Recenze

Astral Chain – recenze

Po Bayonettách a Nieru už jsem přestal pochybovat o dalších projektech studia PlatinumGames. Jejich práce se soubojovými systémy je dostala na vrchol žánru akčních her, ale Astral Chain je až překvapivým důkazem, že tvůrci si hravě poradí i s jinými typy hratelnosti. Je jich tu hned několik a jejich spojením vzniklo něco originálního, na co budu ještě dlouho vzpomínat. S příjemnou husinou.

Shadowgun Legends – recenze

Jako Destiny do kapsy. Škatulka, do níž Shadowgun Legends vklouzl přesně ve chvíli, kdy jej brněnští Madfinger Games takřka před dvěma lety představili světu mobilních her. A jedná se o označení oprávněné, jemuž se nelze vyhnout. České online střílečce pro dotykové displeje skutečně nechybí ani technická vyspělost, ani úctyhodný rozsah obsahu ne nepodobný právě megalomanské zábavě od Bungie. Ale jakkoliv se k hráčům nakonec dostala vydařená hra, s nejnovějším Shadowgunem se rovněž táhne pár nedostatků autorům dlouhodobě vlastních.

Sudden Strike 4 - recenze

Jak se ve druhé světové válce přesvědčili vojáci i generálové wehrmachtu, hezký kabátek není všechno, protože ani v nejpěkněji střižené uniformě nemusíte vyhrát válku. A ani nejkrásnější exploze, nejpřitažlivější požáry a nejvtipnější fyzika těl letících vzduchem nemusí dát dohromady dobrou hru, jak dokazuje Sudden Strike 4. Na tuhle druhoválečnou strategii se moc hezky kouká, ale pokud od ní čekáte hluboký taktický zážitek, budete zklamáni jako maršál Paulus, čekající ve Stalingradu na zásoby od Göringa.

The Simpsons Game - recenze

Vypečená rodinka ze Springfieldu se tentokrát rozhodla parodovat rozličná herní klišé a slavné série, jako GTA, EverQuest nebo Medal of Honor. Stačilo to samo o sobě pro dobrou hru a k záchvatům smíchu?

Minecraft - recenze X360 verze

Dovedete si představit LEGO ve virtuálním světě? Pokud ano, máte v hlavě hrubý náčrt Minecraftu. Je to jako nekonečná stavebnice. Kostičky jsou všude, kam se jen podíváte. Jsou z nich mraky, rostliny a dokonce i zvířata. Na první pohled se titul z dílen (nezávislého) studia Mojang může zdát zaostalý, ale v několika následujících vteřinách hráče přesvědčí o staré pravdě - v jednoduchosti je síla.

Colin McRae Rally iOS - recenze

“Předtím než byl DiRT, tu bylo Colin McRae Rally. Série, která definovala žánr.” I takhle Codemasters propagují dřívější slávu legendárních rallye závodů. Colin McRae Rally si spousta z nás dosyta užívala na prvním PlayStationu a vývojáři vědí, že dnešním hráčům tahle značka už asi moc neřekne. Poslední hru z téhle série jsme tu měli v roce 2005, což už je nějaký ten pátek.

Emergency 2012 - recenze

Narazit v poslední době na originální RTS je těžké a není proto divu, že se netradiční záchranářské téma, s nímž série Emergency uchvacuje přes deset let, pořád dobře prodává. Po poměrně slabých prvních dílech začala z potenciálu těžit víc a víc, aby pomyslného vrcholu dosáhla ve své čtvrté inkarnaci. I v ní ji sice trápilo několik chyb spojených převážně s umělou inteligencí, ale ve výsledku šlo o kvalitní a především zábavný titul. Nový díl na tom však zdaleka tak dobře není.

Two Point Hospital – recenze

Two Point Hospital je Epizoda VII pomyslné nemocniční ságy. Na dvě dekády starou a pořád skvěle fungující šablonu nanáší novou vrstvu nátěru, jen tu a tam si dovoluje něco upravit, ale jinak zůstává věrná předloze. Tou je samozřejmě Theme Hospital, a pokud jste tuhle klasiku od Bullfrogu svého času hráli, tak recenzi číst ani nemusíte. Potřebujete vědět jen, že „je to tam“. Že se to tvůrcům opravdu povedlo a že důstojný nástupce staré legendy je na konečně na světě. Vy ostatní, mladší, klidně čtěte dál.

Downward Spiral: Horus Station – recenze

Virtuální realita navzdory dřívějším optimistickým předpovědím spíše skomírá. Poměrně slibně vypadal Fallout VR nebo Resident Evil 7 VR, žádná z těchto her však nepřekročila svůj stín. To znamená, že takový ten klíčový titul, který by ke koupi VR vybavení přiměl i docela obyčejné lidi, nejen technické nerdy, stále ještě chybí. Downward Spiral: Horus Station je další z her, která by to mohla změnit. I ona však od začátku nabízí dva módy – s VR brýlemi a bez VR brýlí. A tak na sebe v podstatě hned vysype, že ambicemi změnit situaci nehýří.

