Upřímně mě trochu děsí, že od vydání skvělé předělávky Tony Hawk's Pro Skater 1 + 2 uteklo téměř pět let. Studio Vicarious Visions v něm předvedlo perfektní aktualizaci kultovního arkádového ježdění na skejtu z přelomu tisíciletí, která svou nesmrtelností zahřála srdíčka nostalgiků a nalákala nováčky. Ohlasy byly navýsost spokojené, prodeje také, proto se Activision „logicky“ rozhodl, že studio zabije a zbylé osazenstvo převede do Blizzardu, kde bude pomáhat na jiných titulech.
Vývoj vymodleného remaku dalších dvou dílů se proto delegoval do chicagského studia Iron Galaxy (Extinction), jež mělo jediný úkol – úspěšně navázat na práci Vicarious, inspirovat se v jejich snaze a přinést podobně úspěšnou modernizaci třetího a čtvrtého dílu skateboardové arkády. Rozkaz zněl jasně, základy byly položené, ale nakonec jsou na místě rozpaky.
Remake, reimaginace, obojí?
Jestli jste hráli předchůdce, přesně víte, do čeho s Tony Hawk's Pro Skater 3 + 4 jdete. Stavební kameny jsou položené identicky, kariéra je jednotná, jenom rozdělená na mapy z trojky a čtyřky. Na každé z nich se během dvouminutového limitu (v nastavení ho můžete prodloužit) snažíte dosáhnout co největšího skóre plynulou kombinací triků, zatímco plníte doprovodné úkoly, jako je spuštění zemětřesení nebo chycení ujíždějícího auta.
Přesně v tento moment pamětníci bijí na poplach. Ano, sjednocení do jednoho stylu znamená, že THPS4 v nové podobě přišel o původní strukturu, kde jste jezdili v „otevřeném“ světě a úkoly vám zadávaly jiné postavy. Proto se v případě čtyřky jedná spíše o reimaginaci než remake, a kvůli tomu chybí dost obsahu.
zdroj: Activision
Absentující prvky se studio snažilo reprodukovat skrze úkoly, které jsou novými, upravenými či zjednodušenými verzemi původního materiálu. Čtyřka tím trochu trpí na krizi identity. Vývojáři a vývojářky se zjevně tak moc snažili napasovat staré na nové, že jim to místy skřípe. Odráží se to především v tom, že úkoly na mapách ze čtyřky nejde moc dobře splnit při jednom pokusu a musíte si je chtě nechtě rozkouskovat. Stejně tak v mnoha případech chybí dostatečná vodítka k tomu, aby hráči věděli, jak je vůbec mohou splnit. Pro nováčky docela velký problém, možná ale výzva pro veterány.
Odladěné grindění
Všechny jistě potěší, že kostra hratelnosti má nadále kvalitní trucky a kolečka. Vražedné tempo arkádového ježdění s řetězením nesmyslných sekvencí triků skrze precizní kombinaci tlačítek se prostě neomrzí. Nadále jde o etalon rčení „jednoduché k naučení, obtížné k ovládnutí“, v němž máte radost z každého mohutného komba. Nástup je okamžitý, odezva skvělá a opakování nesmírně chytlavé.
zdroj:
Iron Galaxy
zdroj:
Iron Galaxy
Obdobně jako minule jde o kombinaci toho nejlepšího z historie série, takže ke kombení využijete revertů, transferů, wallridů i wallplantů. Jde o arzenál triků instantně objevených v krvi každého (nejen) virtuálního jezdce. Je to přesně ten správný druh modernizace, jakým se esence původní látky směle spojuje s výdobytky dalších dílů a propojuje se v jeden skvělý celek s ložisky ABEC9. Jenom je pravdou, že o to se zasloužili už Vicarious Visions a Iron Galaxy udělali jen pramálo změn. Bohudík!
Půvab bez rozjívenosti
Samozřejmostí je i důsledné vizuální oprášení zajištěné Unreal Enginem 4. Grafická pastva se vysloveně nekoná, ale modernizace je značná a v mnoha situacích až půvabná. Posun od minulého remaku velký není a většinou se skrývá ve vyšším rozlišení, lepším nasvětlení, částicových efektech a detailech. To vše při zachování naprosto plynulého běhu (recenzováno na klasické PS5, kde jsou dva režimy). Opět to ale není bez výtek.
Přestože je drtivá většina map předělaná s citem a doplněná o mnoha detailů, některé úpravy fanoušci neuvidí rádi. Pryč je všudypřítomný „frackovský“ humor zachycující dobovou atmosféru. Z map se ztratily narážky, vizuální gagy a ubralo se na rozjívenosti a sexuální roztržitosti, kterou byla „skejťácká“ scéna na přelomu a začátku tisíciletí tak typická. Vytrácí se tím pocit nostalgie a střídá ho lehká iluze dnešní nepichlavé komerčnosti. Těžko to ale studiu vyčítat. Doba pokročila, humor též a co dříve bylo považováno za vtipné, je dnes nemístné.
zdroj:
Iron Galaxy
Zároveň je nutné Iron Galaxy přiznat, že u map se setsakra snažili. Doplnili je dodatečnými prvky, které z nich dělají živější kolbiště plné efektů. Z počátku působí možná moc agresivně, ale časem si zvyknete a budete si užívat moderní podobu jinak důvěrně známého rozložení, tu a tam s úpravami. U několika map došlo ke změně denní doby, jindy se zase proměnila jejich forma, támhle zase došlo k novým tajným lokacím (Zátiší bikin je nečekaný přídavek), čímž se zvýšila variabilita.
