Tahira: Echoes of the Astral Empire - recenze
5/10
zdroj: Archiv
Recenze

Tahira: Echoes of the Astral Empire - recenze

Datum vydání:
31. července 2016
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

6. 10. 2016 19:30 | autor: Pavel Skoták |

Nemůžu se zbavit dojmu, že po úspěchu série Banner Saga se s kreslenými taktickými tahovkami roztrhl pytel. Některé se z úspěchu snaží těžit víc a kopírují i severskou tematiku, jiné na to jdou víc po svém. Tahira: Echoes of the Astral Empire si mě získala zasazením děje do netradičního prostředí postapokalyptického světa, který znovu prožívá temný středověk. Pak ale přišlo zklamání ze hry samotné…

Kůň, přítel člověka 

V Tahira: Echoes of the Astral Empire se ujmete role mladé dědičky trůnu v osobě princezny Tahiry, která se po rozepřích s otcem rozhodla prchnout z paláce, a vydala se poznávat říši na vlastní pěst. Zastihnete ji uprostřed noci a debaty s věrným ořem, když v tom se odkudsi objeví jasné světlo, které záhy nabere tvar jejího otce - začíná poslední rozloučení po letech odloučení.

Země je v ohrožení a zřejmě brzy padne. Panovník prosí svoji dceru, aby ho vzala na milost, vrátila se, postarala se o obyvatelstvo, a v ideálním případě i zlikvidovala nepřítele. Když už si Tahira myslí, že horší to být nemůže, objeví se ve stejné světelné projekci cizí válečníci, které král bere s sebou na onen svět. Není co řešit, princezna se dlouho nerozhoduje a pro hráče tím začíná dobrodružství ve válkou pustošené říši.

Zní to celé dobře? Smůla, příběh je bohužel jedním z mnoha nedotažených prvků hry. Zpočátku jsem se těšil na každý dialog a čekal proměnu princezny Tahiry ve schopného vůdce, oplývající novými schopnostmi. Postupem času jsem se ale nemohl dočkat, až bude po všem, protože dialogy zoufale šustily papírem - byly občas až příliš dlouhé a zbytečně filozofické.

V prvních momentech hry každopádně mluví princezna Tahira především se svým koněm. A když se dostane na malou farmu hlouběji na území říše, ocitá se nejen tváří v tvář krutostem války, ale také prvním nepřátelům, se kterými se musí utkat. 

zdroj: Archiv

Location, location, location 

Už v krátkém úvodním boji je vidět, že tvůrci nad soubojovým systémem přemýšleli, což vyžadují i od hráče. Stačí špatné rozmístit jednotky, udělat zbytečné dva kroky kolem nepřátel, a všichni jsou po smrti dřív než vyslovíte Babylon.

Po prvním souboji na statku Tahira pokračuje dál k hlavnímu městu, aby mohla na vlastní oči vidět, jak celá říše brzy padne. V té chvíli vstupuje na scénu králův první šermíř Batani, který odpřisáhne věrnost princezně, a předá jí mocný artefakt – čarovnou hůl po jejím otci, s níž bude schopná vzdorovat nepříteli. Hned ji také vyzkouší v praxi, protože se malá skupinka vojáků ocitá pod útokem barbarských horalů, kteří se přidali k útočníkům.

Díky speciálním schopnostem a silným útokům nově ozbrojené princezny Tahiry je důraz na rozmístění vojska v tomto souboji ještě patrnější. Tahira disponuje, kromě tradičních útoků holí nablízko, nejprve jedním a později dvěma plošnými magickými útoky. Jeden zvládne zasáhnout dlouhou řadu nepřátel, druhý rozdá poškození v oblasti několika herních polí. V tomto souboji se také dostanete k prvnímu ze tří typů jednotek, což jsou vojáci – šermíři se silným útokem na sousedící pole a o něco slabším přes dvě pole, který se hodí především pro doražení nepřátelské jednotky. Šermíř se pak totiž přesune na její místo, blíž dalšímu nepříteli. 

