Horory polského Bloober Teamu jsou svými kvalitami jak na houpačce. Po Layers of Fear a Observerovi přišel třeba s Blair Witch nebo rozpačitě přijatým The Medium. Opravdu se mu ale povedlo zazářit až s loňskou předělávkou Silent Hillu 2, kdy se poprvé pustil do klasického survival hororu namísto děsivých simulátorů chůze. A pokračuje v něm i s novinkou Cronos: The New Dawn. Navíc ve vlastním světě, s cestováním časem a šmrncem brutalismu.
Body horor jak u babičky na obědě
Bez ohledu na všechno ostatní si mě Cronos už v prvních minutách získal svým zasazením. Když se Cestovatelka ND-3576, za kterou hrajete, probudí a projde testem osobnosti, vynoří se rovnou na okraji sídliště jak vytrženého z 80. let minulého století. Mám rád retrofuturismus a tady vás praští do očí hned na první dobrou. I oblek hlavní hrdinky ostatně připomíná ten potápěčský, kterým se pyšnil už třeba Big Daddy v Bioshocku.
zdroj:
Bloober Team
Když pak narazíte na první hřiště a paneláky, podíváte se dovnitř a vidíte nábytek nebo různé další rekvizity, musí vás prostě praštit nostalgie přímo do nosu. Hlavně pokud jste na sídlišti vyrůstali nebo tam třeba jezdili za prarodiči. Jasně, tohle je alternativní Polsko, ale tím spíš si uvědomíte, kolik toho vlastně mají postkomunistické státy společného. Samozřejmě nechybí ani další soudobé lokace. Továrny nebo nemocnice v atmosférické jízdě pokračují.
Vše navíc uvidíte ve dvou časových rovinách. Hlavní hrdinka se sice probouzí v minulosti, ale jejím úkolem je v ní zachránit budoucnost. Zemi totiž pohltila podivná organická hmota, která pojí dohromady lidi a přetváří je v monstra, kterým se říká sirotci. V budoucnosti je pak vše kolem už infikované, v lince v minulosti se budete vracet právě do chvil, kdy celá apokalypsa propukla.
Cestování časem přirozeně hraje roli i ve většině enviromentálních hádanek. Brzy se naučíte vybrané předměty posílat zpět do minulosti a díky tomu vytvářet nové cesty nebo odklízet ruiny. Trik je v tom, že to jde jen přes speciální uzly, ke kterým nejdřív musíte získat přístup. Později přijde řada i na elektrické šipky, kterými budete vést proud od zařízení k zařízení.
Samozřejmě nechybí ani kódy ke dveřím, klíče a další předměty, kterými si otevíráte cesty dál. Nejedná se o nic extra komplikovaného, co by dlouho trápilo mozkové závity. Ostatně třeba i kódy ze zápisků se automaticky zobrazí v místě, kam je máte zadat a stačí je jen opsat.
zdroj:
Bloober Team
V čem ale Cronos v originalitě exceluje, je třeba design monster. Představte si panelákovou chodbu obalenou masem, ve kterém jsou propletená lidská těla, zmutovaná a prorostlá navzájem. Což jim nijak nebrání, aby vzdychala, řvala nebo šeptala. Mezi nimi se plíží pokroucené bytosti, které občas stěny vylučují, a vrhají se na vás. Nebo mutují mezi sebou. Zkrátka a dobře, Cronos má fascinující atmosféru, která by se dala krájet. Za vizuálem nezaostává ani špičková zvuková stránka.
Místo vesmíru na zemi, ale vlastně podobně
Co mě v prvních hodinách praštilo do očí, je podobnost s jiným survival hororem. Mluvím samozřejmě o Dead Space. Nejde jen o organická monstra, ale o samotný pocit z pohybu, designu a ovládání: Primárním útokem bez míření mlátíte, místo skákání můžete dupat, za nalezená jádra vylepšujete oblek a za peníze zase zbraně. Ono nakonec dojde i na antigravitační obuv, se kterou se skáče hodně podobně jako ve vesmírné inspiraci.
Nechybí ani úkryty, kde máte v bedně sklad předmětů, ukládací stanici a obchod k vylepšování předmětů. Spousta prvků je pochopitelně součástí žánru a jejich obdobu najdete i v Resident Evilu nebo dalších zástupcích. Nechci Cronos vůbec obviňovat z opisování, Bloober zkrátka a dobře vytvořil poctivou žánrovku, která mechanismy vyvolává podobnou nostalgii jako svým zasazením. A za mě to není špatně, naopak mě velice těšilo hrát klasický survival horor, kterých kromě remaků, remasterů a indie projektů vychází už docela málo.
zdroj:
Bloober Team
Co se zbraní týče, tady se hra drží klasiky. Základní pistole se stala mým nejlepším přítelem na celou hru. Doplní ji brokovnice, samopal, přesná puška, ohnivý granát a pár dalších kousků, které ale celkově výrazněji nepřekvapí.
Zbraně se před výstřelem chvíli nabíjí, aby udeřily plnou silou. S tím samozřejmě musíte při boji počítat, i proto, že plně nabitá zbraň prostě vystřelí a nejde se střelbou dál otálet. Tím pádem musíte při míření počítat nikoliv s tím, kde nepřítel je, ale kde bude ve chvíli, kdy vystřelíte.
