Caravan - recenze
Exupéry. John Cale. Orient. Sešity s dobrodružnou literaturou. Hedvábná stezka. Štěkající psi. To jsou asociace, které mi naskáčou po vyslovení slova karavana. Videohra mezi ně nepatří. Přitom skupina velbloudů a lidí uprostřed pouště jako by přímo volala po zpracování do hororu, survival, adventury nebo strategie. Zprůměrovat to vše dohromady napadlo německé studio It Matters Games, které má za sebou tituly DogHotel, My Dolphin Show nebo Salmon Race pro mobilní platformy. V PC debutu Caravan se zaměřuje na svízelný život vůdce karavany v džiny obydlených pouštích Arabského poloostrova.
Civilization VI - recenze
Pojďme si hned na začátku vyjasnit jednu skutečnost – šestý díl série Sid Meier’s Civilization v žádném případě není divokým skokem do neznáma. Hráči předchozích dílů téhle tahově strategické legendy se v krajině plné měst, polí, pahorků a přírodních divů velmi rychle zorientují, aniž by k tomu potřebovali nějaké velké našeptávání. Učebnice žánru 4X se tady rozhodně přepisovat nebudou. To ovšem neznamená, že by se autoři obrazně řečeno zasekli v antické éře a zapomněli svoje kopiníky vylepšit na chlápky s bazukami. Právě naopak, inovací je tu víc než dost. Ale k tomu se ještě dostanu. Nejdřív bych vám chtěl povyprávět jeden krátký příběh.
Halcyon 6: Starbase Commander – recenze
Žijeme v úžasné době! Po dekádách plánování jsou virtuální helmy konečně dostupnou realitou, davy lidí po ulicích honí Pokémony a šest lidí z Massive Damage, Inc. vytvořilo hru, o níž sním od roku 1998 – kosmickou variaci na staré díly. Mé nadšení proto bude v recenzi Halcyon 6, mixu strategie, RPG a startrekovského sci-fi, evidentní. Splněné sny ale vždycky trochu zavání nočními můrami. Co se tedy v Halcyon 6 vyvedlo, a co už méně?
Tahira: Echoes of the Astral Empire - recenze
Nemůžu se zbavit dojmu, že po úspěchu série Banner Saga se s kreslenými taktickými tahovkami roztrhl pytel. Některé se z úspěchu snaží těžit víc a kopírují i severskou tematiku, jiné na to jdou víc po svém. Tahira: Echoes of the Astral Empire si mě získala zasazením děje do netradičního prostředí postapokalyptického světa, který znovu prožívá temný středověk. Pak ale přišlo zklamání ze hry samotné…
The Curious Expedition - recenze
Možná víte, že Marie Curie získala dvě Nobelovky, ale věděli jste taky, že jen o prsa prohrála s Charlesem Darwinem svůj souboj o nejvěhlasnějšího světového dobrodruha? Plejáda zlatých sošek, drakohamů a slonoviny, které vozila ze svých objevitelských cest, stačila na H. P. Lovecrafta i další osobnosti, ale jen ten proklatý Darwin toho nabral víc. Inu, nejsilnější přežije a vyhraje.
Diaries of a Spaceport Janitor - recenze
Když vás hra postaví před situaci, že jste uvězněni na planetě, ze které se chcete mermomocí dostat, často vám také nabídne možnost se z daného místa prostřílet, svrhnout vládu nebo jinak změnit váš osud v trochu přívětivější. Ne však v Diaries of a Spaceport Janitor, kde pracujete jako uklízeč, a pokud se chcete z tohoto bohem zapomenutého místa dostat pryč, je čas si vyhrnout rukávy a dát se do práce. Odpadky čekají.
The Final Station - recenze
Jednou z nejdůležitějších součástí her je atmosféra. Občas dokonce dokáže zakrýt, že zbytek díla za moc nestojí. Je to i případ akční plošinovky The Final Station. Postapokalyptický příběh dopovaný depresí, zoufalstvím i nadějí výrazně napravuje dojem z jinak dosti lineární, stereotypní a docela krátké dopravně-běhavé akce.
