Svět nad námi
U každé online hry řeším jako první věc herní svět. Je univerzum natolik silné a zajímavé, že se do něj vyplatí vstoupit na delší dobu? Člověk, který nemá zkušenosti z hraní jiných online her, může mít v TESO malý problém. Hra zatím nezobrazuje celý kontinent a rozdělení mapy je mírně řečeno chaotické.
Vím, kde se nacházím v rámci daného mikroregionu, ale absolutně netuším, kde se můj avatar objevuje vůči času a prostoru daného světa. Zda tomu tak bude u finální verze, nelze nyní hodnotit, ale určitě by zrovna v případě Tamrielu bylo vhodné mít možnost přejít kontinent „suchou nohou“, což zatím nejde.
Uznávám, že jsem asi velký hnidopich, ale mohu uklidnit podobně smýšlející hráče, že o nenavazující zóny snad nepůjde. Přestože se ve hře natahují data formou klasického přerušení hry (load), nejde o rušivý element. Většinou je to podáno nenásilně, takže moc dobře víte, kam a proč s postavou jdete. Případný skok jinam je například v rámci questu náležitě vysvětlen. Mým vnitřním problémem tedy byla absence mapy světa nad sebou a zhoršená „projekce“ postavy do prostoru Tamrielu.
Začínáme a tvoříme
Začátky v online hrách bývají většinou identické a ani v TESO tvůrci neudělali výjimku. Musíte se rozhodnout, za koho budete hrát a co budete dělat. Rozhodování je zde o to jednodušší, že většina z nás hrála některou z předešlých The Elder Scrolls her a volíme tedy rasu trochu i podle přízně. Je pak vtipné sledovat, jak kolem kvůli popularitě Skyrimu pobíhají převážně Nordi. Vybíráte mezi třemi stranami (Daggerfall Covenant, Aldmeri Dominion, Ebonheart Pact) a celkem devíti rasami. Nordi, všelijací elfové, orkové, bretoni, argoniané a khajiiti jsou velmi pestrými zástupci úžasného světa a vybere si opravdu každý.
Následná volba povolání nabízí čtyři možnosti - vznešený rytíř (templar), mix válečníka a ohnivého mága (dragonknight), klasický kouzelník (sorcecer) a samozřejmě nechybí pro Tamriel tolik důležitá profese zloděje (nightblade). Vývoj postavy máte hodně ve svých rukách a záleží vlastně jen na vás, jakou cestou se rozhodnete jít. I když můžete vzít do rukou jakoukoliv zbraň, je jasné, že některé vám lépe sednou a rychleji se s nimi naučíte. Tady se nabízí otázka, zda si při výběru typického bojovníka, například při použití boje na dálku nebudeme postavu kazit. V rámci týdenního hraní mi však naprosto vyhovovalo střídání taktiky (na dálku a na blízko).
Každá ze tří aliancí má jednoduchý cíl, kterým je vláda nad městem v centru říše. Je tedy zjevné, že tvůrci The Elder Scrolls chtějí jít cestou globálního příběhu, který budou do velké míry utvářet samotní hráči. V danou chvíli nelze říci, jak moc se dělení na tři frakce projeví například v PvE zónách. Bude nesmiřitelný protivník z PvP zóny mým parťákem při plnění klasických questů, nebo to nepůjde?
Začínáme a poznáváme
Začátek hry je postavený příběhově, a přestože právě příběh je béčkovou variací na všechno, co jste už někde viděli a slyšeli, tak ve výsledku funguje. Začínáte jako vězeň kdesi mimo Tamriel, stojíte v cele a před vámi se objeví poloprůsvitný duch, který vám pomůže v rámci blížící se vzpoury ven.
První kroky a osvojování si základních pravidel proběhne hned ve věznici a kolem ní, posléze pak ve Skyrimu na ostrově Blackrock. Osobní příběh velmi chytře doplňují další úkoly, které se paradoxně mohou i určitým způsobem promítnout do vývoje celé řady dalších questů. Rozhodně se zde nedočkáte klasického zadání: „Jsem tu sám a ohrožují mě vepři u lesa. Jdi a přines mi deset prasečích ocásků.“
Pocitově si má duše rochnila nejvíce v questech, které měly hlavu i patu a navíc byly vždycky logicky zasazeny do herního světa. Ať už byl cíl jakýkoliv, většinou se questy motaly kolem zabíjení, ale fungovalo to. Číst texty v rámci dialogů se tedy vyplatí. Samozřejmě lze hrát i způsobem „klik-klik-klik“ a držet se směrovky v horní části obrazovky. Byla by to ale škoda. Většina questů na sebe navazuje, nabaluje na sebe další úkoly a výsledkem je klidně aktivita na dvě až tři hodiny.
