Dead Effect 2 - recenze
6/10
zdroj: Archiv

Dead Effect 2 - recenze

Datum vydání:
28. října 2015
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

20. 1. 2016 20:15 | Recenze | autor: Jan Hrdlička |

Čeští mobilní vývojáři mají setsakra rádi zombíky. A střílečky. Zatímco Madfinger Games ale sáhli v případě Unkilled po odlehčenější variantě poslepovaných misí, BadFly Interactive se rozhodli pro svázání hráčových aktivit klasickým příběhem. Automaticky se tak nabízí otázka, který z přístupů se nakonec ukázal jako lepší, ale taky zda Dead Effect 2 dokázala vychytat mouchy svého předchůdce.

Kde já už tohle divadlo jen viděl?

Tenhle text by šel odbýt zkopírováním celých pasáží z recenze jedničky a konstatováním, že pokračování na ni navazuje opravdu důsledně. Vidíme položené základy mobilní střílečky, totožnou estetiku a o nápodobu se tvůrci snaží i v případě zápletky.

Poté, co si hned zkraje zvolíte jednu z  postav následuje úvod do ne zrovna zajímavého dějového pozadí. Po smrti doktora Wagnera, hlavního záporáka první hry, se na zombie zamořenou vesmírnou loď ESS Meridian valí další pohroma. Na palubu se vylodili vojáci s cílem zajistit androida (nebo androidku, záleží na vašem výběru), který by se mohl stát cenným zdrojem informací pro jejich chlebodárce. Potíž je samozřejmě v tom, že tím hledaným jste vy.

Ano, nejedná se o zrovna objevnou zápletku. Nepodepírají ji ani chabě napsané dialogy a radost vám neudělá ani skvadra těch několika málo charakterů, které v průběhu putování potkáte. Soudnost ve světě mobilních her zřejmě ještě musejí objevit, protože ruský vědec s otřesným přízvukem nebo mechanik-retard působí jako vystřižení z nějaké hodně špatné šablony. Aby toho stěžování nebylo málo, co pět minut jsem měl chuť svoji hrdinku profackovat. Takhle nesympatická osobnost se zásobou uštěpačných poznámek se totiž jen tak nevidí.

Dobrá puška, křivá mířidla

Dead Effect 2 naštěstí zachraňuje zdravé designové jádro ze staré školy. Ani se proto nenadějete a vyrážíte do útrob lodi nahromadit co největší množství zombie mrtvol (není to oxymóron?). Třebaže intenzivní akce hraje ústřední roli, hlavní linie je rovněž ohrazena i doprovodnými činnostmi. Na Meridianu na vás čekají vedlejší úkoly, můžete prošmejdit stovky koutů a výbava společně se schopnostmi se také nevylepší sama od sebe.

Jakkoli poutavě zpracovaná střelba baví a zbraně mají velmi uspokojivou průraznost, prezentuje se hra také několika autorskými přešlapy. V dobré víře nabídnout uspokojivé množství obsahu se tak druhý Dead Effect zvrhnul v solidní chaos, kdy inventář překypuje nástroji, mnoha typy zbrojí pro každou část těla a celou plejádou dovedností. Ty lze nakupovat, prodávat, každý kus výbavy můžete dokonce samostatně upgradovat. Potud relativně v pořádku.

zdroj: Archiv

Problémem je, že manipulace s výbavou působí značně neintuitivně. Nakonec je jedno, co si na sebe navlečete. Dopad na praxi to má stejně téměř nulový a hra se ani neobtěžuje vám cokoli rozumným způsobem vysvětlovat. Namísto toho vás zahltí stohy textu v designově ošklivém menu.

Ba co hůř. Peníze přitékají překvapivě pomalu, přičemž in-game obchod si za novou bouchačku účtuje nemalé částky. Když prakticky celou hru strávíte pozvolným vylepšováním základní brokovnice, protože koupě nové pušky by vyšla na nekřesťanskou sumu, asi si řeknete, že zdejší systém přinejlepším napadá na jednu nohu. Pochopitelně můžete zainvestovat do prémiové měny, pustit pár dolarů a máte po problémech. Holt nátura mobilních her a daň za to, že za stažení Dead Effect 2 nic neplatíte. Obchodní model by se ale akceptoval daleko lépe, kdyby natolik nezasahoval do hratelnosti.

