Stellaris - recenze
Hry od Paradoxu mají jeden hlavní společný jmenovatel - vyprávění příběhů. Europa Universalis, Crusader Kings nebo třeba Hearts of Iron nabízejí strategické pískoviště, ze kterého si můžeme uplácat vlastní grandiózní dobrodružství. Takové, které nikdo jiný nezažije, protože z nesčetného množství proměnných zkrátka a dobře dvě identické kampaně nevydolujete. Jde o narativní propletenec, který si vytváříte sami pro sebe a pro své kamarády. Stellaris nabízí podobný zážitek, i když oproti svým historickým bratrancům k dosažení cíle požívá výrazně jiné prostředky.
Big Pharma - recenze farmaceutického tycoonu
Budovatelských strategií dnes sice vlivem nezávislých studií přibývá, ale nejlepšími specialisty v oboru přesto zůstávají matadoři jako SimCity, Transport Tycoon či Theme Hospital. Právě poslednímu jmenovanému se na první pohled podobá Big Pharma, která slibuje možnost vybudovat farmaceutického obra, co vydělává na léčení lidských chorob. Hra už byla chválená ve své early access verzi, uleví tedy pamětníkům kvalitních tycoonů, nebo jde jenom o pouhé placebo?
8-bit Armies - recenze RTS ve stylu Command & Conquer
Tak dlouho se chodilo s RTS žánrem pro vodu, až se většině známých sérií ucho utrhlo. StarCraft funguje, ale hlavně díky progamerům, za Command & Conquer se (snad dočasně) zavřely vody a vzdor vakuu na trhu se nezdá, že by po staré gardě měl kdo převzít štafetu. Jako záchranář proto přichází studio Petroglyph, složené z veteránů Westwoodu, které má na triku povedenou strategii Star Wars: Empire at War, méně povedenou Universe at War a třeba i nevýraznou Grey Goo. Klesající křivku kvality svých her se ale studiu podařilo zastavit a prostřednictvím akční RTS 8-bit Armies ukazuje, že žánr má hráčům co nabídnout.
Thea: Return of the Giants - recenze
Pamatujete si ještě na hru Thea: The Awakening? Doufám, že ano, protože to byl zábavný a originální kus. Kdo se jejího postapokalyptického světa pořád ještě nemůže nabažit, si už asi všiml, že autoři jim věnovali krásné DLC zcela zdarma. Říkají mu Return of the Giants.
Total War: Warhammer - recenze
Střed obrany drží jak middenheimská víra, dělostřelectvo probírá soupeřovy řady přesně metanými projektily, křídla jsou zabezpečená, nic se nemůže stát. V Total War hrách doposud platilo, že jste v určité chvíli poznali, kdy máte bitvu plně pod kontrolou, a složení soupeřových jednotek nepředstavuje pro vaši formaci vážnější ohrožení. Při hraní Total War: Warhammer na to ale zapomeňte. Střed obrany se totiž zhroutí v okamžiku, kdy k němu doběhne banda mizerných kostlivců, na které někdo přičaroval Terror, jedno křídlo vaší armády utrhne terrorgheist, který se během pár chvil přemístil z okraje mapy, dělostřelci mají dost práce s hejny netopýrů a těžkou jízdu právě vysává do nicoty vyčarovaný Vortex. Total War: Warhammer zkrátka hraje podle jiných pravidel než předchozí hry v sérii.
Subterrain - recenze
Podzemní město na planetě Mars vás vyzývá, abyste přežili devastující útok vetřelců, nahodili generátory a pokusili se z pekelné mely bezpečně pláchnout. Střet osamoceného člověka s armádou mimozemského zla v polorozpadlé kolonii přináší zajímavý mix survival hororu, taktické akce, výroby předmětů a strategie. Překvapivě dobrou sci-fi hru navíc nesouží žádné dramatické obtíže, protože tvůrci ze studia Pixellore odvedli na Subterrain poctivou práci.
