zavřít

Half-Life 2 - recenze

Vychází na platformách: Windows, Xbox

Verdikt: Half-Life 2 chybí k dokonalosti velmi, velmi málo. I tak ale je po stránce hratelnosti, originality, technického zpracování a uměleckého dojmu jednou z nejlepších her všech dob a dost možná nejlepší first-person akcí vůbec. Half-Life 2 je opravdu strhující a zábavný počin, který by bylo hříchem minout. Zbývá dodat jediné: Valve, děkujeme!

Hodnocení redakce 10/10

Jak hodnotíme

metacritic 96/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Nejočekávanější. Nejoriginálnější. Nejhezčí. Nejvíce aférami zmítaná. Nejzábavnější. A také nejlepší. To vše jsou přívlastky, kterými se může pyšnit hra Half-Life 2 a v detailní recenzi zjistíte, čím vším si je zasloužila.

Autor: Frix
Publikováno: 22.listopadu 2004
Verze hry: finální/anglická ze Steamu
Doba recenzování: 6 dnů


Těžko říct, jak co nejlépe uvést recenzi na nejočekávanější hru posledních let, možná i všech dob, o které má většina čtenářů dávno z videí, interview, preview nebo i z vlastního hraní prakticky jasno. Těžko bychom hledali člověka, jenž by skutečně v hloubi duše pochyboval o kvalitách pokračování jedné z nejlepších akčních her vůbec. Snad jen vloni po útoku hackera a ukradení zdrojového kódu dostala řada hráčů včetně mě strach, zda se jej vůbec dočkáme. Druhé fiasko typu Duke Nukem Forever by už snad nemohlo být ani zdrojem vtipů. Nicméně, Valve se nakonec vzepjali k závěrečnému finiši a výsledek jejich pětiletého snažení s náklady 40 milionů amerických dolarů máme konečně před sebou.

Hned v úvodu se nemohu ubránit krátkému pocitovému srovnání s DOOM III. Zatímco u něj jsem doufal v něco opravdu velkého, nakonec jsem odcházel lehce zklamaný a nebyl jsem rozhodně sám. Half-Life 2 toho přislíbil tolik a tak pompézně, že se obavám prostě vyhnout nedalo. V následujících odstavcích se pokusím co nejlépe popsat a vysvětlit, proč se tyto černé předtuchy díkybohu nenaplnily.

 Vědec znovu zasahuje
Vzpomínáte na to, jak před šesti lety dal Gordonu Freemanovi na konci jeho strastiplné poutě tajuplný GMan obtížnou volbu? Nepochybně – buď jistá smrt, anebo práce pro něj. Co se ovšem onou prací rozumělo, to nikdo až doposud nevěděl. Pozemský čas se od událostí zažehnutých incidentem ve vědeckém ústavu Black Mesa posunul vpřed o patnáct let a Freeman po dlouhé době procitá k životu. Vyhlídky nejsou růžové, mají podobu (perfektně vymodelovaného) GManova obličeje. "Vstávej a vdechni vůni popela", to je GManova rada. Svět se změnil, ačkoliv není jasné, jak přesně. Není to první ani poslední záhada, kterou má pro hráče Half-Life 2 připravenou...


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Stejně jako v jedničce se vstup do hry odehrává formou Freemanova příjezdu vlakem. Zatímco kdysi zabrala cesta pořádných pár minut a my jsme trnuli nad neskutečným nápadem podobného intra, v pokračování je styl přizpůsobený trendům doby a Gordonově situaci. Již to není teoretický fyzik, který přijíždí do nového zaměstnání. Najednou je z něho hrdina, legendární postava, kterou zná úplně každý a ke které je vzhlíženo s nadějí. Sluší se říci, že vyprávěcí styl hry zůstal zachován a ani tentokrát neuslyšíme Gordona vyřknout jediné slovo, stejně jako si jeho podobu můžeme přiblížit jedině z propagačních obrázků. Ani jednou se perspektiva nepřepne jinam z očí hlavního hrdiny a přestože podobný systém zní teoreticky celkem šíleně, kupodivu funguje. Když s Gordonem mluví Alyx Vance, klíčová nová postava, o dalším problému nebo k němu volají druzí o pomoc, hráč se s ním naprosto sžije.