Ještě že právě v hratelnosti mají v BadFly Interactive docela jasno. Je škoda, že primární zadání misí spočívá v zásadě v pochodu z místa na místo. Obzvláště když frenetickou akci, tvořící páteř konceptu, často rozředění několika povedených miniher typu hackování. Ty šikovně zapojují možnosti dotykové obrazovky a překvapivě se po celou dobu nezají. Z hlediska kvantity podobně potěší i všemožné výzvy, survival mise a podobné kratochvíle. Větší rozladění nastává, když člověk zjistí, že nepovinné mise se vlastně dílem stávají povinnými, o tom ale až za chvíli.

Jako regulérní vedlejší aktivitu lze brát i průzkum různě větvených lokací. Úrovně jsou postaveny nelineárně, hlavní koridor ústí do četných odboček a v nich si lze přijít na zajímavé bonusy nebo se z porůznu rozsetých deníčků dozvědět něco více o okolním světě. Nejde o nic přelomového, ale tahle práce navíc příjemně navozuje pocit plnější hry.

Držme se předlohy

Střílení je třeba taktéž oživovat různorodým obsahem a kulisami. Nenápaditost misí už jsem zmínil, je proto sympatické, že v jejich průběhu alespoň narazíte na několik dostupných variant nemrtvých. Poměrně hloupých nemrtvých, dlužno dodat. K dispozici máte tradičního zombíka, naspeedovaného zombíka, šourající ho se cvalíka, který využívá dálkový útok nebo třeba zákeřného čtyřnohého (ne)přítele. Občas se vám před hlaveň připlete i nějaký ten boss. Opět, žádná sláva, ale určitá rozdílnost minimálně udržuje hráče v pozoru.

Kde se ovšem boj se stereotypem nedaří, to je primárně design prostředí. Kov, kov, šeď, šeď, tvůrci se snad s výjimkou jednoho momentu, v němž figurují kosmické zahrady, od nemastné, neslané jedničky moc nepoučili a v Dead Effect 2 předvádějí uniformitu těžkého kalibru. Snad každý provařený sci-fi prvek objevíte i tady. Přitom Mass Effect nebo Alien: Isolation ukázaly, že neotřelé vesmírné interiéry nepatří jen do kolonky nesplnitelných přání.

zdroj: Archiv

Ach, ty moderní hry

Možná jste zaregistrovali, že jsem se s hodnocením Dead Effect 2 doposud pohyboval po celkem pravidelné sinusoidě. Po kritice vždy následovala chvála. Teď nicméně musím dosavadní strukturu recenze rozbít, protože mám na srdci několik věcí, s nimiž se mobilní hráči potýkají dnes a denně, a které stejně jako valná většina trendů valících se z kapesních platforem ničí jinak slušné tituly.

Vezměte si takový častý neduh, a to umělé natahování herní doby. I tady nemůžete kampaní prostě proběhnout. Tentokrát to nebude vinou vyčerpané energie nebo podobného blábolu, ale nedostatku zkušeností. Hra po vás k dalšímu postupu požaduje buď dát si už odehrané mise hezky znovu anebo absolvovat pár zoufale neoriginálních postranních aktivit, které byste od prvního pohledu zařadili do vycpávkového obsahu. Připočtěte si k tomu nutnost být neustále online a asi podobně jako já usoudíte, že tohle se vážně moc nepovedlo.

Efektně mrtvé?

Tak co s tím? Dead Effect 2 ve výsledku sdílí mnoho vlastností se svým předchůdcem, a nakonec vlastně i s Unkilled. Po vizuální stránce se speciálně na standardy mobilního trhu znovu jedná a skvěle vypadající střílečku, která se navíc výborně ovládá. Natolik, že jsem softwarová tlačítka upřednostnil před hardwarovými triggery gamepadu.

Nelze jednoznačně říci, která hra z toho vychází nejlépe, především proto, že po sobě pořád dokola opakují ty stejné chyby. I Dead Effect 2 nabízí téměř nulový posun v sérii, selhává v tom se jakkoliv vyčlenit ze zástupu generických FPS titulů a má tendenci podléhat nešvarům, jako je špatně zvládnutý free to play model.

Jestli ovšem za svůj život ještě snesete nějakého toho zombíka, mohli byste tu objevit i milou, poctivou jednohubku s krystalicky čistou hratelností. Takovou, kdy přeskočíte všechny ty skřípající části a ponoříte se do intenzivních soubojů s parádní technickou prezentací. Čili žádné terno, ale ucházející odpočinková záležitost. Tak snad na viděnou u Dead Effect 3…

Verdikt:

Dead Effect 2 nabízí jednoduše více toho samého. Jestli je ale obyčejná a poctivá střílečka to, na co zrovna máte chuť, můžete se u ní i solidně pobavit.

Nejnovější články