Recenze
Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2 – recenze pokračování upírské klasiky
20. 10. 2025
|
Pavel Gotthard
Kouše, rdousí, ale především saje
Battlefield 6 – recenze návratu multiplayerového giganta
14. 10. 2025
|
Aleš Smutný
Na bojišti je hej
Pillars of Eternity II: Deadfire – recenze
16. 5. 2018
|
Václav Pecháček
Každé důležité rozhodnutí, každý krok novým směrem vyžaduje oběti. Vědí to hráči příběhových RPG, kteří se pravidelně potýkají se složitými etickými dilematy, a vědí to vývojáři, kteří hráčům takové pasti připravují. Pillars of Eternity II: Deadfire krok novým směrem úspěšně udělaly – ale zaplatily za něj daň, která se leckomu bude zdát až příliš vysoká.
SBK09 Superbike World Championship rec.
25. 6. 2009
|
Redakce Games.cz
Jakub Smrž byl v italském Misanu několikrát vidět a poprvé v kariéře vyhrál kvalifikaci. Jestlipak ví o tom, že tvůrci oficiální hry seriálu SBK na něj letos zapomněli?
The Last of Us Remastered - recenze
6. 8. 2014
|
Jan Olejník
Když vyšla The Last of Us na PlayStation 3 (recenze Vaška Rybáře), byl jsem jeden z prvních, kdo netrpělivě přešlapoval před prodejnou GAME. Další hra od studia Naughty Dog! Pro sichr jsem si ještě před tím znovu „otočil“ Uncharted 2, abych se dostal do správné nálady. Jenže třetího dne jsem spatřil titulky a při jejich sledování jsem se zahořklým výrazem ve tváři odložil gamepad a dumal nad tím, jestli jsem za tohle dílo opravdu vysolil čtrnáct stovek dobrovolně, nebo zda jsem nebyl při smyslech. The Last of Us jsem se zadostiučiněním zpražil na svém blogu a myslel jsem si, že už se k němu nikdy nevrátím. Ovšem nevyzpytatelné jsou cesty boží. Tudíž krom analýzy vylepšené vizuální stránky se nyní dočkáte i názoru člověka, se kterým Last of Us zas až tak nezamávala.
World of Warcraft: Mists of Pandaria - recenze
24. 11. 2012
|
Martin Kapalka
Nevstoupíš prý dvakrát do stejné řeky, říká se. Pravdou ale je, že jsme se s WoWkem namočili už popáté. Při každé návštěvě řeka vypadala trochu jinak, v mezičase přibylo ryb, ale hlavně se rozšířilo koryto. No, nebudeme dlouho chodit okolo horké kaše, aby nevychladla, a po hlavě se vrhneme do finálního textu o novém datadisku pro World of Warcraft, který jsme si podrobně představili už v prvním, druhém a třetím článku s dojmy z hraní.
Zombasite - recenze
28. 1. 2017
|
Pavel Skoták
Je vůbec možné udělat hack and slash RPG bez toho, aby bylo alespoň v některém ohledu srovnáváno s Diablem? Snad každý rok se na scéně vyrojí nové tituly, které se snaží napodobit pekelnou řežbu s větším či menším úspěchem. A pak je tu Zombasite. Hra, která se na první pohled tváří podobně, ale ve skutečnosti se jedná o virus, který hráče napadne, a jen tak ho nepustí.
Signalis – recenze výborného retro hororu
10. 11. 2022
|
Jakub Malchárek
Boj se zombie androidy, ale i inventářem
Neo: The World Ends with You – recenze tradičně netradičního JRPG
2. 9. 2021
|
Pavel Skoták
Milujete podivnost? Jste na správné adrese
Olympic Games Tokyo 2020: The Official Video Game – recenze
15. 7. 2021
|
Patrik Hajda
Klouzání po povrchu zábavné Olympiády
Steep: Road to the Olympics - recenze
20. 12. 2017
|
Lucie Jiříková
Olympijské hry, ať už letní nebo zimní, jsou jednou z největších sportovních událostí na světě. Svou polívčičku si tak na nich rád přihřeje každý, kdo může. Třeba i vývojářská společnost Ubisoft, která vydala rozšíření Road to the Olympics ke hře Steep.
