Recenze
Cronos: The New Dawn – recenze hororu z komunistického Polska
3. 9. 2025
|
Michal Krupička
Dead Space mezi paneláky
Death Stranding 2: On The Beach – recenze
23. 6. 2025
|
Šárka Tmějová
Kurýrství s duší i výbušnými psy
Assassin's Creed Chronicles: China - recenze
27. 4. 2015
|
Miloš Bohoněk
Bratrstvo parkourových zabijáků se poprvé přihnalo v roce 2007 a od té doby neúnavně nabírá nové členy. K dnešnímu dni vyšlo již třináct (!) větších Assassin's Creed her, ke kterým je třeba přičíst několik mobilních odboček, knížek a komiksů. Ubisoft zkrátka vytvořil popkulturní fenomén a ždíme ho jako hadr, dokud na něm nezbyde nitka suchá. Důkazem budiž plošinovková trilogie Assassin's Creed Chronicles, jejíž první díl s podtitulem China nedávno vyšel.
The Great War: Western Front – recenze zákopového Total Waru
15. 5. 2023
|
Ondřej Rolník
První světová, jak jste ji ještě nehráli
Metroid Prime Remastered – recenze návratu dokonalé hry
17. 2. 2023
|
Pavel Makal
Dvacet let a v plné síle
Ancestors Legacy - recenze
31. 5. 2018
|
Mars Vertigo
Je osmého června, léta Páně 793. Na kamennou podlahu dopadá zkrvavené bezvládné tělo, jehož ruka stále křečovitě svírá útlou modlitební knížku, a to i přesto, že mnichova lebka byla právě rozetnutá vedví těžkým úderem obouruční sekery. Opatství Lindisfarne v Northumbrii bylo právě zákeřně a nemilosrdně znesvěceno krvelačným nájezdem loupeživých pohanů ze severu. Bohatství jednoho z nejsvětějších míst Anglie bylo naprosto vypleněno a smočeno krví řádových bratří. Doba vikinských nájezdů právě započala.
Super Mario Odyssey - recenze
3. 11. 2017
|
Jakub Kovář
Super Mario Odyssey je typickou hrou od Nintenda. Využívá léty prověřenou a poctivě vycizelovanou herní formuli – skákání přes překážky a řešení drobných logických rébusů. Vybroušený základ je pak dále doprovázen symfonií originálních nápadů, které každých několik desítek minut přinesou něco nového a hráči se na tváři usadí lehce přihlouplý úsměv. Jeho mozkové buňky jsou totiž co chvíli stimulovány k trochu odlišné činnosti a parádně u hry relaxuje. Pokud totiž mluvíme o hraní si a o hravosti obecně, není v současné době ve videoherním průmyslu lepší příklad než Super Mario Odyssey.
The Keep - recenze PC verze
23. 3. 2017
|
Jan Slavík
Česká hra The Keep vyšla před necelými třemi lety pro Nintendo 3DS. Nabízela prolézání kobek ze staré školy, okořeněné o svěží systémy boje i magie, které dobře využívaly obou displejů handheldu, což ocenil Aleš v recenzi a společně s ním i řada kritiků ze světa. Nedávno ale hra vyšla na PC, a nejenom že tam má k dispozici jen jednu obrazovku, ale hlavně se musí vypořádat s mnohem větší konkurencí a daleko rozmazlenějším publikem.
Dying Light 2: Bloody Ties – recenze DLC, které si klidně můžete nechat ujít
24. 11. 2022
|
Pavel Makal
Tenhle návrat nebyl potřeba
Indie Game: The Movie - recenze
15. 6. 2012
|
Jan Modrák
Před pár dny měl internetovou premiéru dlouho očekávaný film Indie Game: The Movie. Koupit jej lze na iTunes či na Steamu, ale taky přímo na oficiálním webu, kde lze předpokládat, že z vašich peněz tvůrci uvidí největší část a navíc si tu kromě digitální verze můžete koupit i DVD nebo BluRay. Pokud o projektu nic netušíte, prohlédněte si trailer a vězte, že se snímek dostal na prestižní Sundance festival (a uspěl tam), sbírá velmi pozitivní recenze (aktuálně na Rotten Tomatoes 100% pozitivních!) a co je nejpikantnější, že po právech na jeho příběh sáhla HBO jako po inspiraci pro hraný dramatický seriál. To všechno říkám proto, že jde o profesionální dokument s velmi vysokou produkční hodnotou. Jeho kanadští tvůrci sice sehnali investici na Kickstarteru a je to pro ně podle všeho první projekt podobného rozsahu, ale to je naopak výtečně předurčuje ke zdokumentování nezávislé herní scény - sami jsou nezávislí a všechno obětují své tvůrčí vizi.