Master of Orion - recenze
„Orion – vaše čokoládová hvězda,“ hlásá známý reklamní slogan. Ale stejně tak dobře by ho marketingoví géniové mohli změnit na „Orion – vaše hvězda, kolem které obíhá úžasná planeta, již je třeba za každou cenu obsadit, ale pozor na velké zlé monstrum, co ho stráží, a taky na všechny vaše soupeře, co vás budou chtít předběhnout!“ Uznávám, není to tak chytlavá průpovídka, ale pro řadu lidí by rezonovala dokonale. Master of Orion je přece jenom pořád ještě legendární značka, která se může pyšnit spoustou fanoušků. A od konce srpna taky moderním a nablýskaným novým dílem.
Reigns - recenze
Chcete-li co možná nejlépe pochopit koncept mobilní hry Reigns, pak si představte krále, který o osudu své fiktivní země rozhoduje prostřednictvím středověké verze sociální sítě Tinder. Jen si za profily uživatelů virtuální seznamky dosaďte svérázné obyvatele království jako vystřižené z muzea voskových figurín. Dílem jde o textovou adventuru, dílem o žonglování se statistikami, výsledný produkt je nicméně naprosto unikátní, zábavný a silně bizarní obrázek radostí a strastí života jednoho vládce. Až budete ignorovat cvrlikání ptáka za oknem, následkem čehož vaše říše skončí zadupána pod kopyty cizích nájezdníků, pochopíte.
Okhlos - recenze
Když se lůza rozhněvá, pokazí to nejednomu vládci den. A když začne ve velkém pobíjet a bořit, panika zachvátí dokonce i bohy. V případě zběsilé akční arkády Okhlos rovnou ty ze starořeckého Olympu. Máte-li chuť vyprášit roucho těm, kdo z nebes pořád jen otravují bouřkami a bídou, nová akční groteska se vám zalíbí. Nečekejte však víc než jen vtipnou herní jednohubku. Tahle hra svůj potenciál poměrně brzy vyčerpá.
Worms W.M.D - recenze
Od roku 1995, kdy vyšla první Worms hra, uplynulo už 21 let. V mezičase vyšlo víc než dvacet Worms titulů. Říkal jsem si proto, o čem tak asi Worms W.M.D může být. Co může hra nabídnout nového nebo jiného, aby byla zábavná a neokoukaná. Vždyť už přeci tvůrci v jednotlivých hrách vyzkoušeli snad všechno! Hra naštěstí na všechny tyto otázky odpovídá jednoznačně, navíc pozitivně. Vítá staré i nové hráče s otevřenou náručí, která je plná výborné hratelnosti. Pryč jsou časy podivných pokusů o 3D zpracování a jiné podobné experimenty. Worms W.M.D staví na klasických 2D základech, známých zbraních a obecně hratelnosti, kterou do moderní doby přenáší s pomocí několika zábavných vylepšení. K těm se však ještě dostaneme. Ze všeho nejdříve je totiž nutné si připomenout základní pravidla a postupy Worms her v kampani.
Crush Your Enemies - recenze
Určitě jste už někdy měli náladu zahrát si strategii, která nevyžaduje hodiny učení se herních mechanik. Rádi byste trávili všechen volný čas u Civilizace nebo Europe Universalis, ale prostě to není v lidských silách. Na místo toho cítíte neodkladnou potřebu zahrát si něco, co vás uvede do varu, a díky čemuž budete mít dobrý pocit z každého vítězství? Pak jste tu správně, Crush Your Enemies nabízí přesně takové strategické vyžití.
Arma Mobile Ops - recenze
Když chcete dělat mobilní hru na motivy autentické vojenské střílečky jako Arma, můžete pracovat s řadou žánrů. Jeden však můžete vyloučit hned zkraje: nepůjde o vojenskou střílečku s co nejrealističtějším pojetím. To by na mobilech a tabletech prostě nefungovalo. Můžete tak udělat třeba tahovou strategii, jak už to české studio Bohemia Interactive zkusilo v roce 2013 s Arma Tactics. Anebo můžete udělat další free-to-play variaci na Clash of Clans, jak to Bohemka zkouší nyní s Arma Mobile Ops.