Mezi drápem a kladivem 

Bohužel, další souboje už odhalují nedostatky soubojového systému - jádra hry. Souboje mají své vlastní úkoly. Třeba zachránit několik skupinek civilistů nebo nenechat padnout hrdiny. Odehrávají se na poměrně velkých mapách a několik kol tak zaberou jen přesuny, což u desítek jednotek v poli trvá opravdu dlouho. Když pak po deseti patnácti i více minutách hráč zvítězí, vyrukuje na něj soupeř s posilami a bitva se táhne dál - někdy donekonečna. V první chvíli to působí jako zajímavý prvek, když se to ale děje skoro v každé bitvě, je to neskutečná otrava.

Žoldák Dráp se přidává ke skupině uprchlíků o něco později. Představuje typ agilní jednotky s rychlými údery, které jsou vhodné na odstranění brnění. V této fázi na vás čeká hned trojice slepených soubojů na malé ploše s velice zrádným prvkem. Zatímco nepřátel s každým soubojem rapidně přibývá, hráčův tým s každým umírajícím spolubojovníkem řídne. Tvůrci v této fázi představují i prvek přepadení, kdy je možné část jednotek rozmístit na taktických bodech a zaútočit ze zálohy. Souboje se v této fázi začínají neúměrně vléct a průchod hrou nijak neulehčuje ani fakt, že je občas problém rozeznat od sebe Drápa a jeho elitní jednotky.

O něco později se do boje zapojí i kovářka s roztomilým jménem Kladivo, která se s Drápem více než přátelí, což znamená, že vás čeká i trocha romantiky. Zároveň s tím hra představuje poslední typ jednotky, která je bohužel opět určená k boji nablízko. Zatímco nepřítel má k dispozici poměrně širokou paletu jednotek k boji nablízko i na dálku, hráč má smůlu. Třeba lučištníka prostě nedostanete, a tak musíte používat neustále tu samou taktiku, což je s ohledem na přehnaně dlouhé a uměle natahované souboje otravné. 

zdroj: Archiv

Kde nic není, ani smrt nebere

Tahira: Echoes of the Astral Empire dojíždí na monotónnost. Tvůrci hru postavili na neustále se opakujících prvcích, které hráče jinak neodměňují. A bohužel ani příběh není dost zajímavý, aby vás hnal až do konce. Úmorně dlouhé souboje jsou nalepené těsně na sebe s podobně dlouhými monology a dialogy s postavami, které prchají před nepřáteli z rozpadajícího se impéria. Z herního světa a situace v něm by se dalo vydolovat daleko víc atmosféry. Základním problémem jsou však stále stejná bojiště, absentující RPG prvky a prakticky nulová rozmanitost jednotek. 

Dohrání zabere spoustu hodin, ale k čemu je to dobré, když bitvy probíhají pořád stejně, jsou úmorně dlouhé a spoustu času navíc trávíte tím, že se kvůli scénáři nehnete z místa. Na nejlehčí obtížnost se to tvůrci snažili vyřešit možností veškeré souboje přeskakovat, ale nedošlo jim, že pak už vlastně hra nenabízí nic, co by alespoň částečně vyčnívalo nad průměr. Ani zajímavý příběh či postavy.

Tahira nabízí propracovaný soubojový systém, jehož potenciál však hra nevyužívá, a doplácí na malý počet jednotek, magie, útoků, zbraní a obecně všeho. Stejně tak tvůrci nedokázali vytěžit netradičního prostředí a nádech tajemna, který na začátku vyprávění prezentují. O propadáku mluvit nelze, ale vývojáři by při vývoji pokračování, po kterém useknutý závěr hry přímo volá, měli myslet na to, že jenom pohledná grafika a netradiční zasazení dobrou taktickou tahovku nedělá. 

Verdikt:

V základu solidní taktická tahovka, která dojíždí na monotónnost, malé množství obsahu v soubojích a nudný příběh.

Nejnovější články