Child of Light přináší vrány, které básní a pijí rum
Profesionální deformace v praxi. „Child of Light vznikla na základě sto dvaceti stránkové básně,“ začal jeden z vývojářů prezentaci v Paříži. „Mluvíme o normostranách nebo stránkách ve Wordu?“, zajímal jsem se bez rozmýšlení. V hlavě se mi rozjela kalkulačka počtu znaků, slov a času nutného k napsání ve vztahu k blížící se uzávěrce. Mezititulky? Kurzívou psané názvy jiných titulů? Dáváme infoboxy? Přitom je to vlastně jedno. Onu báseň napsal Jeffrey Yohalem, scénárista Assassin's Creed: Brotherhood a Far Cry 3, a momentálně jeden ze šéfů vývoje Child of Light. Napsal jí proto, aby podle ní vytvořil poetickou hru.
První krůčky v Dota 2 aneb Jak začátečník dostává na budku
Ty nervy. Ty nervy, když kliknete na Find Match a čekáte, až vám to najde spoluhráče a protihráče. Čekáte pár vteřin. Víc vteřin. Čekáte minutu. A klidně můžete čekat i minut pět. Trpělivost růže přináší. Růže vyměňte za hardcore nerdy z Ruska, kteří vás při první příležitosti těmi ostny verbálně seřežou víc než zadnici holkám na Velikonoce, a dočkáte se. Tutoriály máte úspěšně za sebou a jste připravení na první zápas. Jistou rukou nakoupíte všechno potřebné a začnete si sebejistě vykračovat do nejbližší lany. Nos nahoře, o kouzelnou hůl se zatím jen opíráte a čekáte, kdy se vám přimotá první hrdina do rány.
Tahové RPG Blackguards chce zaujmout unikátními bojišti
Američané mají Dungeons & Dragons, Češi Dračí doupě a Němci Das Schwarze Auge neboli The Dark Eye - soubor pravidel pro hraní si na hrdiny s komplexní mytologií a zeměpisem. Do herní podoby byla posledně jmenovaná hra na hrdiny převedena mnohokrát, naposledy v adventuře Memoria. Nejnovějším přírůstkem bude strategie Blackguards od jinak čistě adventurních specialistů ze studia Daedalic, kteří mají na triku Deponii nebo právě Memorii.
První krůčky v Dota 2 očima začátečníka
Dota 2 je velká věc, které se, alespoň z pohledu začátečníka, u nás moc velkému pokrytí nedostává. Já Dotě taky nakonec podlehl, ale pořád jsem teprve na samotném začátku a do odborníka mám hodně daleko. Jestli od článku čekáte nějaké tipy a triky, rady, návody nebo nedej bože recenzi, tak raději obraťte pomyslný list. Ideálně na nějakou z mnoha povedených fanstránek. Já vám zatím můžu nabídnout jen první dojmy někoho, kdo s Dotou neměl žádné zkušenosti a teprve začíná.
Onlinovka Wildstar slibuje i budování měst
O MMORPG Wildstar se dosud objevovaly informace všeho druhu, ale podle té nejdůležitější má jít o trochu jinou online hru, než jaké jsme byli doposud zvyklí hrát. Oficiální materiály tvrdí, že Wildstar nabídne zbrusu nový styl hraní, nové pojetí soubojů a především, bude to neuvěřitelná zábava na dlouhé měsíce.
South Park: Stick of Truth byl na Gamescomu drsnější než Drda
Taková prezentace na Gamescomu letos ještě nebyla. „Ahoj, kamarádi,“ přečetla otráveným hlasem z papíru paní z Obsidianu před nastoupenými novináři. „Pomozte Stanovi, Kyleovi, Kennymu a Cartmanovi v hystericky vtipné adventuře o záchraně South Parku dětmi ze čtvrté třídy. Od tvůrců South Parku Treye Parkera a Matta Stona přichází epická výzva stát se... cool. Ha ha.“ Jestli v té tiché chvíli něco zadunělo, tak to byla moucha, která narazila do zdi.
Card Hunter - Tak trochu jiné karetní RPG
Svět se řítí k mediální singularitě. Zrovna v den, kdy jsem si po večerním kaviáru a šampaňském řekl, že učiním rozhodující krok ohledně hry Card Hunter, se kolegové z Rock, Paper, Shotgun dokopali k témuž. Dokonale mi vypálili rybník. Inu, Britové. Těšil jsem se, že budu jedním z prvních, kdo se stane zrádcem, podrazákem, přeběhlíkem, inu tím, kdo vynese informace, a kvůli kterému se rozpadne kruh rytířů u kartového stolu.
