Recenze

Return of the Obra Dinn - recenze jedné z nejlepších her roku

Return of the Obra Dinn může na první pohled vypadat jako typická indie hipsteřina, ale zdání klame. Unikátní grafický kabátek totiž perfektně zapadá do celého soukolí, které pohání tuhle neotřelou detektivku, a není tu jen na efekt. Lucas Pope si dal na čas a po vynikajícím titulu Papers, Please! přichází s další promyšlenou peckou.

Gratuitous Tank Battles - recenze

Gratuitous Tank Battles je ve svém základu tower defense strategie, u níž jde o to, abyste nepřátelským vojákům, tankům, mechům a dalším vozidlům zabránili v průchodu na konec lokace a rozstříleli je na hadry. Anebo abyste naopak skrz připravené opevnění prošli s dostatečným počtem svých jednotek. Na první pohled zábavná klasika, která neurazí, ale ani nenadchne. Již po pár bitvách je však jasné, že Gratuitous Tank Battles je vše, jen ne průměrná hra.

Call of Juarez: Gunslinger - recenze

Jó, to byly časy, když jsem byl ještě mladej. Carnegie tehdy ještě neměl ocelárny, Rockefeller teprv dostával čuchnout, co je to černý, jak to teče ze země a já, Silas Greaves, jsem jezdil po starým západě a nemusel se o nic starat. Celý dny jsem jen čuměl na západy slunce i nekonečnou krajinu, kam jsem se mohl hned rozjet. Poslouchal jsem vytí kojotů a sem tam si zastřelil něco, co jsem pak stáhnul z kůže a povečeřel. Po tejdnu jsem kůže prodal a zase zmizel do divočiny. Byl tam klid a kromě zatoulaných desperátů jsem nemusel sahat po šestiraňáku. Prostě pohoda a spousta času na vychutnávání si přírody nebo zvelebování kempu. No ale vlastně, když tak nad tím přemejšlím, bylo to trochu jinak...

How to Survive - recenze

Pro někoho může být záplava zombie titulů politováníhodná, ovšem existuje i spousta hráčů, kterým díky každému novému titulu se zombie tematikou zaplesá srdíčko. Pokud vás tedy zombíci otravují už z principu své prohnilé existence nebo prostě jen proto, že je jich dle vás moc, How to Survive vám nic neřekne. Jedná se o jednoduché zombie RPG, které do herního žánru nepřináší vůbec nic nového, snad vyjma docela vtipného příběhu.

Splinter Cell: Blacklist - recenze

Terorismus není, ale opravdu není žádná sranda. Pokud vám neznámá teroristická organizace unese prezidenta nebo se rozhodne vyvolat globální válku, jediný, kdo vám pomůže, je muž se svaly z oceli a s pohledem Terminátora. Muž, který se nebojí napochodovat do pevnosti neprodyšně obsazené nepřáteli a všechny je vybít, nebo taky ne. Muž, který dokáže zastavit válku pouhým pohledem. Svět dokáže zachránit jedině Sam Fisher. Nevěříte? Splinter Cell: Blacklist vám to předvede.

Warhammer: The End Times - Vermintide - recenze

Na černočerné obloze zlověstně plane chaotitový měsíc Morrslieb a jeho nazelenalý svit zvěstuje zkázu. Zhoubu, která postihne město Ubersreik, protože právě tam dojde k invazi skavenů, obyvatel podzemních tunelů, vražedné rasy krysích mutantů vzešlých z chaotitu. Skaveni věří, že vláda nad celým světem na povrchu je předurčena právě jim. Na vás a třech dalších hrdinech bude, abyste jim to v kooperativní akci Warhammer: The End Times - Vermintide rozmluvili.

Alien Swarm - recenze jednoduché střílečky

I z koridorové střílečky se dá vytvořit klenot. Nutnost spolupráce čtyř lidí, herní třídy, spousta vesmírných zmetků a distribuce zdarma z ní dělají překvapení léta.

Lead and Gold - recenze

Vinetou a Olda Šetrný potkali Team Fortress 2. Na pomyslné vlně zájmu se veze multiplayerová střílečka, z níž na vás dýchne hutná westernová atmosféra.

Star Trek: The Video Game - recenze

Byl to jeden z nejstrašlivějších okamžiků posledních měsíců. Herní kamera se skřípla v nepřirozeném úhlu a na televizi jsem uviděl zadní stranu Spockových očí překrytou spletencem vlasů připomínajících mrtvé rousnice. Špičky uší mizely z obrazu a s mrazivou pravidelností Spockova dýchání se znovu objevovaly.

Valiant Hearts: The Great War - recenze

Válka je pořád stejná, alespoň ve hrách. Většinou ji tvůrci prezentují jako poměrně zábavnou kratochvíli, v níž hlavní roli hrají rychlé reflexy a heslo: „Střílej, střílej, poslouchej svého pána.“ Nebo vám ve strategiích někdo vrazí maršálskou hůl a řekne: „Nás mnógo, hlavně sejmi nepřítele a vyhraj.“ Valiant Hearts oproti tomu svěří hráči do rukou osud čtyř hrdinů a jednoho psa, přičemž se snaží vykreslit působivé drama, které se zamýšlí nad tím, jak je válka zbytečná, nehrdinská a ve své podstatě odporná.

Far Cry 2 - rozdílová recenze CZ PC verze

Jaký je rozdíl mezi verzemi hry pro Xbox 360 a PC? Hraje se některá z nich lépe? Vypadá grafika detailněji? Povedla se Playmanovi česká lokalizace? A co multiplayer?