The Order: 1886 - recenze příběhové střílečky
19. 2. 2015
|
Jan Olejník
Je tomu už několik hodin, co se podzemními chodbami viktoriánského Londýna rozlehl poslední výstřel. Ale jeho dozvuk mi stále rezonuje v hlavě a vyrušuje mě od přemýšlení nad tím, jak vlastně potenciálnímu zákazníkovi přiblížit hru, od které jsem věru mnoho nečekal, ale nakonec mě příjemně překvapila. Je to úkol o to složitější, že se The Order: 1886 dostalo v posledních dnech poněkud nechtěné pozornosti díky prapodivnému "skandálu" kvůli prý nedostačující délce hry. Určitě se bude hovořit o nastavování zrcadel dnešní době, o mainstreamu, cenách her a očekávání hráčů. Já vám ale chci nejprve povědět o Řádu.
War Hospital – recenze nekompromisně depresivního tycoonu bez stavění
13. 1. 2024
|
Adam Homola
Vítejte v pekle
Tchia – recenze hry, která vás zavede do nádherné Nové Kaledonie
5. 4. 2023
|
Patrik Hajda
Za mořem, kulturou a požírači dětí
Meridian: New World - recenze
20. 11. 2014
|
Daniel Kremser
Realtimová strategie je v posledních letech jev téměř nevídaný. Minimálně mezi takzvanou AAA produkcí. Jestliže prapor tahovek drží třeba Civilizace nebo Heroes, realtime strategie se mohou spolehnout snad jen na StarCraft II. A tak se hráči musí poohlédnout jinde, což znamená, že loví ve vodách nezávislé tvorby, kde se to bohužel hemží tituly, které trpí nedostatkem financí i ryze tendenčním pojetím. Přesně taková je i hra Meridian: New World, která je na první pohled zajímavá, protože ji má na svědomí jeden vývojář, ale hned vzápětí člověka zklame na všech frontách.
SEGA Superstar Tennis - recenze
14. 4. 2008
|
Redakce Games.cz
Navzdory slovu tenis v názvu se hra tomuto sportu věnuje maximálně z půlky a ještě v dost odlehčené formě. Kupodivu to nevadí, alepoň tedy pokud máte rádi bláznivé minihry a známé postavičky od SEGY.
Mortal Shell II – recenze nového uchazeče o trůn nejlepší soulsovky
25. 8. 2026
|
Michal Krupička
Žánrový klenot z ošklivého káčátka
Sheltered - recenze
2. 4. 2016
|
Jan Slavík
Hry už nás nechaly přežívat kdeco. Záplavy nemyslících chodících mrtvol, města vyhubená viry, noční nájezdy burtonovských monster i prostý hlad. Mezi evergreeny patří jaderná kataklyzmata, spálené světy a hrstky přeživších v krytech. Do takové situace vás postaví i survival strategie Sheltered.
Obduction - recenze
14. 9. 2016
|
Lucie Jiříková
Když bratři Millerové vydali v roce 1993 pod hlavičkou vývojářského studia Cyan hru Myst, rozpoutali pěknou melu. Myst po několik měsíců trůnila na vrcholu žebříčků prodejnosti a z výšky shlížela na všechny ostatní, načež dala vzniknout novému subžánru logických explorativních adventur. Zkrátka a dobře, kdo ji neznal, jako by nebyl. Bratři Millerové se následně vrhli do víru přímých pokračování a mysteriózních odboček Mystu, vydávaných především prostřednictvím Ubisoftu. A když už to asi vůbec nikdo nečekal, tak z tohoto kolotoče náhle vystoupili a pustili se do vývoje her na vlastní pěst. Výsledkem je adventura Obduction, která sice rekordy netrhne, ale přesto se u ní dobře pobavíte.
The Secret World - recenze
27. 7. 2012
|
Karel Drda
Svět, který tak důvěrně známe, žijeme v něm i umíráme, nemusí být vůbec takový, jaký si jej představujeme. Příznivci všelijakých konspirativních teorií zcela jistě dají takové tezi za pravdu a hráči pohybující se v univerzu The Secret World, ti jen s lehkým pousmáním spiklenecky zamrkají.
