Časopis Level tu snad není potřeba představovat. Jednak se jedná o jedno z nejstarších tištěných médií věnujících se interaktivní zábavě, jednak úspěšně vychází dodnes a jednak byl časopis dlouhou dobu přímo spojený s naším webem, Games.cz.

Galerie

Za obojím totiž stáli stejní lidé – Petr Poláček a Martin Bach, nemluvě o bývalých „sdílených“ přispěvovatelích jako Pavel Dobrovský a Lukáš Grygar, přičemž svou troškou do mlýna přispěla i valná většina členů současné redakce Gamesů. Já sám jsem nejprve psal do Levelu, než se mé texty začaly objevovat i na Gamesech a „dotáhl“ jsem to až na rubriku o deskovkách, která je součástí časopisu dodnes.

Ale tenhle text samozřejmě nemá být o mně. Nemá být o Gamesech, protože na těch už jste. A vlastně nemá být ani o Levelu, byť bez něj by tento článek nikdy nevznikl. Má být o nostalgii. Tedy, nemá, ale je. Má být o knize. Pořádně tučné bichli, jež O hrách a lidech zove se.

Ta by nevznikla nebýt letité práci autorů Levelu, vydavatelské iniciativy obchodu Xzone a úspěšného projektu na Startovači, kde majitelé Levelu vybrali dostatek peněz nejen na to, aby vytvořili digitální archiv všech čísel časopisu, ale mimo jiné i na to, aby knižně vydali vybrané rozhovory, které jsou dávno nedílnou součástí každého čísla. Tak o takové knize tu teď bude řeč.

zdroj: Vlastní foto autora

Těžká, luxusní váha

Publikace O hrách a lidech má bezmála 600 stran, což má dnes kdejaký román. Jenže tohle není kdejaký román, což poznáte třeba už ve chvíli, kdy se knížku pokusíte vytáhnout z poličky. Dostává se vám tím totiž do rukou nástroj, který by klidně mohl posloužit jako vražedný nástroj v nějaké detektivce.

1655. Ne, to není letopočet, ale počet gramů této knihy, které budou útočit na vaše svaly. A opravdu to není málo. Obzvlášť proto, že kniha nemá obří formát artbooků, a její váha se tak koncentruje do menšího prostoru. Proč to tu takhle rozebírám? Protože není zrovna pohodlné se do ní začíst.

Úplně zapomeňte na to, že byste si ji snad četli ve stoje, ale ani vsedě ve veřejné dopravě. Tahle kniha prostě patří na stůl nebo jiný povrch, který obstará tu náročnou část za vás, zatímco vy si v poklidu budete listovat jejími stranami.

zdroj: Vlastní foto autora  

A jakými stranami! Onu váhu obstarává kvalita lesklého papíru, díky němuž působí celé dílo opravdu luxusním dojmem, a nebudete tak mít pocit, že byste za své peníze dostali nějaké ořezané tintítko. Tím je těžká váha dostatečně vykoupená, byť volba lesklého papíru znamená, že si nad knihou budete muset hledat bod, v němž se vám písmenka nelesknou…

Forma by byla, co obsah?

Ale vás už jistě zajímá, co každá z těch 3 gramy vážících stran obsahuje. A pokud patříte k předplatitelům časopisu Level, tak už to vlastně dávno víte a svým způsobem pro vás tato kniha není.

O hrách a lidech je totiž sbírkou vybraných rozhovorů původně publikovaných právě v Levelu, takže rovnou takhle na „úvod“ můžu říct, že fanoušci časopisu, kteří mají doma všechna jeho čísla, nedostanou prakticky nic moc navíc. Jen hezký sumář, pěknou knihu do poličky, jejíž koupí podpoříte tvůrce těchto rozhovorů.

Galerie

Ale pokud Level pravidelně neodebíráte a zajímáte se o videoherní scénu nad rámec samotného hraní, případně byste se chtěli něco dozvědět o pozadí vývoje těch největších pecek historie, pak je tato sbírka přesně pro vás.

Na oněch cirka 600 stranách na vás čeká přesně 37 osobností, kterým dělá společnost devět tematických článků rovněž vyňatých z časopisů. Na tomto místě se sluší říct, že se bohužel nejedná o průřez celou historií časopisu, v knize najdete rozhovory jen z posledních deseti let. Ano, je to škoda, ale věřte mi, že i tak máte před sebou velmi kvalitní materiál a opravdu pestrý zástup herních celebrit.

Kdo je kdo?

Jak se dá očekávat, v knize nechybí ta největší jména minulého století z řad designérů, jako je John Romero stojící za Doomem, Warren Spector a jeho System Shock či Peter Molyneux s Populous. Ale skvělé je, že to není jen a pouze o designérech ani jen a pouze o lidech, jejichž jména rezonují mezi fanoušky po desetiletí.

zdroj: Vlastní foto autora

Svůj prostor na stránkách O hrách a lidech dostali například scenáristé jako Chris Avellone či Harvey Smith, skladatelé jako Jasper Kyd, producenti Swen Vincke a Patrice Désilets, nechybí ani konstruktér virtuální reality Oculus Rift Palmer Luckey či rozhovor se zesnulým YouTuberem Johnem Bainem, kterého mnozí znali pod přezdívkou TotalBiscuit.