Výlety mezi nejlepší
Najdou se nicméně aspekty, které tak super nejsou. Zářným příkladem je mapa Zoo, která kompletně přišla o živá zvířata a interakci s nimi, jež nahradil až apokalypticky mrtvolný skatepark. Stejně tak kompletně chybí Chicago (je paradoxní, že vývojáři z tohoto města pochází) nebo Carnival.
Avšak! Chybějící lokace se studio rozhodlo nahradit třemi novými mapami, a dvě z nich patří mezi to nejlepší, co série nabídla. Turnajové Movie Studio potěší několika pomrknutími na filmové nadšence, leč jízda kvůli ledabyle poházeným překážkám už taková legrace není. Nicméně Aquapark a Pinball jsou parádními přídavky, do kterých jsem se opakovaně rád vracel, neustále objevoval nová zákoutí a užíval si několik parádních nápadů.
Nemohl jsem se zbavit dojmu, že animace jsou o trochu horší než minule. Ačkoliv jejich základ pochází z THPS 1 + 2, přechody mezi triky působí kostrbatěji a méně plynule. Možná jde o chybu, kterou tým přehlédl. Nedivil bych se tomu, protože během šílené jízdy si toho člověk jen těžko všimne. Ve chvílích klidu však občas prokouknou nedostatky, které kdysi mému zraku ušly.
Bez Star Wars, ale se Želvy ninja
Stejně tak potěší pěkné množství obsahu, díky němuž u Tony Hawk's Pro Skater 3 + 4 prosedíte desítky, dost možná stovky hodin. Kompletní výčet map se zastavil na 19 kusech, jejichž první výzvy splníte do zprůměrovaných 8 hodin (veteráni méně, nováčci i déle). Poté se vám odemknou dodatečné cíle, výzvy a možnost získat platinové medaile. No a jakmile budete mít za sebou i tohle, odemknout se vám Solo Tours, kde se snažíte hru dohrát se všemi dostupnými jezdci.
Těch ve hře najdete 35 mezi nimiž jsou staré i nové tváře profesionální scény, jako je Rodney Mullen, Bam Margera, Riley Hawk, Nyjah Huston nebo Chloe Covell. Docela logicky tu chybí pár hvězd pro dospělé z původních her, stejně jako Darth Maul a Jango Fett. Místo toho tu je Michelangelo ze Želvy ninja, maskot značky Birdhouse a majitelé deluxe edice si mohou zajezdit jako Doom Slayer nebo Revenant z DOOMa.
Vrací se i možnost vytvoření vlastního jezdce. Moc variant úprav jeho podoby není, ale co chybí v kategoriích rysů, nahrazuje množství oblečení, decků, trucků i koleček. Seznam je skoro nekonečný a díky postupné kompletaci se dostanete ke vtipným či zajímavým položkám, jako je třeba skejt z čokolády.
Jakmile vás přestane bavit kariéra, můžete zkusit volnou jízdu pro poklidné prozkoumání úrovní, nebo naopak speedrun, v němž se co nejrychleji snažíte splnit vytyčené cíle a zapsat se do žebříčků. Velkým plusem je též zachovaná podpora lokálního multiplayeru na rozdělené obrazovce, což hry už dneska moc nemívají. A nechybí ani online hra více hráčů, která je pořád hezkým přílepkem, ale trávit v ní moc času asi nebudete. Naopak hodně ho ale klidně ztratíte v sympaticky robustním kreativním editoru vlastních parků (od minula opět moc změn není), případně projížděním těch od ostatních.
Za zvuků ikon na střídačce
Jak se recenze blíží ke konci, přichází čas na největší osobní bolest – soundtrack. Jistě, už před vydáním se vědělo, že z původního výběru zbylo pouhých deset skladeb, většinou pocházející z THPS 3. Že z původních šlágrů zůstalo vlastně jenom Ace of Spades od Motörhead, My Adidas od Run-DMC, Them Bones od Alice in Chains nebo Amoeba od Adolescents. A že chybí TNT od AC/DC, Wish od Alien Ant Farm a Number of the Beast od Iron Maiden. Vím, že změny jsou z části kvůli licenčním důvodům, a z části chtěl sám Tony Hawk přiblížit písně nové generaci skateboardistů. Přesto bolí.
zdroj: Activision
Velké škrty v ohledu licencované hudby postihly i Tony Hawk's Pro Skater 1 + 2, ale nemohu se zbavit dojmu, že Vicarious Visions k nim opět přistupovali pečlivěji. Důsledněji vybrali ty nejoblíbenější a doplnili je většinou o sympatické novinky. U Tony Hawk's Pro Skater 3 + 4 je podobný balanc křehčí. Pecky jako hollywood sucks//: od Kennetha La'rona Beasleyho s uměleckým pseudonymem KennyHoopla, Gift Horse od IDLES, She Goes to Finos od Toy Dolls nebo Ultimate od Denzela Curryho jsou moc pěkné přídavky, jenom celku chybí nostalgická ikoničnost.
Ostatně to by šlo říct i o celém předělaném balíčku. Iron Galaxy sice udělali moc hezký Hardflip BS 180, ale kvůli špatné přípravě došlo na neohrabaný dopad, kvůli němuž je zapotřebí pár bodů strhnout. Udělali kus práce, přidali dvě parádní mapy a ty staré zevrubně aktualizovali, ale trochu se jim během toho vytratilo to pravé srdíčko.
