Recenze

Dark Souls: Remastered - recenze

Remaster „souls titulu“, který zpopularizoval žánr, zní zcela logicky. Ostatně hráči si jej svého času pomocí petice dokonce vyřvali vedle konzolí také na PC, a není tedy důvod pochybovat, že by i následující generace chtěla navštívit zemi Lordran, v níž se ono notoricky obtížné dobrodružství Dark Souls odehrává. Má ale smysl remaster kupovat, pokud již vlastníte původní hru?

Dark Souls III - recenze

Prázdné siluety, duté zvuky a zem bez slitování. Zesnulý věk, skomírající První plamen a naděje žijící jen v srdcích těch nejnaivnějších. Prázdné trůny a nadcházející období mrtvého popela, doba konce. Deprese, strádání a děs. Radujte se a bojte se, vyšla fantasy hra, která je temná jak inkoustová obloha za bezměsíčné půlnoci. Vyšla Dark Souls III.

Destiny: The Dark Below - recenze

Bungie se povedlo s MMO střílečkou Destiny úspěšně rozdělit hráčskou obec na ty, kteří mají s kým hrát online, a na ty, co se spoléhají na matchmaking. A s prvním z dvojice již ohlášených datadisků se propast mezi oběma skupina ještě prohloubila.

Amnesia: The Dark Descent - recenze

Probudit se s rozsáhlou amnézií v interiéru temného hradu, v němž se na vás sápe jeho krvavá minulost a značně podivná současnost, to je premisa hodná těch nejděsivějších nočních můr. Frictional Games, autoři vynikající série Penumbra, se žádných hororových námětů nebojí a tak hráče bez obav vhodí doprostřed jednoho takového komplexu a vnuknou mu jednoduchý úkol – přežít. Amnesia: The Dark Descent doopravdy není hrou pro bábovky a strašpytle, kteří své nehty strachem zarývali do myši už při hraní F.E.A.R. či jiných, jen okrajově tajemných her. Amnesia chce primárně děsit. Vlastně se jedná o jeden z velevzácných kousků, které nepoužívají tmu a strach z neznámého prostředí jen jako součást vnitřních monologů hrdiny, ale jako styčný prvek hratelnosti. Dokáže takovýto horor zaujmout fanoušky klasických adventur?• Příběh bez minulosti Popravdě mě testovaná hra, navzdory skvělým referencím od zahraničních redaktorů, hned zpočátku lehce zklamala. Sérii Penumbra jsem hodnotil velmi kladně, ale prvky beletrie v ní hráč musel hledat zvětšovacími skly. Amnesia řeší hrdinovu minulost, důvody a okolnosti ztrátou paměti a než jsem si stačil na prakticky bezejmenného hrdinu zvyknout, už dávno jsem se probíral druhou polovinou hry. Možná jsem poněkud staromilný, ale nedokážu vnímat horor bez toho, abych věděl, proč a z jakého důvodu je všechno kolem mně tak děsivé. Odhalování minulosti komplexu z nalezených papírů a mluvených flashbacků sice není špatné řešení, ale pro příště už bych raději zvolil nějaký ucelenější způsob vedení děje.

Drakensang: The Dark Eye - recenze

Pamatujete Realms of Arkania: Shadows over Riva? Návrat k této klasické RPG sérii hodně příjemně překvapil. Zkušené hráče potěší propracovaný vývoj postav, začátečníky zas zpracování a zajímaví hrdinové.

Holy Potatoes! We’re in Space?! - recenze

Neohrožená posádka vesmírných brambor, dýní a jednoho pórku úspěšně procestovala celou galaxii. Obešlo se to bez traumat, cestou jsme zničili několik lodí prohnaných Mrkváčů. Hlavně se ale našly kosmické zahradnické nůžky a moje posádka si zdárně prostříhala cestu až k Šípkové Růžence, která hned po mém odletu proměnila v uctívačku lovecraftovských Prastarých. A dál to začíná být lehce matoucí.

