Dojmy z hraní: Kingdom Come se rýsuje jako zajímavá středověká detektivka
Jako jeden z mnoha backerů jsem si mohl Kingdom Come: Deliverance vyzkoušet v rané alfa verzi již před třemi lety. K mému zklamání se můj, tehdy ještě ne tak zastaralý, stolní počítač zmohl jen na nejnižší úroveň detailů a zhruba 20 FPS. Mohl za to, tehdy očekávatelný, technický stav alfy, ale stejně jsem musel uznat, že i na nejnižším nastavení hra vypadala fantasticky. Nemohl jsem se proto dočkat, až na Gamescomu usednu k nové ukázce, běžící na pořádném železe.
Dojmy z hraní: Biomutant sází na akcí našlapané zábavné souboje
Za akčním sandboxem Biomutant stojí relativně nově zformované studio Experiment 101, ale nepropadejte hned panice z vidiny nezkušených nováčků, protože mezi členy naleznete nejednoho veterána z Avalanche Studios - tvůrců série Just Cause. Ostatně, už z popisu hry jsou minulé zkušenosti vývojářů dobře patrné. Otevřený svět, kde si můžete dělat, co se vám jen zlíbí. Cestujete po svých i ve vozidlech. Bojujete na blízko i na dálku. Upravujete vzhled postavy. Vyrábíte zbraně. Plníte úkoly… Ani bych se nedivil, kdyby v kancelářích pod nápisem Experiment 101 stálo rčení: „Maximální svoboda“.
Dojmy z hraní: Assassin's Creed Origins je zábavný i mimo příběhové mise
S novým trailerem se opět připomíná dějová linka výletu do starověkého Egypta v Assassin's Creed Origins. Kleopatra, Caesar, Ptolemaios XIII… zdá se, že tvůrci se vrátili k hollywoodské klasice. Zároveň s novými záběry se však objevily také informace o tom, že svět, do kterého se s Bayekem vydáte, je nejrozlehlejší, jaký jste v sérii mohli zažít. Společně s tím a novými dojmy z hraní je čím dál silněji cítit rukopis týmu, který stál za pirátským dílem Black Flag, což je jedině dobře.
Dojmy z hraní - Mario a králíci tvoří koalici, kterou nechcete rozbít
Pamatujete si ještě, že šílení králíci byli původně nepřáteli legendárního Raymana? Společnost Ubisoft ale věnovala těmto postavičkám takovou míru pozornosti, že vytlačily z centra dění i samotného plošinovkového krále. Rayman se tak momentálně prohání hlavně na mobilních zařízeních, zatímco králíci se vyhřívají ve světle těch nejzářivějších reflektorů. A letos zasazují Raymanovi další ránu. Spolčí se totiž s jeho největším konkurentem, kterým není nikdo jiný než Mario. Překvapivá japonsko-francouzská spolupráce mezi Nintendem a Ubisoftem se stala jedním z taháků letošní E3, a my jsme nemohli odmítnout možnost si tuto tahovou strategii vyzkoušet na vlastní kůži.
Dojmy z hraní - v novém Call of Cthulhu pocítíte bezmoc, strach a šílenství
Hlavní hrdina Edward Pierce prochází opatrně jednou z mnoha místností rozsáhlého panství na ostrově Darkwater. Všude kolem je přítmí, které narušuje jen pár svíček osvětlujících dominantu místnosti – velký vzácný obraz, který kdysi namaloval pološílený autor. Edward cítí, že jej malba jakousi nevysvětlitelnou silou přitahuje. Ale když se přiblíží, uvědomí si, že něco je špatně. Obraz se hýbá a vlní, jako by se něco chtělo dostat zpoza něj ven. Edward se ukryje, ta věc se už ale mezitím osvobozuje ze svého vězení. Edward utíká do jedné z vedlejších místností, sahá po jednom z nožů, které najde v lovecké vitríně. Naděje, že by se snad mohl ubránit, ale trvá jen pár sekund. Záblesk a temnota.
E3 2017 dojmy: Mount & Blade II přinese skvělé změny ve všech aspektech bitev
Stovka jezdců mezi dunami zvedá malá oblaka prachu, v kruhu objíždí pomalu postupující šik pěchoty a zasypává jej šípy. Na monitoru vyskakují čísla s uděleným poškozením, a pak přijde rozkaz přestat protivníka ohlodávat luky a zaútočit. Do ruky šavle a jakmile koně rozrazí nepravidelné řady soupeře, nastává masakr. Podobný popis by mohl patřit k jakékoli Mount & Blade hře, jen s výjimkou oblaků prachu a rozkazů. Trojice bitev v Mount & Blade II: Bannerlord ale ukázala, že už tak skvělý systém tvůrci z TaleWorlds ještě vylepšili.
