Supergiant Games si s prvním Hades vybudovali pověst studia, které dokáže propojit akční roguelite s brilantním příběhem tak přesvědčivě, že jeho kouzlu podlehli i mnozí z nás, kteří po opakovaných smrtích jinak nijak zvlášť netouží. Kombinace bleskurychlé akce s plynulým postupem a nečekaně emocionálním vyprávěním tehdy zvládla přepsat pravidla celého žánru.

Druhý díl nebyl jen logickým pokračováním, ale i poměrně riskantním krokem. Vydat první přímé pokračování v historii studia, navíc v podsvětí, kde laťku sami sobě nastavili absurdně vysoko, znamenalo balancovat mezi kontinuitou a inovací. Po roce a půl ladění v předběžném přístupu se k nám konečně dostává hotová plná verze. Hades II je opět víc než jen obyčejná akční rubačka, je současně mýdlová opera s moderní interpretací starořecké mytologie a zároveň i rafinovaně navržený roguelite, který je v lecčems větší a odvážnější.

Čarodějky ve válce

Zatímco první díl nám dal do rukou Zagrea, syna Háda a Persefony, tentokrát se vžíváme do role jeho mladší sestry Melinoë – méně známé postavy z okraje řeckých mýtů. V tradici orfických hymnů je bohyně spojována s duchy, šílenstvím a smrtí. Stvořena v podsvětí je pak předurčena k tomu, aby bloudila mezi světy živých a mrtvých. Není Zagreovou ženskou verzí. Je odhodlanější, možná i vážnější, ale zároveň si zachovává určitou lehkost a ironii, díky níž okamžitě zapadne mezi božské výstředníky.

Její cíl je však mnohem ambicióznější. Nikoliv útěk z podsvětí, ale porážka samotného zosobnění času, titána Chrona, který rozvrátil celý božský řád. Vyprávění se přitom opět odvíjí postupně, skrze stovky rozhovorů, menších scén a neustálé srážky bohů i smrtelníků.

Kde se jinde sahá po epické velkoleposti, volí Hades II intimní drama božské rodiny: půtky mezi sourozenci, nevěry božstev, pomstyplná gesta a drobné náznaky sympatií. Vše, co známe z antických mýtů, se tu překlápí do formy, která připomíná spíš napůl vážnou, napůl absurdní telenovelu. Ovšem prosycenou krví, blesky a věčnou kletbou. Nehledejte klasickou lineární strukturu, příběh se vine, větví a odměňuje vaši trpělivost i vytrvalost.

Obsazení božských postav je znovu fenomenální. Hekaté v podání Amelie Tyler (vypravěčka z Baldur's Gate III) je suchá, přísná a přesvědčivá mentorka. Nemesis působí jako sarkastická rivalka, která vás dokáže vyzvat na souboj jen proto, aby vám zkomplikovala život. Narcis je směšně okouzlující skoro parodická figurka, ale srdce vám nakonec stejně ukradne.

Dialogy jsou opět napsané tak, že máte pocit, jako byste sledovali starořeckou verzi Tak jde čas.

Výborné dialogy podtrhuje dabing. Opět osobitý a plný drobných nuancí. Široká plejáda božstev a mýtických bytostí, které se připojují k boji proti Chronovi, nebo proti sobě navzájem, jsou opět jedním z největších taháků, a to nejen po příběhové stránce.

Magie, sprint, alfa a Omega

Základním kamenem totiž stále zůstává hratelnost. Na první pohled velmi podobná – dynamická akce s izometrickým úhlem kamery, která stojí na kombinaci základního a speciálního útoku s rychlým pohybem. Jenže Melinoë přináší hned několik zásadních novinek.

zdroj: Supergiant Games

Po herní stránce se Hades II nebojí experimentovat, což je odvážné už proto, že jsem jedničku považovala za roguelite vybroušený k dokonalosti. Melinoë má k dispozici nový systém magie a s ním spjatých Omega útoků – posílených variant základních schopností, které čerpají magickou energii. Díky nim se i základní arzenál zdá už od začátku bohatší. K tomu si přičtěte ještě plošné znamení, které dokáže protivníky zpomalit.

Hratelnost se tím pro čarodějku zajímavě mění a prohlubuje od Zagreova rychlého uhýbání a metání útoků. Zejména zpočátku působí akce trochu pomaleji. Sprint je vytrvalejší a plynulejší, a pokud ho spojíte s patřičným požehnáním, mění se v ničivou zbraň.

