Recenze

Pokémon Sword & Shield – recenze

Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…

Call of Duty: Ghosts – recenze

Jedno arabské přísloví říká, že člověk se bojí času a čas se bojí pyramid. A podobně, jako pyramidy vzdorují času, vzdoruje i Call of Duty veškeré kritice žurnalistů i samotných hráčů. Slavná herní série je, stejně jako hroby dávných faraónů, na první pohled neměnná, ale při bližším zkoumání odhalí trhliny způsobené zubem času.

The Sun at Night - recenze

Možná není tak slavná jako Lassie, ale lidem posloužila mnohem víc. Lajka, potulný pes z moskevských ulic, byla na konci padesátých let obětována pro výzkum vesmíru a jako první živý tvor se prolétla po oběžné dráze Země. Už se ale nevrátila. Původně to mělo být proto, že Sověti zapomněli „vynásobit zásoby dvěma“ (nebyla vyvinuta technologie pro návrat), ale ve skutečnosti Lajka zahynula v kokpitu vlivem stresu a přehřátí.

The Getaway (PS2) - recenze

O hře The Getaway pro Playstation 2 se mluví jako o největším sokovi Vice City a oba tituly mají mnoho společného. Jenže zatímco u GTA jste se mohli od srdce zasmát, zde vám prasknou nervy napětím.

Terminator: Resistance – recenze

V jedné z budoucích válek zvítězí lidstvo nad roboty a střílečka Terminator: Resistance napoví, jak vysokou cenu za to zaplatíme. Dejte jí šanci, jestli fandíte slavné filmové předloze, kterou obohacuje o nový pohled na Hnutí odporu proti Skynetu a nabízí příjemně starosvětskou, i když nikoliv bezchybnou akci se špetkou dobrodružství. Do zbraně!

Yooka-Laylee and the Impossible Lair – recenze

Život se mění a hry s ním. Také rozverná arkáda Yooka-Laylee prošla proměnou, a to nejen kosmetickou. Ve spin-offu s podtitulem Impossible Lair opouští sandboxovou zábavu v otevřeném prostředí, ačkoliv vrátka za předloňským dílem tak úplně nezavřela. Vznikla jakási herní princezna Koloběžka s napůl lineární a napůl rozvětvenou hratelností a s grafikou na rozhraní druhého a třetího rozměru. Pobaví, i když nenadchne.

Valkyria Chronicles 4 - recenze

Původní Valkyria Chronicles pro mne představuje nejen jeden z nejlepších titulů, které vyšly na PS3, ale také jednu z nejoriginálnějších her, které se mi dostaly do ruky vůbec. Druhý díl na PSP měl dle mého pár mušek, trojka vyšla jen japonsky a odbočka jménem Revolution nemá s kouzlem Valkyria Chronicles nic společného. Takže oznámení čtyřky jsem bral jako skvělou zprávu a možnost vrátit se k výtečné hratelnosti na velkém monitoru.

Minecraft: Story Mode – recenze 8. epizody

Od začátku adventurního seriálu Minecraft: Story Mode „slavíme“ téměř přesně rok a jeho tvůrci si nadělili příhodný dárek: vydali závěrečnou epizodu. Je všehovšudy osmá, což z minecraftí adventury dělá nejrychleji vydávanou hru v novodobé historii Telltale. Jenže práce kvapná málo platná. Je načase si definitivně přiznat, že Minecraft: Story Mode je tím nejhorším, co Telltale v posledních pěti letech vyprodukovali.

Ashes of Singularity - recenze

V lednovém povídání o ambiciózní strategii Ashes of Singularity jsem věštil několik věcí. V prvé řadě multiplayerové zaměření, dále pak zrádnou umělou inteligenci, ale také technologickou nadřazenost zajištěnou enginem, který podporuje masové bitvy, z nichž by i Peter Jackson měl radost. V něčem jsem měl pravdu, v něčem o poznání méně. Ashes of Singularity ale pořád platí za kvalitní RTS a hned si řekneme proč.

Chivalry: Medieval Warfare - recenze

Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.

V8 Challenge - recenze

Podobně jako jsou v Americe populární závody Nascar, v Austrálii letí série V8 s okruhovými závody osmiválcových vozů Ford a Holden, které si vzala za námět hra V8 Challenge od tamní divize EA Sports.

Surgeon Simulator 2013 - recenze

Různé slevy nejsou ani zdaleka jediným důvodem, proč občas zabloudit na Steam. Přiznejte si, že jste občas z těch áčkových her unavení a chcete se odreagovat u něčeho bizarního. Simulátor metaře jste vyzkoušeli loni, kombajnování ve Farming Simulator už vás nebaví, ale někde vzadu v hlavě klíčí pocit viny, že jste se vydali na dráhu programátorů, ekonomů, právníků a dalších materialistických oborů, místo abyste prokázali světu službu a stali se lékařem. Naštěstí to můžete napravit alespoň virtuálně. Po seznámení se Surgeon Simulator 2013 budete příště sestřičku na sále prosit, aby vám to anestetikum píchla pro jistotu dvakrát.