Lord of the Rings: War in the North - recenze

Pán prstenů se po zdařilé filmové adaptaci Petera Jacksona proměnil ve výdělečný artikl, který stále dokáže nést zlatá vejce. Dlouhá řada herních titulů to jen dokazuje. Pravdou však zůstává, že kromě The Lord Of The Rings Online těch opravdu dobrých her mnoho nebylo. Je příjemným zjištěním, že Pán prstenů s podtitulem War in the North k těm dobrým po zásluze patří.

Dungeons & Dragons: Dark Alliance – recenze

Zmar v Zapomenutých říších

Transformers: Rise of the Dark Spark - recenze

S nástupem nové generace konzolí se všichni snaží o grafické či herní vylepšení. Dokonce i LEGO hry přišly s moderním přelivem. Skoro bych se nechala strhnout vlnou euforie. Jenže pak se objeví hra jako Transformers: Rise of the Dark Spark, která vás ze sluníčkové nálady bezpečně dostane. Rise of the Dark Spark totiž kašle na jakékoliv pozlátko tak dokonale, že vypadá a bohužel se i hraje jako deset let stará hra, kterou už tehdy nikdo nechtěl.

The Dark Eye: Chains of Satinav - recenze

Das Schwarze Auge je německou alternativou Dungeon & Dragons, která se hlavně v zemi svého vzniku těší velké oblibě. Logicky tedy člověk při videoherní adaptaci takového námětu očekává, že se bude pohybovat v ranku RPG her nebo přinejhorším zabrousí do strategie. Většinou tomu tak i bývá, ale tentokrát ne. Namísto šablony výživného RPG se totiž nová hra z prostředí Das Schwarze Auge navlékla do podoby klasické point and click adventury.

Brothers in Arms: Earned in Blood recenze

Narychlo ukuchtěné pokračování Brothers in Arms opět zachycuje boje jedné hrdinné americké jednotky s německým svrabem v malebné Francii léta páně 1944. Aneb cesta do města St. Sauveur a zpátky ani krok.

Dark Souls: Remastered - recenze verze pro Switch

Představovat titul natolik výrazný, že dal vzniknout vlastnímu subžánru, by bylo přinejmenším úsměvné. Dark Souls znají všichni, a pokud ji nehráli, alespoň o ni slyšeli. Z příměrů k ní už se pomalu stává vtípek, ale to nemění nic na tom, že se původní hra nestala milovanou, obdivovanou a napodobovanou legendou jen tak náhodou. Nyní si navíc můžete svoji dávku zoufalství a sladkých odměn přibalit na cesty, protože vyšla na Nintendo Switch.

Dragon’s Dogma: Dark Arisen – recenze PC verze

Má hromadu nedostatků, ale stejně tu hru žeru! S tímhle názorem jsem se při pátrání po skryté genialitě Dragon’s Dogma setkával asi nejčastěji. Je jedno, kolik faktických chyb hře vytknete a na jaké nedostatky upozorníte, pro spoustu hráčů bude toto původně konzolové akční RPG největší herní událostí od dob Gothic 2. Sám jsem se zpočátku těšil na unikátní zážitek, ale nakonec jsem si k Dragon’s Dogma hledal cestu jen velmi složitě a o nějaké velké lásce řeč být nemůže. Ale hezky popořadě…

Dark Souls II: Scholar of the First Sin - recenze

Dark Souls II je oprávněně velmi populární titul, ale kdyby někdo náhodou nevěděl, o co jde: jedná se o oficiální vědecky testovanou simulaci masochismu. Je doporučovaná fanatickými sektáři namísto devítiocasé kočky, když se chcete potrestat za své hříchy. Poskytuje také efektivní způsob, jak se zbavit starého gamepadu – je garantováno, že s ním minimálně třikrát za hodinu třísknete o zem.

