Recenze

Mordheim: City of the Damned - recenze

Nejsem velký fanda světa Warhammer, a když Creative Assembly oznámili, Total War: Warhammer, praštil jsem pěstí do stolu a zavyl: "A co Medieval třiiiii!" Proto je úctyhodné, že mě Mordheim: City of the Damned okamžitě zaujal právě svým prostředím. Tahle tahová RPG strategie, založená na oblíbené stolní hře, se odehrává v titulním městě Mordheim, které je mlhavé, špinavé, znetvořené, zmutované, plné nebezpečí, ale také cenných zářících kamenů jménem wyrdstone. A co je cenné, o to bývá zájem. Tentokrát zájem projevují skupiny sestávající z lidských žoldáků, uctívačů démonů, militantních jeptišek a krysám podobných skavenů. Je to ideální prostředí pro příběh plný podrazů, smrti, utrpení a divných věcí, které vyrůstají ze stěn a mají oči. No fuj.

Metal Gear Solid V: Ground Zeroes - recenze PC verze

Zdá se mi to skoro neuvěřitelné, že od doby, kdy jsem na PC naposledy hrál Metal Gear Solid, uplynulo jedenáct let. PC verze Metal Gear Solid 2: Substance se tehdy nevyhnula několika klasickým neduhům konzolových konverzí – na klávesnici byla hratelná jen se štědrou dávkou trpělivosti, na kartách od ATi byly „humorné“ problémy s vykreslováním, a jestli si dobře vzpomínám, instalovala se hra snad hodinu. O to více jsem byl zvědavý na to, jak se podařilo Kodžimovi a jeho týmu zvládnout PC verzi Metal Gear Solid V: Ground Zeroes. A mám pro vás dobré zprávy: zklamání se nekoná! Naopak.

Train Fever - recenze

Máte horečku? A jediným lékem jsou vláčky? Proč ne! Nově vydaná strategie Train Fever nabízí nejenom vlaky, ale začleňuje i silniční dopravu a navíc se nebojí přiznat, že se snaží přenést legendární a nestárnoucí Transport Tycoon do nového tisíciletí. A upřímně, kdo tuhle letitou klasiku někdy hrál, musel se alespoň jednou zamyslet nad tím, proč vlastně zatím nevzniknul pořádný nástupce. Jak těžké to vlastně může být?

The Last of Us Remastered - recenze

Když vyšla The Last of Us na PlayStation 3 (recenze Vaška Rybáře), byl jsem jeden z prvních, kdo netrpělivě přešlapoval před prodejnou GAME. Další hra od studia Naughty Dog! Pro sichr jsem si ještě před tím znovu „otočil“ Uncharted 2, abych se dostal do správné nálady. Jenže třetího dne jsem spatřil titulky a při jejich sledování jsem se zahořklým výrazem ve tváři odložil gamepad a dumal nad tím, jestli jsem za tohle dílo opravdu vysolil čtrnáct stovek dobrovolně, nebo zda jsem nebyl při smyslech. The Last of Us jsem se zadostiučiněním zpražil na svém blogu a myslel jsem si, že už se k němu nikdy nevrátím. Ovšem nevyzpytatelné jsou cesty boží. Tudíž krom analýzy vylepšené vizuální stránky se nyní dočkáte i názoru člověka, se kterým Last of Us zas až tak nezamávala.

Mario Kart 8 - recenze

Rachot motorů vytáčených do vysokých otáček, nestvůrka, co na prutu spouští hodiny s odpočtem do startu závodu a třicítka těch nejméně pravděpodobných soutěžících z celého Houbičkového království. Vedle Mario, Peach, Rosaliny, Yoshiho a dalších rolují na start záporáci včetně Bowsera a Waria, aby si užili jízdu plnou zábavy v novém dílu Mario Kart. Vůně benzínu a zničených přátelství už po osmé v řadě láká k zábavnému odpoledni všechny milovníky rychlých kol bez rozdílu věku.

Anomaly: Warzone Earth - recenze

Na Anomaly: Warzone Earth jsem se těšil jako na rande s holkou s knírem. Přistupoval jsem k ní s lehkým pohrdáním, jako ke hře, kterou beztak spláchne vlna průměrnosti. Jak jsem se mýlil! Anomaly je ukázkou zručného herního designu, dobře vyždímaného nápadu a navíc skvěle vypadá. Jdeme se na ní podívat.

Janes Attack Squadron - recenze

Letecký simulátor Janes Attack Squadron z prostředí druhé světové má za sebou bouřlivou minulost, ale nakonec vyšel a my jsme byli hlavně zvědavi, jestli dosahuje kvalit stále kralující hry IL-2 Sturmovik.

