ještě předtím, jako takovou nutnou přípravu, dostáváme stepní chány a jejich velmi specifický, velmi divoký způsob života.
zdroj:
paradox
Zapomeňte na stará feudální pravidla, na přísahy věrnosti, nad kterými bdí církev a Boží prozřetelnost. Ve stepi platí dvě pravidla. Vládne ten nejsilnější. A nejsilnější je ten, kdo má největší stádo koní a dobytka.
Nová nomádská kultura vychází právě z tohohle jednoduchého faktu – pro Mongoly, Keraity, Kumány, Pečeněhy a všechny další příchutě stepních národů jsou zvířata jejich naprosto dominantním zdrojem obživy. Točí se kolem nich celá jejich společnost. Stádo se musí množit, aby bylo co jíst a z čeho vyrábět předměty denní potřeby. Proto je potřeba setrvávat na dobrých pastvinách. Jenže čím víc ovcí a koz necháte pást na travičce, tím dřív veškerou travičku sežerou.
Ve stepi NIC NENÍ STABILNÍ.
Závisí na tom úplně všechno. Čím víc zvířat máte, tím jste bohatší – a tím si vás ostatní chánové víc považují. Ale to není celé. Každý kůň potenciálně znamená jednoho válečníka navíc, protože ve stepi se nedělají zas tak striktní rozdíly mezi vojáky a civilisty. Koneckonců, když je potřeba zabít nepřítele, poslouží docela dobře úplně stejné jízdně lučištnické schopnosti, které všichni vaši poddaní běžně využívají při lovu.
Domov je tam, kde tě zabiju
Proto je denním chlebem (dobře, spíš kusem skopového) nomádského náčelníka migrace. Jestli se rozhodnete hrát za některého ze stepních vůdců, rozhodně si nezvykejte na svůj přidělený koutek země. Víte-li, co je pro vás dobré, poputujete tam, kde je tráva zelenější, jen co ze stepi ucítíte první závan příliš horkého nebo příliš chladného větru.
zdroj:
paradox
zdroj:
paradox
Nešikovné samozřejmě je, že tam, kde se vám líbí, dost možná už někdo žije. V tom případě k němu musíte přijít a slušně se ho zeptat: „Hele, Mončugu, nechtěl bys náhodou odtáhnout s famílií směrem na sever? Slyšel jsem, že na Sibiři je to fakt super.“ On rychlým pohledem zhodnotí velikost vaší hordy a řekne buď: „Ehm, super nápad…! Vždycky jsem chtěl vidět polární záři!“ anebo „Takhle, jestli se sem chceš nastěhovat, Čingisi, starý brachu, tak leda přes moji mrtvolu.“ A pak z něj tu mrtvolu musíte udělat.
Step je díky tomu neuvěřitelně dynamická, proměnlivá, ve stavu tvořivého chaosu. Kmen, který dominoval na samém východě někde u hranic Číny, se může znenadání rozhodnout, že klimatická změna, která s sebou přinesla nesezónní sníh a mráz, znamená, že někde poblíž Persie bude líp. Tím kompletně překlesí celou politickou mapu. Říše vznikají a zanikají, přesouvají se, z obrů se stávají trpaslíci a naopak.
Přísahám ti věrnost! (dokud jsi blízko)
Ten poslední bod je důležitý, protože nejvíc ze všeho porušuje psaná i nepsaná pravidla Crusader Kings 3. Ve stepi NIC NENÍ STABILNÍ. Jistě, Crusadeři vám pod nohama dokážou podtrhnout koberec, i když si nakrásně žijete jako mocný feudální pán někde ve Francii – narodí se vám přihlouplý dědic, vazalové se vzbouří, přijde obří občanská válka, najednou máte všude po obýváku rozmnožené Angličany… Ale je to spíš výjimka než pravidlo. Když už k nějaké velké změně statutu quo dochází, je to bombová podívaná pro celou Evropu.
zdroj:
paradox
Ve stepi je to jinak. Tam neexistují vazalové, kteří by před Bohem přísahali věrnost králům a vévodům. Místo toho, pokud jste slabší a máte souseda, který by vám mohl sebrat všechny ovečky a zabít všechny dětičky, mu zkrátka odvádíte tribut. Dáte mu něco, aby vám nevzal všechno. Někdy se sousedi samozřejmě neshodnou, kdo z nich je zrovna ten silnější, a v tom případě na sebe budou navzájem střílet šípy tak dlouho, dokud jeden z nich sportovně neuzná porážku.