Pro Evolution Soccer 2008 - recenze

Navzdory novému systému umělé inteligence a jiným avizovaným vylepšením nemá letošní fotbal od Konami dostatek síly na to, aby konkurenční FIFU zašlapal do trávníku a v některých oblastech odchází poražen.

New Star Manager – recenze

To se může stát každému, že se ve hře, která ho většinu času trápila, něco přehodí na jinou kolej a všechny mechanismy nakonec vyústí v moc pěkný, zábavný zážitek. Když jsem přebíral vládu nad New Star United, věci nevyhlížely vůbec povzbudivě. Klub živořil na samém existenčním dně a nezdálo se, že si na lavičce posedím bůhvíjak dlouho. Procesem drobných kroků jsem si však své odkroutil. O pár sezón později jsem už porážel v senzačních duelech nejlepší celky světa, penězi nešetřil a nemám v úmyslu v tom i přes několik rozmrzelých ušklíbnutí ustat.

Ruiner - recenze

Svět roku 2091 se v podání rudě podsvícené kyberpunkové střílečky Ruiner drží striktně svých žánrových klišé. Dystopická společnost v područí technokratických mega korporací, lstiví hackeři schopní se augmentovaným jedincům nabourat do hlav, špinavé slumy a ghetta megapolí se svými zaplivanými techno bary a nevěstinci, hemžící se kyborgy a pochybnými existencemi. To vše je zasazeno do neonem protkané orientální estetiky Neo-Tokya či některé z jihoasijských metropolí, zde reprezentované fiktivním Rengkok City, respektive jeho chudou čtvrtí Rengkok South.

NBA 2K17 - recenze

Pohled na všechny hlavní sportovní hry uplynulých dvou, tří let naznačuje, že se vývojáři postupným vylepšováním svých titulů dostali do fáze, kde už toho opravdu výrazně moc změnit nemohou. Přidávají nové pohybové animace, nové zvukové i grafické efekty, laborují s herními módy, snaží se zaujmout hráče vyprávěním příběhu, úpravami komentáře, posílením atmosféry atp. FIFA 17 se snažila letošní ročník vyšperkovat přechodem na nový engine, docela povedeným. NHL 17 se hráče pokusila přesvědčit zakomponováním Světového poháru. A NBA 2K17? Tvůrci z Visual Concepts vsadili na posílení audiovizuální prezentace, úpravy MyGM, MyLeague i MyCareer módů (a obsazení Michaela B. Jordana do jedné z hlavních rolí), poměrně znatelné vylepšení obranné fáze a sjednocené zpracování střelby. Výsledkem je opět výborný, i když ne převratný, virtuální basket.

Carmageddon - recenze

V době vydání původního Carmageddonu jsem nebyl ještě ani v pubertě. Ideální věk na virtuální masakr nebohých chodců. Z jedné z nejkontroverznějších her své doby si toho už moc nepamatuju, ale některé věci mi zůstaly zaryté v mysli dodnes. Rudý Eagle, šílené bonusy z barelů, ježdění pod vodou, zvuky, hudba a samozřejmě stadión. Od té doby jsem jedničku nehrál a na Carmageddon Reincarnation jsem na Kickstarteru nepřispěl. Přesto jsem se do jedničky zase s chutí pustil, tentokrát na Androidu.

The Dark Eye: Chains of Satinav - recenze

Das Schwarze Auge je německou alternativou Dungeon & Dragons, která se hlavně v zemi svého vzniku těší velké oblibě. Logicky tedy člověk při videoherní adaptaci takového námětu očekává, že se bude pohybovat v ranku RPG her nebo přinejhorším zabrousí do strategie. Většinou tomu tak i bývá, ale tentokrát ne. Namísto šablony výživného RPG se totiž nová hra z prostředí Das Schwarze Auge navlékla do podoby klasické point and click adventury.

LittleBigPlanet 2 - recenze

Roztomilí hadroví panáčci z LittleBigPlanet (recenze) se zapsali do srdcí miliónů hráčů z celého světa. Tato oceňovaná arkáda vyšla pro PlayStation 3 v říjnu 2008 a díky velkému úspěchu se zhruba o rok později dočkala i „péespéčkové“ verze. Neuvěřitelné se tehdy stalo skutečností a vývojáři z týmu Media Molecule dokázali, že klasické arkády rozhodně nepatří do starého železa, když se chytí za ten správný konec. LittleBigPlanet si kromě řádu myšího kožíšku odnesl rovněž pěknou řádku ocenění za hru roku a nebylo pochyb, že se pod taktovkou Sony kutí druhý díl.

Dino Crisis 2 - recenze

Žánr hororových akčních adventur kdysi definovaly série Alone in the Dark nebo Resident Evil, ale druhý díl Dino Crisis převedený na PC z konzolí přichází s pozměněným konceptem a také hordami dinosaurů.