H.A.W.X. 2 - recenze

Po překvapivě dobrém Apache: Air Assault (recenze) od ruských Gaijin Entertainment mi přistála na stole placka s dalším leteckým „simulátorem“, tentokrát pro změnu od rumunské pobočky Ubisoftu. Uvozovky u slova simulátor jsou zcela na místě, protože HAWX 2 (dále už bez otravných teček) má se skutečným simulátorem asi stejně společného jako automatový Outrun s Gran Turismem 5 nebo spíš Live for Speed. To ovšem není žádná chyba. Outrun je určitě pro řadu hráčů zábavnější než jeho realistický brácha a to samé může platit i pro létající stroje těžší než vzduch.

Tetris Party Deluxe - recenze

Už je to více než 25 let, kdy Alexey Pajitnov naprogramoval první variantu světoznámého hitu Tetris. Žádný počítač nebo herní konzole od té doby nepřišli o tuhle herní značku. Ani Wii a DS není výjimkou.

EA Sports WRC – recenze

Jak dopadlo rally od Codemasters?

Crazy Taxi 3: High Roller - recenze

Ve třetím dílu arkádově-závodní série Crazy Taxi vás opět čeká šílená jízda ulicemi měst v roli bláznivého taxikáře, který musí uspokojit i ty nejnáročnější pasažéry. Jak dopadla konverze hry z Xboxu na PC?

Metal Gear Solid 2: Substance - recenze

Série akčně-špionážních her Metal Gear z dílny geniálního Hideo Kojima je na konzolích fenoménem. Jak se povedla konverze dvojky pro PC, vyplatí se kvůli ní pořizovat DVD? A je lepší než Splinter Cell?

Mad Riders - recenze

Déjá vu. Jedině tak se dá popsat návrat polského studia Techland na pole závodních her. Ještě to nejsou ani dva roky, co nám přineslo fádní hru nail'd a už jsou zase zpět a v tom samém průšvihu. Mad Riders je opravdové šílenství, hlavně z proto, že se od svého předchůdce nepoučilo a přináší nám v podstatě jedno a to samé.

Hitman 2 – recenze

V mém světě se věhlasný Agent 47 vždycky držel svých předností. V drtivé většině případů mi totiž velmi elegantně zmizel z dohledu a o tom, že je zrovna na trhu nový díl, jsem se dozvěděl s větším či menším časovým odstupem. Druhý díl restartované série ale šlo přehlédnout jen těžko díky silné marketingové kampani, do které byl zapojen i Sean Bean. Toho si v další umírací scéně prostě nikdo nechce nechat ujít. Pak už to šlo rychle, a než jsem se nadál, přirazil můj malý člun k rozkošné vilce na pobřeží.

Starlink: Battle for Atlas – recenze

Ubisoft se svou nejnovější hrou Starlink: Battle for Atlas pustil do nejistých vod. A to ne kvůli poměrně osvědčené hratelnosti spadající do žánru space opery, ale kvůli propojení digitálního světa s fyzickými figurkami. Už kolikrát jsme byli svědky neúspěšných fúzí, a i v tomto případě si ještě na definitivní verdikt musíme počkat. Nicméně když se na hru koukám dnešním okem, musím smeknout přilbici svého skafandru. Ono se to vážně povedlo.

E-Racer - recenze

Není mnoho závodních titulů, kterým by se podařilo vystoupit ze stínu série Need for Speed a ani příchod hry E-Racer to nezmění.

R.U.S.E. - recenze

Realtimových strategií z druhé světové války už jsme viděli hodně. A recenzí začínajících touhle větou vlastně také. R.U.S.E. proto celkem pochopitelně pokouší štěstí a přízeň hráčů neotřelým přístupem a novými nápady. Mimochodem, autoři téhle aktuální RTS mají na kontě třeba Act of War, takže nejsou žádnými zelenáči po základním výcviku, ale veterány ošlehanými mnoha bitvami.

F1 2012 - recenze

Vím, že v Anglii chutná všechno trochu jinak a gurmánství tam zrovna nefrčí. Angličané prostě smíchají a sežerou cokoliv. Vždycky jsem se chechtal, co chechtal, prostě jsem řval ze všech těch octových chipsů a hovězích koláčků a vím, že legendy nelžou. Ale F1 2012, to je kulinářským žargonem řečeno děsivý žvanec i pro Albion. Tahle hra je jako Peprníkova pomazánka s obsahem, co by dohnal a zabil krtka. Je to taková malá biobomba ze zapadlého rohu laciného hypermarketu. Neodvážili byste se pro ni ani sehnout. Ale já musel. A dostal jsem do ruky kompaktní atomovku, jakou bych od Codemasters ještě před nějakými pěti lety nečekal.