E3 2017: Assassin’s Creed Origins se hraje jinak než předchozí díly. A je to dobře
Odražení úderu, protiútok, odražení úderu, protiútok. Tohle se opakuje až do chvíle, kdy před vámi leží tucet mrtvých pirátů, červenokabátníků, revolucionářů, gangsterů… Na klasický model soubojů, který série Assassin’s Creed nabrala za několik let existence, můžete zapomenout. Assassin’s Creed Origins navzdory svému názvu přináší budoucnost a přepracování jedné z klíčových složek hratelnosti celé série. Měl jsem možnost si Bayekův svět osahat asi na půl hodinky, včetně krátkého a krvavého výletu do arény.
Dojmy z hraní Middle-Earth: Shadow of War – obléhání pevností má skvělou atmosféru a je zábavné
Monolith Productions se zaklínají, že Middle-Earth: Shadow of War bude lepší, větší a po všech stránkách propracovanější než předchozí díl Shadow of Mordor. V rozhovoru mi to potvrdil i Bob Roberts, hlavní designer celé hry. Měl jsem šanci promluvit si s ním poté, co jsem si mohl vyzkoušet nový systém obléhání pevností, který bude představovat jeden z hlavních prvků hry, a také bude silně propojený s Nemesis systémem. Zároveň jde o změnu v tempu hry i pro ty, kteří jinak preferují plíživý a kradmý postup.
Mass Effect: Andromeda - dojmy z hraní
Mockrát za život se člověku nestane, aby si v jednom týdnu zahrál dvě pokračování her, které mu kdysi (v pozitivním smyslu) převrátily svět vzhůru nohama. Mně se právě tohle poštěstilo. Zatímco Torment: Tides of Numenera si však vychutnávám po večerech v pohodlí svého pokojíčku, za Mass Effect: Andromeda jsem se musel po vzoru hrdinů vypravit do daleka, konkrétně do Varšavy. A po přibližně čtyřech hodinách hraní jsem si zpátky přivezl plnou hlavu dojmů, které jsou upřímně řečeno smíšené.
Dojmy z hraní: vyzkoušeli jsme Torment: Tides of Numenera
V poslední roce, či dvou se doslova roztrhl pytel s návraty klasických izometrických RPG, které pro velké množství dnes už odrostlých hráčů představují ony příslovečné zlaté časy herního průmyslu. Načal to Brian Frago se Wastelandem a pokračovalo to Tyranny, Pillars of Eternity či Divinity: Original Sin. Hráči si zkrátka mají z čeho vybírat a jen letos dost možná vyjdou hned 3 až 4 podobně laděné tituly. Jedním z nich bude i duchovní nástupce legendárního Planescape: Torment, který jeho tvůrci popisují jako titul, co si musíte zahrát, když už vás nebaví rozdávat headshoty. A po zhruba dvou hodinách hraní mám měsíc před vydáním pocit, že z výše uvedených her je Torment: Tides of Numenera dost možná nejpovedenější.
Dojmy z hraní: Expeditions Viking nabídne 2 kampaně a upozadí hru na mapě
Expeditions: Conquistador byla povedená strategie s RPG prvky, která se snažila drnkat především na objevitelské struny. Jako téma si vybrala období kolonizace Ameriky španělskými dobyvateli, a přestože se v ní objevila řada fantaskních prvků, zůstala ukotvená v realistických kulisách a tradičních mýtech. Hlavními složkami hratelnosti byly tahové souboje (včetně možnosti stavět barikády), pohyb po mapě světa s důrazem na objevování i nutnost rozdat strategické pokyny při rozbití tábora, a samozřejmě také dialogy a vylepšování postav. Expeditions: Viking se snaží stavět na tom, co fungovalo, a odřezává to, co až taková zábava nebyla.
Black Desert Online - jak se hraje a kam směřuje populární MMORPG
Když jsem před čtvrtrokem psal recenzi Black Desert Online, byl jsem nadšený. Všichni ale víme, jak dokáže strávený čas, změny a přibývající obsah, který nemusí být vždy po chuti, pozměnit vnímání jakékoliv hry. U MMORPG to samozřejmě platí dvojnásob. Je to i případ této původem korejské onlineovky? Pojďme se podívat, jak se v BDO momentálně žije.
Dojmy z hraní: Pokémon Sun and Moon
Jen málokterá herní série obstává ve zkoušce času tak neoblomně jako Pokémon. Letošní díly Sun and Moon vychází 20 let po původní dvojici Red and Blue, a přitom základ jejich hratelnosti zůstává stejný: vandrujete po rozsáhlém světě, lovíte roztodivné příšerky, trénujete je a stoupáte v řebříčku. Proč ostatně překopávat něco, co funguje. Vývojáři ze studia Game Freak vymysleli nadčasový, mezigeneračně zábavný, RPG systém, který od konce minulého století už jen vybrušují, doplňují a zkrášlují. Pokémon Sun and Moon, zdá se, nebude výjimkou. Nebo aspoň takové jsou mé dojmy po úvodních 90 minutách, které jsem s hrou strávil v evropské centrále Nintenda ve Frankfurtu.
