Total War: Warhammer II - Rise of the Tomb Kings – recenze
Settra Nezničitelný, Král králů, Nejvyšší král Nehekhary, Pán země, Monarcha nebes, Vládce čtyř horizontů, Mocný lev Nekonečné pouště, Velký nebeský jestřáb, Majestátní císař proměnlivých písků, Věčný vládce legií Khemri, je hrůzným válečníkem. Vůbec nevadí, že mu někdo vyndal mozek hákem skrz nosní dírky, což je, jak jistě uznáte, komicky nechutné. Má totiž na povel nespočetné legie nemrtvých přisluhovačů, oživlých soch a přerostlých škorpionů, a to k hrůznosti docela postačí. Rise of the Tomb Kings rozšiřuje Total War: Warhammer II o naprosto unikátní frakci, která je v lecčems možná až příliš silná.
Nantucket - recenze velrybářského manažeru
Existují hry schopné vyvolat bouřlivou diskusi ještě před vydáním. Pak ale existují takové hry, které to zvládnou i bez převratných změn v žánru, obří marketingové kampaně nebo roky budované komunitě fanoušků značky. Stačí zvolit dostatečně ošemetné téma zvedající ze židle zástupy hráčů. Manažeru velrybářské lodi v 19. století jménem Nantucket se to povedlo. Ať už máte na lov ušlechtilých velryb jakýkoliv názor, přiznejme si, že období dobývání oceánů je pro herní zpracování prostě atraktivní téma.
Tooth & Tail - recenze zvířecí RTS války
Snad od dob legendární S.W.I.N.E. tu nebyla žádná podobná hra. Hra, která proti sobě v realtime strategii staví válčící zvířecí frakce, to vše okořeněné humorem a lehkostí. Nabízená třaskavá kombinace v podobě Tooth and Tail bere hráče na exkurzi světa, v němž se skupina pracujících krys pokouší o převrat a svržení tyranské krysí buržoazie. Nezní to povědomě?
Darkest Dungeon: Tablet Edition - recenze
Určitě jste četli spoustu oslavných článků, které vyzdvihují unikátní kouzlo Darkest Dungeon. Vždyť hráči se do titulního podzemí a ztrápených myslí svých dobrodruhů mohou vydávat už téměř dva roky a hra si za tu dobu vybudovala skutečně solidní reputaci. Logikou věci netrvalo dlouho, a šmejdit kobkami mohli nejen uživatelé na PC, ale rovněž i na konzolích. Nu, a "mobilní" verze Darkest Dungeon: Tablet Edition nakonec vyšla také na iPadech, kam se její tahové pojetí soubojů a strategická rovina hodí dost možná i úplně nejlépe.
Crusader Kings II: Jade Dragon - recenze
Jedna z nejdéle aktivních a neustále přiživovaných herních ság dostala do vínku zbrusu novou a řádně sytou náplň. Virtuální středověk Crusader Kings II se totiž konečně dočkal přídavku v podobě samotné Říše středu. Tedy ne úplně. Samotná geografická reprezentace vnitřní říše se na herní mapě nevyskytuje. Čínu navenek reprezentuje Západní protektorát a speciální interface sloužící k diplomatickým interakcím s jeho císařskou milostí. A věřte mi, že i když se to nezdá, jde o plnohodnotný a propracovaný politický nástroj, který svou důmyslností pumpuje hře do žil novou krev.
Divided We Fall - recenze
Musíme si pomáhat není jen známý český film, ale také princip, na kterém je postavena filozofie této staronové taktické realtime strategie inspirované druhou světovou válkou. Historické kořeny tohoto titulu totiž sahají hluboko do roku 1997, kdy se objevila onlajnovka s názvem Chain of Command ještě ve vektorové grafice. Tu o pár let později vystřídal její klon Call of Combat, který je přímým předchůdcem právě recenzované hry. Jak tedy vidíte, tradice má u Divided We Fall poměrně silnou úlohu.
Total War: Warhammer II - recenze
Při oznámení Total War: Warhammer II jsem měl dost ambivalentní pocity. Je sice hezké, že hra má přinést čtveřici ras, které v prvním dílu nebyly, ale vydání se mi zdálo příliš brzy po jedničce na to, aby zde byly vidět nějaké výraznější změny. Po pár hodinách se ale ukázalo, že jsem se pořádně mýlil. Creative Assembly totiž v dvojce předvádějí, že nejde o to, jaké máte kousky stavebnice, ale jak je použijete.
