Recenze

Kingdom Come: Delivarance – Band of Bastards – recenze

V dodatečném obsahu Kingdom Come už jste s Jindrou mohli pomoct se znovuvýstavbou Přibyslavic a námluvami milé dívky pro pana Ptáčka. Zatímco předchozí přídavky šlo řešit čistě mírumilovnou cestou, v Band of Bastards už se bez řinčení zbraní neobejdete. Posázaví obsadila loupeživá banda vedená rivalským šlechticem a vy je se skupinou žoldáků musíte zase vyhnat tam, kam patří.

Darksiders III - recenze

Takhle dlouhé intro je jako stvořené pro ztrátu pozornosti. Tuhle cimrmanovskou parafrázi jsem si říkal několikrát během asi tříminutového úvodu vedeného neuvěřitelně monotónním hlasem, který se snaží zasvětit hráče do Darksiders III. Pokud si dáte tu trpělivost a budete správně rozeznávat jednotlivá slova ztracená v absurdně hlubokém hlase, dozvíte se něco málo o čtyřech jezdcích Apokalypsy, vedoucí úloze Charred Council a především o velice netrpělivé jezdkyni Fury, se kterou se pustíte do záchrany lidstva.

FIFA 19 – recenze

Nikdo by se vlastně nemohl moc divit, kdyby se nová FIFA 19 spokojila s nákupem drahých licencí na Ligu mistrů a Evropskou ligu, doplnila je novými soupiskami a dál nic neřešila. I tak by stoprocentně prodala strašlivou hromadu kopií a vyrýžovala jmění na kartičkovém Ultimate Teamu. A tak je překvapivé, že letošní ročník je od toho minulého vážně dost odlišný. „To je dobře, nebo špatně?“ ptáte se. A já odpovídám, že dobře.

Shenmue I & II – recenze

Téměř před dvěma dekádami se objevila hra, která následující vývoj herního průmyslu ovlivnila možná víc, než by si mnozí mysleli. Netradiční, v mnoha ohledech revoluční, poutavá, výpravná, ale i frustrující a pro mnohé nepochopitelná – taková byla japonská Shenmue. Nyní se vrací na naše obrazovky v prakticky nezměněné podobě společně s druhým dílem, aby si oba skvosty mohli užít i dnešní hráči. Otázkou ovšem zůstává, zda je dokážou náležitě ocenit.

This Is the Police 2 – recenze

První This Is the Police pro mě byla zjevením. Zábavná manažerská strategie se správně zahořklým náčelníkem policie v hlavní roli vynikala dabingem, snadno pochopitelnými mechanismy i příběhem, který řešil morální boj muže, který balancuje mezi pozicí poctivého policejního šéfa a zkorumpovaného poskoka mafie. Druhý díl měl přinést inovaci s xcomovskými souboji a postavou šerifky, která čelí ještě větším problémům. Obojí v jisté formě dvojka přináší, ale možná by bylo lepší, kdyby zůstala při starém.

Warhammer 40,000: Gladius - Relics of War - recenze

Gladius Prime byl ještě nedávno prosperující kolonií Impéria střeženou jedinou kapitulou vesmírných mariňáků hrdě dohlížejících na bezpečí Císařových poddaných z pohodlí své mohutné pevnosti. Ale ve 41. miléniu mír nikdy netrvá dlouho. Warpové bouře pro lidstvo zpravidla nevěstí nic dobrého. Nejdřív z bouře na dohled Gladia Prime vyplula plavidla plná Orků. Jejich invaze se nesla v tradičním duchu univerzální devastace všeho. Kapitula válečníků z řad Adeptus Astartes má ale po ruce početné oddíly Astra Militarum, jejichž výsadek na sebe nenechal dlouho čekat.

Kingdom Come: Deliverance - From the Ashes - recenze

Také vám bylo trochu líto, že jste po bitvě o Přibyslavice v podstatě neměli důvod se zpět na sever mapy vůbec vracet a zpustošená víska tak zůstala ležet ladem? Nebyli jste sami, zdá se. Ve From the Ashes, prvním větším přídavku pro české RPG Kingdom Come: Deliverance, se postaráte o obnovu zuboženého sídla a ještě si za to odnesete pořádné všimné.