E3 2013 dojmy: Dark Souls II opět tančí se smrtí
You died. You died. You died. Pocit nekonečné frustrace začíná paralyzovat prsty, krev ho unáší do srdce, které tuhne a z úst se dere agonický výkřik: „PROČ?!“ Protože hrajete Dark Souls a pokračování neustupuje z pozice ultra těžkého akčního RPG. Na E3 v Los Angeles jsem hru postavenou na pravidle učení se chybami testoval více jak jednu hodinu. Bylo to málo, ale celkový obrázek mám: zabijete mnoho nepřátel a zemřete tolikrát, že to přestanete počítat.
Dojmy z hraní Neverwinter říkají, že se hru vyplatí hrát i sledovat
Každá nová MMORPG hra má velký problém v podobě všech těch předchozích titulů, které se odkudsi vynořují a hráči nabízejí neuvěřitelné množství dojmů, které automaticky hledají v téhle nové hře. Neverwinter na to šla od lesa a snad i cíleně se tvůrci rozhodli, že jejich online RPG běsnění se nebude snažit předchozím hrám nijak podobat a rovnat. Na toto nikde nevyřčené krédo budete v průběhu hraní velmi často narážet i v okamžicích prodírání nánosy klišé, které k danému žánru patří. Neverwinter není nijak originální MMORPG. Je však vidět, že tvůrci hru dělali tak nějak po svém - v dobrém i v tom špatném.
Tahové RPG Expeditions: Conquistador nedá nic zadarmo
Expeditions: Conquistador za sebou má zajímavou Kickstarter kampaň, v níž se i přes absenci jmen slavných designerů podařilo tento netradiční mix tahové strategie a RPG zafinancovat. Překvapivě a nečekaně. Jenže Kickstarter sám o sobě žádnou zárukou kvality či potenciální zajímavosti není. Proto jsem pár dní před vydáním hry (30. května na Steamu, GoG, Gamersgate atd.) zabořil ruce a hlavu do preview verze, abyste měli představu, jestli je hra zajímavá i v reálu, nebo to byl jen klamný kickstarterový opar.
Vyzkoušeli jsme preview verzi akčního RPG Van Helsing
Pokud jste fanoušky Van Helsinga a skutečně si tím jste jistí - tedy nezaměňujete Van Helsinga s anime Hellsing - představujete si hlavního protagonistu jako moudrého, rozvážného Hopkinse, nebo spíše divokého kloboučníka se strništěm a rychlopalnou kuší (Hugh Jackmana)? Jestli jste se přiklonili k druhé straně, možná také tušíte, že se chystá hra s takřka totožně vypadajícím hrdinou nesoucí název Van Helsing - neuvěřitelná dobrodružství (který jsem právě napsal naposledy a dále už to bude jen Helsing). S preview verzí Helsinga jsem strávil několik hodin a v článku se dočtete, co mi napověděla o plné hře.
Path of Exile je výborná alternativa k Diablo a Torchlight
Pohled na 3D izometrická fantasy RPG bude už navždy pokřiven optikou herní legendy Diablo. Novinář i hráč táhnou kupodivu za jeden provaz a pravděpodobně už navždy budou takovým hrám říkat diablovky. MMORPG Path of Exile se tak zařadí do dlouhého seznamu titulů, který bude navždy s legendou srovnáván, protože to prostě je klon Diabla a nikdo s tím nebude moc polemizovat.
GC 2012 dojmy: Vikingové novému King's Bounty prospívají
Jedna strana mozku mi posměšně našeptává, že King’s Bounty: Warriors of the North je zase jenom datadisk a já vím, že má naprostou pravdu, poněvadž herní systém v základu zůstává stejný, herní principy také, prostředí rovněž a atmosféra je nemlich to samé. A kvůli novému hrdinovi, lokacím a několika nástavbovým mechanikám opravdu nejsem připraven na vikingský zásek v rámci KB série bůhvíjak halekat radostí. ALE!
E3 2012 dojmy: Dragon Commander je král pošahaných her
Komplexní koncepty mohou být stejně geniální a zábavné, jako koncepty nejjednodušší. Mají ale nevýhodu v tom, že zatímco geniálně přímočarý herní mechanismus chytí člověka hned, pravidla složitého propletence musíte objevovat dlouho. A v momentě, kdy ho zrovna vy pochopíte a máte neuvěřitelnou potřebu podělit se o něj s celým světem, tak jsou čtyři hodiny nad ránem a všichni chrápou. Napíšete tedy alespoň extatickou hlášku na Facebook nebo Twitter a jdete spát s depresivním jistotou, že se přes vaše veledůležité svědectví převalí s prvním zakokrháním desítky dojmů z první ranní kávy nebo úspěšné návštěvy WC.
