Pokud vám Theme Hospital nic neříká a chtěli byste si doplnit vzdělání, upalujte na GOG. Klasika od Bullfrogu tam je, zestárla jen minimálně a pořád se hraje velice dobře. Což je i jeden z „problémů“ Two Point Hospital: duchovní nástupce totiž zase tak akutně potřeba nebyl. Jenže teď tu je a naštěstí obstál na výbornou.

Základní koncept & styl

Two Point Hospital je budovatelská a manažerská strategie, nebo tycoon, chcete-li. Ve hře stavíte, vybavujete, řídíte a rozšiřujete nemocnici, její oddělení, vybavení i personál. Jedním z hlavních důvodů, proč se na Theme Hospital vzpomíná v dobrém, a proč by se mohlo podobně vzpomínat i na Two Point Hospital, je fakt, že hra má tvář. Styl. Duši. Říkejte tomu, jak chcete, každopádně vás čeká víc než jen suché stavění nemocnice následované jejím monotónním managementem.

Two Point Hospital je všechno, jen ne suchá. Všudypřítomný britský humor je tu stejně šťavnatý jako perfektně propečený steak. I když přicházíte do styku s nemocemi i smrtí, všechno je zábavné, odlehčené a hezky to vypadá i zní. Je to právě styl, který hru posouvá vysoko nad pouhý kompetentní tycoon. Při vývoji určitě nebylo na škodu, že tvůrci jsou Britové a že někteří z nich pracovali i na Theme Hospital.

Výborných příkladů humoru bych mohl jmenovat spoustu, ale stačí jeden za všechny: nemoci. Jen výjimečně se tu setkáte s něčím, co by připomínalo skutečnou chorobu. Někdo se sice může k vaší recepci přibelhat se zlomenou nohou, ale to je spíše výjimka potvrzující pravidlo. Vaším typickým klientem tak bude například pacient bytostně přesvědčený o tom, že je Freddie Mercury.

Má bílé kalhoty, žlutou vestičku, knírka, který by Rami Malek záviděl, a po nemocnici se pohybuje převážně pomocí tanečních kreací rockového mistra. A v čekárně jich sedí asi tak deset. Kolem falešných rockerů pochodují nešťastníci trpící klaunismem a všechno tohle osvětluje fronta lidí s žárovkou místo hlavy. Takové normální odpoledne v nemocnici na pokraji šílenství.

Stylové je i selhání doktorů, které může vyústit v odchod naštvaného pacienta, nebo v krajním případě v jeho smrt. V takovém případě to paní hlasatelka naprosto suše, bez zájmu a jakékoliv emoce ohlásí v nemocničním rozhlase, zatímco se ze zesnulého může stát duch strašící ty, které vaše postupy ještě nezabily. Na ducha zavoláte pana údržbáře, který ho po chvilce nahánění vysaje do speciálního vysavače, jen aby pak šel klidným krokem zalít opodál stojící květinu. Je to absurdní a zábavné zároveň.

Pokud to postavíte, tak přijdou. A ne všichni odejdou

Two Point Hospital vás na začátku postaví před lineární a jednoduchou strukturu kampaně. Co úroveň, to nemocnice, a na postup dál stačí získat hodnocení ve formě jedné hvězdičky ze tří možných. Hra vás ale z nemocnice po dosažení jedné, druhé, a dokonce ani třetí hvězdičky nevykopne. Můžete pokračovat nerušeně dál, rozšiřovat, budovat, léčit a ladit procesy.

zdroj: Archiv

Na začátku prakticky každé úrovně začínáte jednoduše: recepcí, praktickým lékařem, lékárnou, diagnostickými místnostmi a tak dále a tak dále, až se dostanete k pokročilým a vysoce specializovaným místnostem určeným pro ty nejtrhlejší nemoci.

Do toho ale nesmíte zapomínat na fakt, že v nemocnici nejde jen o léčbu nemocí. Pacienti i zaměstnanci budou v nemocnici trávit spoustu dnů a vy se o ně musíte postarat. To znamená hlavně dobře dostupné záchody, všudypřítomné občerstvení a nějakou tu zábavu: časopisy, letáky, obchod s dárky nebo herní automaty SEGA (která Two Point Hospital vydává), kde se hraje starý Sonic.

Všechno tohle a ještě mnohem víc (koše, topení, klimatizace, obrazy, květiny, fontány, výstavní kostlivce ve vitrínách…) musíte rozmístit tak, aby to dávalo co největší smysl. Prostorový, ekonomický i lidský. Nemůžete nutit pacienty utíkat na záchod přes dvě budovy nebo je týrat slanými pochutinami bez možnosti tuhle nezdravou svačinku spláchnout nápojem.