Cultist Simulator - recenze

Když život ztratí směr, hledá člověk útěchu ve víře a meditaci. Od duchovního zapálení však může vést poměrně krátká cesta k fanatismu. Ukazuje to karetní hra Cultist Simulator, ve které lze vybudovat náboženskou sektu. V temné a bizarní nadsázce se hra vysmívá bezútěšnosti lidské duše, a zrovna tak tradičním herním mechanismům. To z ní činí experiment pro milovníky originality za každou cenu a navzdory zajímavým trumfům, nevytáhnete si z jejího balíčku karet jen tu nejlepší zábavu.

Conan Exiles – recenze

Když ve skutečném světě ukradnete chleba nebo se třeba dopustíte veřejného pohoršení, strážníci vás nechají sáhnout pro peněženku. Přinejhorším budete pár dní zametat chodníky. To obyvatelé světa Howardova Conana, ti takový luxus nemají. Za prohřešek je svléknou do naha, připoutají na kříž a nechají v poušti, zatímco oblohu brázdí křídla supů. Takový osud potkal i hrdinu (či hrdinku) RPG survivalu Conan Exiles od studia Funcom. Na vás bude se společně s vyhnancem neutěšenému údělu vzepřít.

Monster Hunter: World - recenze

Série, která se zrodila před čtrnácti lety coby netradiční záležitost pro fajnšmekry vlastnící druhý PlayStation, se po pár letech dobrovolného exilu u Nintenda vrací s titulem Monster Hunter: World zpět na přístroje od Sony a také Microsoftu. A jak už to tak bývá, je větší, hezčí a okázalejší než kdy dřív. Zároveň se holedbá tvrzením, že je přístupná také novým hráčům, a tak se nemusíte bát naskočit na rozběhlého ještěra – a já souhlasím!

Nantucket - recenze velrybářského manažeru

Existují hry schopné vyvolat bouřlivou diskusi ještě před vydáním. Pak ale existují takové hry, které to zvládnou i bez převratných změn v žánru, obří marketingové kampaně nebo roky budované komunitě fanoušků značky. Stačí zvolit dostatečně ošemetné téma zvedající ze židle zástupy hráčů. Manažeru velrybářské lodi v 19. století jménem Nantucket se to povedlo. Ať už máte na lov ušlechtilých velryb jakýkoliv názor, přiznejme si, že období dobývání oceánů je pro herní zpracování prostě atraktivní téma.

Wulverblade – recenze

Když vám na úvod povím, že plošinovková hardcore rubačka Wulverblade s pouhými osmi herními úrovněmi vznikala dlouhých pět let, pravděpodobně vám nad tím zůstane rozum stát. K tomu si ještě připočtěte fakt, že za určitých „dokonalých“ podmínek proběhnete každou úroveň během několika málo minut. Ptáte se, kde v tom případě Michael Heald – stvořitel této zkoušky nervů – utopil pět let vývoje? Věřte tomu nebo ne, Wulverblade není jen bezduchá mlátička, ale také odrazový můstek pro začínající nadšence do historie.

Diablo III: Rise of the Necromancer - recenze

Zklamání. Nerad začínám recenzi takovým negativním slovem, ale zklamání bylo zkrátka tím prvním pocitem, který jsem měl z obsahu DLC pro Diablo III s názvem Rise of the Necromancer. Proč? Obsahem balíčku je totiž „jen“ postava nekromanta. Žádné nové kapitoly příběhu nebo rozsáhlé lokace k prozkoumání, což název tak trochu naznačuje. Ale víte co? On je ten probouzeč mrtvých sakra velkej frajer!

Brány Skeldalu 3: Sedm mágů – recenze PC verze

Ač za jeho zrodem stojí zkušený vývojář Jindřich Rohlík, krokovací RPG Brány Skeldalu 3: Sedm mágů toho má s pečivem pramálo společného. Ba spíš naopak – čím déle vlastníte třeba housku nebo loupák, tím tvrdší a méně poživatelné budou. Třetí Skeldal funguje právě naopak. Zpočátku se mu možná podaří vás znechutit, ale postupem času se z něj vyklube snadno stravitelná dobrůtka pro všechny dobrodruhy s apetitem na taktické bojování.

Farming Simulator 17 - recenze

Dávno pryč jsou doby, kdy byla série Farming Simulator bizarní okrajovou zábavou pro hrstku podivínů. Nechápejte to špatně, pořád se jedná o projekt, k němuž je potřeba přistupovat s velice specifickým stavem mysli, ale dle neoficiálních statistik si tuto agrární eskapádu zahraje na Steamu momentálně v průměru devět tisíc lidí denně, což ji bez problémů zaručuje místo mezi stovkou nejhranějších her této distribuční platformy.

