Nikdy jsem se vlastně nedostal na šedesátku, která byla tehdy maximem. Teď tu máme maximální level 90 a stovka už společně s Warlords of Draenor klepe na dveře. Když mě tedy přestalo bavit i pouhé posedávání na mém kopečku v Barrens, zrušil jsem předplatné a byl konec. To bylo pár měsíců po vydání prvního datadisku The Burning Crusade.

Ještě jsem si ho koupil, chvilku hrál, ale moc dlouho mě u hry dvě nové rasy neudržely. Nastal definitivní konec a zrušení předplatného. Následující vývoj hry jsem samozřejmě sledoval, ale zpátky mě nedostal žádný datadisk. Ani Wrath of the Lich King, ani Cataclysm. U něj jsem popravdě chvilku váhal, kvůli změně původního světa, ale nakonec jsem odolal. Nezlákali mě dokonce ani sympatičtí Pandareni.

Pak přišel BlizzCon 2013 a oznámení datadisku Warlords of Draenor. Sám o sobě mě taky nijak zvlášť nenadchl, ale červíček začal hlodat. A vůbec, jak dlouho jsem už nehrál jakékoli MMOčko? Hrozně dlouho. Letmým pohledem na nabídku na trhu jsem po pár vteřinách skončil stejně u World of Warcraft. Ne, vážně nechci kvůli pár originálním nápadům trpět hromady bugů a nedodělanou hru, stejně jako nechci pobíhat po vylidněných pláních sám. WoWko jede skoro dekádu, je odladěné, vychytané, má všechno. Prostě funguje.

Tak jsem si řekl, že teda jo. Jenže jsem měl jen původní World of Warcraft a The Burning Crusade. Nic víc. Nemám problém s placením 12 euro měsíčně. Hodnota, kterou mi to nabízí, je skvělá. Problém mám s tím, že bych měl vysolit skoro 100 euro za všechny tři datadisky. Co se však nestalo. Kouknul jsem se do svého Battle.net účtu a najednou tam vidím, že “level” hry je Cataclysm. Co to? Upgradovali to takhle všem, nebo jsem byl součástí nějaké speciální akce, o které nevím?

Netuším. Každopádně to potěšilo, protože stačilo koupit jen Mists of Pandaria a rázem jsem měl aktuální WoWko. Těch 35 euro za nový datadisk jsem dal bez mrknutí oka, hlavně když jsem nějakým záhadným způsobem dostal Wrath of the Lich King a Cataclysm zadarmo. Zaplatil jsem, stáhnul (23 GB, překvapivě rychle) a spustil. Všechno proběhlo v pohodě, zvolil jsem si Pandarena a hurá do staronového světa coby Monk.

Nezaúčtované transakce

Monka jsem během pár chvil o jednom večeru dostal na devátý level a vypnul jsem to s tím, že budu pokračovat zítra. První dojmy nebyly kdovíjak nadšené, ale měl jsem chuť pokračovat. Bavilo mě to. Brzy však na mě chlapci z Blizzardu chrstli kýbl se studenou vodou. Dorazil email s předmětem “World of Warcraft -- Account Upgrade Failure”:

“This notice is being sent to inform you that we are unable to successfully process the recently requested electronic upgrade for World of Warcraft account *************@gmail.com. As such, this account has been set to the account type which it was at before the electronic upgrade and no charges have been processed for this. Please contact the Blizzard Billing Support department by telephone via the phone numbers provided at http://eu.battle.net/support/en/article/200502 for further assistance.

Please note that due to security concerns we will be unable to assist you via email.

We apologize for the inconvenience this may cause and thank you for your patience in this matter.”

Nevěštilo nic dobrého. A taky že ne. Z nějakého, v tu chvíli neznámého, důvodu moje platba neproběhla. Karta byla v pořádku, peníze tam byly a platil jsem s ní Hearthstone i různé věci na Steam, GoG, Amazon a jiných obvyklých podezřelých. Vždy bez problémů. Tak jsem zvednul telefon a vytočil číslo zákaznické linky pro Anglii. Uvítal mě robot, přes kterého jsem se během dvou prokliků dostal na živou operátorku.

Byla velmi příjemná, milá a svým typickým britským přízvukem by strčila do kapsy i Monty Pythony. Je fajn vědět, že jste se nedovolali někam do Indie, ale opravdu do UK. Paní to po ověření mé totožnosti zjistila a prý je problém - banka vydala příkaz pro zrušení transakce, na straně Blizzardu problém není. Doporučila mi kontaktovat banku a požádat je o zaúčtování platby, nebo o její zrušení a následně o druhý pokus o zaplacení z mé strany.

