Na úvod recenze si musím odbýt klasickou, ale zcela nutnou mantru: Warhammer 40,000: Rogue Trader by byl po právu nejlepším RPG roku 2023, kdyby nevyšla o pár měsíců dříve jedna nezávislá hra jménem Baldur’s Gate III, která mu poprávu uzmula prvenství. I tak je ale 40K výlet do světa izometrických RPG jedním z nejlepších počinů v tomto žánru za dlouhá léta a na hodnotě mu ještě přidává dlouhodobá podpora studia Owlcat Games, které servíruje druhé velké DLC s názvem Lex Imperialis.
Stejně jako předchozí rozšíření Void Shadows, i Lex Imperialis je DLC „nového“ typu, kdy se nedočkáte nové oddělené kampaně. Naopak, všechny novinky jsou organicky zakomponovány do hlavní příběhové linky původní hry, a to s sebou nese všechny výhody i nevýhody z toho vyplývající. Pokud máte dost času, potěší vás, že se nový obsah vyskytuje v průběhu hraní a působí příjemně nenuceně a přirozeně. Pokud ale dost času na odehrání nové kampaně nemáte, vlastně rozšíření nepotřebujete, protože se k němu nemáte jak dostat. Nového obsahu je ve hře na zhruba 15 hodin, ovšem zakomponovaného do celého univerza Rogue Tradera.
Soudce, porota, popravčí
Lex Imperialis se točí kolem Adeptus Arbites, speciální skupiny v rámci Impéria lidí, která bývá zkratkovitě popisována jako policie 40. tisíciletí. To ovšem není pravda, protože Arbites jsou něco mezi SWAT, US Marshals Service, FBI a ozbrojenou rukou berňáku. Arbites nebudou vyšetřovat to, že někdo někoho oloupil nebo unesl. Budou ale vyšetřovat známky hereze, politické vzpurnosti a nedejcísař pokusy o vyhnutí se placení daní. Pak přichází na řadu druhé srovnání, které se v kontextu Arbites používá – Soudce Dredd.
Tohle všechno vám ale Lex Imperialis vysvětlí. Hra tak potvrzuje svou pověst nejlépe zpracované verze Warhammeru 40,000 v rámci videoher. Postupně se poprvé setkáte se svým novým společníkem, Solomornem a jeho věrným kybermastifem Glaitem. Následně odhalíte, po čem Solomorn jde. O pár hodin později už spravujete zcela novou planetu, respektive systém. Do toho přibývají nové questy, však to znáte.
Počítejte s tím, že Solomorn se k vaší pestré bandě přidá prakticky až koncem druhého aktu, takže se nemusíte stresovat, kdy se konečně zjeví a zda jste něco neminuli. Ačkoliv se jeho mise zpočátku točí jen kolem nezaplacených desátků (daním neuniknete), postupně jeho charakter získává na hloubce a ve finále se ponoříte do temnějších stínů imperiální ideologie a reality.
Příběhově je Lex Imperialis povedený. Někomu nebude asi sedět utlumenější styl rozšíření, kde trochu v bombastičnosti zaostává za Void Shadows, ale mně se líbil postupný skluz do depresivního stylu, který kulminuje ve čtvrtém aktu. Solomorn je rozhodně zajímavá postava a nezaostává za konkurencí ve vaší posádce, nicméně u mne mu škodil jeden drobný fakt, a to je, že jsem ho nebral na mise, na které jsem nemusel. Důvodem není, že bych ho nepovažoval za užitečného, naopak, ale protože jsem novou hru začal i s novým povoláním, respektive příběhovým pozadím, kterým je Arbites. A dublovat stejné principy se mi nechtělo.
zdroj:
Owlcat Games
zdroj:
Owlcat Games
Právě přidání de facto nového povolání je další z velkých novinek Lex Imperialis. Hned na začátku si můžete zvolit jako svůj původ Arbites a od toho se pak budou určovat vaše silnější stránky. Na výběr máte hned tři specializace, kdy Vigilator je specialista na střelbu na blízko, Castigator dobře pracuje jako podpůrný charakter, protože hodně křičí na parťáky i nepřátele a Subductor by byl se štítem a obuchem při protestech 17. listopadu jako ryba ve vodě.
Navíc se k tomu všemu pojí i nový archetyp druhého stupně (tedy na úrovni Assassin, Executioner, Arch-Militant a tak dále), který se jmenuje Overseer a ještě více akcentuje strategický potenciál vaší postavy. Kromě toho, že k ní dostanete jednoho ze čtyř možných petů, tedy kybernetických zvířátek, funguje Overseer především jako stratég v poli – tedy posiluje ostatní, oslabuje nepřátele, ale když dojde na střet, přiložíte brokovnici, chainsword nebo kybermastifa k dílu, a jen tak vás něco neodfoukne.
Štíty a brokovnice
Společně s tím jsou ve hře dvě novinky, nebo spíše jedna novinka a jedno vylepšení. Novinkou jsou štíty, které paradoxně nejsou ve Warhammeru 40,000 až tak časté, tedy alespoň na poměry neogothic science-fantasy. Štíty vám zaberou jeden offhand slot v obou setech výzbroje, takže žádné vychytralé přepínání mezi štítem a obouruční zbraní. Vyplatí se to ale, protože štít dokáže v určitém procentu případů zablokovat celý útok. Neplatí samozřejmě na psykerské útoky, myšlenku štítem nezastavíš, ale i tak jde o obrovský bonus pro společníky, ke kterým se štít hodí. Sice vás jako první napadne, že je ideální pro vašho vlastního hrdinu nebo Solomorna, ale největší radost měl asi můj věrný Abelard.
Vylepšením pak prošly brokovnice. Zbraň, kterou jsem v základní verzi chtěl mít rád, ale nějak mne vždycky zvládla na vyšších levelech zklamat. Nové skilly a typy brokovnic tohle ale mění a popravdě mě bavilo dělat s Abelardem pointmana se štítem a brokovnicí, jako kdyby byl rok 30,000 a mariňáci ještě používaly breachery… Brokovnice jsou teď dobré, použitelné a nemáte pocit, že kvůli stylu ztrácíte efektivitu.
Zmínil jsem i mazlíčky – dostanete jednoho ze čtyř, přičemž každý má jinou specializaci a podporuje jiný styl hraní. Kybermastif je prostě bojová mašina na čtyřech nohách, psykerský orel zase hodně amplifikuje vaše psykerské nadání, až by si vás někdo spletl s inkvizitorem Coteazem. Povolání Overseera je prostě velmi příjemný doplněk k příběhovému základu, který v rámci DLC dostanete a nemám pocit, že by samotné povolání bylo přehnaně přesílené, což se mi dělo u Bladedancera z Void Shadows. Jistě, ke konci kampaně už je většina buildů extrémně silná, pokud poctivě minmaxujete, ale tady jsem neměl pocit, že za placené DLC dostávám příliš nadupanou postavu.
zdroj: Owlcat Games
Potěší i spousta drobností jako, že postavy reagují na Solomorna novými hláškami a naopak, i váš rogue trader má nové hlášky, pokud má původ v Arbites. Jak už bylo řečeno: nové věci jsou do hry vloženy velmi organicky. Z Lex Imperialis tak vychází další povedené DLC s dobrou porcí obsahu a funkčními doplňky hratelnosti, které vám nakonec dávají důvod proč zase Rogue Tradera rozehrát.