Dabované postavy navíc opravdu fungují a svět kolem začne dostávat rysy skutečného prostředí. Dovoluji si použít kapitálky: SVĚT KOLEM JE ŽIVÝ A FUNKČNÍ. FUNGUJE! Chci tak vykřičet, že když čtete dialogy, víte, proč děláte to, či ono. Dokážete svůj úkol zasadit do kontextu.
Seznamování s hrou je na začátku hodně založené na plnění příběhových úkolů, tvůrci však spoléhají i na přirozenou hráčskou zvědavost. Na běžný triviální quest, tak jak jej známe z ostatních online her, jsem ale nenarazil. Buď se jednalo o hlavní linii, na ní navazující doplňující questy nebo šlo o velmi dobře propracované řetězové úkoly, kdy na konci čekal vždycky nějaký složitější protivník.
První dojem ze hry byl tedy více než dobrý. Nechybí zde ani úkoly, při nichž musíte vyřešit jednoduchý puzzle či použít „jiný způsob“. Ukrást láhev alkoholu v hospodě je nemožné, když u výčepu neustále lelkuje hostinský. Když ovšem venku chytíte krysu a vypustíte ji v lokále, začne panika.
Interface i samotná grafika nabízí mnoho styčných bodů se zmiňovaným Skyrimem, což jsem vnímal jako snahu o určitou kontinuitu a využití osvědčeného modelu, který fungoval. TESO má vlastní engine, jehož cílem je nabídnout hraní širokým vrstvám zájemců bez ohledu na výkon přístroje. Současně zde velkou roli hraje i skutečnost, že zbrusu nová MMORPG poběží i na konzolích. Tvůrci slibují obrovský otevřený svět, což jsem do jisté míry i zaznamenal.
Obrovský svět, co projdete raz dva
Některé zóny jsou opravdu obrovské a jejich prozkoumání zabere několik dní. Rozlehlost jednotlivých území samozřejmě vzbuzuje otázku, jak se bude cestovat. I přes deklarovanou velikost světa je pohyb po vlastních nohou stále velmi rychlý a efektivní. Rozhodně si pod „obrovským světem“ nepředstavujte planiny Star Wars Galaxies, ale na druhou stranu se nejedná o malé koridory známé třeba ze SWTOR.
Dalším již osvědčeným způsobem pohybu jsou teleporty, kterým jsem pro jejich vzhled začal říkat kapličky. Když zemřete a nemáte soulstone umožňující probuzení na místě skonu, tělo i duše se v jedno spojí právě v nejbližší kapličce. Jakmile při cestování narazíte právě na zmiňovanou kapličku, je vaše a patří do portfolia odkrytých cestovních benefitů. K již odkryté kapli se můžete dostat odkudkoliv. Na mapě si vyberete vhodné místo a šup, jste na místě.
Množství kapliček se zdá být přehnaně vysoké, na druhou stranu na tento legální podfuk jsem si velmi rychle zvyknul. Současně jsem si říkal, na co vlastně potřebuji koně, když se téměř všude dostanu teleportem a zbytek cesty rychle doběhnu. Cestování není žádnou banalitou. Rychlost a smysluplnost pohybu v rámci světa ukazuje na věrohodnost prostředí.
Souboje? Tady dobrý!
Ostatně, kdo čeká nějaký hutný a revoluční bojový systém, může být mírně zklamán. Na druhou stranu se tvůrci drželi osvědčeného a zaběhnutého stylu. Vzpomněl jsem si, jak „revoluce“ například z Age o Conan ve mě zanechala pachuť překombinovaného. V TESO narazíte na klasickou klikací metodu, kterou doplňují další speciální údery (aktivní vlastnosti). Navíc se postavě zlepšuje samozřejmě i celá řada pasivních schopností, které se promítají do celkové efektivity souboje.
Zlepšujete svoje schopnosti nejen s dosažením nové úrovně, ale nahoru to táhnete i daným typem zbraně, brnění či magie. V okamžiku, kdy dosáhnete 15. úrovně, můžete se vyzbrojit dvěma odlišnými zbraněmi, které lze prohazovat během souboje. Jednoduché vylepšení výrazně pomůže v dalších bitkách. Zejména v situaci, kdy na vás útočí dvě a více potvor a jedna z nich vyžaduje trochu jinou taktiku, si budete možnost dvou zbraní pochvalovat.