Ansámbl, nebo panteon?

Roguelite jádro zůstává stejné, během každého průchodu získáváte požehnání od bohů, která mění vaše schopnosti. Z prvního dílu se i se svými podobně fungujícími bonusy vrací bouřlivý Zeus, vládce všech moří Poseidon, láskyplná Afrodita, vojevůdce Arés, mrazivá Demeter či rychlík Hermes. Některé tradiční zástupce vystřídali noví příchozí. Artemis, Athénu či Dionýsa sice při výpravách do podsvětí i na Olymp potkáte také, poskytnou vám ale jen příležitostnější podporu.

Svého vlastního stromu požehnání se naproti tomu dočkala Héra, která ve dvojce vystupuje jako královna, jež zdůrazňuje moc spojenectví: čím víc bohů během daného běhu podpoříte, tím silnější Melinoë je. Svým způsobem ironické, protože v tradičních mýtech Héra často trpí kvůli nevěrám Dia a nejednotě rodiny.

zdroj: Supergiant Games zdroj: Foto: Supergiant Games

Bůh světla Apollon nepřátele oslepuje a zvětšuje dosah vašich útoků. Kovář Héfaistos se zaměřuje na řemeslnou destrukci, zatímco Hestia, bohyně domácího krbu, v boji proti titánům nabízí klid, teplo a ochranu, což leckdy může být tou největší zbraní. Zvlášť když dobře hoří!

S využíváním magické energie se pak pojí ještě mechanismus měsíčních kleteb bohyně Seléné, které fungují jako ultimátní kouzla – od paprsků smrti až po přeměnu nepřátel v bezmocná zvířátka. S manou každopádně nemusíte šetřit, ale rozšiřuje plánování běhu o další rozměr, kde stále musíte plynule kombinovat taktiku a improvizaci.

Díky variabilitě buildů zůstává Hades II svěží. Jednou můžete z Melinoë stvořit mašinu na zabíjení, která s dvojicí dýk kombinuje Árovy a Diovy přednosti v brutální explozi blesky a plazmou se řetězícího násilí. Podruhé ji hrajete jako subtilní čarodějku s holí, která sází mrazivé pasti a od přímé akce se drží raději dál. Potřetí zas stavíte na kombinaci všech bohů a zajímavých synergiích.

Prvek náhody, který se dá eliminovat až v nejpozdějších fázích, přitom nikdy nezačne být vyloženě otravný. Mnohdy jsem si ve snaze zopakovat úspěšný řetěz říkala, jak mi to zrovna nepadá, jen abych objevila ještě zajímavější a ničivější build.

Teď tady vám dávám ty karty

Mezi jednotlivými běhy vás čeká propracovaná vrstva progrese. Domovskou základnou se tentokrát stává Rozcestí, skrytá svatyně mezi světy. Zde spravujete vztahy, nakupujete nebo třeba pěstujete rostliny.

Stejně tak se odsud můžete vydávat na zkoušky Chaosu, kde musíte absolvovat známé pasáže s předepsanou sadou vybavení a pravidel, nebo si výzvu přitvrdit různými modifikátory. A pak jsou kouzla, která s Hekaté vaříte v kotli. Některá vyloženě posouvají příběh kupředu, jiná vám zpřístupní ulehčení na cestě jako třeba léčivé fontány nebo štítové měsíční svatyně.

Novinkou je arkána – tarotový balíček, který odemyká trvalé bonusy a nutí vás přemýšlet o dlouhodobé strategii. Doplňuje ho kotlík na přípravu receptů a systém zdrojů, které lze různě směňovat, kombinovat a vyměňovat.

Ano, je to složité a chvílemi zahlcující. Přepočítávání rybek na kůstky a kůstek na nektar místy připomíná excelovou tabulku, ale každý pokus má díky nim smysl, protože vždycky sbíráte něco, co se vám hodí do budoucna. Ať už jde o materiál na recept, který vás posune dál, nebo dárek pro vaši oblíbenou postavu.

K tomu si ještě připočtěte zvířecí mazlíčky, kteří vám pomáhají bojovat i sbírat suroviny, talismany od vašich spojenců a máte variabilitu, kde každý průběh sice nejspíš nebude úspěšný, ale i po vyšších desítkách hodin je stále zábavné zkoušet, jaké kombinace z nich ještě půjde vykřesat. Některé zbraně vám sednou víc, některé míň, ale jen opravdu málokdy se mi stalo, že by nějaká varianta byla na hraní vyloženě otravná.

