Recenze
Uncharted: Legacy of Thieves – recenze remasterů posledních dvou dílů
26. 1. 2022
|
Patrik Hajda
Poklady pořád stojí za to
Mario Kart Live: Home Circuit – recenze závodů z vašeho obýváku
19. 10. 2020
|
Aleš Smutný
Mario se zarazil o kecku, převrátila ho kočka
Recenze Valorant – jak dopadla střílečka od tvůrců League of Legends?
17. 6. 2020
|
Martin Knýbel
Žánrová konkurence je tvrdá
Persona 5 Royal – recenze
15. 4. 2020
|
Pavel Skoták
Hnulo se v něm svědomí. I když, něco mi říká, že to nebylo svědomí. Byla to moje skupinka zlodějíčků, jejichž cílem není nic menšího než snaha změnit lidská srdce k lepšímu a přinutit i ty největší zlosyny ke zpytování svých činů. Persona 5 by se mohla jevit jako simulátor života japonského studenta s nějakými těmi tahovými souboji, ale ve skutečnosti jde o neuvěřitelně atraktivní cestu do hlubin lidského vědomí okořeněnou tím správným japonským bizárem.
Heaven’s Vault – recenze
6. 6. 2019
|
Václav Pecháček
Věk velkých archeologů je pryč. Na naší planetě jsme vykopali, co se vykopat dalo, a žádný Schliemann už žádnou druhou Tróju z písku nevyhrabe. A nějaký nový Bedřich Hrozný, který by si ve volném čase sednul k nerozluštitelnému jazyku a vlastnoručně odhalil světu tajemství zaniklé civilizace? Pochybuju. Ale když selže skutečný svět, naštěstí jsou tu počítačové hry. Kde není Champollion, nastupuje Aliya Elasra. Vítejte v Heaven’s Vault.
Metro Exodus – recenze
13. 2. 2019
|
Patrik Hajda
Třetí díl adaptace knižní série sice stále hrdě nese slovo Metro ve svém názvu, nicméně opouští jeho zatuchlé tunely a vydává se s mnohem honosnější lokomotivou Aurorou napříč rozsáhlými pláněmi postapokalyptického Ruska. Dříve stísněné prostory střídají otevřená prostranství, ale jinak se toho zase tolik nezměnilo. Lidé jsou stejnými zrůdami pod i nad zemských povrchem, ať už dýchají filtrovaný nebo čerstvý vzduch. A vy bude opět jejich trnem v oku.
Thronebreaker: The Witcher Tales – recenze
19. 10. 2018
|
Šárka Tmějová
Sběratelské karetní hry mají jednu zásadní potíž: jsou zatraceně návykové, a pokud podobně jako já trpíte syndromem „pochytej je všechny“, připraví vás o víc peněz a času, než by bylo zdrávo. Je Gwent sběratelská karetní hra? Ano, je. Je jí i Thronebreaker? Ne tak docela. Dovolte mi jedno klišé hned na úvod – je totiž ještě mnohem víc.
Miasma Chronicles – recenze tahového RPG od tvůrců Mutant Year Zero
2. 6. 2023
|
Michal Krupička
Dobré souboje v doprovodu otravných hrdinů
The Settlers: New Allies – recenze rozporuplného návratu oblíbené strategie
25. 2. 2023
|
Adam Homola
Solidní základy, ale otřesný stav
Evil West – recenze upírského masakru z Divokého západu
1. 12. 2022
|
Pavel Makal
Polská retro řežba
Baldur's Gate: Dark Alliance 2 – recenze návratu vousaté mlátičky
2. 9. 2022
|
Jakub Špiřík
Remaster se tomu opravdu říkat nedá
Card Shark – recenze (ne)karetní hry, která vás úžasným způsobem naučí podvádět
2. 6. 2022
|
Patrik Hajda
Od tvůrců Reigns
Tom Clancy's Rainbow Six Extraction – recenze nemastné kooperativní arkádové střílečky
20. 1. 2022
|
Jakub Špiřík
Průměrná kooperace a průměrní emzáci
F1 2021 – recenze nejnovějších formulí
6. 8. 2021
|
Václav Rybář
Napínavé závody doprovází i méně napínavý příběh
Need for Speed: Hot Pursuit Remastered – recenze
11. 11. 2020
|
Adam Homola
Minimální vylepšení, maximální adrenalin
Darksiders Genesis – recenze
17. 12. 2019
|
Patrik Hajda
Studiu Airship Syndicate se nejprve podařilo úspěšně adaptovat komiksovou sérii Battle Chasers a hned se svým druhým projektem se nachomýtlo k mnohými milované sérii Darksiders. Nevydalo se ale cestou klasického čtvrtého dílu a nevystoupilo tedy ze své komfortní zóny. Zůstalo u žánru akčního RPG, kam se žádný Darksider předtím nevydal. Panovaly obavy i velká očekávání, ale odbočka Darksiders Genesis je nakonec velice příjemným překvapením, které nedělá své značce žádnou ostudu. Právě naopak – spíš zastiňuje loňské Darksiders 3.
Rebel Galaxy Outlaw – recenze
17. 9. 2019
|
Mars Vertigo
Juno Markev je potížistka par excellence – ti z vás, co hráli původní Rebel Galaxy, ví moc dobře, o čem mluvím. V prequelu Outlaw se vžíváte do její pixelové kůže krátce poté, co jí téměř fatálně nevychází pokus pomstít vraždu svého muže, se kterým se chystala stáhnout do ústraní po bouřlivých časech bukanýrských. Ovšem jak už bývá při takovém řemeslu zvykem, když se k němu člověk obrátí zády, zákonitě musí přijít trest.