 Malé nastínění příběhu (bez spoilerů)
Ačkoliv je tedy vlaková část symbolická, zbytek úvodu vše bohatě vynahrazuje. Přesně v souladu s tradicí, kterou Half-Life nastolil, a v jejíchž stopách následoval třeba i DOOM III, se hráč s první zbraní setká až po určité chvíli. U Half-Life 2 tato chvíle znamená několik desítek minut, během nichž jste nenásilným způsobem seznámeni s nastalou situací. Hned po vystoupení na peron se objevuje tvář nového světovládce, kterým není nikdo jiný, než bývalý administrátor Black Mesy, doktor Wallace Breen. Z gigantických obrazovek vítá nově příchozí a přesvědčuje o bezpečnosti City 17, okolí však vypovídá o něčem jiném. Otlučené baráky, blouznící, ustrašení lidé a všudypřítomní vojáci. Netrvá dlouho a Gordon neprojde bezpečnostní kontrolou, načež je odtažen do ústraní.

Všechno další, ať už jde o identitu vetřeleckých vládců, označovaných vágně jako „naši dobrodinci“, tajemství původu vojenských jednotek Combine, nebo o budoucnost Alyx a jejího otce Eli si již nechám pro sebe. Half-Life 2 si bez ohledu na všechny možné recenze stejně nakonec zahraje 99% lidí a neodpustil bych si zkažení zážitku těm, kteří před sebou první setkání s City 17 teprve mají. Vedle Eli a Alyx hrají podstatnou roli v ději také další staří známí z táboru přátel i nepřátel. Však sami uvidíte. Nechybí několik zvratů a překvapení, z nichž minimálně jedno opravdu očekávat nejde.

Chtě nechtě však představuje příběh jedinou skutečně vnímatelnou chybu Half-Life 2. Není teď řeč o atmosféře nebo různorodosti hraní, to ani v nejmenším. Scénář hry, který má na svědomí stejně jako minule Marc Laidlaw, však bohužel hodně trpí záměrem nechat si otevřená vrátka pro další díl, který mimochodem Valve už potvrdili. Samozřejmě jde o pochopitelný krok a snad nikdo by ani nečekal, že se v určitém časovém horizontu nedočkáme pokračování. Half-Life 2 ovšem z vrátek dělá pořádná vrata a místo zodpovídání otázek hráče spíše zavaluje stále novými. Osobně jsem si uvědomil zklamání z nejasného cíle nové Gordonovy odysey během druhé poloviny hry, závěr potom v tomto směru věci jenom dále komplikuje a svým způsobem se jedná o nepříjemný antiklimax. Hráč očekává něco opravdu zázračného a je ponechán s... ale dost, už takhle prozrazuji až příliš.


 Elegantní humor a úvod do hry
Metoda postupného seznámení člověka se hrou se tedy Valve povedla nadmíru dobře. Během setkání se starými přáteli se Gordon vpraví do svého HEV obleku, stejný model jako kdysi, ve velmi zachovalém stavu. Jedinkrát po celou hru se dá spatřit z hlavního protagonisty aspoň kousek, přesněji ruce zkoušející staronové rukavice. Padnou jako ulité. Najednou se rozezní všem známý ústřední hudební motiv hry, který hraje i u loga Valve. Napsané to může znít triviálně, ale vcítění do hry je prostě neuvěřitelně silné. Stejně tak se hráč pozastaví nad řadou dalších zážitků, které z Half-Life dělají přesně tu speciální směs, jakou je. První úder věrným páčidlem, první mrtvý tyran z řad Combine, první setkání se starými známými. Vyjmenovávat zážitky by šlo dlouho, každopádně studnice nápadů jménem Valve nevyschla, je naopak ještě výraznější, než prvně.

Stejně citlivě je do Half-Life 2 vpraven i humor a interakce s kolegiálními postavami. K osvojení si ovládání slouží minihra, kde si Gordon hází různými věcmi s kamarádským robotickým psíkem, který má zhruba tři metry na výšku a v pohodě zvedne tank. Zatímco jinde by se prostě otevřelo suchopárné okno tutoriálu s instrukcemi, Half-Life 2 člověku jednak ukáže, jak na věc, a ještě ho při tom dovede pobavit. To platí i pro chvíle s Vortigaunty – vetřelce z prvního dílu s jedním okem, kteří umí dávat elektrické výboje.

