Recenze

Black Mirror - recenze

Nové, ale ne zrovna skvělé zážitky přináší adventura Black Mirror, která volně navazuje na trilogii her s českými kořeny, známých v tuzemsku jako Posel smrti. Kromě nekonečného leitmotivu kletby nad starobylým rodem Gordonů už nemá s původní ságou nic společného a ironicky řečeno, je jejím opravdu černým zrcadlem. Je totiž krátká, plná cutscén a také chyb. Fanoušci původní série ji proklejí asi podobně, jako temné síly kdysi Gordony.

Twin Mirror – recenze zklamání od tvůrců Life is Strange

Studio Dontnod je bohužel stále z formy

Black & White 2 - recenze

Kdy jste si naposledy hráli na boha? Jestli to bylo před čtyřmi lety s Black and White a zdálo se vám to sice originální a zábavné, nicméně poněkud roztahané, bude se vám nový pokus určitě líbit, ale nic není černobílé...

Call of Duty: Black Ops 6 – recenze nového dílu největší akční série

Když je kampaň delší a multiplayer akčnější

Black The Fall - recenze

Snad nikdo nepochybuje o tom, že život v totalitě není pro drtivou většinu obyvatelstva žádný med. Své k tomu chtějí říct i tvůrci z rumunského studia Sand Sailor, kteří s pomocí firmy Square Enix a její iniciativy Collective vydali logickou plošinovku Black The Fall. Jedná se o silně stylizované zpodobnění vzpomínek a zkušeností s komunistickým režimem v Rumunsku, zabalené do kabátku tradičního skákání, plížení a řešení různorodých rébusů.

Black Desert Online - recenze

Další korejské MMORPG. Copak snad může mít šanci na dávno nasyceném trhu? Byla by ovšem chyba tento počin z provenience v podstatě neznámého studia Pearl Abyss mávnutím ruky odsunout do škatulky všemožných klonů a tuctových onlinovek. Black Desert Online totiž opravdu má co nabídnout a spoustu herních prvků máte možnost vidět v MMO poprvé.

Mirrors Edge - PC recenze

Tato verze není zajímavá ani tak PhysX efekty, jako spíš opravdu zrcadlovým převedením na ty silné mašinky pod našimi stoly, což v poslední době rozhodně nebývá pravidlem. POUZE NA TISCALI

Mirrors Edge - mega-recenze

Její zbraní je pohyb a síla setrvačnosti. Pracuje jako kurýrka budoucnosti a při útěku před pronásledovateli hopsá po střechách mrakodrapů. Nezamotala se ji však z toho všeho trochu hlava?

Castlevania: Lords of Shadow – Mirror of Fate - recenze

Série Castlevania ušla během své existence neuvěřitelně dlouhou a klikatou cestu. Od prvních dílů, které jsou pověstné svou obtížností, přes 3D inkarnace, v nichž hráče zabíjela hlavně kamera, až po současnost, kdy si série vzala v titulu Castlevania: Lords of Shadow slovo restart opravdu k srdci, vykradla nejednu značku a půjčila si spousty triků od současných rubaček jako God of War či Bayonetta. Výsledek nebyl špatný, proto není k podivu, že se chystá pokračování, které však na „jedničku“ nenavazuje přímo a s původní hrou je spojuje právě handheldový pokus Mirror of Fate.

Pokémon Pokopia – recenze budování pokémoní utopie

Konečně hra, která vám prodá Switch 2

Black Legend – recenze nového RPG

Plánuj, rubej, odvrať zrak

1979 Revolution: Black Friday – recenze

Jak by vypadala hra od Telltale, která zpracovává opravdu seriózní téma? Myslím téma zakotvené v realitě a bez fantaskních prvků. Odpověď nabízí adventura 1979 Revolution: Black Friday od iNK Stories a N-Fusion Interactive. Odehrává se během Íránské islámské revoluce a díky vhledu do této u nás nepříliš známé události, která je ovšem klíčová i pro světové dějiny, by tato hra klidně mohla aspirovat na označení „výuková.“ Snaha o informování či vzdělávání hráče naštěstí v žádné chvíli hraní nepřebíjí to hlavní - dobové drama.

Nintendo Switch 2 – recenze

Větší, hezčí, výkonnější 

Call of Duty: Black Ops 2 - recenze

Když jsem v závěru recenze Medal of Honor: Warfighter psal, že i díly Call of Duty od Treyarchu jsou o stupeň a někdy i o dva lepší, než Warfighter, v kontextu to vyznělo jako lichotka, i když jsem v zápětí dodával, že se v žádném případě nejedná o zázraky. Treyarch totiž opakovaně v historii CoD dokázal, že jeho příspěvkům do série prostě něco chybí. Něco, co by je dělalo zábavnými a zajímavými.

Black & White 2: Battle of Gods - recenze

Hordy kostlivců, zombifikovaná opice, svižnější styl, nekonečné nabubřelé projevy nemrtvého hospodina a potrhlá želva. Tak by se dal charakterizovat obsah datadisku pro božskou strategii Black & White 2.

Mirror’s Edge Catalyst - recenze

Pořád naživu. Značka Mirror’s Edge se probudila ze zimního spánku a chce být zase relevantní. V roce 2008 někoho překvapila a potěšila, jiné zase odradila a nebavila. Většina hráčů ji ale svými peněženkami ignorovala. Z jedničky se stal dnes už dobře známý případ masivně propagované nové značky, která komerčně neuspěla. I proto jsme museli čekat na pokračování dlouhých osm let. Nazývat ale Mirror’s Edge Catalyst pokračováním není úplně přesné. Nejde ovšem ani o reboot, prequel nebo remake. A zároveň trochu ano. Catalyst je od každého něco a říkat hře můžete třeba "preboot". Nebo druhý pokus. Nakonec je to ale vlastně jedno. Podstatné je, že „dvojka“ na první díl nenavazuje a její znalost pro hraní nepotřebujete.

Black Book – recenze výletu do slovanské mytologie

Zaklínačovštější než Zaklínač

Call of Duty: Black Ops 4 - recenze

Call of Duty se vrací v překvapivé podobě. Série, která dosud spojovala obsah pro jednoho i více hráčů, poslala singleplayer k šípku a soustředí se na zážitky z klasické online hry, premiérového Battle Royale módu a vylepšené bitvy proti zombiím. Patnáctý díl značky, a zároveň čtvrtý v sérii Black Ops, je proto jako pytlík bonbónů, z nichž některé chutnají více, jiné méně a některé jste už ochutnali. Že značka přišla o samotářskou kampaň, nakonec příliš nevadí, problém vězí spíše v částečně recyklovaném obsahu a překvapivě špatné technické optimalizaci.

Spider-Man 2 – recenze PC verze

Fajn hra, port z horoucích pekel