Battlefleet Gothic: Armada – recenze
Vesmír, to nejsou jenom asteroidy, prach, mlhoviny, hvězdy a sem tam nějaká ta planeta. Je to také dějiště mnoha sci-fi románů, příběhů a především bitev – a o čem jiném než o bitvách by měl být Warhammer 40K? Battlefleet Gothic: Armada vás posadí do admirálského křesla, k dispozici vám dá vše od podpůrných lodiček po obrovské bitevní křižníky, a vtiskne vám do mozku jediný úkol: zvítězit. Za Císaře, za bohy chaosu, za modlu zelenokožců (tedy za prachy a především potěšení z bitvy!) nebo za Eldary - pokaždé dostanete jasně dané pravidla, svůj výřez vesmíru a taktizuj, milej zlatej.
Battlezone 98 Redux - recenze
Remaster, remake či reimaginace. To jsou pojmy, které stále častěji hýbou herním světem, a jen těžko už dneska najdete značku, které by se tato svého druhu mánie vyhnula. Do zástupu se přidává i trošku pozapomenutá série Battlezone. Mix strategie a akce z roku 1998, který se ale nezalekne ani současné konkurence a s přehledem to natře i o dekádu mladším! Retro pojetí jednak táhne, a když je navíc zakonzervováno ve své původní podobě podobně jako právě v případě Battlezone 98 Redux, nelze mu odolat!
The Banner Saga 2 - recenze
Jedno slovo: rozpolcenost! A nebojte, hned přibudou další. V Banner Saga neexistují jednoduché odpovědi, přestože se i druhý díl severskou mytologií inspirované strategie s oblibou láme vedví. Ostatně, vstupujete do něj tam, kde jednička tragicky vrcholila – smrtí jedné z ústředních postav. Od rozhodnutí, které k ní vedlo, se odvíjí další vyprávění. Tažení lidí a varlů, rohatých obrů, je i po smrti obávaného Bellowera spíše úprkem. Z východu se na západ valí hordy tzv. „dredge“, nemluvných kamenných nepřátel, které však žene něco ještě daleko děsivějšího. Jaké tajemství ukrývá náklad na povozu, vláčeném vaší karavanou, a jaké látači, kteří jeho dopravou zaúkolovali klan Havranů?
Chaos Reborn - recenze
Mohl bych napsat, že jsem tuhle recenzi lepil dva měsíce, protože mi nešlo odlepit se od výborné hry, a byla by to dokonce poloviční pravda. Chaos Reborn je výborná, avšak následující text vznikal v obtížích, daných krom jiného nastavovaným vývojem. Kickstarterem zafinancovaný projekt jste mohli v jeho rozpracované fázi hrát celý loňský rok, ale měsíce po vydání plné verze její plnost dál bobtná. Hrnečku dost, volal bych, kdyby mi hrneček o hlavu dávno neroztřískal šéfredaktor – i proto pojďme vše zapíchnout tady a teď a říct si, jak moc je Chaos Reborn výborná v rozpuku jara.
Ashes of Singularity - recenze
V lednovém povídání o ambiciózní strategii Ashes of Singularity jsem věštil několik věcí. V prvé řadě multiplayerové zaměření, dále pak zrádnou umělou inteligenci, ale také technologickou nadřazenost zajištěnou enginem, který podporuje masové bitvy, z nichž by i Peter Jackson měl radost. V něčem jsem měl pravdu, v něčem o poznání méně. Ashes of Singularity ale pořád platí za kvalitní RTS a hned si řekneme proč.
Stardew Valley - recenze
Když se řekne farma, statek, lidé si často představí brčálově zelené louky, permanentně blankytnou oblohu, vše se lesknoucí čistotou a stáda usměvavých zvířátek, jejichž hnůj mizí jaksi tak nějak sám. Podobně s myšlenkou nakládají v podstatě i všechny hry, které se nějakým způsobem zaměřují na zemědělné snažení. Stardew Valley v tomto ohledu není výjimkou, ale nenechte se mýlit, nejde o kritiku. Těžko totiž vzpomínat, kdy tu naposled bylo něco tak komplexního, tuze návykového, a navíc s tak milou a příjemnou atmosférou.