Pentiment – recenze detektivní adventury ze středověké kroniky
14. 11. 2022
|
Šárka Tmějová
Pokání na potkání
Brigador: Up-Armored Edition - recenze
22. 8. 2017
|
Mars Vertigo
Neonové izometrické peklo na planetě Solo Nombre nikdy nevypadalo lépe. A nejenže lépe vypadá, ale ono se to také podstatně lépe hraje a zní. Loňská recenze původní verze Brigador pěla oslavné verše o velkém retro počinu, který byl velkou poklonou klasickým devadesátkovým titulům, jakými jsou například kyberpunková taktická akce Syndicate či zlatá amigacká vyvraždovačka s mechem v hlavní roli Walker. A kdyby snad Brigador vznikl tehdy na principech podobných těm, na kterých běží dnes, šlo by bezpochyby o legendu žánru. Bohužel, dnešní rozmlsaný a přehlcený herní trh občas způsobí to, že i hry kalibru Brigador tak nějak nemilosrdně zapadnou navzdory ovacím ze strany herních kritiků.
Dark Souls III: The Ringed City - recenze
7. 4. 2017
|
Jan Vrobel
Hned v úvodu recenze, zdá se, že posledního obsahu v celé Dark Souls sérii, je třeba uvést upozornění: původní Dark Souls považuji za jednu z nejlepších her všech dob. Ostatně, řada her právě od prvního dílu DS leccos převzala nebo rovnou okopírovala. Od některých mechanismů přes estetické prvky až po celý koncept (jako například Lords of the Fallen nebo Nioh). Třetí díl je pak podle mě ve všech ohledech dotažená "soulsborne" hra, odehrávající se ve fanouškům povědomém světě. Dark Souls III je tedy z mého úhlu pohledu prakticky bezchybný titul, akorát mu chybí ten prvotní šok a úžas. Pokud jste ovšem nikdy žádnou Souls hru nehráli, právě teď s oběma DLC, tedy Ashes of Ariandel a The Ringed City, je ideální chvíle na pot, slzy, řvaní, zen, fascinaci, a nakonec i hlubokou a bolestnou lásku. S tím vším na paměti se pojďme podívat na zoubek městu, na němž se podepsal zub času, které ale přesto, nebo právě proto, přetéká zázraky.
Arma 3: Western Sahara – recenze nového rozšíření českého vojenského simulátoru
30. 11. 2021
|
Pavel Bier
Jedeme do Afriky!
The Surge - recenze
30. 5. 2017
|
Patrik Hajda
Hry typu Dark Souls mě vždy fascinovaly. Zatímco v jiných titulech představuje frustrace nepěknou vlastnost, která změní váš pohled na danou hru k horšímu, v případě akčních RPG je obtížnost vlastně důvod, proč je mnozí hrají. Touha zažít frustraci při neustálém prohrávání v náročných soubojích, má zkrátka něco do sebe. A byť je Dark Souls právoplatný král svého žánru, zamiloval jsem si i jeho dva roky starou „kopii“ Lords of the Fallen, kterou spoluvyvíjeli i tvůrci z německého studia Deck13 Interactive. A když se pak objevila zpráva, že stejný tým pracuje na akčním RPG se sci-fi tematikou, vítězoslavně jsem zvedl ruce a pronesl hlasité „WOW“. Teď už jen zbývá otázka, zda se The Surge povedlo naplnit má očekávání. A odpověď? Minimálně v několika bodech zní rozhodně ano. Je tu ale jedno velké ALE.
Battlefield: Vietnam - recenze
18. 3. 2004
|
Redakce Games.cz
Opouštíme čtyřicátá léta a posouváme se zhruba o dvacet let dál do neméně známého a dodnes živého období vietnamské války. Čím se nový Battlefield vedle přezbrojení a využití vrtulníků liší od svých předchůdců?
