Pod položkou „New Game“ se otevře okno s tvorbou vaší postavy, kde se ještě jakž takž zorientujete. Hned poté ovšem následuje výběr lidí, které si s sebou vezmete do Nového světa: a garantuji vám, že v tom se ztratíte stoprocentně. Kombinace různých povolání spolu s jednotlivými osobnostními rysy členů vaší družiny vám zamotají hlavu, a pokud se nebudete chtít rozčilovat, patrně vše vyřešíte kliknutím na tlačítko „Assign automatically.“
Potom se konečně objeví intro a děj hry se ze strohých tabulek přesune na zelený ostrov Hispaniola. Hned po přistání následuje první rozhovor a s ním také přichází první pochvala pro hru. Zajímavě napsané dialogy totiž okamžitě vzbudí vaši pozornost a košaté možnosti voleb potěší všechny milovníky RPG. Absence dabingu (minimálně v nehotové verzi) zamrzí, ale s ohledem na charakter hry je omluvitelná. Příliš velkým blokům textu se však tvůrci vyhnout mohli, svádí to k přeskakování výplňových vět a náhodné volbě odpovědi, což samozřejmě člověka vytrhne ze hry a zážitku.
Než vás guvernér ostrova pustí ven z města, musíte dokázat, že umíte svým mužům a ženám velet. Velmi brzy si tak vyzkoušíte na první pohled povedené tahové bitky, který funguje na klasickém základu „můžeš jednou praštit, když se pohneš o tolik hexů, nebo se pohnout o dvakrát tolik hexů, ale pak nemůžeš útočit.“
K jednoduchým útokům se brzy přidávají i schopnosti, které vaši svěřenci získávají po povýšení – systém tak získává nečekanou komplexnost a po úvodních soubojích, které jsou spíš o vyčkávání a vhodném vymyšlení útoku do zad, přichází i promyšlenější šarvátky. Právě v tu chvíli vás začnou souboje bavit - nestačí reagovat na vzniklou situaci, ale je nutné přemýšlet několik tahů dopředu a chytře soupeře tlačit tam, kde ho chcete mít. Hra vám k tomu poskytuje dostatek prostředků různého charakteru, což je základ, abyste mohli vymyslet a realizovat vlastní strategii.
Bohužel, většinu času jsem v preview verzi v Conquistadora nestrávil klikáním na možnosti v rozhovorech ani bitkami, ale projížděním po ostrově, které v rozpracované verzi moc zábavné nebylo. Na 3D mapě pouze určujete, kam se má posunout panáček na koni představující družinu vašeho Conquistadora a cestou kontrolujete jakákoliv potenciálně zajímavá místa. Mohou to být třeba truhly se zlaťáky nebo s jiným zbožím, dále také bylinky, z nichž se dá udělat medicína nebo divočáci, z kterých je maso. Právě lov pašíků je ovšem komplikovaný, protože zvířata se pohybují stejně jako váš hrdina a na mapě tak dochází ke komické honičce.
Vedle předmětů se mapě nachází i spousta questů, které je nutné plnit, abyste mohli povyšovat své svěřence. Přestože jsou úkoly typu „prozkoumej okolí města“ primitivní a tudíž nepříliš atraktivní, jelikož zahrnují jen klikání na bílé zářící milníky, musíte je právě kvůli zkušenostem a povyšování vojáků plnit. Nové a lepší schopnosti, ale také možnost jim strčit do ruky lepší zbraň budete v bitvách potřebovat, jinak dopadnete jako já - po druhém souboji na zranění vymřela v podstatě polovina družiny.
Když vám skupina kus po kusu vymírá, klesá logicky morálka, která je jedním ze základních pilířů vztahů v družině a také měřítkem, podle něhož se určuje úspěšnost vašich podřízených při různých činnostech. Při nízké morálce navíc nenaverbujete nové bojovníky. Když vám umře někdo důležitý, můžete buď nahrát poslední pozici, nebo začít hru znova.
Aby cestování po mapě tvůrci z dánského týmu Logic Artists ještě více ztížili, musíte se po každých cca 30 krocích na mapě světa utábořit a nějakým způsobem přečkat noc. Před založením tábora musíte ručně podle ukazatelů naklikat činnosti, které mají vaši svěřenci před ulehnutím udělat – jestli jít lovit, hlídkovat nebo prozkoumávat okolí, vyrábět pasti, medicínu nebo solit maso či v případě zranění někoho ošetřovat… Poprvé to je zajímavé, podruhé méně… a podesáté kliknete na tlačítko „Assign automatically.“
Když k tomu připočítáte i rozdělování zásob potravin a čerstvého masa, které je přibližně stejně záživné (Assign automatically zde ale pravděpodobně nakliknete už poprvé), máte každý herní tah postaráno o zbytečně automatickou povinnost. Ve spojení s monotónním průzkumem krajiny tak vzniká koktejl, který bude chutnat snad jen zatvrzelým milovníkům tabulek, kteří chtějí mít pod kontrolou úplně všechno bez ohledu na to, jaký to má efekt na další vývoj událostí.
Preview verze představila Expeditions: Conquistador jako zajímavý titul, který ovšem nebude pro každého. Pomalým herním tempem, zdlouhavé prozkoumáváním ostrova, vysokou obtížností a především zahlcením hráče spoustou tabulek si hra říká o to, aby zaujala dosti specifickou sortu hráčů.
Když se však podíváte na homepage hry, zjistíte, že vývojáři neustále jednotlivé herní prvky upravovali a ladili. Pokud jste hru podpořili na Kickstarteru tak o tom víte své. V mezičase do hry přidali třeba skirmish multiplayer, který v preview verzi vůbec nefiguroval. Výše uvedené tedy berte jako úvod do světa Expeditions: Conquistador, který ve výsledku může vypadat jinak. Doufám, že zejména pokud jde o průzkum krajiny a zde přítomné herní prvky, o dost dynamičtěji a zábavněji, než nyní.