Jenže, co když váš velký soused odmigruje za lepším? Sebere svoje stany, koně, povozy a odtáhne tak daleko, že byste tam na malém stepním koníkovi nedojeli ani za tři týdny? To z něj rázem máte daleko menší strach, že?
Proto je běžné, že s každou migrací se mocenská struktura v daném kraji úplně rozpadne. Dřív podrobení náčelníci jsou náhle volní a můžou se handrkovat mezi sebou – třeba z nich povstane další dominantní lídr, než odjinud přitáhne zase nějaký nový šikanátor. Někteří zůstanou věrní původnímu mistrovi kvůli osobním vazbám nebo ze strachu – tadyhleten Temüdžin vypadá, že by mu ty tři týdny jízdy za menší genocidu stály. I tak většinou začínáte po každé migraci územně takřka od nuly… ale pamatujte, že na území nezáleží. Záleží jedině na stádu.
Dřív nebo později se vám může povést vytvořit takovou síť podrobených kmenů a náčelníků, že už se ani stěhovat nepotřebujete. Vaše území je tak masivní, že stačí stádo přesouvat z místa na místo uvnitř vlastních hranic. A tehdy to začíná být krutě nebezpečná situace pro všechny nafrněné usedlé národy na hranicích stepi. S těmi jejich městy a hradbami a pěchotou a luxusem a bohatstvím. Protože jakmile má chán pocit, že už nemusí vydírat sousedy kvůli jejich koním a ovcím, dost možná ho napadne, že by bylo fajn někde získat nějaké zlato, šperky a exotickou výzbroj…
Hraj podle stepních pravidel
Khans of the Steppe jsou v každém případě jiní. A to tak, že fundamentálně. Nejen že při hraní za některého z chánů využíváte nové mechaniky stád, máte místo královské rady kurultai, vaši vazalové se nazývají trošku jinak a místo města máte stanový tábor – ona se kompletně mění dynamika toho, jak přistupujete k zahraniční a sňatkové politice, co to znamená „expandovat“, co to znamená „vyhrávat“.
Takhle vypadá ideální rozšíření Crusader Kings 3. Nikoliv snůška pěkně vypadajících, jenže vlastně docela plytkých nových událostí jako v případě Royal Court. Ale poupravení celkového prožitku. Pokývnutí směrem k faktu, že ne každá životní zkušenost panovníka či poddaného ve středověkém světě byla stejná. Administrativní způsob vlády, díky kterému nám v jednom z minulých DLC rozkvetla Byzanc, byl pomalý krok správným směrem. Khans of the Steppe se tím směrem vydávají taky, akorát jedou tryskem.
Nechte trávu růst!
Tím nechci říct, že by nám studio Paradox naservírovalo bezchybný produkt – kdyby se něco takového stalo, bylo by to větší překvapení, než když na Rusy vybafla armáda, která nedlouho předtím plenila Čínu. Například zrovna hra za Čingischána mi přijde poněkud uměle akcelerovaná – budoval jsem si svou stepní říši, přidával ovečky do sbírky a hra se najednou nečekaně rozhodla, že teď, aniž by se na první pohled cokoliv zásadního změnilo, se ze mě stává velký dobyvatel, pod jehož praporem se shromáždí všechny okolní kmeny. Ano, Temüdžinova kampaň má být „jednoduchá“, ale i tak bych si rád tuhle tengrijskou atomovou explozi víc zasloužil.
Taky je hodně citelné, jak na východním okraji mapy chybí Čína – musíme si na ni počkat, aby bylo možné si prožít tu skutečnou horskou dráhu značky Čingischán. No a zajímalo by mě, jestli příští DLC, které se má zabývat korunovacemi, něco neudělá s mechanikou kurultaie. Pokud vím, šlo spíš o setkání velmožů určená ke stanovování následníků a budoucí zahraniční politiky, nikoliv o permanentní radu pobočníků, co by byla chánovi dnem i nocí k dispozici.
zdroj: Paradox Interactive
Po takovémhle startu si ale v Paradoxu můžou svoje mongolské dítko opatchovávat, jak dlouho jen budou chtít, protože i v současné podobě jsou Khans of the Steppe velká, a co víc, poučná zábava. Jak jsem byl na počátku životního cyklu ze způsobu rozšiřování Crusader Kings 3 poněkud kyselý, po pár týdnech v sedle, pod nímž se mi nevábným způsobem připravuje tatarák, převládá v mé duši modrá obloha a jasné slunce. A na obzoru už se rýsují vysoké zdi Pekingu…
