Recenze

Duke Nukem Forever - recenze

V roce 1996 jsem stopoval s kamarádem někde v Úlibicích u Jičína, u sebe měl Score s recenzí Duke Nukem 3D a nadšeně mu vykládal jak neuvěřitelná hra to je: „Jde v ní dělat úplně všechno! Seš ve velkým městě, můžeš chodit do obchodů, prohlížet si tam časopisy, čuřit na záchodě, hrát kulečník, používat bezpečnostní kamery, zhasínat a rozsvěcet světla, nebo jít do pornokina! Navíc je to strašná prdel!“ Nadšení bylo pochopitelné. V době, kdy kraloval Doom II a jeho všemožné deriváty, se jednalo o splněný sen každého hráče. Konečně hra, která místo anonymního hrdiny a generických bludišť nabídla reálné prostředí a postavu, která měla koule!

Serious Sam - recenze

Stýská se vám někdy po Doomovi? Serious Sam dokazuje, že čistokrevné střílečky můžou uspět i v době her typu Half-Life.

Immortals of Aveum – recenze kouzelnické řežby

Není to špatné, ale mohlo to být lepší

Serious Sam 4 – recenze střílečky ze staré školy

Střelba je parádní, zbytek celkem bída

Dead Effect - recenze české doomovky

Občas je potřeba vykašlat se na inovace, zapomenout na většinu vývoje, kterým prošel žánr FPS, a vrátit se pěkně ke kořenům. Tak nějak nejspíš uvažovali čeští vývojáři z BadFly Interactive, když pokládali základy své střílečky Dead Effect, která loni vyšla pro mobilní zařízení. Jak už se ale stalo zvykem, úspěch hry nakonec vydláždil cestu pro vznik počítačové verze, která vyšla těsně před koncem minulého roku. A jako u většiny podobných konverzí okamžitě nastupuje otázka, zda stojí za to PC verzi téhle doomovky zkoušet, nebo je lepší obrátit se na původní mobilní verzi.

Devil Daggers - recenze

Někdo si peklo představuje jako kotel vroucího oleje a partu chlapíků s trojzubci. Jiný na něj nevěří a pro dalšího spočívá v bezvýchodnosti. Zatímco první dva si mohou při hraní Devil Daggers vesele pískat, třetí bude v zasmyčkované bitvě bez konce trpět jako zvíře. Věrný FPS instinktům bude chtít porazit celé peklo, protože o tom přeci hry jsou, ale na lopatkách nakonec a vždy skončí sám. Vím o tom své. Strávil jsem v Devil Daggers šest hodin. Nejdéle jsem přežil 91,1215 sekundy. A tak to má většina hráčů. Až na borce, co vydrží tři, pět nebo osm minut. A ano, dokonce existuje šampión s časem těsně nad deset minut. Záznam jeho heroické křeče má na Youtube několik desítek tisíc zhlédnutí, předchozí rekord více jak půl miliónu. Devil Daggers je zkrátka fenomén.

Strider - recenze

Možná jste si toho nevšimli, ale nacházíme se v době, kdy se z recyklace stala každodenní realita. Velké vydavatelské domy namísto vývoje nových značek opakovaně sahají do rukávu a vynášejí trumfy, kterými nás bavily v devadesátých letech na arkádových automatech nebo starých konzolích. Vyjde to levněji a navíc ke hře přitáhnou pozornost pamětníků.

Civilization VI – recenze Switch verze

Ještě jeden tah. Lež, která je tu s námi už desítky let, nabírá znovu na intenzitě. A to nejen nadcházejícím datadiskem Gathering Storm, ale především novou verzí povedené Civilization VI. Ta totiž nedávno vyšla na Switch a až překvapivě jí to tam sluší. V „ještě jednom tahu” totiž můžete pokračovat i na cestách.

Devil's Hunt – recenze

Když do pekla, tak bez zpáteční jízdenky? Pro Desmonda, akčního hrdinu z řezby Devil's Hunt, nikoliv. Pendluje mezi peklem a zemí jako mezi zastávkami v metru a střídavě si vyřizuje účty s Luciferovými hordami i lidmi, kteří ho zklamali ve skutečném světě. Volná kopie Devil May Cry selhává bohužel v tom nejdůležitějším, totiž v akci samotné, a ani zbytek hry nestojí za mnoho. Vznikla podivná a vlastně docela zbytečná third person akce.