Tato rasa je nyní domestikovaná a jejich včlenění do hry mě zcela nadchlo. Někteří jsou pasivní, k vidění je třeba vortigauntský zametač nebo povaleč u televize, jiní Freemanovi na jeho cestě pomohou s novou zbraní nebo vozidlem. Vetřelci mezi sebou mluví vlastním jazykem, nebo spíše huhláním, na ostatní však používají roztomilou angličtinu, kdy podstatné osoby oslovují se členem the na začátku, například the Freeman, the Eli Vance atd. Snad se povede zachovat duch humoru i v neoficiálním českém překladu, podobné nenápadné vtípky jsou opravdu výborné. Řada z nich souvisí i s Gordonovou mlčenlivostí, na kterou uslyšíme několik uštěpačných narážek.

 Bez přemýšlení to nepůjde
Vedle střelby je docela často potřeba zapojit i šedou kůru mozkovou k vyřešení většího nebo menšího logického problému. U několika prvních jsem se pravidelně zasekával a už už jsem začínal autorům spílat, když v tom jsem si uvědomil, že jde vlastně o úžasné plus. Trend poslední doby jasně diktuje lineární střílečky, kde jde jen a pouze o kosení nabíhajících tupých nepřátel a postup do další úrovně, kde se opakuje totéž. Half-Life 2 je příslovečným svěžím vánkem na zatuchlém smetišti akčního žánru, který s dokonalou elegancí střídá drsné, brutální scény a logické hádanky. Jsou vesměs lehké, stačí jen zapojit fantazii. Valve si dali záležet, aby hraní ani na chvilku nenudilo a skutečně se stále objevují nové a nové věci, které spolu bezproblémově ladí a jako celek hra funguje prakticky bezchybně.


 Úžasné prostředí a nápady
Každá ze čtrnácti kapitol hry je v něčem specifická, ať už jde o vzhled, typy nepřátel, hádanek nebo styl hraní obecně. Dvakrát se dostane hráči pod kontrolu vozidlo, jednou jde o vodní vznášedlo, podruhé je to bugyna. Obojím se Valve řádně chlubili v propagačních materiálech a je třeba uznat, že ne nadarmo. Ovládání strojů je intuitivní a když zrovna po Freemanovi nestřílí helikoptéra Combine nebo něco podobného, zbude čas i na kochání se krajinou. V částech s vodním vznášedlem je nejzřetelnější úžasně zpracovaná voda, ostatně podívejte se na obrázky v galerii.

O chvíli později se už ale hráč může ocitnout třeba v pouštních dunách, z nichž vyskakují antlioni, obrovští barevní brouci, kteří jako by přiletěli rovnou z Hvězdné pěchoty. Po setkání s jedním Vortigauntem pak přichází na scénu bugbait (broučí návnada) a jedna z nejzábavnějších možností Half-Life 2, totiž ovládání vlastního stádečka antlionů! Masakrování hlídek kolem pevnosti Nova Prospekt pomocí brouků se prostě musí vidět. Je tu samozřejmě ještě centrum City 17, jeho zombiemi zamořená čvrť Ravenholm… Half-Life 2 dávkuje svoje perfektní nápady uvážlivě, až do poslední chvíle se objevují různé novinky a nejde, než sedět u počítače jako přikovaný excelentní hratelností.

 Perfektní bojová atmosféra
Přeci jen je Half-Life 2 FPS a klíčový podíl na zábavnosti mají souboje, přestřelky. Jsou zpracované tak výtečně, že se skutečně někdy člověk musí pozastavit nad tím, jak dobře se povedlo akční část provázat s hádankami a spoustou různých nezvyklých specialit. Boje jsou v Half-Life 2 intenzivní, mají adrenalinové tempo a přitom svého efektu dosahují bez absolutního spoléhání se na skripty, právě naopak. Bitva se Striderem může trvat v závislosti na okolnostech 5-10 minut, pokaždé se bude odehrávat trochu jinak a tak je tomu skoro se všemi nepřáteli. Jejich různé typy se představují postupně a vedle několika starých známých se objeví i noví protivníci, chvílemi o dost drsnější než původní verze.