We Are The Dwarves - recenze
Až vám bude někdo tvrdit, že trpaslíci jsou pouze doménou Pána Prstenů a podobně ražených fantasy, ukažte jim We are the Dwarves. Zkuste si proto na moment představit, jak by to asi dopadlo, kdyby trpaslíci z Ereboru proměnili svoji Osamělou horu na raketové silo a hlubiny vesmíru by prozkoumávali pomocí high-tech udělátek. Líbí? Mně ano.
Age of Mythology: Tale of the Dragon - recenze
Čína. Čína? Čína! Miluju Čínu! Kdybych se držel rétoriky Donalda Trumpa, musel bych Age of Mythology: Tale of the Dragon hodnotit minimálně jedenácti body z desíti. Copak by mohlo být na datadisku, velkolepém jako Čínská zeď, něco špatného? Mohlo a bohužel toho není málo.
Fear Equation - recenze
Strach, nejistota ale také ohromná vůle žít charakterizují neobyčejnou jízdu vlakem ve hře Fear Equation. Cestovatelská strategie okořeněná survival hororem ohromí originalitou, komplikovaností, depresivní atmosférou a houževnatým bojem neohroženého mašinfíry proti paranormálním jevům. Takřka dokonalý strategický kus „kazí“ snad jen vysoká obtížnost.
Order of Battle: Pacific - recenze skvělé tahovky
Téma druhé světové války má jednu obrovskou výhodu. Skoro každý ji alespoň v hrubých faktech zná a rychle se zorientuje v situaci. Jasně víte, že záporák je ten s knírkem, že vlajka s červeným sluncem rozzlobila Ameriku a v základech máte přehled také o bojové technice. Je to vlastně takové domácké prostředí, k němuž rychle přilnete a cítíte se v něm jistě. Tahová strategie Order of Battle: Pacific toho využívá a zároveň dokazuje, že hex a tahy mohou být v moderním provedení stále přitažlivé.
XCOM 2 - recenze
XCOM 2 je nejlepší týmová strategie, kterou jsem hrál od časů Jagged Alliance 2, a hned vám povím proč. Respektive ne hned, bude to chvilku trvat. Kolik vyšlo za poslední dvě dekády vyloženě dobrých týmových strategií, Valkyria Chronicles? O té bych se zdráhal říct, že si mě získala. Vydláždila ovšem chodník, po kterém tvůrci z Firaxis nakráčeli s úmyslem přenést legendární UFO do jedenadvacátého století.
Tharsis - recenze
Minulý týden jsme zabili kapitána a snědli ho. Pak vypukl požár v nemocničním modulu. Po cestě za opravou dostal mechanik zásah sluneční erupcí ve skleníku. Velínem prosvištěl roj mikrometeoritů, takže se nemůžeme po večerech dívat na Gravitaci. Lékař zablokovaný ve strojovně nezvládl narovnat zlomenou komunikační anténu. Specialista má depresi. Všechno špatně? Ano. Anebo jinak: Všechno jde k čertu. Neustále.
Punch Club - recenze
Pouliční rvačka, o které si člověk myslí, že ji zdárně vyhrál. V tom se objeví tajemná postav a vystřelí. Jeden ze zúčastněných umírá s kulkou v hrudi, čemuž přihlíží dotyčného syn. „Ještě než umřu, chlapče, musíš mi něco slíbit. Stane se z tebe labilní mladý muž posedlý fitkem. Budeš brát steroidy, které tě připraví o rozum. A chraň bože, abys vedl i normální život!“ Vítejte v Punch Clubu.
Homeworld: Deserts of Kharak - recenze
Kdy naposledy se vám hra rozležela v hlavě natolik, abyste před usnutím zavřeli oči a viděli její grafiku nebo slyšeli její zvukovou kulisu? Dumám, čím přesně se to podařilo té, jejíž titulky zrovna doběhly. Patnáct hodin na planetě Kharak mi tamní písečné pláně vpálilo do duhovky, jako to umí slunce nad skutečnou pouští. A zvuk? Slyším komunikaci svých jednotek - nepodmíněnou kliknutím, ale přítomností v sice virtuálním, leč konkrétním prostoru.