Wolfenstein II: The New Colossus - recenze verze pro Switch

Wolfenstein II: The New Colossus od MachineGames vyšel loni v říjnu a za necelý rok svého života stihl posbírat řadu nominací i prestižních ocenění. Na hrudi se mu blyští třeba medaile za akční hru roku z The Game Awards 2017. Možnost vzít si s sebou takhle povedený titul na cesty či do postele sice zní na papíře úžasně, ale port na Nintendo Switch ukazuje, že ne všechny hry mají na handheldu smysl a že zkrátka není každý den posvícení.

Half-Life 2 - recenze

Nejočekávanější. Nejoriginálnější. Nejhezčí. Nejvíce aférami zmítaná. Nejzábavnější. A také nejlepší. To vše jsou přívlastky, kterými se může pyšnit hra Half-Life 2 a v detailní recenzi zjistíte, čím vším si je zasloužila.

Inner Chains - recenze

Nitro tak temné a plné pokřivených běsů, až z něj mrazí do morku kostí. Děsiví obyvatelé myšlenek proti poutníkovi, který je sveřepě odhodlaný své (možná) pomyslné vnitřní řetězy zpřetrhat. Inner Chains se od svého oznámení jevila navýsost zajímavě. Potemnělý náboj, co tolik okouzloval v trailerech, si sice nakonec zachovala, jenže při tvorbě všeho ostatního napáchali vývojáři takové množství přešlapů, až člověka napadá, že to snad museli udělat schválně. Zplodit takhle nudnou a špatnou hru omylem by totiž vyžadovalo nadlidský kumšt.

Crysis 3 - recenze singleplayeru PC verze

Recenzi multiplayerové části a celkové hodnocení hry i s verdiktem najdete v tomto článku!

LEGO Marvel Super Heroes - recenze

Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že nápis LEGO na přebalu her už nějaký ten pátek plní funkci pečetě kvality. LEGO hry jsou zábavné akční 3D adventury, které nám (hlavně v posledních letech) přinášejí zábavu na motivy známých filmových a komiksových hrdinů. Po Star Wars, Batmanovi, Indiana Jonesovi a Lord of the Rings v LEGO kabátku nyní přicházejí na přetřes akční hrdinové ze stáje Marvel.

Marvel’s Guardians of the Galaxy – recenze

Nepravděpodobní hrdinové zase zasahují

Oculus Quest – recenze z pohledu běžného hráče

To si tak vyrazíte na párty k sousedům a kamarád se jen tak mezi řečí zmíní, že má doma Oculus Quest. Tu mytickou virtuální realitu, která nepotřebuje počítač, externí trackovací senzory na zdi, složité nastavování. Najednou zjišťujete, že jste půlku víkendové narozeninové akce propařili. Jenže ne v alkoholovém, nýbrž videoherním opojení virtuální realitou.

Call of Duty: Infinite Warfare - recenze

Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.

Zeno Clash II - recenze

Vezměte obraz Salvatora Dalího, plastiky Jana Švankmajera a Doylův Ztracený svět a nechte Mika Tysona, aby do nich mlátil tak dlouho, dokud nevytvoří jednolitou hmotu. Pak zavolejte chlapce z chilského studia ACE Team, ať z ní upečou hru – dostanete Zeno Clash, výlet do báječně nesmyslné krajiny osídlené fantastickými bytostmi, které spolu nejraději komunikují pěstními souboji.

Metro 2033 - recenze knihy

Jestli máte tu možnost, nejdříve si přečtěte tuto knihu a až potom si zahrajte samotnou hru. Spousta souvislostí vám dojde právě až po jejím přečtení.

Marvel: Ultimate Alliance - recenze

Ať už znáte komiksy jen ze stříbrného plátna, jste předplatitelem Mateřídoušky nebo se vám doma válí sbírka Spider-Mana, nenechte si komiksovou průtrž mračen od Marvelu ujít. Je to vážně ultimátní mlátička!