Prey - recenze

Proč je vesmír černý? Představte si, že by astronauti během sovětsko-amerických kosmických závodů nenašli jenom vzduchoprázdno a finále by nebyla procházka po bledém měsíčním povrchu. Místo toho by došlo k objevu, který by nás přinutil se na černočerný prostor mezi hvězdami dívat s úplně jiným respektem a strachem. V temnotě se skrývá rasa Typhon. Nezná city, koncept utrpení je jí cizí. Budete její kořistí. Budete Prey.

Satellite Reign - recenze

Syndicate. Syndicate. Syndicate! Více než dvacet let starý vzor však Satellite Reign, úspěšný projekt z Kickstarteru, připomíná pouze naoko. Skládá se ze stejných stavebních kamenů, ale výsledná budova se tyčí do poněkud jiného směru. První pohled to však neodhalí - máme tu neonovou báseň v podobě temného i zářícího města, skupinu agentů bez morálky s bionickýma nohama, očními implantáty a do věčné noci čnící věže základen všemocných korporací.

Ride - recenze

Motorkové simulace měly vždycky v závodním žánru zvláštní postavení, ale bohužel ne vždycky v dobrém slova smyslu. Mezi hráči nejsou ani zdaleka tak oblíbené, jak by možná nasvědčovalo procento motorkářů v obecné populaci, ať se jedná o začínající skútristy, nebo lovce levné rychlosti na vysokoobjemových mašinách. Snažíme se to rozklíčovat v každé recenzi MotoGP, a že jich za ty roky bylo víc než dost. Populární motorsportová disciplína, všechny výhody licence, sexy motorky a spousta tratí. Proč tedy tyhle hry vždy zaostanou za očekáváním? A co vlastně od nich očekáváme? V Milestone, firmě, která se superbikovými hrami zabývá už dobrých patnáct let, si letos konečně vzali čas na rozmyšlenou, a kromě dalšího ročník MotoGP, vyrukovali i s gamesou, co se prostě a jednoduše jmenuje RIDE.

Enemy Front - recenze

Víte, kdo jsou největší drsňáci? Kdepak, nejsou to vesmírní supervojáci, ani severští válečníci s ryšavými copy. Ba ani soukromá očka s prázdnou flaškou od whisky a s kapsami plnými metafor. Na pozoru byste se měli mít především před investigativními novináři. Hlavní hrdina Enemy Front je jedním z nich a je přesně tím prototypem amerického hrdiny, jak si jej představují Poláci. Má echt americké jméno (Robert Hawkins), strniště a koženou bundu. A zřejmě ho na žurnalistice naučili víc než jen těsnopis, protože pod vaším velením pak zlikviduje podstatně víc nácků než celý odboj, ke kterému se přidáte.

Call of Duty: Ghosts – recenze

Jedno arabské přísloví říká, že člověk se bojí času a čas se bojí pyramid. A podobně, jako pyramidy vzdorují času, vzdoruje i Call of Duty veškeré kritice žurnalistů i samotných hráčů. Slavná herní série je, stejně jako hroby dávných faraónů, na první pohled neměnná, ale při bližším zkoumání odhalí trhliny způsobené zubem času.

Crysis 3 - recenze singleplayeru PC verze

Recenzi multiplayerové části a celkové hodnocení hry i s verdiktem najdete v tomto článku!

Carrier Command: Gaea Mission - recenze

Když pomineme solidní kus jménem Hostile Waters, tak jsme čekali čtyřiadvacet let, až někdo pochopí, že Carrier Command z roku 1988 byla fantastická hra, na kterou se neprávem zapomnělo. Spojit taktickou válečnou akci s mořeplavectvím a realtimovou strategií je přece tak atraktivní koncept!

Ridge Racer Unbounded - recenze

Ridge Racer před sedmnácti lety asistoval u launche konzole PlayStation, která lidi donutila vyklidit arkádové kluby a pěstovat důlek v domácím gauči. S přibývajícími díly se však stárnoucí závodní značka ocitla mimo hlavní zájem Sony a za reprezentativní titul PlayStationu bylo zvoleno Gran Turismo. Ridge Racer se tak přesunul hlavně na handheldy a na konzolích postupně ztratil ekonomickou sílu i popularitu. A budoucnost mu dala na výběr: buď facelift, nebo zánik.

Terminator Salvation - recenze

Píše se rok 2016 a z Los Angeles jsou ruiny. Pročesávají je vraždící stroje, s nimiž bojují zdecimovaní příslušníci odporu ve filmové akci, která nevyužila potenciál.