Poděkoval jsem a hned jsem hledal číslo do FIO banky, jejíž kartou jsem se pokoušel WoWko zaplatit. Přišlo mi vtipné, že do Blizzardu se člověk dovolá hned, ale do FIO jsem se nemohl dovolat na tři různá čísla. No co, napsal jsem jim alespoň autorizovaný požadavek přes FIO servis z internetového bankovnictví. Mezitím jsem si všiml, že obě položky (předplatné + upgrade účtu na Pandarii) se mi zobrazily v kategorii Nezaúčtované transakce.

FIO banka se ozvala druhý den s tím, že u nich to není:

“Ze strany Fio banky nedošlo k zamítnutí Vámi zmiňovaných plateb. Ze strany obchodníka neevidujeme žádný pokyn ke stornování nezaúčtované transakce. Platby budou tedy v pořádku zaúčtovány. Pokud obchodník platby stornuje, zašlete nám veškerou možnou komunikaci a my nezaúčtované platby prověříme a případně stornujeme v našem systému.”

Na doplňující dotaz, kde se tedy stala chyba, když obchodník tvrdí že to je na straně banky, a banka tvrdí že to není ničí chyba, jsem dostal tuto odpověď: “Platby se zaúčtují. Drtivá většina plateb kartou se nejdříve zobrazí v nezaúčtovaných transakcích a po doběhnutí několika automatizovaných procesů se teprve naúčtují a jsou vidět v záložce Pohyby. Doba, za kterou se platby naúčtují, není možné přesně určit. Obvykle to bývá do týdne.”

Ok, smířil jsem se s tím, že se k pravdě asi nikdy nedoberu. Nezaúčtované transakce jsou běžná věc, ale tady je divné, že z pohledu Blizzardu je tam nějaký problém. Hlavně, že se to zaúčtuje. Mezitím se ale stala divná věc. Platil jsem v místní Bille nákup kartou a částka, která jindy z karty odejde okamžitě, se objevila vedle WoWka v nezaúčtovaných transakcích a visela tam několik dnů. To mi už přišlo podezřelé, běžně se tam tyhle místní transakce zaúčtují ihned, nebo velmi brzy. Na druhý den ráno jsem zkusil do FIO banky zavolat a k mému překvapení jsem se dovolal na první pokus.

Jiný pán než v prvním případě tvrdil, že chyba byla na straně obchodníka. Blizzard si prý platbu odmítl převzít, ale prověří to a zavolá zpátky. Ještě dodal, jak je opravdu divné, že tam visí i ta Billa, což by takhle dlouho nemělo. Pak už nezavolal. Mezitím se ale zaúčtovala platba předplatného a pár hodin na to i Billa. Platba za upgrade účtu na Pandy tam pořád visela. Můj Monk na devátém levelu byl locknutý a já tak mohl hrát cokoliv, jen ne obsah z Mists of Pandaria.

Týden se s týdnem sešel a nezaúčtovaná transakce byla pořád nezaúčtovaná. Napsal jsem tedy druhý autorizovaný dotaz přes FIO servis a napjatě čekal na odpověď, která přišla za pár minut:

“Transakce v záložce 'nezaúčtované transakce' jsou v pořádku autorizované a v žádném případě u nich nedošlo k zamítnutí. Pokud máte možnost doložit doklad o zamítnutí transakce či o jejím nerealizování, transakce budeme moci stornovat a převod poté provedete znovu.”

Inu poslal jsem do FIO banky ten jediný email z Blizzardu s tím, že bych chtěl nezaúčtovanou transakci zrušit a vrátit zpátky na účet. A voilà, za pár minut se to vyřídilo a částku jsem měl zpátky. Šel jsem tedy znova do Battle.net obchodu, ale všiml jsem si, že se teď po mě nechce 35 euro, ale pouhých 10. Ony totiž začaly zimní slevy a tak Blizzard zlevnil WoWko i StarCraft II. Nakonec jsem z toho vyváznul ještě dobře, říkal jsem si, a v duchu jsem děkoval FIO bance za tu nezaúčtovanou transakci.