Své potřeby má pochopitelně i personál, který chce každou chvíli zvýšit plat, jít na školení, dožaduje se odpočinkové místnosti plné stylové výbavy a vůbec, čím víc hogo fogo je celá nemocnice, tím jsou všichni spokojenější. O peníze jde sice až v první řadě, ale na spokojenost a reputaci zapomínat nesmíte.

Šlape to jak hodinky

Naštěstí můžete celý tenhle cirkus řídit poměrně ležérním způsobem. Hodit stetoskop do šuplíku, nohy na stůl a prostě to všechno naklikávat lážo plážo tak, jak vám to zrovna přijde pod kurzor. Jednotlivé nemocnice nejsou nijak přehnaně obtížné a na tu jednu hvězdičku se vždycky nějak vyhrabete.

zdroj: tisková zpráva

Two Point Hospital tak zvládá uspokojit nejen casual hráče, ale umí vyjít vstříc i puntičkářům a perfekcionistům. A teď nemluvím jen o tom dobrém pocitu, kdy vám všechno hezky lícuje, kdy máte všechna topení nastavená přesně tak, abyste vytopili rovnoměrně celou halu, a že automaty na vodu jsou perfektně naproti sobě. I taková OCD si můžete ve hře pravidelně ukájet. Perfekcionisté se ale najdou ve zdejším „Excelu“.

Stačí jeden klik a hra na vás vychrlí hromady grafů, tabulek, čísel, statistik, tlačítek, posuvníků a dalších věcí, ze kterých budou mít casual hráči osypky. Nepřeberné množství čísel můžete mikromanageovat, jak je ctěná libost. Můžete zvyšovat či snižovat platy jednotlivých zaměstnanců, určovat, kdo z nich má pracovat v jakém oddělení (pokud má víc kvalifikací), můžete studovat nálady jednotlivých pacientů a jejich příčiny, sledovat, jak odcházejí a přicházejí peníze, jak jste na tom s půjčkami, určovat, kdy si mohou vzít kteří zaměstnanci přestávku apod.

V číslech se můžete přehrabovat dlouhé hodiny a obsesivně ladit každičký detail celého nemocničního soukolí. Důležité ovšem je, že takhle zběsilá úroveň kontroly všech prvků není nezbytná. Na jednu i dvě hvězdičky se dříve či později dostanete prakticky pokaždé, a to i ve chvíli, kdy má vaše dílo do té nejefektivnější nemocnice v regionu daleko a vy jste se ještě zadlužili.

Když jste si ale nemocnici vyladili k obrazu svému, ať už skrze tabulky, nebo jen základním stavěním, je radost to celé pozorovat. Nemocnice je jako živoucí organismus, který do jisté míry funguje samostatně a vy ho jen občas popostrčíte určitým směrem.

zdroj: Vlastní

Žádná nemocnice mi ale nikdy nesklouzla do nudné rutiny, kdy by se to celé hrálo samo a já jen čekal, až nafasuju hvězdičku. V nemocnici je totiž pořád co dělat. Pořád je se za čím hnát, řešit nové výzvy, úkoly, další hvězdičku, nové mety, přistavovat další budovy, nebo prostě jen optimalizovat procesy. Nechybí tu takový ten „ještě jeden tah“ z Civilizace, i když hrajete realtime (s možností pauzy). Hned několikrát jsem se přistihl, jak vyděšeně zírám na hodinky a zjišťuju, že něco v reálném světě nestíhám, nebo že jsou už dvě ráno. Čas tu letí jako blázen, což je jedině dobře.

Novátorské pokusy

Vývojáři se sice snaží jednotlivé mise oživit, ale popravdě jim to moc nejde. Například scénář, kde dojde jednou za čas k zemětřesení, zní na papíře zajímavě, ovšem v praxi to nemá na chod nemocnice a hratelnost prakticky žádný vliv. Jen něco spadne ze stropu, údržbář to uklidí a jede se dál. Nejvýraznější oživení tak představují mise, kde musíte řešit i marketing nebo nemůžete přijímat zkušené doktory, ale pouhé absolventy. Ty pak musíte školit, což je sice zajímavé, ovšem o žádnou herní nirvánu taky nejde – jen se vám všechno trochu protáhne.

Jistým zpestřením je alespoň měna Kudosh. Ta funguje vedle dolarů a odemykáte si s ní různé předměty, jejichž nákup do nemocnice pak stojí dolary. Za dolary tak platíte lidi, kupujete nemocniční stroje, stavíte místnosti a nakupujete předměty odemčené za Kudosh. Předmětů máte ze začátku jen několik a další je potřeba odemknout podle toho, co zrovna potřebujete a chcete. Ne, Kudosh, i když tak může na první pohled vypadat, není prémiová měna, takže za reálné peníze si tu nic nekoupíte.

