Realpolitiks – recenze
Nebylo toho málo, co strategie Realpolitiks papírově nabízela – vše od simulace uprchlické krize až po kolonizaci Jupitera slibovalo unikátní možnost pohrát si na mapě dnešního a budoucího světa. Titul inspirovaný strategiemi od Paradoxu, jako je Europa Universalis, Crusader Kings nebo Hearts of Iron, se zároveň odhodlal postavit prokletí strategií z moderního světa. Podařilo se mu prorazit tam, kde neuspěli mnozí jiní, nebo je odsouzen skončit na smetišti dějin?
Fire Emblem Echoes: Shadows of Valentia - recenze
Po složité půlhodinové bitvě se notně pocuchaná armáda konečně prokousala k bossovi. Táhnout můžete už jen se dvěma posledními jednotkami, všechny ostatní čekají na další kolo, ale proč by vás to mělo trápit? Zlému černokněžníkovi zbývají poslední tři bodíky zdraví. To by mu ubral i váš nejslabší lučištník. Na jazyku cítíte sladký pocit vítězství. A tak zavelíte ke střelbě, lučištník natahuje tětivu a… miss. Míjí cíl. Sakra! Ale nevadí. Máte ještě jednoho bijce, navíc natolik rychlého, že zvládne dva útoky po sobě. Znovu velíte k útoku, rytíř dává ránu a… miss... a pak ještě jednou miss. To snad není možné! Váš tah končí, ke slovu se dostává protivník, zaměřuje vaši polomrtvou hlavní hrdinku. Jednou ranou ji zabíjí. Game over. 3DS letí z okna.
Warhammer 40 000: Dawn of War III - recenze
Ve zšeřelém pekle Acheronu práskají výstřely bolterů, zní výkřiky orků a do voxů směřovaná hlášení postupujících Adeptus Astartes. S neotřesitelným odhodláním se elita Impéria kryje za překážky a postupuje vpřed. Tam, kde jeden padne v nepřesné leč zuřivé palbě zelené hordy, nahradí jeho místo s lakonickým konstatováním jeden z bratrů, protože „oni nebudou znáti strachu“. I když se ztráta každého jednotlivce projeví na bojeschopnosti kapituly, mariňáci postupují… No, a přesně takový třetí díl Dawn of War není.
Hearthlands - recenze
Zatímco světem stále ještě rezonuje neskutečný úspěch Cities: Skylines, na scéně se objevila další nadějná budovatelská strategie. Jmenuje se Hearthlands, vzhledem k netradičnímu pojetí z ní nebude na větvi každý, ale své fanoušky si zaručeně najde.
Expeditions: Viking - recenze
Prakticky přesně čtyři roky nazpátek vydalo dánské studio Logic Artists povedený titul Expeditions: Conquistador, který nabídl příjemné spojení prvků z klasických RPG a tahových strategií, uvozené bouřlivou kolonizací Severní Ameriky. Tentokrát se v pokračování s podtitulem Viking podíváte několik století před výše zmíněné kolonizování do dob, kdy severním mořím vládli Vikingové. A v kůži jednoho takového svalovce si projdete strastiplnou cestu za spravedlností.
Holy Potatoes! We’re in Space?! - recenze
Neohrožená posádka vesmírných brambor, dýní a jednoho pórku úspěšně procestovala celou galaxii. Obešlo se to bez traumat, cestou jsme zničili několik lodí prohnaných Mrkváčů. Hlavně se ale našly kosmické zahradnické nůžky a moje posádka si zdárně prostříhala cestu až k Šípkové Růžence, která hned po mém odletu proměnila v uctívačku lovecraftovských Prastarých. A dál to začíná být lehce matoucí.
The Great Whale Road - recenze
Třetí díl The Banner Saga sice zabodoval na Kickstarteru, ale na jeho vydání si fanoušci i podporovatelé ještě řadu měsíců počkají. Nezbývá tedy než se poohlédnout po nejrůznějších klonech, které se chlubí kreslenou grafikou, příjemným hudbou, silným příběhem a tahovými souboji. Přispět svou troškou do mlýna se rozhodli autoři ze Sunburned Games, kteří se do rozbouřených vod pustili s titulem The Great Whale Road (homepage).
911 Operator - recenze
“Dobrý den, dala bych si pizzu s feferonkama,” ozve se z telefonu. “Tohle je 911, nedělejte si z nás legraci,” odvětí operátor a zavěsí. Něco podobného se určitě stát může, ale jak by vám bylo, kdybyste byli na místě operátora, který právě zavěsil partnerem ohrožované ženě, která nemohla mluvit jinak než v heslech, aby nevzbudila podezření? Asi dost hrozně. Zvlášť, když situace ze hry 911 Operator vychází ze skutečné události, která ale naštěstí dopadla lépe než můj první hovor ve hře. A takových je víc.
Halo Wars 2 - recenze
U výhradně konzolových titulů není neobvyklé, že fanoušci zakládají petice, kterými se snaží přesvědčit vývojáře, aby nedostupný klenot vydali také ve verzi pro osobní počítače. Halo Wars 2 nicméně dokazuje, že ne všechny konzolové hry musí nutně fungovat také mimo svou domácí platformu…
Fire Emblem Heroes - recenze
Lze převést tahovou strategii z regulérních platforem na displeje mobilních telefonů? No jéje, ještě aby ne, vždyť tahovky jsou na dotykové obrazovky jako dělané. Lze ovšem takovou tahovku převést způsobem, aby nezradila své kořeny, a aby se zároveň uživila coby free to play titul? To už je tužší oříšek. Nintendu a tvůrcům z Intelligent Systems se jej však daří rozlousknout. Fire Emblem Heroes je i přes několik kompromisů hodna svého jména, patří mezi nejpropracovanější mobilní hry dneška, a během několika hodin od svého vydání se navíc vyhoupla mezi nejziskovější aplikace App Storu.