The Finals – recenze multiplayerové střílečky, která vás nechá zničit téměř vše
17. 1. 2024
|
Michal Krupička
Vyhodit dům do vzduchu je hračka
Devil May Cry 5 Special Edition – recenze návratu skvělé rubačky
28. 1. 2021
|
Pavel Makal
Vyplatí se nákup next-gen verze?
Strategic Command WWII: World at War - recenze
16. 1. 2019
|
Pavel Skoták
Jakmile člověk s alespoň minimálním zájmem o historii dostane nějaký ten válečný simulátor, měl by automaticky dostat chuť vyzkoušet si alespoň jeden z bezpočtu “co kdyby” scénářů. Právě války nabízí podobným fantastům plno neuskutečněných scénářů ve stylu, co kdyby se Polsko dokázalo bránit Německu, a co kdyby na ně nezaútočili ještě i Sověti. Co by se stalo, kdyby se Japonci drželi dál od Pearl Harboru a věnovali se jen Číně? Ani jeden z těch scénářů nedopadl dle mého očekávání.
The Evil Within 2 - recenze
23. 10. 2017
|
Ondřej Švára
Zlo může mít mnoho podob a vypadat třeba jako karneval v maskách. V survival akci The Evil Within 2 jsou maškary tak děsivé, že se jich museli štítit snad i ti, kteří je vymýšleli. To dává na srozuměnou, že tento japonský horor nemění styl a již podruhé obléká násilí do nepřehlédnutelně extravagantního kabátku. Naštěstí mu ale také nechybí variabilní hratelnost, velkorysý design úrovní a víc než dostatečná herní doba. Na osvědčených základech vznikla hlubší, propracovanější a lépe vyladěná hra.
Super Mario Run - recenze
27. 1. 2017
|
Jan Hrdlička
Je působivé, nakolik se Super Mario Run daří zachytit kouzlo klasických mariovských eskapád navzdory skutečnosti, že z jejich formulky odebírá několik klíčových složek. Co ovšem obdržíte na oplátku, je návyková mobilní plošinovka ve formě auto runner titulu, kterou lze pohodlně ovládat jednou rukou. Malým škobrtnutím se na cestě nevyhne, i přesto se ale jedná o skvělý debut Nintenda na poli mobilního hraní.
Gears of War 4 - recenze
10. 10. 2016
|
Aleš Smutný
Popravdě řečeno jsem se Gears of War 4 bál. Kromě toho, že jsem měl po páté vstoupit do stejné řeky, mi přišlo, že je celý herní systém zastaralý. „Schovej se za bednu, všechno vystřílej, přesuň se dál, schovej se za kamenný kvádr, všechny vystřílej, přesuň se dál...“ Kdysi vlajková loď Xbox 360 s tímto systémem v současné generaci stříleček opravdu připomíná dinosaura. Ale takového, který dokázal oklamat evoluci, a nabízí kvalitní zábavu ve dvou zcela rovnocenných složkách – kampani a multiplayeru.
Resident Evil Village: The Winters' Expansion – recenze
31. 10. 2022
|
Pavel Makal
Návrat do vesnice
Football Manager 2024 – recenze
16. 11. 2023
|
Václav Pecháček
Překvapivě skvělé završení jedné kapitoly
Octopath Traveler 2 – recenze pokračování výborného RPG
7. 3. 2023
|
Pavel Skoták
Dosáhl druhý díl stejně závratných výšin?
Gears 5 – recenze
19. 9. 2019
|
Alžběta Trojanová
Určitě se vám to už taky stalo. Hrajete hru, jenže vás moc nebere. A tak jdete na internet, abyste si s ostatními společně postěžovali, jak se to tentokrát nepovedlo. Místo toho se na vás ale vyvalí vlna nadšení. Vítejte v mém světě, do něhož s mohutným dupáním a neustálou střelbou vstoupily Gears 5.