Na to, jak jsou zbraně obyčejné, mají dobrý design. Působí správně destruktivním dojmem a už pistole je pořádný kanón, ze kterého jde respekt. Munice, lékárniček, surovin na výrobu i peněz je vždy tak akorát, abyste vyvázli, ale neměli pocit hojnosti nebo přebytku. Tedy v bedně jich budete mít pravděpodobně relativně dost, malý inventář vás ale nechá doopravdy zvažovat, co s sebou tahat.
I při nejvyšším vylepšení máte k dispozici jen deset slotů. Každá zbraň s municí zabere dva, většinu hry u sebe budete chtít mít i kleště, které otevřou místnosti zabezpečené řetězem. Pak tu je tuba s náplní do příručního plamenometu, kterou zdarma dostanete na každém odpočivadle. Připočtěte si lékárničky, další klíče, úkolové předměty, cennosti a rychle vám dojde, že... No, místo v inventáři vám především dojde. Jako za starých časů.
zdroj:
Bloober Team
Naproti tomu systém ukládání funguje ne úplně tradičně. Řekli byste si, že když máte ukládací stanice, prostě se registruje postup u nich, a basta. Jenže ve hře jsou i checkpointy. Někdy i docela nahodile. Některé dlouhé pasáže jsou ale úplně bez nich.
Asi dvakrát se mi stalo, že se hra uložila přesně v momentu, kdy mě něco zabilo nebo zranilo. Podobné přešlapy vás spolu s dalšími drobnostmi v designu vrátí nohama na zem k tomu, že Bloober vlastně není tak velký tým s hromadou zkušeností nebo obřím rozpočtem.
Možná i proto na rozdíl od zmíněného Dead Space nečekejte ustřelování končetin. Místo toho si musíte dávat pozor na mrtvoly. Nepřátelé totiž mají možnost je pohltit a tím se posílit. Mají několik evolučních fází, od klasického mátoživého mutanta až po kostmi obrostlou potvoru s hromadou rukou, co plive kyselinu. Naštěstí můžete spojování přerušit dobře mířeným výstřelem nebo těla spálit. Většinou mi ale kvůli munici přišlo praktičtější řešit situaci za pochodu než se jich preventivně zbavovat. Spojování nicméně soubojům propůjčuje větší hloubku, protože každý život i náboj se počítají a rychlá eliminace základních monster, než stihnou zmutovat, může být rozdíl mezi životem a smrtí.
zdroj:
Bloober Team
Cestovatelka, kolektiv a sirotci
Příběh si mě svou podivností každou odehranou hodinou získával víc a víc. V první řadě je to hlavní hrdinkou. Její účel je prostý: Sloužit kolektivu, který ji vysílá do minulosti, aby našla cíle a připojila je k němu. Její oblek i výbava jsou tomu uzpůsobené a zápletka tak dává mnohem větší smysl, než když v roli školačky v minisukni umlátíte železnou trubkou zmutovanou bestii.
Tvůrci navíc upozorňují na to, jak je Cestovatelka odolná. V jedné scéně po ní jen klouzají projektily konvenčních zbraní, v další proskočí výtahovou šachtou zcela bez zranění. Přesto ji sirotci dokážou během chvíle roztrhat na kusy a vydrží jen několik zásahů z jejich zbraní, které jsou v porovnání s těmi lidskými doopravdy masivní. Díky tomu monstra působí mnohem děsivějším dojmem a dává smysl, proč proti nim lidstvo nemělo šanci.
zdroj:
Bloober Team
Hlavní příběh se samozřejmě točí kolem odhalení, jak celé cestování do minulosti začalo i jaká je agenda kolektivu. Zajímavou linku tvoří i samotný sběr cílů, nebo lépe řečeno archivace jejich mysli. Kromě příběhového pozadí dává každá zachovaná mysl i pasivní bonus. Zálohované můžete mít jen tři, a kromě hlavních cílů můžete najít i další zbloudilé duše. No řeknete, v jaké jiné hře na vás pasivka řvala strachem a bolestí, když jste ji vyměňovali za jinou?
Jaké mysli zachováte, má vliv i na finále příběhu společně s dalšími volbami, které vás čekají. Cronos vás navíc vybízí dohrát ho vícekrát. Konce jsou označené písmeny, a navíc za určité typy dohrání dostáváte bonusy do dalších New Game +. Hra je navíc podruhé o něco rychlejší, protože třeba kódy, které jste našli ke dveřím, zůstanou v Cestovatelčině paměti a ukazují se přímo u zámků. Samozřejmě si zachováte i další vylepšení.
Pokud by ani to nestačilo, po světě se toulají kočky, které přežily nákazu. Můžete je nejen pohladit, za což vám dají odměnu, ale ještě se sbíhají v pokoji u centrálního hubu. Rozkošné!
zdroj:
Bloober Team
Polská hororová hvězda
Cronos ukazuje, že nejen Japonci mohou kralovat survival hororům. Mísí se v něm fantastická estetika, působivý vizuál a zajímavý netradiční příběh. Je to nostalgie vystavěná nejen kolem estetiky, ale i kolem herních mechanismů, které si berou to nejlepší ze starých dobrých časů prvního Dead Space nebo Silent Hillu. Výpravu s Cestovatelkou jsem si užil, přesně se mi trefila do vkusu a bavil jsem se u ní stejně jako u nedávných remaků klasických žánrovek, což je ve finále asi ta nejlepší vizitka, jakou by si Bloober Team mohl přát.