Forged of Blood – recenze
4. 9. 2019
|
Jakub Šindelář
Je to tady. Poslední bitva krále Aureliana Caenicana bude brzy dobojována. Král již ví, že jeho obrana nevydrží dlouho. Byl zrazen. V hradu dohořívají poslední plameny a on se brání několikanásobné převaze. Snad ale vydrží dostatečně dlouho, aby jeho dva synové stihli utéci a pokračovali tak v královské linii. „Buďte sbohem, moji synové. Nechť vás provází odvaha a síla!“ Dobrodružství Forged of Blood začíná.
The Division 2 – recenze
21. 3. 2019
|
Jan Olejník
Sedm měsíců po propuknutí epidemie černých neštovic, která zdecimovala Spojené státy, jste jako agent Strategic Homeland Division stále v akci, snažíte se ve všudypřítomném chaosu nacházet přeživší a pomáhat, kde jen to jde. Nyní vás povinnost volá do Washingtonu, kde budete dál pokračovat v tom, co The Division i její druhý díl umí nejlíp: akci, lootování a zase akci.
Deep Sky Derelicts – recenze „vesmírného Darkest Dungeonu“
10. 10. 2018
|
Pavel Skoták
Co jsme ochotní hrám prominout a tolerovat? A kolikrát nás může bavit to stejné stále dokola? Při hraní krásně stylizované vesmírné tahovky s kartičkami Deep Sky Derelicts jsem se pořád vracel ke stejné myšlence. Neměl by se už konečně někdo odhodlat a dát vývojářům jasně najevo, že roguelike je sice skvělá věc, ale ne za každou cenu?
Pyre - recenze
7. 8. 2017
|
Jan Slavík
Šla by snad od studia Supergiant Games, které stojí za Bastion a Transistor, očekávat nějaká obyčejná, průměrná či nezáživná hra? Stát se samozřejmě může ledacos, ovšem kdo měl neblahý pocit, že se tvůrcům napotřetí nepovede udržet vysoko nastavenou laťku, může si s klidem oddychnout. Pyre totiž nabízí přesně to, co je potřeba – nápaditost, vyváženou hratelnost a kvalitně podaný příběh.
Persona 5 - recenze
18. 5. 2017
|
Vilém Koubek
Osmileté čekání sice bylo kruté (obzvláště poté, co se naplno rozjela marketingová mašinérie), v případě Persony však zároveň ozdravné a do jisté míry prospěšné. O málokterém japonském RPG totiž platí ono otřepané tvrzení, že se nehrají, ale spíše se do nich chodí žít. A takový život při nikterak drastickém obměňování hratelnostní formule může docela rychle omrzet. Ten správný čas však konečně nazrál a studio Atlus vypustilo do světa obrovský a velmi propracovaný titul, v němž rádi utopíte týdny svého času.
Assetto Corsa - recenze Xbox One verze
2. 1. 2017
|
Václav Rybář
Možná si vzpomenete, jak skoro před dvěma lety recenzoval PC verzi Assetto Corsa kolega Švára, a neubránil se zdravému nadšení, které vedlo k výsledné devítce. Už tehdy ovšem varoval před tím, že Assetto je pořád ve vývoji a není to tak docela hra. Jde spíše o simulaci v pravém slova smyslu - takovou tu studenou a odosobněnou, která by se mnohem lépe vyjímala někde v závodní stáji (nebo na vojenské základně). Je to prostě stroj bez emocí a přísný učitel, nic víc. My se teď ke hře vracíme, protože před pár měsíci vyšla i na konzole.
Call of Duty: Infinite Warfare - recenze
9. 11. 2016
|
Vilém Koubek
Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.
Sun Dogs - recenze
4. 4. 2016
|
Ladislav Loukota
Nebesa samotná jsou vám limitem v textové adventuře Sun Dogs (Steam, homepage) od studia Royal Polygon. Hra na první pohled nabízí fenomenální, hlavně textová, dobrodružství z futuristické sluneční soustavy. Ne nadarmo se tedy nabízí srovnání s parádní adventurou 80 Days, jejíž PC verze lehce pokulhává, především na telefonech však nabízí jeden z nejlepších zážitků (před)loňského roku. Podobný přístup k látce ovšem ještě nezaručuje stejně kvalitní výsledek.
Undertale – recenze
3. 1. 2016
|
Ladislav Loukota
Nepovažuji se za přehnané negativního člověka. Když jsem ale usedl k JRPG s názvem Undertale (homepage, Steam, Wiki), které mi Petr přihrál se slovy "je to strašlivá hipísárna, ale všichni jsou z toho na větvi", měl jsem chuť dštít síru o přeceňování indie výplodů a sebezahleděnost mnoha jejich tvůrců. Můj ortel nad mišmašem těch největších klišé žánru, kombinovaných s veskrze pochybným zpracováním, se zdál být jasný. Jako mnohokrát dříve, i Undertale od vývojáře Tobyho Foxe je ale ztělesněním přísloví o nutnosti dvakrát měřit a jednou řezat.
LEGO Batman 3: Beyond Gotham - recenze
16. 12. 2014
|
Lucie Jiříková
„Odoláš větru, dešti i naříkání fanoušků,“ složili kdysi tvůrci z TT Games přísahu a od té doby vydávají jednu identickou hru za druhou. Věrní přívrženci jejich LEGO série sice s každým novým dílem lamentují, ale nakonec si hru stejně koupí. Navíc se vždy přidají hráči noví, co předchozí asi trilion LEGO her neznají. Mohlo by to vypadat jako ideální stav. Jenže není. Ne zcela.