Prostředí a historické pozadí je klasické. První mise příběhové kampaně vás vrhne do pozice spojeneckého velitele, který se v dubnu 1945, tedy pár týdnů před koncem války, snaží co nejrychleji se svými jednotkami dobýt velitelství, které si náckové zřídili na hradě nedaleko Lipska. Nejde jen o vojensky strategický bod, ale hlavně o místo, na kterém je držena spojenecká špiónka...
Na strategii se spoustou vojáků, děl, tanků a letadel se vůbec se špionáží budete setkávat až nečekaně často. Zpravodajské hry a zrady se vinou celým příběhem Jima Sheridana, amerického velitele, který se snaží kromě plnění úkolů od svých nadřízených také dostat na kobylku německému špionovi, který si říká Prometheus.
Tažení se z valné části odvíjí v době před pětačtyřicátým rokem, tedy formou vzpomínek hlavních aktérů. Podíváte se tak nejen do Německa, kde tažení začíná, ale retrospektivně také třeba do Afriky nebo Itálie.
Zprvu klasicky
Hra vás bude novými herními prvky zaměstnávat postupně. V prvních misích jsem si připadal opravdu jako v tuctové realtimové válečné strategii. K dispozici máte pár jednotek - zpočátku hlavně pěších oddílů, lehkých a středních tanků či protitankových děl - a plníte s nimi vcelku klasické úkoly. Tu musíte odrazit nepřátelský útok, jinde se zas probít k obklíčeným kamarádům nebo dobýt nepřátelské stanoviště.
Hra docela odsýpá a v prvních misích vám jako jediná zvláštnost bude připadat zpracování bojiště: když si totiž kolečkem na myši oddálíte kameru, zjistíte, že vlastně hrajete na taktické mapě, kde se jednotky zobrazují jako žetony. Prostě to vypadá tak, jako když generálové ve své kanceláři plánují boj nebo jako desková hra. Až když přiblížíte kameru, vidíte své i soupeřovy jednotky detailněji.
Postupně a celkem nenásilně jsem si v dalších bitvách vyzkoušel i pokročilejší herní prvky. Tak předně: tahle hra opravdu je o špionáži a úskocích. Už jsem to říkal. Postupně si tak osvojíte schopnosti jako třeba dešifrování protivníkových rozkazů (odhalí vám, co chystá), průzkumu vybraného území (odhalí skryté jednotky) nebo třeba radiový klid, který zneviditelní vaše vojáky. Ale možností je mnohem víc.
Můžete třeba své svěřence dočasně zrychlit speciální schopností Blitz nebo zvýšit jejich bojovou efektivitu. A dokonce můžete nepřátele úplně zmást zastírací ofenzívou, která odláká pozornost obrany použitím falešných tanků...
Tyhle a další kejkle fungují jako jakési herní karty, vždy po omezenou dobu a obvykle jen na vybraném sektoru mapy. Počet použití těchto specialit je v každé misi omezen, takže s nimi šetřete.
zdroj:
tisková zpráva
Vyrábíme posily
I když se R.U.S.E. do značné míry tváří jako strategie čistě bojová, dostanete se i k zabírání zdrojů, výstavbě základen a produkci nových jednotek. Zdroje ovšem nejsou představovány těžbou dřeva, zlata nebo ropy, jako v klasických RTS, ale zabíráním a postupným „vysáváním“ skladišť. Postavit pak můžete velitelství, kasárna, letiště nebo třeba tankovou či dělostřeleckou základnu.
V těchto budovách pak samozřejmě produkujete jednotky: od průzkumného džípu a pěchotní oddíly, přes tanky či děla až po letadla. Ta mimochodem ovládáte přímo, na rozdíl od mnoha jiných válečných RTS.
Nové prvky
R.U.S.E. je strategií docela akční, obvykle nemáte dlouhé minuty na rozvážné přemýšlení. Ani v kampaňových misích, ani v samostatných scénářích a už vůbec ne v situaci, kdy se mydlíte s živým protivníkem. Běh času nelze zpomalit nebo dokonce zastavit, takže musíte reagovat rychle. Díky tomu má hra ale značný spád a je chytlavá.
Je docela fajn, že celkem značnou část hry (mluvím teď o příběhové kampani) každou chvíli narážíte na něco nového, setkáváte se s novými jednotkami, otvírají se vám nové herní funkce atd. Na druhou stranu je kampaň možná až moc roztahaná a docela dlouho je vlastně jakýmsi tutorialem, až to časem začíná být trochu nuda.
zdroj:
tisková zpráva
Taktika je na vás
Ve hře každou chvíli dochází k mnoha zajímavým situacím. Přehršel taktik s použitím špionážních karet vyloženě vybízí k tomu, abyste třeba odlákali pozornost protivníkova tankového oddílu nasazením falešných jednotek a se svým malým komandem „zneviditelněným“ radiovým klidem a zrychleným další kartou rozsekali na padrť jeho skladiště a znemožnili mu tak doplňovat stavy vojáků, které mu mezitím decimujete dalekonosnou artilerií. Můžete ale samozřejmě volit úplně jinou taktiku, třeba masivním útokem soupeřova skladiště ne zničit, ale obsadit a pak za použití špionáže včas odhalit jeho plány na protiútok a bránit dobyté zdroje zuby nehty...