Super Mario Maker (3DS) - recenze

Když loni v září spatřil světlo světa Super Mario Maker pro Wii U, snášela se na hru jen chvála. V recenzi od Jakuba Kováře u nás hra dostala devítku, a po světě sbírala jednu cenu za druhou. Logika tak velí, že by se z veleúspěšného titulu mohlo dát vytřískat možná ještě něco víc. Podařilo se uhodit hřebíček na hlavičku podruhé i na 3DS?

Sonic Boom: Fire & Ice - recenze

Modrý ježek Sonic se prohání nadzvukovou rychlostí ve vzpomínkách mnoha zapřisáhlých fanoušků plošinovek. Poslední tituly mu ovšem nejlepší reklamu nedělají. Sympatický bodlináč tak smutně kouká a čeká na nějaké šikovné tvůrce, kteří mu opět dají šanci zazářit ve slušné hře, kde nebude plnit jen roli maskota. Právě hopsačka Sonic Boom: Fire & Ice pro 3DS slibovala, že tuhle šanci ježkovi nabídne. Odpovědět na otázku, jestli svůj slib splnila, však není jednoduché.

Inside - recenze

Šest let trvalo čekání na duchovního nástupce kultovní arkády Limbo. Prostřednictvím Inside se podruhé narodila čarokrásná směs snadno pochopitelné hratelnosti a dech beroucí atmosféry. A tentokrát je vše dozdobeno i špičkovou technologií. Inside je pastvou pro oči a zásobárnou emocí, ale musím si rýpnout, že zážitky mohly být delší, příběh určitější a design levelů dramatičtější. Inside není úplně dokonalá, ale stále je famózní.

No Man's Sky - recenze

Megalomanský vesmírný projekt No Man's Sky bral dech již od prvních prezentací. Z představy možností nekonečného vesmíru se nejednomu fandovi sci-fi točila hlava a pro mnoho z nich bylo oznámení podobné hry doslova splněným snem. Zároveň ale bylo často slyšet obavy z toho, aby se autorům ze studia Hello Games povedlo jedinečný koncept také naplnit nějakým zajímavým obsahem a hratelností. Pravdu měly bohužel do jisté míry oba tábory.

Sherlock Holmes: The Devil’s Daughter - recenze

U domu 221B v londýnské Baker Street je znovu živo. Sherlock Holmes se vydal po stopě nových detektivních případů! Dojmy z nich jsou ale lehce smíšené. Diplomaticky řečeno, Sherlock Holmes: The Devil's Daughter potěší zejména ty z vás, kdo v adventurách hledáte více přímočarosti a akce. Na tradiční detektivní prvky naopak zbylo méně prostoru. Naštěstí ale stále vystačí na dobrou zábavu. Tvůrcům navíc zbyly síly pro dobrý scénář a nádherný level design.

American Truck Simulator: Arizona - recenze

Lepší pozdě než blbě. Tak nějak by se dalo vystihnout vydání DLC pro American Truck Simulator. Arizona měla být původně součástí základní hry, ale tvůrci se rozhodli, že potřebují ještě pár měsíců na její odladění. Dali přednost kvalitě, což lze pochopit a v zásadě i ocenit. Na oplátku navíc Arizonu nabízejí všem majitelům základu na Steamu zdarma a rozhodně nejde o dar danajský. Právě naopak.

That Dragon, Cancer - recenze

Smrt je ve hrách tématem natolik častým, že digitální Smrťáci musejí být nejvytíženějším fiktivním povoláním vůbec! Jenom málokdy ale ve virtuálních světech můžeme na smrt nahlédnout nikoliv skrze hledí zbraně, nýbrž očima pozůstalých. Adventura That Dragon, Cancer, vytvořená dvojicí vývojářů a zároveň i rodičů smrtelně nemocného dítěte, proto nabízí vpravdě netradiční, i když pro mnohé neskousnutelný prožitek. Svého druhu je titul zároveň důkazem, že definice "počítačová hra" se radikálně mění.

Dead Effect 2 - recenze

Čeští mobilní vývojáři mají setsakra rádi zombíky. A střílečky. Zatímco Madfinger Games ale sáhli v případě Unkilled po odlehčenější variantě poslepovaných misí, BadFly Interactive se rozhodli pro svázání hráčových aktivit klasickým příběhem. Automaticky se tak nabízí otázka, který z přístupů se nakonec ukázal jako lepší, ale taky zda Dead Effect 2 dokázala vychytat mouchy svého předchůdce.

