zdroj: tisková zpráva Jakožto hardcore fanoušek série mám za sebou vše, co v jejím rámci doposud vyšlo – včetně různých odboček typu Codename Veronica nebo Dead Aim. Přesto mi Umbrella Chronicles přinesla několik příjemných překvapení a doplnila mezery v dosavad upředené síti vzájemně propojených příběhů. Především linie, ve které hrajete za hlavního zloducha série - Alberta Weskera – potěší znalce nejvíce. Uvidíte celý příběh jeho zrady vůči kolegům i nadřízeným a lépe pochopíte jeho roli ve čtvrtém dílu. Mimochodem, druhý díl ve hře opravdu skoro není, čtvrtý už vůbec ne a tak největším novým přínosem pro sérii je pasáž ze trojky, předělaná do nové grafiky (nulu a jedničku jsme v této grafice již viděli na Gamecube).

Navíc jsem se u hraní Umbrelly opravdu bál, špičková hudba, zvuk a práce se světlem či stíny mi pořádně pocuchaly nervy, když se moje postava nervózně ohlížela přes rameno v dlouhé prázdné chodbě. Navíc v takových okamžicích většinou přijde „quick-event“ okamžik, kdy se spustí lekací filmeček útoku nějaké strašné příšery a vy musíte rychle zmáčknout správné tlačítko, abyste jej přežili.

Z hlediska hratelnosti mi Umbrella Chronicles udělala velkou radost svojí přístupností – jak se dalo čekat, je velmi snadné pozvat na návštěvu kamaráda a pustit se do střílení zombií. Hru ve dvou lze vřele doporučit také kvůli poměrně náročné obtížnosti, která se při multiplayeru rapidně sníží (dva lidé toho prostě zvládnou postřílet víc, než jeden). Mimochodem, všechny postupně odemykané bonusové úrovně lze později hrát i ve dvou (jen je potřeba tuto funkci také odemknout)! Samotné odemykání úrovní vychází čistě z projití té či oné úrovně s konkrétním skóre.

zdroj: tisková zpráva Velkým zklamáním pro mne bylo využití Zapperu, který je sice sám o sobě milým zařízením a třeba Linkova lukostřelba se za jeho pomoci hraje skvěle, nicméně v případě Umbrelly jaksi ničemu nepomáhá, spíš naopak. Hra se s jeho pomocí ovládá spíše složitěji, pomaleji, člověk nestíhá relativně větší zařízení tak rychle přeměřovat ani přesně zacílit, jako se mu to povede čistě s Wiimote v ruce. Tento dojem mi potvrdili všichni kolegové, se kterými jsme to zkoušeli. Nejlepší volbou je tedy hrát Umbrellu prostě se samotným Wiimote, bez Nunchuku (Nunchuku pouze omezeně umožní se rozhlížet a rychleji přepíná zbraně, ani jedna z těchto funkcí však nevyvažuje pružnost ovládání hry samotným Wiimote).