Ashes of Singularity - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Ashes of Singularity - recenze

Datum vydání:
31. března 2016
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

11. 4. 2016 18:56 | Recenze | autor: Pavel Skoták |

lednovém povídání o ambiciózní strategii Ashes of Singularity jsem věštil několik věcí. V prvé řadě multiplayerové zaměření, dále pak zrádnou umělou inteligenci, ale také technologickou nadřazenost zajištěnou enginem, který podporuje masové bitvy, z nichž by i Peter Jackson měl radost. V něčem jsem měl pravdu, v něčem o poznání méně. Ashes of Singularity ale pořád platí za kvalitní RTS a hned si řekneme proč.

Ono to má příběh

V early access verzi byl dlouho k dispozici jen skirmish s několika mapami a jedinou hratelnou frakcí. O jejich počtu autoři tak trošku mlžili a díky dostupnému obsahu hra působila čistě jako záležitost pro více hráčů. Proto úvod do děje v plné verzi působí jako milé a zajímavé překvapení. V prvé řadě lidstvo už dávno pokročilo na vyšší level. Odhalilo všechny záhady singularity, opustilo svá fyzická těla a povzneslo se výš. Hlavní protagonisté Ashes jsou tím, co přišlo až po lidech. Naneštěstí se ale začíná s umělou inteligencí v Nexech ovládajících planety dít něco nečekaného. Co už, to si musí hráč zjistit sám v kampani.

Tutoriál je sice k dispozici jen pro skirmish, ale základy hry dobře vysvětluje právě kampaň. Bohužel ve výsledku působí jen jako výplň bez většího významu. V prvních misích se podíváte na různé planety, kde postupně odhalujete podstatu galaktických problémů a seznamujete se s ovládáním i všemi možnostmi, které hra nabízí. K dispozici je mapa s energetickými huby, kolem kterých je několik míst určených k těžbě kovů nebo radioaktivního plynu. Huby propojuje síť, která je sice jen pro efekt, ale zároveň pomáhá s orientací na mapě. Cílem hry je zničit oponentům Nexus, tedy jakousi variaci na Town Centre z Age of Empires.

Na rozlehlých mapách se tedy postupně roztahujete, budujete síť a přidáváte čím dál více technicky pokročilejší budovy a jednotky. A pokud čas dovolí, využijete i schopnosti poskytované orbitálními systémy nad planetou. Na to ale potřebujete mít pod kontrolou zdroje Turinia, které nejsou na každé mapě. Nezbytné jsou ale hlavně Quantum Generators, díky kterým můžete zvyšovat kapacitu vojska, zvyšovat sílu nebo odolnost jednotek, případně navýšit kapacitu skladiště na dvě základní suroviny.

Rovnováha na páce

Jednou z novinek v plné verzi oproti early access je další frakce známá pod označením Substrate. Její původ vysvětluje kampaň a nejlépe se dá přirovnat k Protossům ze StarCraftu. Podobně jako v případě Post Human Coalition se i v případě Substrate jedná o stroje, které jsou vybaveny velice odolnými štíty a mohutnějšími mateřskými loděmi. První setkání s touto frakcí u mě skončilo zoufalým úprkem ve snaze zachránit zbytky mé armády. Jednotky Substrate samozřejmě nejsou neporazitelné, přesto se nedokážu zbavit dojmu, že mají drobnou výhodu.

V základu se ale obě frakce prakticky neliší. Tvoří je de facto totožné jednotky, jen s jinými modely, což hře na rozmanitosti určitě nepřidá. Snad každá strategie, která člověka napadne, nabízí hned několik odlišných frakcí. Příkladem může jít třeba zmiňovaný StarCcraft se svoji svatou trojicí ví. V tomto ohledu se tedy tvůrci Ashes of Singularity moc nepředvedli, ale zároveň je třeba zmínit, že jim od začátku šlo o něco jiného – soustředili se na zpracování umělé inteligence, která ve výsledku problém s dvojicí frakcí do značné míry vynahrazuje.

zdroj: Archiv

Uhněte si

Z jiných strategií dobře znáte orgie, během kterých se snažíte svými jednotkami utahat oponenta a zatím ho díky zvýšené mobilitě ubít. Samozřejmě si to žádá trénink a precizní strategické manévry. AI v Ashes of Singularity vás ale o tento „požitek“ připravuje, což jsem při hraní early access verze považoval za chybu. Plná verze však tento tvůrčí záměr ospravedlňuje. Manévrování v Ashes totiž díky zapojení AI nabírá zcela nových rozměrů. Na jedno kliknutí můžete ze skupiny označených jednotek vytvořit celou „armádu“, což je pouze začátek. Ostatně, sdružování jednotek do skupin, které máte na klávesových zkratkách, není nic nového. Specialitou Ashes je ovšem využití AI k tomu, aby spolu jednotlivé jednotky v rámci armády spolupracovaly. Armádu stačí poslat do boje a věnovat se útoku na jiné frontě. Jak totiž zjistíte v jedné z prvních kampaňových misí – všichni jsou postradatelní.