Dva příklady z říše nemrtvých: k běžné zombii přibyla toxická varianta, která na sobě nese rovnou čtyři černé headcraby. Jednak vydrží tahle zombie strašnou dávkou zranění, to je však jen začátek. Headcrabové po kousnutí sníží Freemanovo zdraví na jeden jediný bod, takže stačí škrábnutí od kohokoliv dalšího a je konec. Po určité době HEV oblek infekci odstraní, ale je třeba dávat si pozor.



Umělá inteligence se odvíjí od typu nepřítele. Zatímco zombie se pochopitelně jenom šine s tichým mručením k cíli, vojáci Combine jsou velmi důstojnými pokračovateli vojáků z původní hry. Jsou chytří, přizpůsobiví, umí se někdy až moc dobře skrývat, spolupracují v týmech a mimo jiné hází granáty lépe než jakákoliv jiná herní AI. Combine ale znamená víc než pouhé pěšáky, objeví se třeba i dost nepříjemné bitevní lodě, které umí zatraceně dobře manévrovat a pokud si nedáte práci se zaměřováním rakety, klidně ji ve vzduchu sestřelí. V druhé polovině hry se mnohokrát k Freemanovi přidají i členové odboje, kteří mohou být najednou až 4 a v bojích jsou vcelku užiteční. Nepřekáží ani ve stísněných prostorech, snad jen mají někdy sebevražednou tendenci vyběhnout na Stridera s lehkým samopalem. Jinak ale o spřátelené AI platí totéž, co pro nepřátele.

 Nejde jen o páčidlo, ale hlavně o ...
Stejně podstatnou ingrediencí každé pořádné akce jsou zbraně a tady Half-Life 2 znovu exceluje ve všech směrech. Většina zbraní je shodná s dřívějškem. Objevuje se tedy páčidlo, pistole, kolt Magnum, samopal (o něco slabší než v jedničce), brokovnice, brutální kulomet, raketomet s laserovým naváděním střel, granáty a má oblíbená kuše, která dovede cíl skutečně připíchnout ke zdi. Zbraně jednak výborně vypadají, hlavně jsou však výborně vyvážené a nehrozí, že byste po nalezení určitého kousku na zbytek arzenálu zapomněli. Prostě to nejde, každá zbraň se hodí na jiné prostředí a jiné nepřátele. Vedle toho jsou v zásobě ještě dvě speciality - o bugbaitu už jsme mluvili a na řadu přichází...

 ... Gravity Gun
Valve snad žádnou složku hry neprotěžovali během reklamního tažení tolik, jako právě gravity gun. Realistický fyzikální engine se najde už skoro v každé moderní hře, většinou jde ale jen o pozlátko bez většího přínosu pro hratelnost. Je sice moc fajn vidět, že po zásahu nepřítel upadne v souladu se zásadami gravitace, ale dosud se neobjevila akční hra, která by z realistické fyziky učinila něco opravdu důležitého.

Gravity gun se ovládá příjemně intuitivně, pravé tlačítko myši přitáhne objekt, levé jej odpálí. Odpalovat jde výbojem energie i předměty na zemi, které by jinak kvůli příliš vysoké váze nešly zvednout. Ze začátku vypadá gravity gun jen jako pěkná hračka, se kterou se dají stavět věže z krabic nebo obarvovat nepřátele na bílo plechovkami s primalexem. Postupně se ale objevují stále nové možnosti, ať už v boji, nebo při řešení hádanek. Právě puzzly s použitím fyziky jsou zdaleka nejzábavnější a nic originálnějšího se už dlouho ve hrách neobjevilo – a teď nemám na mysli jen triviality typu „odpal bombu, nepřátelé vyletí do povětří“. Často přichází do hry voda a potřeba nějak manipulovat s předměty podle jejich váhy. Zároveň se ale nebojte, nečeká vás opakování středoškolských lekcí z fyziky.



V bojích omezuje gravity gun jenom hráčova nápaditost. Dá se vzít stůl napříč a použít ho jako dočasný štít, zachytit hozený granát a vrátit jej původci, odhodit auto přímo na nepřátele za krabicovou barikádou nebo je počastovat kanystrem benzínu. Perličkou jsou kola z cirkulárky, které se vyskytují skoro výlučně tam, kde se rojí zombie a věřte mi, je opravdu legrační půlit s nimi chudáky nemrtvé vejpůl. Tedy, raději pod krkem, jinak hrozí, že horní část těla přežije…

Chvíli trvá, než si na gravity gun přivyknete, ale jakmile její používání přejde do krve, stává se z ní nedocenitelný pomocník během akčních i hádankových částí. Hlavně je používání nové zbraně neskonale zábavné a Valve patří primát za využití reálné fyziky v jasný prospěch hratelnosti. I bez gravity gunu by Half-Life 2 byl skvělý, ale s ním se dotýká hranic dokonalosti, a ne náhodou chtějí id Software něco obdobného zakomponovat do datadisku pro DOOM.