XCOM 2: War of the Chosen - recenze
„Vítejte zpět, veliteli. Situace na planetě Zemi je stejná, jako když jsme vás zachránili minule: pořád ji ovládají mimozemšťané a XCOM je spíše partyzánskou organizací, která může šmejd z vesmíru vykopat jen s vámi v zádech. Hodně štěstí a užijte si to!“ S tímhle známým pocitem poprvé spustíte datadisk War of the Chosen pro XCOM 2 a chvíli vás neopustí. Zdá se, jako by se od minula nic moc nezměnilo, tutoriál je stejný, jen v jedné animaci se vyskytuje nová postava… Jenže po čase se začne ukazovat jedna novinka po druhé. Autoři toho přidali a upravili opravdu hodně a nové prvky zvládli zapracovat tak dokonale, že nic nepůsobí jako zbytečný přídavek.
Sudden Strike 4 - recenze
Jak se ve druhé světové válce přesvědčili vojáci i generálové wehrmachtu, hezký kabátek není všechno, protože ani v nejpěkněji střižené uniformě nemusíte vyhrát válku. A ani nejkrásnější exploze, nejpřitažlivější požáry a nejvtipnější fyzika těl letících vzduchem nemusí dát dohromady dobrou hru, jak dokazuje Sudden Strike 4. Na tuhle druhoválečnou strategii se moc hezky kouká, ale pokud od ní čekáte hluboký taktický zážitek, budete zklamáni jako maršál Paulus, čekající ve Stalingradu na zásoby od Göringa.
Oriental Empires - recenze
Pokud se počítáte mezi skalní příznivce 4x strategií a do toho vám čínská kultura a historie učarovala i dál než na horizont čaje, hedvábí, porcelánu či Mao Ce-tung, pak pro vás mám vcelku dobrou zprávu. Tahovka Oriental Empires totiž přesně cílí na podobně vyprofilované publikum a nedaří se jí tento úkol plnit úplně nejhůř.
Ultimate General: Civil War - recenze
Manassas, Shiloh, Antietam, Chancellorsville, Fredericksburg, Chickamauga či Gettysburg. To jsou jen některá z dlouhého výčtu míst, nesmazatelně vepsaných šarlatovým inkoustem do kroniky nejkrvavějšího konfliktu amerických dějin. A ať už jsou vaše sympatie na straně Yankeeů v modrém, nebo rebelů z Dixielandu, tato strategická simulace legendárního konfliktu Jihu proti Severu zaručeně potěší srdce nejednoho klávesnicového generála. Dynamická kampaň vám umožní tažení v čele vojsk konfederace či unie napříč celým obdobím americké občanské války. Tady to znamená účast ve více než padesáti provázaných historických (a hypotetických) bitvách, přičemž řada z nich je přístupná i v samostatných scénářích.
Mario + Rabbids Kingdom Battle – recenze
Mario je zkušeným harcovníkem různých her, ale v taktické tahovce jsme ho zatím ještě neviděli. Známá herní postava zatáhla do téhle žánrové premiéry i několik svých kamarádů, a všichni jejich fanoušci si mohou kolektivně oddechnout. Tvůrci z Ubisoftu totiž se svěřenou látkou naložili s péčí, před kterou se klaní i Šigeru Mijamoto.
StarCraft: Remastered – recenze
StarCraft: Remastered je specifický produkt pro specifické publikum. Jestli si tenhle patnáctieurový remaster pořídíte, nebo ne, to jste pravděpodobně věděli už při jeho oznámení. Vývojáři z Blizzardu se nijak netajili posvátným statutem původního materiálu, ani tím, jak na něj nebudou v žádném případě obsahově sahat. Zatímco jedna skupina hráčů tak vrní blahem, všichni ostatní by se měli mít na pozoru. I přes jasné zacílení remasteru na profesionální hráče může být pro nejednoho nováčka lákavý vhled do takřka oficiální volnočasové aktivity každého mladého Jihokorejce. Jenže takový nováček by zasloužil před koupí StarCraft: Remastered varovat, že možná nejde o hru pro něj.