Borderlands 2 - dojmy z kooperativní řezanice
Autor má horečku, letadlo dvouhodinové zpoždění a Oyster karta se válí zapomenutá doma. Posílat mě do Londýna hrát nevydané hry je záležitost očividně proklatá, ale vysvětlujte to šéfredaktorovi, když o vás dobře ví, jak máte rádi Borderlands. Nebudu zapírat, že mi tahle Diablem nakažená střílečka sedla až neuvěřitelně, když je svým způsobem blbá jak poleno a já nejsem z těch, kdo by blbost považovali za přidanou herní hodnotu. Borderlands naštěstí od prvních minut na Pandoře kouzlí atmosféru, míchající sci-fi a western způsobem veskrze odzbrojujícím. Hra přitom zbraněmi paradoxně přetéká a najít si tu vlastní (a pojmenovat ji třeba "Vera") je s prvním headshotem začátek krásného přátelství.
Karlovy Vánoce: Konečně si zahrál betu Diablo III
Ty pocity nelze popsat jedním slovem nebo snad jednoduchou větou. Každý hráč s trochou nadhledu moc dobře ví, že nejde o žádné propracované RPG, že hra je jednoduchá jako facka a postrádá hlubší rozměr. Jenže, sednete k počítači a už během stahování hromady dat z Battle.net cítíte, že právě děláte něco zcela nepochopitelného a výlučného, že zrovna vy budete hrát Diablo III. A v břiše začne takové to příjemné šimrání.
Dojmy z hraní Risen 2 - co o hře napověděla preview verze?
"Dobré ráno, vojáku. Trochu nesvůj, heh? Já též, máš tady, jako když se selka odkope. To jsi důstojník inkvizice? Spíš mecenáš lihovarníků. Zahoď láhev a kmitej ke kapitánovi, máme problém. V zátoce si dal titánský kraken další loď k obědu. Tohle musí přestat. Caldera se bortí v základech, v téhle vesnici už nás zítra nikdo neuvidí. Možná proto, že jsme tu zůstali úplně sami..."
Hodina a půl s (téměř) finální verzí Mass Effect 3
Za 90 minut čistého času se dá zvládnout leccos, a kdybych se hodně snažil, stihnul bych v téměř finální verzi Mass Effect 3 odehrát mnohem více, než „jenom“ dva úvodní segmenty na Zemi a Marsu. Když už to ale nejde v reálu, tak alespoň ve hrách se přísně držím toho, že nerozhoduje množství, ale kvalita. Prostě jsem si tu hodinku a půl v klidu užil a na to, že z toho pak budu chtít napsat článek pro vás, jsem s prominutím zvysoka kašlal.
Star Wars: Old Republic - Pašerákův zápisník, díl 3.
Jedna věc je být pašerák, který se snaží ze všeho vykecat, místo světlé a temné strany preferuje zlatou, cinkající stranu a za prvních pár levelů stihne flirtovat s více ženami, než ten nejodvázanější Jedi. Čas od času je však zkrátka třeba vykašlat se na okecávání a vytáhnout věrné blastery, tedy pokud hrajete gunslingera alias pistolníka. A na porovnání toho, jak na tom skutečně jste při konfliktu s jinými hráči, není nic lepšího než arénové PvP, které v případě Star Wars: The Old Republic představují Warzony. Do nich se můžete přihlásit v jakémkoliv okamžiku a po zařazení do fronty jste přiděleni k nějaké hře, v drtivé většině případů ještě nezapočaté, takže nehrozí, že byste se do hry dostali před jejím finišem (což jsou ale zase levně vydělané zkušenosti).
Kingdoms of Amalur: Reckoning - dojmy z hraní úvodu
Už jste někdy někoho nenápadně propíchli zezadu v plné zbroji a přitom ani necinknuli? Tedy ve hře, v reálu to ani nezkoušejte. V Kingdoms of Amalur: Reckoning máte šanci a vůbec to nevypadá hloupě! Tohle ambiciózní RPG, nad kterým už se v jedné chvíli stahovala hodně černá mračna, sice na první pohled vypadá možná až moc barevně a stylizovaně, ale věřte mi, během hraní vás ani nenapadne, že je něco nepatřičné. Z téhle hry se postupem času vyklubal takový černý kůň letošních RPG a po prvních hodinách hraní mohu zodpovědně prohlásit, že rozhodně tenhle titul nedrží omylem. Reckoning má obrovský potenciál a podle toho, co jsem měl možnost hrát, jej úspěšně naplňuje.