Dojmy z hraní: V Divinity Original Sin II zradíte své přátele a bude se vám to líbit
Ještě než se pustím do popisu dema Divinity: Original Sin II, které mi bylo předvedeno na Gamescomu, je potřeba si ujasnit jednu věc – jsem silně zaujatý. První díl série je jedním z mých nejoblíbenějších RPG, hlavně kvůli bezvadnému kooperativnímu zážitku, který nabízí. Sdílené dialogy, výborně napsané úkoly, zábavné tahové souboje, kdy na sebe různé systémy občas dost nepředvídatelně reagují - to a mnoho dalšího považuji za neobvykle skvělou ukázku herního designu. Když studio Larian téměř přesně před rokem spustilo kickstarterovou kampaň s cílem zafinancovat vývoj pokračování, nebylo o čem váhat a svou troškou do mlýna jsem přispěl i já.
Dojmy z hraní: akční RPG Exanima odmění hlavně trpělivé vytrvalce
Už jsem sledoval snahu několika studií udělat s pomocí peněz z Kickstarteru "revoluční a inovativní RPG", ale většinou to nedopadlo zrovna slavně. Zvláště pokud si tvůrci chtěli vytvořit unikátní mytologii, otevřený svět propojený dimenzionálními branami s dalšími říšemi a čtyři zbrusu nové herní mechanismy, které pak v praxi nefungují. Rozumím fanouškovským snům, že se objeví nové BioWare, ale přijde mi, že je lepší zůstat při zemi, alespoň pro začátek. Bare Mettle Entertainment, tvůrci Exanima, by mohli vyprávět. Původně vybrali na Kickstarteru peníze na open-world epické RPG Sui Generis, ovšem ještě nejspíš chvíli potrvá, než se dočkáme nějaké hratelné verze. A tak mezitím pilují jakousi vábničku na pozdější epické dílko, která má podobu Exanima, což je více méně demo soubojového systému Sui Generis.
Dojmy z hraní: Deus Ex Mankind Divided nezklamal, ale ani nepřekvapil
Restart série Deus Ex se před pěti lety povedl na výbornou. Human Revolution uchvátila hráče i recenzenty. Není tedy žádným překvapením, že vzniká na první pohled identické pokračování, které v řadě aspektů kopíruje předchůdce a nabídne v prvé řadě více téhož. Deus Ex: Mankind Divided totiž vypadá a hraje se stejně. Vůbec to ale nemusí být na škodu, protože tvůrci tím pádem navazují na úspěch jedničky bez jakýchkoli problémů, což je ta největší pochvala, jakou si z Los Angeles mohli odvést.
Dojmy z hraní: Pyre dokazuje, že úspěch Bastion a Transistor nebyla náhoda
Na E3 samozřejmě jezdí vedle vystavovatelů a novinářů i mnoho vývojářů, kteří jen chtějí okoukat nové trendy a být v kontaktu s kolegy v oboru. Patřili mezi ně i tvůrci ze Supergiant Games, kteří za sebou mají hry jako Bastion či Transistor, a nyní pracují na nadějně vypadající Pyre. Jde o ručně kreslenou záležitost po vzoru Transistor, říznutou ovšem stylem vyprávění a příběhovými postupy Banner Saga. Pyre jsem si jako jeden z mála mohl během E3 vyzkoušet, čili jsem se na vlastní kůži přesvědčil, že pořád vypadá úchvatně.
Dojmy z hraní: druhé South Park RPG posouvá zábavu od fantasy k superhrdinům
South Park: The Stick of Truth zapůsobil v roce 2014 jako blesk z čistého nebe. Povedené RPG s tahovými souboji překvapilo a potěšilo dost hráčů na to, aby dali v Ubisoftu zelenou vývoji pokračování South Park: The Fractured But Whole od Ubisoft San Francisco, které je ještě drzejší než první díl, a navíc mění fantasy tematiku za superhrdinskou.
Dojmy z hraní: nové RPG Elex od tvůrců Gothic moc nadějí na kvalitní zážitek nevzbuzuje
Vývojáři ze studia Piranha Bytes asi nevydrží u žádné série déle než tři díly. Po třetím Gothicu se vrhli na Risen, jehož třetí díl s podtitulem Titan Lords vyšel v roce 2014. Teď je zřejmě na řadě další trilogie, protože novým titulem známého německého studia je akční RPG Elex. Kombinuje v sobě tradiční fantasy i rozmáchlou sci-fi a jde o jeden z titulů, který jsem si mohl na E3 v klidu zahrát několik desítek minut.
Dojmy z hraní: Nová Zelda vyráží dech pojetím otevřeného světa
Trvalo to možná déle než by bylo záhodno, ale Zelda se konečně posunula do moderního pojetí plně otevřeného světa. Jedna z nejdůležitějších sérií Nintenda si už otevřené pojetí Huryle samozřejmě zažila, ale teprve teď působí jako skutečně otevřená, moderní a obsahem i systémy nacpaná velká RPG hra, která si nic nezadá ani s The Elder Scrolls či jinými stálicemi žánru. Zároveň je ale potřeba říct, že The Legend of Zelda: Breath of the Wild je pořád stará dobrá Zelda. Nový díl tak sice působí svěže a neotřele, ale zároveň si zachovává ono těžko popsatelné kouzlo svých předchozích dílů.