Battle Brothers - recenze
Další hrob, další dělení pozůstalosti, další přemýšlení, jak zaplnit prázdné místo v řadě. A možná i prázdné místo v srdci, protože pod drnem teď leží hrdý praporečník Solonius. Tedy, jeho části, protože úplně všechny nešly po bitvě s orky identifikovat. Kdo další pozvedne prapor žoldnéřské kumpanie a vydá se s ním do bitvy? Svět Battle Brothers se totiž s nikým nemazlí a smrt hrozí na každém kroku nejen nováčkům, ale i bojem zoceleným veteránům. A mohlo by se stát i něco horšího… mohly by dojít peníze.
Steel Division: Normandy 44 - recenze
Hrozně rád bych se někdy podíval do Normandie. Procházel bych se půvabnými severofrancouzskými městečky, zíral přes kanál na břehy Albionu, schovával se před bouřlivým počasím, představoval si, kam bych umístil těžký kulomet, do kterého lesíka bych uschoval jednotku parašutistů a jakou silničku bych zvolil tepnou své ofenzivní operace. Tohle trošku znepokojivé fantazírováni mi do hlavy nasadila Steel Divison: Normandy 44. Tahle výborná real-time strategie z druhé světové války před vás totiž (jakmile proniknete její tvrdou, špatně poživatelnou slupkou) postaví takovou iluzi generálského řemesla, až vám jedna ruka automaticky vklouzne do kabátu.
Aven Colony - recenze
Jednou bude lidstvu ve Sluneční soustavě těsno a dojde na scénář z budovatelské strategie Aven Colony. Děti našich dětí v ní osidlují planetu kolem vzdálené hvězdy ve výpravném herním sci-fi s nápaditým řízením kolonie a novým pohledem na život v souladu s exotickou přírodou. Až na drobné vady v ovládání, přehlednosti a příběhu je Aven Colony příklad hry, která vkusně modernizuje svůj žánr.
Kingdoms and Castles - recenze
Budovatelské strategie jsou již léta za svým zenitem. Přitom i ojedinělé žánrové příspěvky jako Kingdoms and Castles v sobě ukrývá tradiční návykovost a je snadné jim aspoň na chvíli podlehnout. Nicméně, nová směs starých hitů Caesar a Stronghold je opravdu jen skromnou ozvěnou zlatých časů. Je málo propracovaná, než aby pobavila dosyta a s grácií jako hry, které napodobuje.
Planet Coaster - recenze
Jakékoliv videoherní budování zábavních parků má být ve dvou rozměrech a pixelaté grafice! To už ovšem neplatí. Tedy, ne, že by podobné přesvědčení nemělo něco do sebe, ale hra, která tento roky zažitý stereotyp nabourá, jednou přijít musela. Trvalo to sice osmnáct let, protože právě tolik času uplynulo od vydání Sawyerova legendárního tycoonu, ale dočkali jsme se. Planet Coaster, trojrozměrná simulace výstavby zábavního parku, je stejně dobrá jako RollerCoaster Tycoon. A možná, že i lepší.
Blitzkrieg 3 - recenze
Druhá světová válka se vrací do módy, alespoň ve hrách. Zejména zavedené série se do tohoto úseku historie začínají pomalu ale jistě vracet a zřejmě největší takový návrat můžeme očekávat od Call of Duty: WWII. Pokud se ale necítíte na hrůzy války tváří v tvář, možná bude lepší na celé bojiště nahlédnout shora – v realtimové strategii. V tomto žánru se po dlouhé absenci setkávají dva odvěcí rivalové v podobě Sudden Strike 4 a Blitzkrieg 3. První jmenovaná hra však vyjde až 11. srpna, zatímco Blitzkrieg 3 se pokoušela získat přízeň hráčů celé dva roky v předběžném přístupu. Moc se jí to zrovna nedařilo a obavy z kvality výsledné hry tak byly na místě. Nakonec to ale nedopadlo vůbec špatně.
Persona 5 - recenze
Osmileté čekání sice bylo kruté (obzvláště poté, co se naplno rozjela marketingová mašinérie), v případě Persony však zároveň ozdravné a do jisté míry prospěšné. O málokterém japonském RPG totiž platí ono otřepané tvrzení, že se nehrají, ale spíše se do nich chodí žít. A takový život při nikterak drastickém obměňování hratelnostní formule může docela rychle omrzet. Ten správný čas však konečně nazrál a studio Atlus vypustilo do světa obrovský a velmi propracovaný titul, v němž rádi utopíte týdny svého času.