Death Stranding – recenze PC verze

Parádní port, jedinečný zážitek

Warhammer 40,000: Gladius - Relics of War - recenze

Gladius Prime byl ještě nedávno prosperující kolonií Impéria střeženou jedinou kapitulou vesmírných mariňáků hrdě dohlížejících na bezpečí Císařových poddaných z pohodlí své mohutné pevnosti. Ale ve 41. miléniu mír nikdy netrvá dlouho. Warpové bouře pro lidstvo zpravidla nevěstí nic dobrého. Nejdřív z bouře na dohled Gladia Prime vyplula plavidla plná Orků. Jejich invaze se nesla v tradičním duchu univerzální devastace všeho. Kapitula válečníků z řad Adeptus Astartes má ale po ruce početné oddíly Astra Militarum, jejichž výsadek na sebe nenechal dlouho čekat.

Galactic Civilizations 2 & Dark Avatar rec.

Ve společné recenzi základní hry a aktuálního datadisku se vypravíme do vzdálených galaxií, abychom vás přímo na místě mohli seznámit s rozdíly oproti jedničce a proč se jedná o nejlepší vesmírnou tahovou strategii.

Grand Theft Auto: San Andreas - recenze mobilní verze

Rockstaru se na mobilních zařízeních očividně zalíbilo. Grand Theft Auto: San Andreas, jedna z největších her z předminulé generace konzolí, se nedávno podívala i na tablety a telefony. Bohužel ji při vydání provázely ošklivé technické problémy a na řadě zařízení, minimálně na Androidu, nešla hra vůbec spustit. To je teď už minulostí a našemu ponoření se do posledního GTAčka na Renderware enginu už tedy nic nebrání.

The Bureau: XCOM Declassified - recenze

E3 2010. Za zavřenými dveřmi mi tehdejší producent Martin Slater ukazuje first-person střílečku s prostým názvem XCOM. Ačkoliv už tehdy byl titul prezentován jako dítě 2K Marin („Od autorů BioShock 2“), Martinův oceánský přízvuk je hlasitou připomínkou toho, že původní koncept vznikl na pracovišti 2K Australia. Počítal s pohledem z vlastních očí, fotografováním, výzkumem technologií na základně… a také s vydáním v roce 2011.

Desperados 3 – recenze

Kovboj, doktor a kurtizána se vplíží do baru…

Sheltered - recenze

Hry už nás nechaly přežívat kdeco. Záplavy nemyslících chodících mrtvol, města vyhubená viry, noční nájezdy burtonovských monster i prostý hlad. Mezi evergreeny patří jaderná kataklyzmata, spálené světy a hrstky přeživších v krytech. Do takové situace vás postaví i survival strategie Sheltered.

Star Trek: Legacy - recenze

Měla to být nejlepší herní adaptace Star Treku. Plnohodnotný DirectX9 engine, spousta vychytávek a především obsažení všech epoch od dob původního seriálu z hlubokého vesmíru. Ale ve skutečnosti jde o...

Resident Evil Umbrella Chronicles rec.

Ikona survival horroru se dostává na Wii v titulu, s nímž se vrátíte do dějiště předešlých dílů z trochu jiného úhlu pohledu. Navíc jde o první skutečnou hru určenou pro speciální ovladač Wii Zapper.

Halo 5: Guardians - recenze

Další rok, další Halo? Kdepak, tohle pravidlo neplatí, protože Bungie a po nich 343 Industries nechrlí nové díly vlajkové série Xbox konzole každý rok, čili mají dost času, aby přišli s něčím novým. Ne vždy tento pokus vyjde a často vyzní do ztracena – například Spartan Ops v Halo 4 nebyl špatný nápad, ale nakonec nešlo o žádný tahák. Halo 5: Guardians zkouší nové věci v kampani i v multiplayeru a opět platí – něco vyšlo, něco ne. A váš výsledný dojem ze hry bude záviset na tom, co přesně od Halo 5 čekáte.

inFamous: Second Son - recenze

Úspěšné série jsou základní ingrediencí každé konzolové generace. Čtvrtý Playstation těch opravdu exkluzivních zatím nabízel poskrovnu, ale s příchodem inFamous: Scond Son se to mění.

Killzone 3 - recenze singleplayeru

Když jste naposledy viděli hlavního hrdinu Killzone 2 (recenze) a nyní i Killzone 3, „Seva“ Sevčenka (nikdy nepochopím, proč to není Ševčenko), seděl – POZOR SPOILER Z KONCE KILLZONE 2 - nešťastně na schodech Visariho paláce, jehož bývalý pán a vládce urputně vzdoroval o pár metrů dál oživování po několikanásobné penetraci tkáně olovem.

Destiny: The Taken King - recenze

Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.

Etherium - recenze

Cože jsem to psal před čtvrt rokem v recenzi Grey Goo? Že se žánr real-time strategií motá v kruzích recyklované nostalgie? Ačkoliv na to mnozí odpovědí "No a co?", rovněž další novinka v RTS vodách s názvem Etherium (homepage) tento trend potvrzuje se snad až přílišnou vervou. Jenže, kde Grey Goo jako "duchovní remake" StarCraftu nabízela alespoň obstojnou zábavu, Etherium bohužel svůj inspirační zdroj kopíruje podivně a vlastně zcela zbytečně. Alespoň pro ty hráče, které nebaví simulace armádního zásobování.

Army Men: RTS - recenze

V březnu velmi produktivní firma 3DO nám přináší real-time strategii Army Men: RTS, která vychází ze stejnojmenné série s plastikovými vojáčky a může se mimojiné pochlubit originalitou herních lokací.