 Xen se naštěstí neopakuje
O hratelnosti se snad ani nedá mluvit v jiné souvislosti, než srovnáním diametrálně odlišných zakončení obou dílů. Zatímco jednička hodila na hráče ke konci otravný mimozemský Xen, kde se z akční hry najednou stala podivná skákačka, druhý díl vytahuje v poslední třetině z rukávu svoje největší esa. Tempo hry stoupá po celých řádech, na scéně se konečně objevují fámami opředení Strideři (zabít jdou, akorát je to zatraceně těžké), po obloze krouží bitevní lodě a vrchol nastává v samotném závěru. Prostředí se mění stejně drasticky jako v prvním díle, tentokrát je to však rozhodně pro dobro věci.

Po celou dobu hry jsem na střední úrovni cítil ideální úroveň napětí, munice bývá nedostatek, zdraví se skoro nikdy nedrží na maximu a samozřejmě se umírá, jako celek je to ale skvěle vyvážené. Snad by jen bylo vhodné lépe vybalancovat obtížnost v závěru hry, který sice oplývá dobrou hratelností, jenže je příliš snadný a dojmy z předchozích masivních bojů nepřebije. Druhá šmouha na jinak čistém štítu, ale ještě menší, než ta první.

 Gordon není Max Payne
Když jsem si naplno uvědomil v úvodu zmíněné příběhové nedostatky, začal jsem mít pochopitelně obavy také o délku hry, avšak ty se naštěstí ukázaly jako liché. Autoři se dovedli strefit do ideálního poměru, kdy je každá mise napěchovaná zábavou, ale zároveň není možné hrou prosvištět během jednoho večera, čímž se nejvíce „proslavil“ Max Payne. Half-Life 2 nabízí stále něco nového, ani na chvilku se u něho nedá nudit a přitom se doba hraní na prostřední obtížnost v pohodě vyhoupne zhruba ke dvaceti hodinám. Každá minuta z nich zanechá v hráči sladkou vzpomínku na ukázkově promyšlené nápady a jak jsem s radostí zjistil, nepatří Half-Life 2 mezi hry, které se po dohrání hodí leda tak do sběru. Stejně jako u prvního dílu, zčásti možná i díky nevýraznému závěru, se prostě nejde vyhnout nutkání projít si Gordonův nový příběh znovu.



Napodruhé může být herní doba snadno ještě o něco delší, stačí si všímat spousty krásných detailů herního světa, různých skrytých bonusů nebo alternativních cest. Hra je rozdělena do čtrnácti kapitol, které na sebe plynule navazují a jediným vyrušením je občasné nahrání nové oblasti. Toho se týká lehce kontroverzní zprávy, že někomu se údajně oblasti nahrávají až půl minuty dlouho. Z vlastní zkušenosti (Steam verze, tudíž dokonce na paměť nejnáročnější ze všech) mohu říci, že loading mi zabral mezi 5-15 vteřinami, tudíž opravdu nic tragického. Stačí vzpomenout třeba na Medal of Honor: Pacific Assault, Deus Ex 2 nebo Thief 3, kde byla situace o hodně horší.

 Zpracování na jedničku s hvězdičkou
Co do vzhledu je Half-Life 2 podle mého názoru nejhezčí současnou hrou. Někdo by mohl argumentovat ve prospěch DOOM III nebo Far Cry, které se ovšem pojetím grafiky podstatně liší. Half-Life 2 si vybral cestu takřka absolutního realismu v kombinaci s překrásnou architekturou a výsledek je skoro bez chybičky.

Různé úrovně oplývají specifickou atmosférou, která pokaždé dokonale padne. Věznice Nova Prospekt je poničená, nic není na svém místě a celé místo působí klaustrofobicky, Ravenholm nabízí trochu staromódní horrorový nádech a panelákové oblasti City 17 jakoby z oka vypadly některým částem Prahy nebo Brna.