Invictus: The Shadow of Olympus

Invictus: In The Shadow Of Olympus - recenzeAutor: Chaos & DepiPublikováno: 14.dubna...

DARK - recenze

Dovedu si představit brainstorming tvůrců před zahájením vývoje upírské stealth akce DARK. Po otázce, jaké téma připadá zúčastněným „cool“, pravděpodobně létaly zasedací místností desítky různých postřehů. Vedoucí pracovník si vše pečlivě zaznamenal, porovnal plejádu nápadů s prodejními výsledky a shledal, že na dlouhém seznamu mu zbyly tři zvýrazněné věci: Hitman, Borderlands a upíři.

In Cold Blood

In Cold Blood - recenzeAutor:XentarPublikováno: 8.listopadu 2000• Den první Místo: ...

Revenge of the Savage Planet – recenze

Náležitě bolestivá pomsta

Guardians of the Galaxy - recenze 3. epizody

Už dávno není „in“ stěžovat si na engine, který pohání adventury od Telltale, protože tenhle engine byl naposledy „in“ v dobách The Walking Dead. Jedna věc je ovšem grafická zastaralost a druhá zase funkčnost. Když už hry od Telltale vypadají nemoderně (a někdy i vysloveně šeredně), měly by se aspoň bezproblémově hýbat. Vždyť je to stále ta samá technologie, s níž autoři pracují už mnoho let. Za tu dobu musí být vyladěná, ne? Kéž by. Kéž by nebyl každý druhý střih doprovázen seknutým obrazem…

Brothers in Arms - recenze

Být v kůži výsadkáře Matta Bakera o půl druhé ráno 6. června 1944 by asi nikdo nechtěl. Ocitnout se s holýma rukama uprostřed nacisty okupované Normandie, kdy nevíte, kde jste a kde jsou parťáci, je dost adrenalinové.

Dark Quest - recenze

„Jděte do podzemí a zabijte všechny nestvůry, které ohrožují naší vesnici,“ praví muž na náměstí středověké vesnice. Ví, co říká a především je starý a moudrý. Poslechnete ho, sejdete do labyrintu, patnáct minut bojujete o holý život, vrátíte se s kapsami plnými zlata a s nepřátelskými trofejemi na opascích. Namísto slov díků uslyšíte: „Jděte do podzemí a zabijte všechny nestvůry, které ohrožují naší vesnici.“

Dark Souls - recenze

Když jsem před takřka dvěma roky konečně vymodlil od hongkongského prodejce (Evropa ani USA tehdy nebyly na pořadu dne) akční RPG Demon’s Souls, dočkal jsem se vynikajícího a velmi svérázného titulu, který se odvolával k dobám, kdy se s vámi hry nemazlily, kreslili jste si hezky mapy a na vše přicházeli sami. A jelikož se z Demon’s Souls, k překvapení samotných tvůrců, vyklubal úspěch, mohlo vzniknout pokračování s názvem Dark Souls, které je nadupanější, krásnější, drsnější, chytlavější a jednoduše lepší. Kdybych nechoval úctu k předmětům, klidně bych mohl Demon’s Souls hodit do skartovačky a s ním půlku akčních RPG, protože tahle hra má jeden velmi nepříjemný efekt: dělá z ostatních her podobného druhu fádní, hloupé a ploché hříčky.

Dark Void - recenze

Další moderní variace arkádové střílečky od Capcomu. U téhle se navíc mluvilo o průlomovém pojetí vertikality ve hrách. Jak moc se vám bude točit hlava?

Dark Horizon - recenze

Po čase se opět dá vypravit do mezihvězdného prostoru a stát se pilotem bojujícím o budoucnost lidstva. Nebo to vlastně vůbec není vesmírný simulátor?

Dark Planet - recenze

Příběh real-time strategie Dark Planet se odehrává na planetě Natrolis, která je právě středem konfliktu tří ras. Čím je tato sci-fi hra vyjímečná a ohrozí-li kralování Starcraftu, se dočtete v naší recenzi.