Na koně každý nemá
Typickým neduhem většiny her je snaha hráče hned na začátku rychle odměňovat. V TESO na to šli tvůrci jinak a rychlost levelování nebyla nijak závratná. Trápil jsem se však mezi sedmým a osmým levelem, kdy jsem nemohl sám dokončit zadaný úkol. Nezbylo mi nic jiného, než půl hodiny pobíhat po planině a kosit potvory. Bylo to dlouhé, ale ne nudné. S každým novým levelem zde samozřejmě dojde i k nadělení tolik milovaných „bodíků“, které zde sázíte na tři vlastnosti (zdraví, magie, výdrž), a jedním pak ještě vylepšíme konkrétní vlastnost zbraně. Jde o jednoduchý systém, ve kterém rozhodně nebudete tápat a hledat nejvýhodnější řešení jako ve Skyrimu.
TESO vás naopak nechá hrát vybranou roli, aniž byste měli pocit, že o něco přicházíte. Když už jsme u odměn, tak asi nejvíce jsem proklínal samotný loot, který nebyl kdovíjak závratný. Je jasné, že když vám z potvor padají peníze po jednotkách a za harampádí toho mnoho nedostanete, zejména začátky budou krušné. Obyčejný kůň vyjde na více 17 tisíc zlatek, což vzhledem k neustálým investicím do oprav zbroje, není málo. Tvůrci se však zachovali velmi demokraticky, když umožnili mít koně ihned. Žádné čekání na kýženou úroveň.
Podobně je tomu i u výrobních profesí. Můžete těžit dle libosti, co se vám líbí a vydat se klidně cestou všech šesti zaměstnání (dřevorubec, kuchař, alchymista, kovář, očarování předmětů, krejčí), což bude asi znamenat docela velkou honičku. Rozhodně jsem nezaznamenal, že by se po krajině povalovaly stovky kopečků rudy. Jednalo se spíš o nahodilé okamžiky štěstí.
Quickslot – cesta k přežití
U vlastního plnění questů jsem ocenil možnost chodit sám. Rád se ploužím pustinou sám a mám rád náhodná přátelství uzavřená za účelem zabití finálního moba. Klasický řetězový quest s vypětím sil dáte sami. Jde to, ale dře to. Většinou však na poslední článek řetězu už prostě nemáte. Určitě se většina questů bude lépe plnit ve dvou až třech lidech. Nevýhodou (snad novinářské?) betaverze byl nedostatek hráčů kumulovaných na jednom místě, přesto se po jisté době nějaký nabušenec, co pomohl, našel.
Zpracování uživatelského rozhraní při boji pak bylo nedocenitelné. V dolní části je klasická lišta, kam si lze nasypat všechny ty speciální údery a útoky. Pod klávesou Q se skrývá tzv. Quickslot, kam lze umístit třeba červené lektvary zdraví. Jde o další celkem sympatickou fintu. Do Quickslotu je nejlepší narvat všechny lektvary, co pravidelně používáte. Navíc písmeno Q je na strategickém místě. V rámci úhybných manévrů si loknete a právě ušetřená vteřina vám může zachránit život.
A je to dobrý?
Hráči, které jsem potkal, se většinou seznamovali. Zkoušeli, hráli a bavili se. Společnými silami jsem třeba našel banku pro odkládání přebytečných předmětů. Obligátní aukce samozřejmě nechybí, vyprávěl mi o ní jeden Nord, ale sám jsem ji neviděl. Hrát MMORPG a začít s ukvapenými závěry je každopádně to nejhorší, co můžeme dělat. Některé situace vyloženě nahrávaly tomu, aby našinec vyřknul nějaký ortel, ale byla by to chyba. Neustále jsou mi kladeny otázky, zda je hra dobrá, zda se vyplatí ji koupit. Neřeknu. Zapřísáhnul jsem se, ale jsem ochoten se stručně podělit o bodové shrnutí mého několikadenního života uvnitř Tamrielu.
- bavilo mě grafické zpracování, je věrohodné a nepůsobí naivně; víc kopíruje styl daný Skyrimem
- úkoly jsou solidní, žádné grindování potvor
- hrajete-li rádi i sami, tady se budete mít dobře
V dalším článku si povíme něco bližšího o PvP, když se tedy pořádně rozeběhne...