Kudosh získáváte především za plnění různých výzev a nepovinných úkolů, ale občas vám je hra nadělí i jako bonus za splnění mise. Úkoly a výzvy umí hratelnost někdy docela příjemně oživit a hra je na vás vytáhne vždycky jednou za pár minut. Většinou jde o vyléčení určitého množství pacientů se specifickou nemocí v nějakém časovém limitu (což nemusí být jednoduché, když máte danou místnost třeba jen jednu, na ni jednoho doktora a přede dveřmi se najednou vytvoří fronta deseti lidí), nebo zvednutí prestiže či spokojenosti zaměstnanců na určitou úroveň do určitého data.

zdroj: tisková zpráva

Tyhle drobné výzvy vás udržují v pozoru a hratelnost zpestří, ovšem taky nejde o nic revolučního. A pokud máte dobře fungující nemocnici, nemusíte často některým výzvám vůbec věnovat pozornost, protože ono se to nějak vyvrbí. Příjemné ale je, že výzvu automaticky neprohrajete, když se vám nepodaří vyléčit všechny. Vyléčili jste sedm pacientů z deseti požadovaných? V pořádku, nedostanete odměnu 30 000 dolarů, ale třeba jen 20 000.

Sociálně naladění hráči se pak mohou předhánět s ostatními kamarády na Steamu v plnění různých online výzev, kde vidíte jména a ikonky vašich přátel, můžete si skrze hru posílat obrázky nemocnic apod. Přiznávám ale, že na mě taková integrace působila spíš rušivě a k mé spokojenosti jde naštěstí v nastavení hry vypnout.

Problém sem, problém tam

Two Point Hospital je sice bez problémů přístupná i casual hráčům, ale pod kapotou skrývá už zmíněný „Excel“. S různými problémy a vůbec směřováním nemocnice vám pomůže zdejší sympatický starý pán, který je sice užitečný, ale do komplexních rádců známých z Civilizace má daleko.

Zdejší „pan Sponka“ je v některých směrech velmi sdílný, zatímco v jiných drží jazyk za zuby. Několikrát se mi třeba stalo, že hrstka zaměstnanců rezignovala, protože měli dlouhodobě hlad a žízeň. Jenže já měl občerstvení v každé budově a při pohledu na heatmapy byla drtivá většina zaměstnanců i pacientů občerstvena dostatečně. Proč tak někteří nejedli a nepili, je mi záhadou.

zdroj: Archiv

Možná bych se mohl ponořit do tabulek a po čase to z nich vyčíst, ale to se mi zaprvé ne vždy chce, zadruhé mě hra na podobné věci upozorňuje každou chvíli. A většinou to dělá velmi dobře. Jenže někdy se celé soukolí zadrhne a hledat příčinu je poněkud frustrující – na některé problémy hra ukáže prstem sama, proaktivně a včas, zatímco jiné úspěšně ignoruje.

Subjektivním problémem je i neustálé opětovné budování nemocnice od píky. Stavět několik nemocnic hned po sobě zase od začátku bylo po zhruba dvaceti hodinách hraní hodně únavné. Začátky jsou totiž téměř vždy identické a v některých případech trvá i vyšší desítky minut, než se to celé rozběhne a vy se dostanete k pokročilým fázím mise, které jsou díky úkolům alespoň trochu jiné než mise předchozí. Pokud ale nechcete odehrát celou Two Point Hospital co nejrychleji během pár dnů, nebude vám opětovné stavění nemocnic pořád dokola asi tolik vadit.

zdroj: tisková zpráva

Konec dobrý, všechno dobré

S Two Point Hospital jsem spokojený, ale nejsem z ní nadšený. Vývojáři udělali „jenom“ povedeného duchovního nástupce Theme Hospital. A k jejich smůle je předloha pořád velice slušně hratelná. Z Two Point Hospital si navíc nepamatuju žádnou konkrétní misi a nic, co by vystoupalo na povrch.

Všechno se mi to slévá do příjemně monotónní hratelnosti, která mě opravdu hodně bavila, ale hlubší dojem ve mně nenechala. Two Point Hospital tak není žádný zázrak ani zjevení, ale dokázala něco, co se žádné jiné nemocniční simulaci/tycoonu od roku 1997 nepodařilo: důstojně navázat na odkaz Theme Hospital. Bez větších chyb, stylově, a hlavně zábavně. Už jen za to má mé jasné doporučení.