Co otravné být může, je přehlednost. Zvlášť při hraní v handheldovém módu na Switchi 2 uprostřed největšího chaosu není vždy jasné, co se děje, které projektily jsou moje a čemu mám uhýbat a ubíhat. Jsou to ale spíš drobnosti než zásadní nedostatky, zbytečné smrti zkrátka k roguelite tak nějak patří.

Skylla, Arachné a další hvězdy antických příběhů

Každý bůh nepřináší jen vlastní sadu herních bonusů, ale i vlastní drama v mikrokosmu Olympu. Dialogy jsou opět napsané tak, že máte pocit, jako byste sledovali starořeckou verzi Tak jde čas. Intriky i chvilky láskyplné podpory a žárlivosti snadno zažehnou zájem o původní mýty, a čím víc je znáte, tím víc vrstev v nich dokážete docenit.

Už v prvním díle roguelite struktura výtečně fungovala s cyklickou povahou řeckých mýtů – věčné návraty, znovuprožívání příběhů, kde hrdina padá a znovu povstává. V Hades II, kde se musíte vypořádat se samotným stvořitelem času, ale na druhé straně také s otcem všech nestvůr Tajfunem, to platí dvojnásob. Snad jen škoda, že se příběh ve své finální fázi už odvíjí dost pomalu i v rámci úspěšných pokusů. Než se podíváte na závěrečné titulky, budete výstup na Olymp i k domu mrtvých znát lépe než svoje boty.

Supergiant se tentokrát pustili hlouběji do méně okoukaných koutů mytologie, která by se po prvním dílu mohla zdát už relativně vyčerpaná. Mým jednoznačně nejoblíbenějším bossem se stala Skylla a její sirény, podvodní dívčí kapela se zatraceně chytlavým repertoárem. Naopak Prométheus se svými avizovanými plošnými útoky, který třetinu souboje prokládá testem krátkodobé paměti, se může jít bodnout.

Vyvrcholení jednotlivých regionů i různí minibossové po cestě jsou ale prakticky všichni velmi nápadití a leckdy si při prvním shledání budete říkat, jak tohle peklo proboha kdy můžete přežít, abyste je za pár dalších pokusů krájeli bez jediného škrábnutí. S výjimkou Tajfuna. Ten je prostě jen pekelný.

Z přátelských tváří potkáte třeba Arachné, proměněnou tkadlenu, která vám nabízí ochranný šat – další nový prvek, se kterým v buildech pracuje hlavně Héfaistos. S porcí moudrosti přispěchá také Médeia, podporu ze vzduchu vám pošle i Ikaros a o své efektivitě při řešení krize se satyry se můžete pohádat jak s Héraklem, tak i s bájnou Nemesis.

Radost pohledět i poslyšet

Grafika i hudba zůstávají věrné stylu prvního dílu a jejich estetika je znovu bezchybná. Malířská stylizace kombinuje starořeckou eleganci s moderní komiksovou energií. Dvojka místy působí temněji a melancholičtěji, ale pořád je nádherně barevná. Animace jsou plynulé, lokace plné detailů a efekty zrovna tak.

Soundtrack Darrena Korba opět osciluje mezi metalem s elektrickými riffy a akustickými nástroji, přičemž některé skladby opět budou patřit k nejpamátnějším hudebním momentům nejen letošního herního roku. Zvuková stránka je ale celkově skvělá, od výkřiků nepřátel po jemné detaily při interakcích na Rozcestí.

Hades II je vzácný případ pokračování, které ctí předchůdce, ale zároveň se nebojí riskovat. Supergiant Games vzali osvědčený základ, prohloubili ho o nové mechanismy, přidali komplexnější systém progrese a do centra příběhu postavili protagonistku, která není jen prostou variací na svého předchůdce.

První Hades byl pro mě zjevením a patřil k těm vzácným hrám, které působí dokonale od první do poslední minuty. Dvojka se k němu hrdě hlásí, je ještě větší, hlubší a ambicióznější, ale místy také zbytečně zdlouhavější, pomalejší a zahlcenější.

I tak ale řecké podsvětí stále dokáže pohltit na desítky i stovky hodin – ať už kvůli návykovým soubojům, podmanivé hudbě nebo dramatům božské rodiny. Supergiant znovu dokázali, že jejich kombinace akce, vyprávění a stylu je v herním světě zkrátka unikát.