Football Manager 2016 - recenze

Ve dvacáté minutě doma „teču“ s Tottenhamem 4-0 a začínám přemýšlet nad tím, jak je letošní ročník Football Manager nějak věštecky nadaný. Vzhledem k tomu, že reálná Mourinhova anabáze byla jen o chloupek horší, zatímco ta má o fous kratší (virtuální Abramovič zjevně má pro portugalského egomaniaka slabost), je to asi dobrý štempl na analytické schopnosti téhle fotbalové simulace s RPG prvky. Každopádně, přišel čas dát Londýnu vale a vrátit se do rodné Příbrami.

Trine 2: Goblin Menace - recenze

Amadeus má problém. Skřeti mu v pytli od brambor unesli ženu, držkatou semetriku, k níž ale stejně chová lásku. Nezbývá mu tedy, než se pro ni vydat a vysvobodit ji ze spárů chlípného zelenáče a předvést mu trik se špičatým kloboukem.

Spelunky - recenze

Hra Spelunky byla vydaná již v roce 2008 ve verzi pro PC (na homepage je ke stažení zdarma), a i když už tehdy slavila značný úspěch, moment své největší slávy měla teprve před sebou. Přišel až letos, společně s verzí pro X360, za níž byl její tvůrce, Derek Yu (potažmo Derekem založená vývojářská společnost Mossmouth), odměněn první cenou za nejlepší design během 14. ročníku Independent Games Festival. Už jen tento fakt naznačuje, že na daném titulu něco bude, nicméně v případě Spelunky to platí bezezbytku.

Battlefield 3: Close Quarters - recenze

Když se Battlefield 3 rozhodl sebrat Call of Duty, pokud ne rovnou trůn pro krále stříleček, tak alespoň jablko a nějaké ty další tretky, bylo jasné, že v mnohém chce jít stejnou cestou. Kampaň byste tedy obsahově nerozeznali, ale multiplayer si udržel svůj specifický styl, který podle mě a mých chutí ten z Call of Duty o dva stupně převyšuje. Tedy pokud neholdujete zběsilejšímu, cvoklejšímu a perky nabitějšímu stylu hraní bez taktiky, což nemyslím jako kritiku, protože všichni hrajeme hry pro něco jiného.

Dead Effect - recenze české doomovky

Občas je potřeba vykašlat se na inovace, zapomenout na většinu vývoje, kterým prošel žánr FPS, a vrátit se pěkně ke kořenům. Tak nějak nejspíš uvažovali čeští vývojáři z BadFly Interactive, když pokládali základy své střílečky Dead Effect, která loni vyšla pro mobilní zařízení. Jak už se ale stalo zvykem, úspěch hry nakonec vydláždil cestu pro vznik počítačové verze, která vyšla těsně před koncem minulého roku. A jako u většiny podobných konverzí okamžitě nastupuje otázka, zda stojí za to PC verzi téhle doomovky zkoušet, nebo je lepší obrátit se na původní mobilní verzi.

Valkyria Chronicles - recenze

Kdyby Valkyria Chronicles byla dívka, kterou jsem potkal někde na večírku a snažil se ji do nejmenších podrobností poznat, utkvěly by mi v mozku tyhle myšlenky: "Je tak krásná... tak zvláštní, zajímavá a zábavná... je tedy trošku hloupoučká." A nakonec "Musím být velmi trpělivý." Valkyria Chronicles je hra, která po svém vydání na PS3 před sedmi lety okouzlila kritiky i hráče. S prodeji už to nebylo tak slavné, ale na původní titul navázala pokračováním pro handheld, mangou a anime. Nedávno si nečekaně našla cestu i na PC, což je pro některé z nás moc dobrá zpráva.

F1 2012 - recenze

Vím, že v Anglii chutná všechno trochu jinak a gurmánství tam zrovna nefrčí. Angličané prostě smíchají a sežerou cokoliv. Vždycky jsem se chechtal, co chechtal, prostě jsem řval ze všech těch octových chipsů a hovězích koláčků a vím, že legendy nelžou. Ale F1 2012, to je kulinářským žargonem řečeno děsivý žvanec i pro Albion. Tahle hra je jako Peprníkova pomazánka s obsahem, co by dohnal a zabil krtka. Je to taková malá biobomba ze zapadlého rohu laciného hypermarketu. Neodvážili byste se pro ni ani sehnout. Ale já musel. A dostal jsem do ruky kompaktní atomovku, jakou bych od Codemasters ještě před nějakými pěti lety nečekal.