Trials 2 Second Edition - recenze

Trialový jezdec často balancuje na hranici držkopádu, ale když se mu kaskadérské skoky na motorce povedou, je to parádní podívaná. A právě o tom je tato moderní variace na Elastomanii.

Wildlife Park 2 - recenze

Tučnáky, slony, tygry nebo roztomilé delfiny budete opečovávat v druhém dílu strategické simulace zoologické zahrady či safari někde v Africe. Čím vším se liší od podobně zaměřené série Zoo Tycoon?

Panzer Elite Action - recenze

Početné řady titulů zasazených do období druhé světové války rozšířil nástupce tankových simulátorů Panzer Elite, který se však v duchu obecných trendů převtělil do arkádové střílečky. Dovedl nás něčím zaujmout?

Deathloop – recenze

Když je smrt jen malý zádrhel

Marvel’s Avengers – recenze

Každý klad vykoupený záporem

Code Vein – recenze

Her podobných Dark Souls je k mání přehršel, je tudíž potřeba, aby nový titul, pokud se na něj nemá okamžitě zapomenout, nabídl něco nového a neotřelého. Code Vein, nová soulsovka od Bandai Namco ve spolupráci se studiem Shift, se snaží zaujmout stylizací, příběhem, a hlavně širokými možnostmi přizpůsobování postavy a herního stylu.

Pillars of Eternity II: Deadfire – recenze

Každé důležité rozhodnutí, každý krok novým směrem vyžaduje oběti. Vědí to hráči příběhových RPG, kteří se pravidelně potýkají se složitými etickými dilematy, a vědí to vývojáři, kteří hráčům takové pasti připravují. Pillars of Eternity II: Deadfire krok novým směrem úspěšně udělaly – ale zaplatily za něj daň, která se leckomu bude zdát až příliš vysoká.

Gears of War 2 - mega-recenze

Dlouho čekali na svou příležitost. Jejich útok byl rychlý a drtivý. Neznají slitování a neberou zajatce. Nikdy se nevzdávají a jejich vítězství je jen otázkou času. Horda přichází už podruhé. Dokážete se ji postavit?

Motorstorm Pacific Rift - mega-recenze

Šílený motoristický cirkus na kolečkách se přesunul do Pacifiku a tentokrát bude devastovat bujnou vegetací pokrytý ostrov. Připravte se na starý dobrý MotorStorm v nových kulisách a s nějakým tím vylepšením.

GTA: Liberty City Stories - recenze

Veleúspěšná série Grand Theft Auto se konečně dostala i na Sony PSP. Nový příběh zasazený do města z trojky, vylepšený engine a podpora multiplayeru přes wifi – to vše Rockstar sliboval. Jak se GTA na handheldu hraje?

Gotcha! CZ - recenze

Běžím, rozhlídnu se, nepřítel vpravo, sprint, vystřelit, ááá, bum. Dostal jsem ho. Plesk, plesk, plesk, auuu. Někdo mě oběhl. Ruce nahoru a pryč z bojiště. Plesk, plesk, auuuu. Z dálky slyším: „Tu máš na cestu!“

Splinter Cell Double Agent - mega-recenze

Tajný agent čelí největší výzvě svého života, kdy se musí rozhodnout mezi vlastním svědomím a povinností. Která strana jeho povahy převáží? Cit pro spravedlnost nebo chladnokrevná profesionalita? To si zvolíte jen vy sami!

Zombi - recenze

Zombie survival. Zombie akce. Kdybych se pokusil vypsat všechny existující tituly, spadající do těchto žánrů, pravděpodobně bych rozbil internet. Omezím se tak na suché prohlášení - je jich poměrně dost. ZombiU vyšla před třemi roky na Wii U a oblibu si získala (viz recenze) zejména promyšleným využitím nekonvenčního ovladače. O svou hlavní přednost tak ve verzi pro PC a nové konzole, nazvané jen krátce Zombi, logicky přichází. Dokáže však nabídnout dost zajímavé hratelnosti či herních mechanik, aby tuto ztrátu vyvážila?

Hatred - recenze

„Chtěli jsme vytvořit něco, co jde proti současným trendům. Něco jiného, něco, co poskytne lidem ryzí hráčské potěšení. A tady je naše hra, která si nebere servítky a na nic se nevymlouvá.“ Takhle popisují tvůrci z Destructive Creation svou akční hru Hatred na oficiálních stránkách. A já tu teď sedím s dohraným Hatred a říkám si, kde je to ryzí hráčské potěšení! Muselo mě nějak minout, protože hraní Hatred byla ubíjející nuda. Ba co hůř, ani to slibované tažení proti útlocitným trendům se nekonalo. Tohle byla jen dobře zmáknutá marketingová kampaň.