Zaplatil jsem znova stejnou kartou 10 euro, Blizzard mi hru zase aktivoval a platba opět zůstala viset jako nezaúčtovaná transakce několik dnů. Žádný email oznamující problém už ale nepřišel. Další preventivní telefonát do Blizzardu, tentokrát mi to zvedl příjemný pán. Říkal, že zatím s platbou nevidí žádný problém, čeká se na dokončení verifikace, což je standardní proces.

Platba 10 euro visela v nezaúčtovaných transakcích přes dva týdny, pak se naštěstí konečně zaúčtovala. Kupodivu mi Blizzard nechal účet po tuto dobu aktivní, i když ho při první platbě hned downgradoval. Očividně byl s první platbou skutečně nějaký problém, s druhou už ne. Divné, těžko pochopitelné, ale hlavně že to prošlo a nakonec jsem na tom ještě vydělal, když jsem vychytal WoW ve slevě. This was a triumph!

Nutno dodat, že než se problém s nezaúčtovanou transakcí vyřešil, World of Warcraft jsem přeci jen hrál. Monk byl pod zámkem, tak jsem sáhnul po Worgen Hunterovi. Nejsem sice kdovíjaký fanoušek Aliance (fůj!), ale Goblini nevypadají nijak extra a za temnější verzi Elfů se mi hrát taky nechtělo. Navíc jsem se plánoval s mým neutrálním Pandarenem přidat k milované Hordě, tak proč nezatnout zuby a nezkusit ty Alíky. Bude to jenom na chvilku. Bohužel pro mě se začátek příběhové linie Worgenů odehrává v lokacích, které se mi z celé hry líbily snad nejmíň.

zdroj: tisková zpráva

Po Cataclysm se i můj neoblíbený Darkshore a Ashenvale trochu proměnily, ale pořád to je temný a depresivní les na pobřeží a hluboký les plný elfů. Ještě předtím strávíte úvod v Gilneasu, což také není zrovna oblast plná sluníčka a optimismu. Chápu ale, že to k tématice sedí. Bylo by přinejmenším podivné, kdyby vlkodlaci pobíhali někde jinde než v Gilneasu. I v těchto neatraktivních oblastech je ale vidět, v čem přesně WoWko vyniká a proč pořád táhne miliony hráčů.

Úvodní lokace Worgenů navíc krásně ilustrovaly snahu vývojářů hru oživit. Úkolů “jdi támhle a přines mi deset prasečích ocásků” je sice pořád příliš, ale mezitím máte zajímavé bombardování, ježdění s katapultem, odstřelování lodí, různé maskování se za někoho jiného apod. Jde vidět, že engine a animace už ambicím vývojářů moc nestačí, ale stejně se z toho snaží vymáčknout maximum. Chvílemi mi sice přišlo, že je tam těch “nasedni do něčeho a něco znič” úkolů až moc, ale zase to odsýpá a hra neháže klacky pod nohy.

On stál World of Warcraft už od svého prapočátku na tom, že hráčům neházel klacky pod nohy. Tehdy to byla v kontextu s ostatními MMORPG hrami taková malá revoluce a dnes bychom mohli na launchové WoWko nahlížet pomalu jako na jinou, nedodělanou a dosti hardcore hru. Zjednodušování šlo ale v posledních datadiscích očividně ještě dál - celá hra je nyní hrozně jednoduchá. Ne ale takovým způsobem, který by vás štval a dělal by z toho zábavu pro dětičky.

Vývojáři v zásadě dělali ty správné úpravy na správných místech. Pár příkladů za všechny:

• Občas se musíte dostat docela daleko. Normálně byste šli po svých, ale teď vám NPC řekne, že támhle opodál stojí frajer s vozíkem, který vás na místo zadarmo doveze.
• Questy typu “jdi někam a pak se s něčím vrať” jsou nyní ještě víc u sebe, takže můžete nabrat víc úkolů, na zhruba stejném prostoru je vyřešit a pak si přijít shrábnout odměnu. Nemusíte se tak pořád vracet tam a zpátky (tohle bylo i dřív, ale teď je to ještě lepší).
• Už nemusíte stahovat modifikace uživatelského rozhraní. V základu se vám ukazuje na minimapě šipka za questem a na mapě je zvýrazněná oblast, ve které najdete to, co hledáte.
• Subjektivně mi přijde, že je lepší i droprate. Dřív jste čekali hrozně dlouho, než vám vypadne potřebná věc, teď ji dostanete rychle.
• Když máte sejmout nějakého minibosse, NPC vám ukáže vedle zadání úkolu i jeho podobu.
• Po zabití několika nepřátel stačí pokleknout k jednomu a v lootovacím okýnku se zobrazí poklady ze všech mrtvol.