Umělá inteligence s armádou manévruje, posílá do předních linií ty nejvhodnější jednotky a těžká artilerie zezadu bombarduje vše v zorném poli. Do toho se míhají desítky menších vznášedel a tanků, ze všech stran létají paprsky i energetické koule, a občas se i zableskne, když mohutný juggernaut Zeus vyšle svoji elektrickou vlnu připomínající obrovský bič.

Jednotky se navíc snaží vyhnout projektilům a zaměřují se na nejvhodnější cíl. Pryč je doba klikání na každého panáčka, aby náhodou nedošlo k nevýhodnému boji. V Ashes boj buď je, nebo není, a jeho férovost se poměřuje pouze velikostí armády. Kdyby nebyla hra natolik zaměřená na rychlou akci, byla by i krása se podobnými bitvami jen kochat. Na to však není čas.

K čertu se strategickým umem

Ashes se tímto herním stylem opatrně blíží strategiím typu StarCraft, nebližším souputníkem jsou však Supreme Commander hry se svou snahou o masivní bitvy. V kampani jsem na své pomalé budování infrastruktury a systematické dobývání zdrojů velice rychle dojel kvůli nedostatku agresivity. Pokud vám tedy něco říkají termíny jako aggro nebo rush, budete si při hraní Ashes připadat jako doma. Nemusíte se opatrně držet omezeného počtu jednotek a oplakat každou ztrátu. Naopak vás hra vybízí k co nejdivočejším a nejodvážnějším tahům na několika frontách, čemuž napomáhá prakticky neomezený unit cap.

Díky svižnému hernímu stylu je potřeba taktizovat na zcela jiné úrovni a nebát se experimentovat. Zdrojů na mapách je navíc málo a převaha, kterou zajišťují, je tedy rozhodující. Mírně stagnující žánr real-time strategií potřeboval takové zajímavé nakopnutí. Na druhou stranu, kvůli přímočarosti a nedostatku rozmanitosti baví Ashes hlavně prvních deset, patnáct hodin. Zejména v multiplayeru.

Další, ideálně skutečně odlišné, frakce by se tedy hodily, pokud tvůrci hodlají hráče udržet u Ashes dlouhodobě. Uvítal bych to, protože se jedná o solidní RTS, který přeci jenom mnoho nevychází. V posledních letech vládnou žánru především variace tahovek a svěží vítr v podobě Ashes by tedy neměla zapadnout. Budoucnost hry tedy tkví v práci s komunitou a v přidávání nového obsahu. Základ mají tvůrci kvalitní, teď by ho chtělo rozšířit, aby si hráči mohli zážitek z masivních bitev vychutnávat do nejdéle.

zdroj: Archiv

Padá křižník, něco si přej

Během early access fáze byly mezi hráči hodně diskutované i hardwarové nároky hry. Nakonec se ale žádná tragédie nekoná. Na průměrném PC šlapala hra na vyšší grafické nastavení bez cukání, což platí i o zmíněných masivních bitvách. S optimalizací vlastního Nitrous enginu si dali vývojáři pořádně záležet, takže ani při bitvách, kterých se účastní stovky detailně zpracovaných jednotek doprovázených plejádou efektu, nevidíte žádné záseky nebo zpomalení hry. Padá tím poslední potenciální překážka, která by fanouškům RTS mohla bránit v tom, aby se do Ashes of Singularity pustili a pořádně si, hlavně ty velké, bitvy užili. A je jedno, jestli hned, nebo až za nějaký čas, kdy tvůrci své dílo vybaví dalším obsahem.

Verdikt:

Svižná hratelnost a masivní bitvy rychle vtáhnou a baví. Umělá inteligence navíc funguje na výbornou, takže se na ni můžete spolehnout v kampani i během multiplayer bitev. Víc takových RTS pokusů!

Nejnovější články