Herní dobrodružství Indiany Jonese se pro mě stalo jednou z nejlepších her minulého roku a společně s Robocopem táhlo na jedny z nejlepších filmových her vůbec. Ostatně slavného archeologa nemohl dostat na starosti snad nikdo lepší než MachineGames, kteří už u nových Wolfensteinů ukázali, že filmovému řemeslu rozumí stejně dobře jako tomu hernímu a dokáží doslova divy se střihem, kamerou i dialogy. Proto jsem se po necelém roce těšil, až se vrátím do zatuchlých chrámů a opět uslyším Troye Barkera, který zní více jako Harrison Ford snad ještě lépe než samotný Harrison Ford. Přesto z dobrodružství odcházím lehce rozpolcený.
Všechny cesty vedou do Říma
Příběh DLC můžete spustit už na začátku hry. Konkrétně během úkolů s hledáním ztracené kočičí mumie. Má cesta k němu vedla ale až z konce příběhu s Indym narvaným znalostmi až po okraj, a hlavně knihou vylepšení vykoupenou víc než stánek s kebabem během páteční noci. To s sebou nese dvě zásadní věci: To, že je nový příběh umístěný takhle na začátku, mu znemožňuje nějaké zásadní odhalení a taky se v něm zkušený archeolog nebude cítit moc ohrožený.
DLC začíná po setkání s knězem a jeho sympatickým papouškem. Budete odhalovat další tajemství řádu Nephilimů. Odbočka hezky rozšíří jeho pozadí, zároveň ale nepřináší nic, z čeho byste si sedli na zadek. Zklamáním je také fakt, že se v rozšíření nepodíváte mimo Řím, což je za mě škoda, protože už v původní hře jsem ho považoval za nejméně zajímavou lokaci a trocha cestování by řádu obrů prospěla.
zdroj:
Machine Games
Celkově novinek vlastně obecně moc není. Najdete několik nových artefaktů do sbírky, asi dvě nepovinné hádanky a jednu pasivní schopnost. Budete se plavit na loďce v římských kanálech a hledat v nich skryté kobky. Škoda, že se celé DLC téměř většinu herní doby odehrává v zatuchlých interiérech, protože těch několik chvilek, kdy se dostanete na povrch, působí svěžím dojmem.
Starý dobrý Indy za volantem
Pod tím vším je ale pořád stará dobrá hratelnost, kterou přinesl originál. Budete řešit nové hádanky, šplhat v nových kobkách a na férovku si to rozdáte s novými kultisty. Řešení puzzlů mě bavilo a hádanky se vyrovnají i těm nejlepším v původní hře. Při skákání jsem si připomněl, jak moc jsem měl rád přepínání kamery mezi první a třetí osobou. Jen boj s novými nepřáteli je dost nezáživný. Může za to ale hlavně fakt, že můj Indy z konce hry vlastně všechny posílal k zemi jednou dobře mířenou ranou. Kultisté navíc nepoužívají střelné zbraně, a tak neměli moc šanci, i když stáli v libovolné přesile.
zdroj:
Machine Games
zdroj:
Machine Games
Příběhové animace se zase povedly na výbornou. Hudba, střih i nápad prostě dokazují, že v MachineGames chápou zdrojový materiál a přistupují k němu s láskou. Setkání se starým známým otcem Venturou, který má zrovna na návštěvě Mussoliniho, stojí samo o sobě za to si tohle DLC zahrát. Dojde i na hledání klobouku a typicky Jonesovské hlášky.
Ve finále je tak asi největší problém to, že celé rozšíření dohrajete za necelé čtyři hodiny. Což ve mně vyvolává pocit, že instalace hry, která má přes 100 GB a psaní recenze snad zabralo dohromady víc času než samotné hraní. Ve finále pocitově celý Order of Giants je vlastně jeden delší vedlejší quest, který zabaví, ale nepřínáší nic extra.
Poslední kobka pokořena
Pokud se na původní hru vrhnete poprvé, The Order of Giants je příjemný doplněk hlavního příběhu. Pokud se chcete vrátit po tom, co jste hru dohráli, dostanete trošičku toho samého, co už máte prožito. V případě Indyho to je pořád kvalitně odvedená práce. Je pak už jen na vás, jestli stojí za to se opět na chvíli do hry vrátit. Jsem rád, že jsem si připomněl, jak vlastně dobrý Great Circle byl. Nejvíc se ale po dohrání těším na to, že by nejslavnější archeolog mohl dostat další plnohodnotný díl, protože tahle jednohubka spíš namlsá, než že by nasytila.