Obecně bych to zjednodušením spíš ani nenazýval. Perfektně se na to hodí anglické slovíčko "streamlined". A vedle streamliningu je ve WoWku i k dokonalosti vyvedený reward loop, abychom tečh cizích tvarů neměli málo. Ten funguje v podstatě velmi podobně jako v Diablu. Reward loop je, zjednodušeně řečeno, ona pomyslná mrkvička, kterou máte nataženou před čumákem. Jen s tím rozdílem, že tady si do mrkvičky můžete každou chvilkou kousnout a chutná skvěle. A další hryzanec je hned za rohem.

Hra vás tedy pořád odměňuje a je pořád se za čím hnát. Pořád dostáváte nové questy, objevujete nové lokace, získáváte novou výstroj a výzbroj, nové talenty, schopnosti... A tak bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Plníte úkoly, dostáváte zkušenosti a tím postupujete na vyšší a vyšší úrovně. Na nich jste silnější, můžete nosit lepší brnění, vypadáte jako větší drsňák. Můžete se naučit nějakou profesi a v ní se zdokonalovat, můžete mít zvířátko a to trénovat...

Ano, až na to zvířátko to všechno bylo už v původním WoWku, ale teď získáváte zkušenosti mnohem rychleji než dřív a společně se zmíněnými úpravami to všechno odsýpá mnohem lépe. Reward loop je kratší a odměny jsou větší. Ve výsledku je to vlastně hrozně jednoduché: Blizzard vás každou chvíli nechá něčeho dosáhnout. Vy do toho zase tolik úsilí nevložíte, ale máte něco, co se blíží pocitu dobře odvedené práce, jakkoli blbě to může znít. Něco jste měli udělat, podařilo se a dostali jste odměnu. Něčeho jste dosáhli, nemáte pocit promarněného času (no, ehm...) a můžete jít konečně spát. Nebo že by ještě jeden poslední questík?

Skvělý je taky Monk, nová pandarení třída. Je rychlý, akční a musíte dávat opravdu pozor a být aktivní. Už jen tupě nestojíte a nemačkáte 1, 1, 2, 3, 1, 3, 4. Můžete se odrolovat do bezpečí, můžete využívat energii Chi zadarmo, máte různé druhy útoků... Subjektivně mi přišel Monk fakt zajímavý a zatím jde o asi největší pokus o osvěžení zajetých pravidel. Hra za něj je svižnější, a když se vám to podaří, můžete dost šikovně odpravit i několik silných nepřátel najednou. A když se to nepodaří, dáte třikrát Roll, jeden Tiger Strike, nasednete na želvu a zdrháte.

K čemu by to ale bylo, kdyby se všechno to zábavné odehrávalo v nevábném prostředí. Třeba úvodní oblast pro Pandy je opravdu hezká. World of Warcraft nikdy nebořil technologické hranice . Teď je to hra stará téměř dekádu a věk na ní je vidět. Ne ale tolik, jako na jiných hrách z roku 2004. Do určité míry za to můžou úpravy enginu a zkrášlení například vody či různých efektů (ve Warlords of Draenor budou zase lepší animace a detailnější postavy). Hlavní zásluha za to, že se na WoW dá ještě pořád dívat, patří specifickému vizuálnímu stylu.

Ze všech tří ikonických Blizzardích stylů se mi ten z WoW líbí nejméně. Výrazná barevná komiksovost se jednoduše přejí, ale zase díky ní hra tolik nestárne. Hlavně to má pořád něco do sebe. Je to o vkusu, ale hra pořád vypadá pěkně. Nejlíp jsou na tom samozřejmě nové oblasti s Pandarií a The Wandering Isle v čele. Sednout si jen tak někde na kopeček a kochat se přírodou, kde se občas mihne nějaká potvora nebo vám nad hlavou přeletí hráč na nějakém drakovi... Je to relax, pohodička, klídek, ale něco do sebe má i sledování šrumce ve městech.

Obzvlášť v úvodní oblasti Pandarenů vás pak zamrzí, když se jejími lokacemi prolevelujete tak rychle, že si je ani nestihnete pořádně užít. Užívat pak můžete ale staronové zóny. Z toho mála, co jsem zatím viděl, se žádná nepřevrátila úplně naruby (no, možná Thousand Needles...), ale k docela velkým změnám došlo všude. A o tom to je. Právě změna prostředí byla velkým faktorem, který mě do WoWka znovu přivedl. Ono to má skutečně něco do sebe, pobíhat po starých známých pláních, které tvůrci upravili, a zase tak známé už zase nejsou.