This Is the Police - recenze
Práci policie můžete buď zesměšnit, adorovat nebo démonizovat. Autoři manažerské strategie This Is the Police si zvolili od všeho trochu. Vyobrazují policii takovou, jaká by asi sama chtěla být… ale i nechtěla. V rozměrném těle šéfa metropolitní služebny si přičichnete ke korupci, politickým intrikám i svodům mafie, a přesto z toho všeho můžete docela šťastně vyklouznout. To vše je zabaleno do vynikající hratelnosti. This Is the Police je návykovým herním manažerem bez výraznějších chyb. Občas zahrozí jen mírný stereotyp a nežádoucí předvídatelnost.
Fire Emblem Fates - recenze
Jestliže vlastníte Nintendo 3DS a ještě jste si na něj nepořídili Fire Emblem Awakening, je to jako kdybyste si koupili auto a nedolili do něj benzín. Desítkové hodnocení udělené před třemi roky nadále samozřejmě platí a stále jde o výjimečně kvalitní tahovou strategii, která dodnes neměla na handheldech konkurenci. Její úspěch překvapil samotné tvůrce a tři roky nato tudíž ze svého vývojářského klobouku vytahují pokračování. Jmenuje se Fire Emblem Fates a jde vlastně o tři různé tituly, které je třeba pořídit zvlášť. Ještě než si to ale vysvětlíme, je důležité zmínit jednu věc: opět jsme se dočkali zatraceně dobré zábavy.
Clash Royale - recenze
Rodokmen. V herním průmyslu se na něj dá jako v málokterém jiném odvětví. Historie ukázala, že talentovaní tvůrci jsou schopní opakovaně vytvářet hity, které se u hráčů těší velké oblibě. Naopak rozporuplný titul zpravidla vede k zaškatulkování vývojářů jako “těch špatných”. Někdy se nicméně na rodokmeny spoléhat prostě nelze. Studio Supercell možná stojí za Clash of Clans i Hay Day, masivními mobilními stroji na peníze. S Clash Royale je to ale jinak. Propojení pravidel MOBA her se zásadami tower defense žánru je totiž trefa do černého.
Overfall - recenze
Everking se zase ztratil. Pojďme ho všichni hledat! Dlouho jsem přemýšlel nad vhodným českým ekvivalentem, ale zatímco Všeotec zní ještě docela normálně, Vždykrál je na tom o něco hůř. Ať už se ale přikloníme k jakékoliv variantě, je tato postava kdesi ztracená, a nic netušící hráč se vydává na dlouhou pouť po mořích a ostrovech osídlených trpaslíky, elfy, orky a další havětí s jediným cílem – záchrana světa. Everking jako jediný dokáže zastavit hordy barbarských nájezdníků, kteří připomínají Vikingy, co se jako vlna valí z podivného kouzelného portálu. Je čas spasit svět ve hře Overfall.
Party Hard – recenze
Sezóna oslav a grilovaček je tady, což představuje ideální příležitost napravit rest z minulého roku, kdy jsme nestihli recenzovat simulátor sériového vraha návštěvníků nejrůznějších večírků s názvem Party Hard. Tenhle kříženec Commandos, Hotline Miami a Super Columbine Massacre RPG! sice přímo volal po kontroverzi, ale nakonec ji vyvolat nezvládl, na rozdíl od pozitivního ohlasu ze strany hráčů.
Hearts of Iron IV - recenze
Druhá světová válka je pro počítačové hry vděčné téma. Nejničivější konflikt lidské historie je přirozeně plný momentů, vhodných pro umělecké ztvárnění. Už jsme to zažili ve stovkách her, od stříleček až po strategie. Ale snad žádná z nich se událostem kolem Stalingradu, Pearl Harbor a pláže Omahanevěnuje s takovým smyslem pro detail, jako série Hearts of Iron. Čtvrtý díl v tomhle ohledu rozhodně není výjimkou.
Tastee: Lethal Tactics - recenze
Jižanské dusno, ostří hoši a dámy, dva týmy na protilehlých stranách herní arény a pár tahů na to se navzájem vystřílet nebo splnit cíl dané mise. To je TASTEE v kostce. Nečekejte však žádný Counter-Strike. TASTEE je plnokrevná taktická tahovka, kterou mnozí přirovnávají k XCOM. Pravdou je, že možná uspokojí stejný typ hráčů. Pokud však tento zdařilý kousek od kanadského studia SkyBox Labs lze k něčemu přirovnat, nejjednodušší (a taky možná nejcyničtější) je říct, že jde o Frozen Synapse s estetikou Team Fortress 2.
