| Autor: Ivan Kratochvíl Publikováno: 25.října 2006 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze hry: prodávaná/X360Doba recenzování: 6 dnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
oficiální obrázky uvolněné společností UbiSoft Role nastrčeného agenta je první zásadní novinkou hry. Pracujete v podstatě pro dvě různé organizace – teroristickou JBA a vládní NSA. Hlavou teroristů je podezíravý Emile a Sam mu rozhodně do oka nepadnul. Proto je nutné absolvovat sérii několika testů, které tvoří zejména průchod překážkovou dráhou hlídanou elektronickými senzory, střelecký výcvik a postupem času i kompletace min, dešifrování emailů apod. Ani to však nestačí a než budete vysláni na první samostatnou misi, čeká vás první morální dilema, kdy dostanete 
zdroj:
tisková zpráva
za úkol popravit zajatého pilota vrtulníku. Jak se zachováte, záleží jen na vás...Zřejmě si řeknete, že ve hře zabijete spoustu lidí, tak jeden člověk navíc už nehraje roli. Jenže když vidíte, jak přesvědčivě prosí o milost, zaváháte a přemýšlíte, jak z toho vyklouznout. Jsou jiné možnosti? Mohu ho zachránit? Podobných rozhodnutí bude ve hře ještě několik a zásadním způsobem ovlivní způsob dalšího hraní, mnohdy úplně nečekaně. Je však škoda, že to neplatí i pro zmíněné první rozhodnutí, protože ať uděláte cokoliv, hra odtud pokračuje lineárně jen s mírně upraveným úvodním filmečkem. Každá akce ve hře, každé splnění či nesplnění zadaných úkolů ovlivňuje systém důvěry organizace ve vás, ve vaše schopnosti. Jste pod permanentním tlakem. Teroristé vám zpočátku příliš nevěří a jak jinak si zasloužit jejich důvěru než plnit zadané úkoly? Jenže něco takového nepřipustí vládní agentura, od které obdržíte rozkazy přesně opačné. Několikrát se vám tak během hry stane, že budete přemýšlet, jak se máte vlastně zachovat. Tohle se tvůrcům skutečně povedlo. Pokud totiž ztratíte důvěru jedné z organizací, hra končí a vy se musíte vrátit k uložené pozici. Naštěstí není zase takový problém brzy rozpoznat, jak správně vybruslit z každé ošemetné situace. Když se to nepodaří hned napoprvé, příště zkusíte jiný postup, který kýžený úspěch určitě přinese. Více konkrétních příkladů rozhodování záměrně neuvádím, abych vám nezkazil zážitek při hraní. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Hra nabízí celkem jedenáct levelů, z nichž ten poslední je jen taková krátká závěrečná epizoda, takže se nedá považovat za plnohodnotnou misi. Ze zbývajících deseti levelů jsou pak čtyři označeny jako „Undercover“ a odehrávají se na newyorském ústředí teroristické organizace. Tvůrci zde použili nový koncept dosud ve hrách Splinter Cell nevídaný. V Undercover misích jste limitovaní časem 25 minut (mimo poslední čtvrté mise) na splnění úkolu, kterým vás pověří jeden z klíčových členů teroristické buňky. Dokončení požadované práce se dá stihnout ve výrazně kratší lhůtě a zbývající čas tak můžete využít ke špionáži pro vládní NSA. Ta vás pověří mnoha rozmanitými úkoly. 