Je fajn, že ve většině scénářů vás autoři do ničeho nenutí, prostě vám dají k dispozici různé prostředky a je na vás, jak s nimi naložíte a jakým způsobem soupeře rozdrtíte. Škoda jen, že umělá inteligence neumí triky a zajímavé postupy používat moc komplexně. Zdá se mi, že přemýšlí jakoby v oddělených krocích. Pravou výzvou pro zkušené stratégy tak samozřejmě je hlavně multiplayer.
zdroj:
tisková zpráva
Už se perou, už se perou
K poměrně akční a strhující atmosféře přispívá také dění ve vašem okolí. Nejste totiž obvykle velitelem a hybatelem všech spojeneckých jednotek na mapě, ale pouze její části. Takže když například máte za úkol proniknout středem nepřátelské obranné linie, vidíte na mapě, že se bojuje i všude kolem vás.
S tím souvisejí i různé naskriptované události: třeba když se jednomu z křídel spojenecké ofenzívy nedařilo, poslali mě mí milí generálové méně úspěšným kolegům na pomoc... Do toho všeho hřmí výstřely z dalekonosných a lodních děl – spojeneckých i německých (či italských) a nad bojištěm se utkávají celé perutě stíhačů a bombardérů...
Důležitý průzkumVe hře neexistuje typická „fog of war“, vidíte tedy i na území, kde žádné své vojáky nemáte. Pokud ovšem nepřítele nemáte v dohledu, poznáte jen jeho typ (v podstatě rozlišíte pěchotu od strojů). Nemluvě o tom, že vašim očím zůstávají skryty schované jednotky. To je další herní prvek, který můžete dobře využít v útoku i obraně: třeba takovou pěchotu s bazukami schovanou v lese jsem zhusta využil k zastavení celého oddílu tanků šourajícího se po silnici mezi stromy. Pokud chcete mít co nejlepší přehled o bojišti, je ideální používat průzkumná vozidla či letadla. Anebo špióna, samozřejmě. Už jsem říkal, že v téhle hře je hodně špionáže? No, myslím, že ano. Asi pětkrát.
zdroj:
tisková zpráva
Bohaté herní možnosti
Ve většině misí se nebudete snažit jen o poražení nepřítele, ale můžete plnit i vedlejší úkoly – některé jsou vám známé (třeba dokončit hru do 20 minut, zlikvidovat protivníkovu protileteckou obranu a podobně), jiné odhalíte až při samotném hraní. Bitvy jsou zábavné nejen v kampani, ale i v mnoha dalších herních režimech.
Můžete samozřejmě hrát samostatné bitvy proti počítači i kamarádům anebo vyzkoušet propracovanější operace. Každopádně kampaň a bitvy dohromady vám vydrží na dlouhé desítky a desítky hodin hraní za Němce i Spojence a své muže a stroje poženete do boje v horkých afrických pouštích, slunné Itálii i západní Evropě nebo na Britských ostrovech.
zdroj:
tisková zpráva
Grafika neurazí
O grafickém zpracování jsem se stručně už zmínil, ale zopakuji, že si hru můžete užít v několika pohledech, mezi kterými plynule kolečkem myši můžete přecházet. Od strategického, kde klidně přehlédnete celé bojiště poseté žetony zobrazující všechny jednotky (respektive jejich skupiny) až po detailní pohled na tančíky a pěchotní oddíly, pěkně si to valící krajinou.
Zpracování je důstojné, na druhou stranu asi z tanků a děl ani krajinky a efektů nepadnete do mdlob: zkrátka nejde o grafiku, kterou byste s kamarády probírali ještě za půl roku v hospodě. Detailní pohled je samozřejmě spíš pro váš dobrý pocit než pro vedení bitvy, protože při něm moc přehled o celkové situaci opravdu nemáte.
Trochu nemastně neslaně působí příběh kampaně, s nepříliš hezkými filmovými scénkami a nudným dabingem. Klasický interface funguje obstojně, jen občas mi připadalo trochu krkolomné označování jednotek. Ale zvykl jsem si.
zdroj:
tisková zpráva
Dílko originální, ale nikoliv dokonalé
R.U.S.E. se docela dobře hraje a vydrží na dlouho. Nejvíc oceňuji originální prvky, špiónské karty a bohaté strategické možnosti. Na druhou stranu může hra někomu připadat až překombinovaná, náročným stratégům zas asi bude chybět lepší AI. I tak je ale potřeba ocenit autory za svěží přírůstek do tradičního a drobet stagnujícího žánru válečných strategií.