Aby to nebylo vyplněné jen testosteronem, svého rozhovoru se dočkalo i pár žen jako Rhianna Pratchett a Brenda Romero. A protože je Level české médium a česká videoherní scéna má svá vlastní esa nejen českého či evropského, ale i globálního formátu, tak se to samozřejmě neobešlo bez zástupu našinců.

V knize naleznete zpovědi takových legend, jako jsou Daniel Vávra (Mafia, Kingdom Come: Deliverance), Marek Španěl (Arma, DayZ), Ján Ilavský (Beat Saber, Chameleon Run), Jakub Dvorský (Machinarium), Jindřich Skeldal (Brány Skeldalu), František Fuka (Podraz 3), ale také Slavomír Pavlíček, který má zkušenosti coby prodejce, distributor, vydavatel i majitel herního média.

zdroj: Vlastní foto autora

A co má kdo na srdci?

Nemá smysl zde rozebírat každý jednotlivý rozhovor, protože to bych vás připravil o to nejlepší. Ale má smysl řešit, jestli je kniha dobře napsaná a rozhovory zábavné a poučné. A na vše se dá říct ano. Ale dá se o tom i diskutovat.

Pro lidi, kteří 70., 80. a 90. léta nezažili na vlastní kůži, k nimž se řadím třeba já, jde o skvělý vhled do toho, jak kdysi fungoval videoherní průmysl (velmi punkově, svobodně, experimentálně a bláznivě). Umím si stejně tak dobře představit, že pro každého, kdo tyto doby zažil, bude kniha po okraj naplněná nostalgií a pro slzy štěstí při vzpomínkách na ty zlaté časy se nepůjde daleko.

Neznamená to, že by se kniha soustředila jen na postarší vývojáře a dobu před novým tisíciletím, ale je pravda, že vzpomínat na doby před 30 až 40 lety je snad pro každého zajímavější než na události desátých let 21. století…

Galerie

Co by někomu možná nemuselo sedět, je leckdy zcela nesouvisející obsah rozhovorů. Většinou se samozřejmě řeší hry, herní a vývojářské začátky dané osobnosti a nějaké zajímavosti z různých období jejich profesního života. Ale často rozhovor uteče někam úplně jinam.

Příklad za všechny: Rozhovor s Dingou Bakabou, tvůrcem Dishonored a Deathloop, je otevřen povídáním o tom, jak se věnuje bojovému umění capoeira. Což se, pravda, svým způsobem projevuje v tom, jak tvůrce vnímá soubojové mechanismy ve hrách, ale převážně jde o šťourání do osobního života daného vývojáře.

Mně osobně se to moc líbí. Dozvídám se o tvůrci nejen to, jak vyvinul takovou či makovou hru, ale jaký je to člověk, co rád dělá ve volném čase a kým je, když není tím slavným designérem, scenáristou, producentem a tak podobně. Vítám to, ale zároveň mě to při čtení tak trochu vytrhává, když chci už už hltat další zajímavost z vývoje her a místo toho si čtu o krásách nějakého města…

zdroj: Vlastní foto autora

Kniha plná třešniček

Už víte, že v knize najdete spoustu rozhovorů, ale také pár témat, která jsou při čtení knihy příjemným zpestřením. Jedná se o celistvější texty autorů Levelu na různá témata (třeba čím si hra vyslouží status legendy), které čtenáře nutí k zamyšlení a touze začít si předplácet Level.

Kromě toho je každý rozhovor zakončený stránkou s obrázky z her daného tvůrce a doprovodnými popisky, takže kdo nemá s danou hrou zkušenosti nebo potřebuje osvěžit paměť, nemusí hned googlit a rovnou v knize si o titulu udělá lepší představu.

Aby toho nebylo málo, moc si cením speciálního rejstříku na konci knihy. Jinými slovy, nemusíte rozhovory číst podle toho, jaká osobnost vás zrovna zajímá, ale můžete si najít hru, firmu nebo člověka, který probudí vaši zvědavost, a přečíst si rozhovory, v nichž je zmiňovaný.

zdroj: Vlastní foto autora

Jde o skvělý způsob, jak se dostat k rozhovorům s lidmi, které bych si sám od sebe z různých důvodů třeba neplánoval přečíst. Ale miluju hru This War of Mine, a tak mě zajímá, proč zrovna o ní a v jaké souvislosti mluví Rami Ismail, autor Nuclear Throne.

Zkrátka a dobře, O hrách a lidech je kniha napěchovaná k prasknutí informacemi a znalostmi, které stojí za to nalít do zvídavé mysli. Budu se opakovat, ale jednoduše každý, pro koho videoherní průmysl není jen o hraní her, ale zajímá se i o to, jak se hry tvoří a kdo za nimi stojí, si tu přijde na své.

I kdybyste z nějakého důvodu nesympatizovali s Levelem, stále jde o knihu, která si zaslouží pozornost. Nic podobného totiž na trhu nenajdete, rozhodně ne původem českého, a jedná se o obsah, který je věčný. Na některé autory se možná časem zapomene, ale tahle kniha vám vždy připomene, jaká by to byla ztráta.