Urban Empire - recenze
Někdy jednoduše chcete, aby hra uspěla nehledě na očividné okolnosti. Můžete mít rádi vývojáře, může jít o tuze zajímavý nápad nebo podobných her prostě není mnoho. Urban Empire je příklad takové hry. Nejenom, že zpracovává spíše okrajové téma, ale ještě navíc se nebojí pojmout budovatelskou strategii z úhlu, který hry typu Sim City nebo Cities nenabízí. Samo o sobě to však nestačí, aby se z Urban Empire stala alespoň ucházející alternativa k výše zmíněným hrám. Celý koncept se totiž tvůrcům víceméně rozpadl pod rukama, takže ve výsledku zvládá ze všeho nejlépe frustrovat a nudit.
Eador: Imperium - recenze
Eador se objevil v roce 2009 jako výtvor Alexeje Bokuleva (teď už Snowbird Games), aby vzdal hold oblíbenému žánru tahových strategií. Hra vytáhla do popředí správu měst a provincií nebo možnosti objevování a vývoj postavy, čemuž zdatně sekundovaly taktické tahové bitvy. Tohoto schématu se hry v sérii Eador drží už osm let i navzdory často smíšeným reakcím hráčů a recenzentů. Říci proto, že mé vlastní první dojmy byly smíšené, je přinejmenším nedostačující.
Eisenwald: Blood of November - recenze
Od vydání středověkého dobrodružství Legends of Eisenwald už uplynul rok a půl, což je poměrně dlouhá doba. Rozhodně dostatečná na to, aby tvůrci při tvorbě přídavku opravili nedostatky původní hry a přidali nový obsah. Od rozšíření s názvem Eisenwald: Blood of November tedy nebylo scestné očekávat povýšení sympatického mixu strategie a RPG, který ale měl své mouchy, na opravdovou pecku. Realita je bohužel jinde.
Townsmen - recenze PC verze
Navzdory krizi válečných RTS se jiným strategických žánrům evidentně daří poměrně dobře. Středověká budovatelská strategie Townsmen je toho ideálním příkladem. Původně mobilní hra od HandyGames vyšla i pro PC, čímž zaujala naši pozornost. Jde však o šťastný příklad mobilního portu pro PC, nebo je spíš cosi shnilého v království Townsmen?
Franchise Hockey Manager 3 - recenze
Dívám se na čerstvý sestřih zápasu Detroit – Montreal a končí skoro dřív, než dopíšu tuhle větu. Jedna nula pro Red Wings? No tak kde to jsme. Klidně mě nařkněte, že patřím do starého železa, ale hokejové skóre má dát v součtu dvouciferné číslo. Když jsem ve Franchise Hockey Manager 3 s Montrealem udolal Boston 7-6, srdéčko mi plesalo nejenom proto, že jsme porazili nenáviděného rivala.
Offworld Trading Company - recenze
Kolonizace Marsu přinese nepředstavitelné obchodní příležitosti. Vypráví se o tom v ekonomické strategii Offworld Trading Company od hlavního designéra Civilization IV Sorena Johnsona. I když se hra zaměřuje hlavně na byznys, díky komplexnímu finančnímu systému a cizokrajným kulisám rudé planety pobaví hezky zeširoka. Kvůli své komplikovanosti ale není pro každého. Grafy, čísla a složité souvislosti si žádají trpělivé učení. Po zkrocení všech zákonů trhu se ale přihlásí stereotyp. Hře schází trvanlivost, kterou si musíte dokoupit ve stahovatelných balíčcích.
Hackers - recenze
Jaká ve společnosti převládá představa o práci hackerů? Obvykle se poukazuje na fakt, že realita je vzdálená romantickému pojetí hackera coby kouzelníka, ladně prolamujícího obranu světových vlád. Ve skutečnosti má blíže k tradiční nudě. Co když takovou látku ovšem zpracovává videohra? Inu, mobilní strategie Hackers od českého tvůrce Matouše Ježka zavedené pořádky zrovna nepřevrací. Prezentuje se totiž sice originální, ale nevycizelovanou zábavou, jejíž kouzlo po čase vyprchává.
Cossacks 3 - recenze
Naše schopnost romantizovat si válku je svým způsobem obdivuhodná. Mám za to, že antropologové příštích tisíciletí budou považovat člověka ozbrojeného za podobně zvířecké stvoření, za jaké v současnosti považujeme neandrtálce. Válka, ať už v libovolných uniformách, je všechno, jenom ne poetická – tak snad proto z ní tu romantiku a poezii ochotně křešeme, aby vyvážila pach na bojišti tlejících těl.
House of the Dying Sun - recenze
Bláznivá nebeská show House of the Dying Sun vrací žánr vesmírných simulátorů k jeho kořenům. Soustředí se výhradně na akci a dokazuje tak, že v jednoduchosti je síla. K jednostranně zaměřené hratelnosti se však pojí i velmi skromný obsah. Krátká kampaň a málo dodatečných bonusů neslibují zábavu na dlouho. Hra je jako dietní svačina, po které se rychle vrátí hlad.
Turmoil - recenze
Amerika kdysi nechytla jen zlatou horečku. Pohádkové bohatství mělo na konci devatenáctého století také barvu ropy. Vypráví o tom poutavá manažerská strategie Turmoil, ve které přijmete roli chamtivého petrolejářského magnáta. Smiřte se však s krátkou a relativně stereotypní herní kampaní. V jádru zábavná hříčka s příjemnou atmosférou mohla dopadnout lépe, kdyby se nevyčerpala jako samo ropné ložisko.