Stronghold Legends - recenze
30. 12. 2006
|
Redakce Games.cz
Oprosťme se od nudných historických faktů, na scénu přicházejí pohádkové bytosti a kouzla. Ekonomická a bojová část přidala na tempu a dobývání hradů už není, co bývávalo. Povedlo se osvěžit zavedený koncept?
Have a Nice Death – recenze roguelike s vyhořelou Smrtkou
12. 4. 2023
|
Šárka Tmějová
Dokud nás Úřad práce nerozdělí!
Five Nights at Freddy's 2 - recenze
5. 1. 2015
|
Lucie Jiříková
Five Nights at Freddy's se několik dní držela v žebříčku nejprodávanějších aplikací v App Store a hlavně díky let's playerům uspěla i na Steamu. Scott Cawthon si tedy vzpomněl na známé pořekadlo „kuj železo, dokud je žhavé“ a hned poté, co se jeho prvotina zapsala do vystrašených srdcí tisíců hráčů, rozjel vývoj pokračování s prozaickým názvem Five Nights at Freddy's 2 (a nyní už zase maká na trojce). Rychlost, s níž Scott pokračování připravil, by mu jistě záviděl leckterý tvůrce nikdy nekončících blockbusterů typu Call of Duty nebo Assassin's Creed. Vydání dvou dílů totiž nedělily ani tři měsíce, což může pravděpodobně za "problémy" druhého dílu.
FIFA 15 - recenze
6. 10. 2014
|
Martin Bach
Psal se rok 1995 a já jsem seděl jsem u své milované Amigy. Dlouho do noci jsem hrál Sensible World of Soccer a představoval si, jaké by to bylo, hrát na počítači opravdu reálný fotbal. Takový, ve kterém by fotbalistický sestřih Ivo Knoflíčka vlál podle směru větru, ve kterém bych na první pohled poznal, že se zápas hraje na Anfieldu nebo v Edenu, nebo kde bych mohl s hráči dělat kličky jako Romário. Dnes, skoro o dvacet let později, takový fotbal hraju. Sice bez Knoflíčka a Edenu, ale za to se skvělou grafikou, hromadou zajímavých módů, reálnými sestavami mnoha desítek světových týmů a dokonce i online hrou. Přesto se mi ale v souvislosti s FIFA 15 vkrádají na mysl nejčastěji slova „kontroverzní” a „rozpačitá”, a to věru nejsou termíny, které se v souvislosti s fotbalem od EA Sports skloňují příliš často.
Tales from the Borderlands – recenze 5. epizody
26. 10. 2015
|
Miloš Bohoněk
Tales from the Borderlands se do historie zapíše hned z několika důvodů, ale kdybych měl vypíchnout jednu věc, která se mi na celé sérii strašně líbila a v jiných hrách chybí, řekl bych: intra. Závěrečná epizoda má fantastické intro, které se úplně liší od všech předchozích, neméně fantastických intro sekvencí. Autoři vás nechají čtvrt hodiny hrát, za tu dobu vás spolehlivě vcucnou do dění, stihnou rozjet něco velkého a to něco velkého vždy završí fantasticky natočeným minutovým filmečkem, který vás navnadí na zbývající hodinku a půl. Tales from the Borderlands ví, jak si získat pozornost hned od začátku.
Outriders – recenze kooperativní střílečky
10. 4. 2021
|
Pavel Makal
Mohl bych taky jednou dostat nějakou dobrou hru, prosím?
Nioh 2 – recenze
23. 3. 2020
|
Jan Slavík
Nabruste katany, naostřete kopí, za opasek srovnejte nástroje nindžů, oprašte posvátné štětce k psaní ochranných talismanů. Japonsko se zmítá v bouřlivém a krví zbroceném období Sengoku a jako by snad řada krutých střetnutí a vojenské manévry potenciálních sjednotitelů po celé zemi nepřinesly dost útrap, ještě se to všude hemží démony, nestvůrami a přízraky. A ty není radno podceňovat. Mají na vás totiž zálusk a nedají vám nic zadarmo.
RAD – recenze mutantské řežby
3. 9. 2019
|
Vilém Koubek
Studio Double Fine má za sebou řadu nadprůměrných her vystavěných okolo humoru a dobrých nápadů, ale často také pokulhávající hratelnosti – a RAD ze zástupu nijak nevyčnívá. Pokud však nemáte příliš zkušeností s žánrem roguelike a hodláte tento nedostatek napravit, neměli byste tuhle hru minout.
Diablo IV – recenze pekelného nářezu
6. 6. 2023
|
Pavel Makal
Hrůza počíná Nenávist, Nenávist počíná Zkázu, Zkáza počíná Hrůzu