Úroveň architektury je velmi vysoká, někdy se během hraní vyplatí zastavit na místě a dát si pauzu na obhlédnutí okolí. Skutečně dokonalé jsou modely lidí, zvláště pak Alyx, Barney a Eli. S velkým náskokem jde o nejrealističtěji zpracované herní postavy a všemu dominuje mimika, která lze popsat jedině slovem živá.

 Technické záležitosti
Díkybohu jde spustit Half-Life 2 na prakticky jakémkoliv počítači bez problémů a pokaždé bude vypadat skvěle, ale nejlepší efekty si užijete s grafickými kartami schopnými zpracovávat instrukce DirectX9 (drobný tip pro vlastníky karet NVIDIA řady FX – některé z nich DX9 umí bez problémů, hra ovšem z prapodivných důvodů nedovoluje si tuto volbu vybrat v menu. Spusťte hru z příkazové řádky s parametrem –dxlevel 90 a všechno poběží bez problémů). Pro lepší představu: na mém stroji s Athlon XP 2800+, 1GB DDR RAM, GeForce FX 5900XT šlo bez sebemenších problémů hrát v rozlišení 1024x768, se všemi detaily na nejvyšší úrovní, zapnutým 4x vyhlazováním hran a 8x anisotropním filtrováním. Klobouk dolů před Valve a Source enginem, něco podobného se jen tak nevidí a ostatní vývojáři mají, co dohánět. Pro srovnání Vampire: The Masquerade - Bloodlines běží rovněž na Source, ale vypadá o hodně hůř a běží u mě trhaně.


15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů

Několika lidem se u HL2 vyskytly potíže s krátkými záškuby během nahrávání nových lokací. Osobně jsem se s podobným problémem setkal jen se zapnutým AA, AF a zároveň nejvyšší nastavenou kvalitou zvuku. Valve každopádně chystají v patchi vyřešení i tohoto problému. Multiplayer v klasické formě se nekoná (kompenzuje to jen předělávka Counter-Strike: Source, jejíž recenzi čtěte zde), což je vzhledem k potenciálu gravity gunu trochu škoda, ale snad se jej dočkáme v oficiálním nebo fanouškovském přídavku. Již nyní si lze některé amatérské mapy takto zkusit.

Několik dodatků závěrem: zaprvé, hra ukládá pozici sama při přechodech mezi částmi úrovní, jde i volně ukládat a naštěstí netrvá ani uložení, ani nahrání pozice nikterak dlouho. Zadruhé, ke spuštění všech verzí hry je třeba disponovat připojením k internetu pro aktivaci. Pro někoho to může být otravné, stejně jako nutnost instalovat a nechat běžet distribuční systém Steam na pozadí. Nicméně se ukazuje, že do budoucna bude něco takového zřejmě jedinou jakž takž spolehlivou ochranou proti nelegálním verzím.

 Zvuky a závěrečné postřehy
Zvukům nejde nic vytknout, ať už je to střelba, křik, kroky, hluk motoru nebo cokoliv dalšího. Dabing je stejně kvalitní jako „herecké výkony“, zjevně se vyplatilo najmout profesionální herce. Potěšilo mě zahrnutí zvuků z jedničky, jmenovitě třeba úder páčidlem nebo kvikot headcrabů. Hudba se objevuje zřídka, ovšem stejně jako dřív jde o dechberoucí momenty, které ve vás ještě dlouho zanechají stopu. Vesměs jde o různé variace na elektronickou hudbu nebo ambient, které k akci skvěle sednou.

Internetový obchod Tiscali GameShop je exkluzivním sponzorem češtiny do této hry a každý zákazník, kdo si Half-Life 2 u nás koupí (nebo již dříve koupil), dostane překlad koncem listopadu dodatečně zdarma (více informací a obrázky).


Stáhněte si: Trailery, Videa, Cheaty...

Související články: Preview (4/2003), Dojmy z E3 (5/2003), Shrnutí zahraničních recenzí (10/2004), DOOM III vs. Half-Life 2 HW téma (6/2003), Novinkové články

Frix
autorovi je 18 let, píše pro Tiscali Games & Level a dlouhodobě žije ve Finsku, kde studuje helsinskou Open University of Economics; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a Warrena Spectora (všechny články autora)



 
 
Frix

Novinky na CZC.CZ

Související videa

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.