zdroj:
tisková zpráva
Budete se nabourávat do satelitního spojení teroristů, hackovat jejich server, hledat otisky prstů důležitých členů JBA, pátrat v archivech po citlivých informacích, nahrávat vzorky hlasů určených lidí, skenovat jejich sítnice atd. atd. Náplň je skutečně zajímavá a dokončit některé úkoly vyžaduje hodně trpělivosti. Mnohdy budete nuceni složitější úkoly odložit na další návrat do New Yorku, protože je prostě nestihnete nebo ani nedostanete šanci proniknout na potřebné místo. Po budově, kde sídlí JBA, se sice můžete pohybovat volně, ale s výjimkou zakázaných zón. Asi nemusím dodávat, že úkoly pro NSA dokončíte právě v těchto zónách, kam nemáte, jakožto nový člen, přístup. Proto je nezbytné vyčíhnout každý správný okamžik, protože čas vám neustále běží. Za 25 minut přijde některý z hlavních teroristů zkontrolovat, jak se vám podařilo splnit určenou práci a pokud nebudete na svém místě, máte vážný problém. Zapomeňte také na to, že využijete nějaké vybavení k likvidaci členů skupiny. V těchto misích se očekává pouze precizní práce bez špetky podezření, takže se musíte obejít bez násilí. Ale nebojte se - na konci hry si všechno vynahradíte. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Pokud vás v zakázané zóně někdo uvidí, upozorní ostatní a vyhodí vás ven. Chodí za vámi tak dlouho, dokud neodejdete. A mezitím vám neustále ubývá důvěra, kterou ve vás mají. Ani nezkoušejte před některou z hlídek hackovat počítač nebo otevírat zamčené dveře. To má za následek okamžité ukončení hry a vám nezbude nic jiného než restartovat. •Maximální utajení 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
•Odlišnosti od minulých dílůVedle již popisovaných novinek v podobě zajímavého příběhu a nelineárních Undercover misí si všimnete spousty dalších změn. Jednou z nich je to, že se budete mnohem častěji pohybovat ve dne, takže spíše než ve stínu se budete krčit schovaní někde za překážkou v podobě kancelářských stolů, skříní, regálů atd. Záleží pochopitelně na typu levelu. I z toho důvodu jsem moc nevyužíval možnosti noktovizoru nebo dalších systémů vidění, což mě určitě překvapilo. Díky tomu však budete hrát čtvrtý Splinter Cell trochu odlišným způsobem a to je příjemná změna. Ze hry také zmizely lékárničky a systém zdraví funguje podobně jako ve hře Halo 2 či Call of Duty 2. Pokud jste napadeni a nejste na tom dobře, začne blikat malý štít v levém dolním rohu obrazovky. Stačí se někde ukrýt a váš stav se po chvíli vrátí do normálu. Kvůli tomu je hra trochu snazší na dohrání, ale komu to vadí, může si zapnout vyšší obtížnost. S povděkem jsem kvitoval skutečnost, že Sam Fisher je konečně vybaven GPS systémem, který mu ukazuje rozmístění nepřátel v lokaci kolem něj. Pozice vojáků se však vykreslují pouze v okamžiku, kdy se nepohybujete, jinak ztratíte signál. I tak je to výborná pomůcka, kterou můžete kombinovat s poněkud nepřehlednou 3D mapou. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Kde můžete narazit? Hlavně na začátku hry mi vadila kamera. Budete se pohybovat v poměrně stísněných prostorách a pokud se potřebujete podívat na nějaké místo na obrazovce, velmi často se stane, že tři čtvrtiny její plochy zaberou záda Sama Fishera. Opravdu nerozumím tomu, proč vývojáři neudělali jednoduchou vychytávku, kdy by se v podobných případech celá postava před vámi zprůhlednila? Zarazilo mě také, že ani ve čtvrtém dílu nemůžete sbírat zbraně od zneškodněných protivníků. I kvůli tomu pak dostává logika ve hře docela na frak, ale musíme to akceptovat. Hodně lidí také bude mít potíže s jedním hlavolamem ve stylu populární logické hry Sudoku. Jedná se o 3D krychli, na kterou musíte rozmístit čísla tak, aby se v žádném sloupci a řádku neopakovala. Není to nic složitého, pokud si hlavolam rozkreslíte na papír. Jeho vyřešení 
zdroj:
tisková zpráva
je pak otázkou několika málo minut, ale spousta hráčů na tomto úkolu skončila.• Multiplayer Jak je u Ubisoftu zvykem, dělají singleplayerovou a multiplayerovou část oddělené vývojové týmy. Část Double Agenta pro jednoho hráče má na svědomí studio v Šanghaji, za multiplayer nese zodpovědnost studio v Miláně. Herně bylo navázáno na koncept použitý už ve druhém dílu Pandora Tomorrow, kde bojují špióni proti žoldákům. První, čeho si všimnete, je výrazně slabší grafika multiplayerových map. Nerozumím důvodům, které k tomu vedly, protože když se podíváme na blížící se hit Gears of War, nenajdeme mezi singleplayerem a multiplayerem prakticky žádný vizuální rozdíl. To ovšem neznamená, že multiplayer je nepovedená záležitost, takhle by to vyznít nemělo. Jen se nelze divit zklamání mnoha lidí, kteří si vyzkoušeli MP demo nedávno uvedené na Xbox Live. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Herní náplň je jednoduchá, velmi jednoduchá, což nebude všem hráčům vyhovovat. Špioni mají za úkol stáhnout data z jednoho terminálu z několika možných a vrátit se bezpečně na původní místo vstupu. Žoldáci pak, logicky, musí špionům zabránit ve stažení dat. Vše se odehrává ve výrazně rychlejším tempu, než tomu bylo doposud. Všechny animace jsou rychlejší, běh snad až několikanásobně. Špioni se částečně umí pohybovat jako Sam Fisher v third-person. Nemají ale zbraně, jen kouřové granáty a speciální vybavení, kterým je hackovací přístroj. Pomocí něj se stahují data z terminálů, neutralizují zbraně vojáků, zhasínají světla a dokonce rozbíjejí skla! 
zdroj:
tisková zpráva
Při stahování je nutné po celou dobu držet tlačítko a být v dosahu deseti metrů od zdroje. Download dat trvá velmi dlouho a navíc při něm vypukne poplach, který upozorní vojáky na místo narušení. To jim dá šanci rychle a účinně zasáhnout, protože jsou vybaveni neomezenou municí. Vojáci bojují opět v pohledu z vlastních očí, takže základní principy zůstaly zachovány. Protože se však multiplayerová část zrychlila a zjednodušila, je mnohem akčnější a zábavnější. Hráči si mohou rozdělit cíle, spolupracovat – časovat své útoky na terminály, což dává hře nový taktický náboj. Součástí posledního Splinter Cellu jsou i co-op mise pro dva špiony, bohužel, tentokrát bez možnosti splitscreenu.• Kvalita zpracování Po technické stránce tu opět máme vysoký standard vizuálního zpracování - výborné textury, nádherné materiály, kouzelnou hru světel a stínů. Sam Fisher je detailnější více než jindy a jenom sympatickými drobnostmi jsou jizvy na jeho vyholené hlavě nebo lesknoucí se potůčky potu na tváři a šíji. Některé lokace, zejména vybrané části, působí fantasticky. Luxusní zaoceánská loď s obrovským akváriem, bazénem a vodotrysky na horní palubě nebo fontány v africkém městě Kinshasa s tekoucí vodou – kvůli nim jsem vyčistil široké okolí, abych si tu nádheru mohl v klidu prohlédnout. Stejně tak led na Sibiři, stékající dešťová voda na oknech šanghajského mrakodrapu nebo ohňostroj na oslavu čínského nového roku, tohle každého hráče musí nutně nadchnout. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Animace, byť mnohé působí recyklovaným dojmem, stejně jako grafika Undercover levelů, jsou zase o něco dokonalejší a zejména na sebe lépe navazují. Nepovedené jsou pouze mimické animace, především pohyb úst při mluvení zajatých nepřátel, který vypadá, jako kdyby jen naprázdno klapali čelistmi - při velkém přiblížení to je opravdu hodně směšné. Framerate se valnou většinu hry pohybuje na číslu 30 fps, ale občas si všimnete viditelného zpomalení, což mě poněkud zarazilo, protože vizuální stránka hry zase tolik nešokuje. Možná to zní jako rouhání, ale kdo viděl Chaos Theory na starém Xboxu, ten nebude se ztvárněním Dvojitého agenta na Xboxu 360 zcela spokojen. Jednoduše, je to moc hezká hra, ale že by předčila mé očekávání, to ani náhodou. Navíc mě poněkud zklamalo, že ačkoliv hra předstírá, jak rozlehlé má lokace, je to jen šikovně udělaný tunel. K cíli vždy vede jasně určená cesta a mnoho jiných přístupů nenajdete. Audio stránka je jako vždy na vysoké úrovni. Zejména kvalita dabingu je výborná a to díky drsnému hlasu známého herce, kterým není nikdo jiný než Michael Ironside, známý z filmů jako Hvězdná pěchota a Perfektní bouře. • Závěr 
zdroj:
tisková zpráva
Dvojitý agent nepochybně splnil očekávaní, přestože zpočátku působí spíše jako update k předchozímu dílu Chaos Theory (na který vlastně navazuje) a přestože bych u Xboxu 360 doufal v ještě lepší zpracování. Singleplayer obsahuje tři různé závěry a několik zásadních dějových zvratů, kvůli kterým si hru rádi zkusíte opakovaně - i z toho důvodu, že její délka nepřesáhne deset hodin v obtížnosti normal. Také multiplayer by se mohl stát s dobrou partou lidí chytlavou záležitostí, ačkoliv nelze předpokládat, že by mohl konkurovat nedostižnému Halo 2 nebo Call of Duty 2, které na Xbox Live trvale okupují první místa v žebříčku. Ubisoft však se sérií Splinter Cell dokazuje, že opakované nápady se mohou podávat stále svěží a s lepší příchutí, z čehož by si mohli vzít ponaučení zejména pánové a dámy z Electronic Arts. Stáhněte si: Videa, Trailery, Demo je na Xbox Live Související články: Preview, Novinky, Splinter Cell Chaos Theory recenze, Splinter Cell Pandora Tomorrow recenze, Splinter Cell recenze, Splinter Cell přídavné mise recenze, Splinter Cell N-Gage recenze |
| Ivan Kratochvíl | |
| autorovi je 32 let a pracuje jako designér v Illusion Softworks; psaní do herních magazínů bere jako hobby; preferuje akční hry a automobilové závody, ještě větší přednost však dává autům opravdovým |