Není to žádný odvaz, ale je to prostě fajn. Příjemné také je, jak si ze sebe umí vývojáři pořád dělat srandu. Při jednom úkolu, kdy jsem zase musel jít sebrat deset už ani nevím čeho, jedno NPC řeklo druhému: “To nebude problém, mám tady odborníka na hledání věcí...”. Takových pomrknutí a oživení je spousta.

Například už nemusíte z Ratchetu do Crossroads po svých, ale svezete se na Kodovi a ještě u toho střílíte dotírající nepřátele. Nebo dostanete speciální brýle, přes které vidíte stealth elfy. Nebo se jako Monk občas teleportujete do Pandarie na výcvik. Nebo letíte na horkovzdušném balónu. Takových “nebo” bychom našli spoustu a vážně hru, která je často monotónní, hodně oživují.

Mezitím, co si pomaloučku polehoučku skrze PvE prosekávám cestu k maximálnímu levelu (snad se na něj už konečně dostanu!), na mě ale vystrkují růžky i různá negativa. Tradiční nahánění se s alíkama ve Stranglethornu je pořád zábavné a napínavé. Spolupráce s jinými hráči je taky super. Ale všechno trochu drhne, když musíte jít zase najít těch deset prasečích ocásků. Po desáté. Po dvacáté. Po dvousté. V roce 2005 jsem nad podobnými úkoly mával rukou a užíval si něco nového. Dnes je to peklo.

Nové questy přidané v datadiscích jsou na tom trochu líp, a když už vás nutí sbírat deset něčeho, tak to alespoň nějak zaonačí. Bohužel se ale musíte prodřít i přes staré questy a tam jde vyloženě o tupý grind. Po chvíli, kdy jsem byl ve stavu “jé, to je staronové WoWko” se rychle dostavil stav “ježiši, zase tohle?”. Zatím se tedy moje PvE cesta na vrchol nese ve velmi pozvolném duchu. Už se nebavím ani zdaleka jako v roce 2005. Spíš WoWko používám na bezmyšlenkovitý relax, u kterého se dají dobře poslouchat podcasty nebo koukat na tabletu na nějaké video.

Co mě ale z bezmyšlenkovité setrvačnosti velice rychle probralo, byla úroveň hráčů v Orgrimmaru. Nevěřil jsem vlastním očím. Mysleli jste, že některé diskuze tady na Games jsou špatné? Tak to jste ještě nebyli v Orgrimmaru vážení. Ten je přehlídkou neskutečných rasisticko-sexistických sprosťáren dost hrubého zrna. Chat byl k zblití, stejně jako názvy guild. Mimochodem, co se to za těch pět let stalo s guildami?

Jakmile jsem vkročil kamkoliv, kde bylo trochu víc hráčů, začal jsem ihned dostávat nabídky na připojení se do guild. Pořád. Extrém to byl právě v Orgrimmaru. Takový guild spam nepamatuju. Žádný guild spam tehdy nebyl. Teď mi pořád vyskakovalo okýnko jestli se chci k někomu připojit.

Do toho samozřejmě nabízeli obchodníci služby poskytnutí zlaťáků za reálné peníze. Prostě a jednoduše byl Orgrimmar velmi nepříjemný bordel. Vyřídil jsem rychle questy, nasedl na želvu a adios parchanti, v takové společnosti nechci trávit ani vteřinu navíc. Jó, kde jsou ty časy, kdy to hráli normální lidi a ne desetiletí nevychovaní fakani.

zdroj: tisková zpráva

Otřepal jsem se a na hřbetu želvy jsem se vydal vstříc dalším deseti prasečím ocáskům. Radši budu anihilovat stáda prasat a sekat jim ocásky, než vstřebávat ten hnůj z Orgrimmaru. Anebo bych mohl předplatné úplně zrušit a těch 350 kaček investovat do něčeho smysluplnějšího. Hm, jsou na GOGu ještě ty slevy? Předplatné mi zatím běží, ale dlouho asi běžet nebude. Mít WoWko jen na to, abych u něj mohl jednou za čas vypnout mozek a poslouchat podcasty? Proč ne, ale jsou i lepší věci, u kterých se dá vypnout a odpočívat. Zatím svému Monkovi ale ještě košem nedávám.