Assassin’s Creed: Revelations - recenze

Altair Ibn-La'Ahad, Ezio Auditore da Firenze a Desmond Miles. Tři asasíni, kteří nás provázeli sérií Assassin's Creed, se měli ve dvou a třičtvrtém dílu Assassin's Creed II dočkat rozuzlení svých příběhů. I když v Desmondově případě šlo spíše o vyjasnění dalších neznámých a posunutí děje vpřed. Arabský a italský asasín jdou ale do akce opravdu naposledy a své vražedné akce tedy rozjíždí naplno a bez lítosti. A nejen vražedné.

Astroneer – recenze

K některým hrám se každý den vracíte, abyste pokročili v příběhu. K dalším proto, abyste konečně zůstali jako poslední ze stovky bojovníků. Někdy si chcete jednoduše namáhat mozek. Ale pak mohou nastat okamžiky, kdy si chcete jen odpočinout, pokochat se, něco třeba vytvořit a zkrátka si dělat, cokoliv vás napadne. A přesně o tom je se vesmírný sandboxový survival Astroneer.

Guardians of the Galaxy - recenze 2. epizody

Tvůrci z Telltale jsou nepoučitelní. Už roky vydávají hry epizodického formátu, už roky jim hráči spílají, že dvouměsíční pauzy mezi epizodami nejsou dobré, a už roky na tom vývojáři nic nemění. Platí to i o jejich nejnovější sérii, která čerpá z marvelovských Strážců Galaxie. První epizody jsme se dočkali v polovině dubna, druhá vyšla na začátku června, téměř o dva měsíce později. Když ji tedy člověk spustí, pomalu už ani neví, co se minule událo. To je přesný opak toho, co by se v éře „binge watchingu“ (sledování několika epizod libovolného seriálu naráz) mělo dít.

Little Nightmares - recenze

Znáte ten pocit, kdy byste se sice rádi trochu báli, ale tak nějak s mírou? Hektolitry krve a kastrační pomůcky? Ne, děkuji pěkně! Raději tajemnou atmosféru a spoustu zneklidňujících surrealistických nápadů – zkrátka takovou malou noční můru, která se nechává inspirovat spíše křehkým géniem Jana Švankmajera než Texaským masakrem motorovou pilou. Pokud to máte podobně, jste tady správně. Při hraní Little Nightmares si školáci sice možná cvrknou, dospělým však budou příjemně poletovat motýlci v břiše. Koneckonců je hra švédských vývojářů z Tarsier Studios v první řadě logickou stealth plošinovkou, a teprve v té druhé hororem. Lekačky moc nečekejte, hutnou atmosféru a děsivá monstra ano.

Mini Metro - recenze parádní logické hry

Kdo by nechtěl stanout v čele kolosálního inženýrského díla a postavit lidem třeba novou metropolitní podzemku. Šéfem dopravního projektu se můžete stát v taktické hříčce Mini Metro. Na starost ale paradoxně nedostanete téměř nic, co s takovou stavbou souvisí. Zajímat se budete jen o to, jak zefektivnit dopravu pasažérů. I přes svoji mimořádnou strohost vám ovšem Mini Metro přinese spoustu zábavy.

Joe Danger: Special Edition - recenze

Starší mezi vámi si určitě pamatují na hru Excitebike, která vyšla na konzoli NES od Nintenda. Váš úkol zde byl prostý - měli jste motorku a před vámi byla trať plná překážek. Pokud jste chtěli vyhrát a odemknout si další závody, museli jste celou trať projet a překážky překonat v časovém limitu, čímž jste porazili ostatní závodníky, kteří se po trati proháněli s vámi. Co to má ale společného s aktuálně recenzovanou hrou? Jednu docela závažnou věc: pamětníci si při hraní Joe Danger: Special Edition (upgradovaná verze hry, která vyšla již dříve na PSN) na Excitebike nejednou vzpomenou.

Pillars of Eternity - recenze

Sním? Bdím? Jsem na drogách? Vážně jsem právě hrál směsici Baldur’s Gate, Icewind Dale a dokonce i Planescape: Torment, navíc v kombinaci s krásnou novou grafikou a mechanikami? Jak je možné, že vyšla hra, která je tak strašně nostalgická a zároveň tak moderní a zábavná? Opravdu tohle všechno zaplatili fanoušci na Kickstarteru? Jak se to mohlo podařit? Jak? Jak?! Počkat. Uklidni se, Vašku, a hezky pěkně od začátku. Takže, Pillars of Eternity je...

F1 Challenge 99-02 - recenze

Nejnovější simulátor F1 z dílny EA Sports přichází bez aktuální licence a kariéry, zato hned se čtyřmi uplynulými sezónami. Stojí F1 Challenge 99-02 za povšimnutí nebo jde jen o nastavovanou kaši?

Another Code / Pac-Pix (DS) - recenze

Ať si o Nintendu DS myslíte cokoliv, vycházejí pro něj hry, které by jinak vzniknout nemohly. Při Another Code nostalgicky zavzpomínáte na staré adventury a Pac-Pix vám předvede Pac-Mana v superoriginálním kabátě.