| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 25.ledna 2009 | Verze: PS3/review/anglická Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
oficiální obrázky od výrobce • Objevitelská horečka Výše popsané kupodivu funguje v tom smyslu, že je zábavné odhalovat herní svět, jeho historii, schopnosti a druhy nepřátel i nové druhy výzbroje a výstroje. Hře se daří navodit podobnou atmosféru „dobrodružné výpravy v nezmapovaném teritoriu“, jako např. před pár lety King Kongovi. Vše je o to zajímavější, že nejde jen o poznávání vašich nepřátel, ale také případných spojenců: kromě zmíněného hnutí odporu (jež je organizované a dobře vyzbrojené ukradenými technologiemi nepřátel) zde najdete také primitivní domorodce, kteří své bohy ještě stále uctívají a na něž díky vašemu přičinění dopadne hněv jejich vládců v podobě nehezkého masakru. Podobně zajímavé je objevování herních aspektů. Ze zabitých nepřátel vypadávají v tradičním arkádovém duchu svítící „technické body“ (tyto lze najít také ve větším množství na hůře dostupných a skrytých místech), za které si můžete vylepšovat svoji výzbroj. Každá zbraň (samopaly, granátomety, odstřelovačky – to vše většinou ve dvou variantách: lidské a mimozemské) má několik stupňů vylepšení. Stejně tak můžete vylepšovat i svoji výstroj, v čele s raketovým batohem: objevování pohybových možností, daných tímto vynálezem, je skutečným těžištěm hry. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Propagace hry byla od začátku založena na inovativním pojetí vertikální střílečky. To se projevuje dvěma zásadními způsoby. Jednak je členité prostředí džungle i mimozemských tunelů a základen plné plošin, po kterých se budete pohybovat nahoru nebo dolů. To lze díky tryskovému batohu provádět vizuálně přitažlivým krytím se za tuto plošinu (zespodu nebo shora), přičemž mezi jednotlivými kryty můžete přeskakovat nahoru a dolů stiskem jediného tlačítka. Stejně tak můžete kdykoliv stiskem druhého tlačítka jednoduše vylézt na povrch plošiny a stát zase rovně nohama na zemi. Tomuto se rychle a plynule přizpůsobuje herní kamera, takže výsledný dojem snadno vyvolá (pro mě příjemný) pocit hloubky a závrati. Díky tomu je Dark Void také dobrým adeptem na hraní s 3D brýlemi. Dalším stupněm vertikality je možnost úplně kdykoliv tryskový batoh nahodit do jednoho ze dvou módů (vznášení se nebo let). Z toho vzniká řada zajímavých herních situací – jen si zkuste představit, že se ve střílečce, stavěné tradičně na vašem i nepřátelském krytí se za překážky, najednou vznesete do vzduchu a pokropíte nepřátele shora. Aby bylo vše ještě zajímavější, brzy narazíte na protivníky se stejnou schopností. Hra nepostrádá vedle tradičního koridoru ani rozsáhlejší arény, v nichž budete vyloženě létat vzduchem a střílet po nepřátelských létajících talířích (ty lze buď klasicky sestřelit, nebo se jich zmocnit za pomoci tlačítkové minihry, kterou se dostanete dovnitř a můžete je pilotovat). Poměrně odvážný mix horizontálního i vertikálního pohybu se přitom dobře ovládá, ačkoliv je zde výjimka v podobě krkolomné otočky ve vzduchu (pro kterou je třeba stisknout klobouček R3 a zároveň zatáhnout za obě páčky k sobě). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii Dark Void není rozhodně špatná hra. Zatímco takovou Damnation (podobně průměrný titul, založený také na propagaci vertikality) jsem znechucen a zcela nezaujat odložil po první hodině, Dark Void mě chytla jak originálním a kvalitním ovládacím systémem, tak poměrně zajímavou zápletkou a designem nepřátel (nechybí ani náležitě monstrózní bosové). Příběh je sice plný béčkových dialogů, ale hlavního hrdinu namluvil stejný herec jako Nathana Drake v Uncharted, navíc některým z mnoha ingame filmových sekvencí nelze upřít slušnou řemeslnou kvalitu. Zcela perfektní je atmosférická hudba, kterou má svědomí skladatel z televizního seriálu Battlestar Galactica. Po dohrání se navíc dočkáte zajímavého překvapení, kdy během závěrečných titulků hudba kombinuje orchestr s klasickými šestnáctibitovými samply (další odkaz hry na arkádové dědictví). 
zdroj:
tisková zpráva
Dohrání samotné vám bohužel nezabere moc dlouho (tři epizody po zhruba šesti úrovních lze projít za víkend) a pro opakované hraní není moc důvodů. Ostatně hra samotná zhruba od poloviny upadá do určitého stereotypu, takže vás ke konci bude opakování stále stejných úkonů již docela nudit. Vzhledem k inovativnímu ovládání je každopádně škoda chybějícího multiplayeru.Stáhněte si: PC demo, Trailery, Videa... Související články: Novinky, Dojmy z E3 2008 |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 29 let, pracuje v 2K Czech, v minulosti sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |
