Recenze
Space Rangers: Quest - recenze
28. 10. 2016
|
Pavel Dobrovský
Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.
Astro's Playroom je nejlepší ukázkou schopností PlayStationu 5
14. 11. 2020
|
Pavel Makal
Robůtci, DualSense a výlet do historie
Brigador: Up-Armored Edition - recenze
22. 8. 2017
|
Mars Vertigo
Neonové izometrické peklo na planetě Solo Nombre nikdy nevypadalo lépe. A nejenže lépe vypadá, ale ono se to také podstatně lépe hraje a zní. Loňská recenze původní verze Brigador pěla oslavné verše o velkém retro počinu, který byl velkou poklonou klasickým devadesátkovým titulům, jakými jsou například kyberpunková taktická akce Syndicate či zlatá amigacká vyvraždovačka s mechem v hlavní roli Walker. A kdyby snad Brigador vznikl tehdy na principech podobných těm, na kterých běží dnes, šlo by bezpochyby o legendu žánru. Bohužel, dnešní rozmlsaný a přehlcený herní trh občas způsobí to, že i hry kalibru Brigador tak nějak nemilosrdně zapadnou navzdory ovacím ze strany herních kritiků.
Dead Cells - recenze
9. 8. 2018
|
Jan Slavík
Občas se člověk musí zamyslet, proč vývojáři vyrábějí další díla do již nasyceného žánru. Jako primární příklad mohou posloužit třeba fantasy karetky, kterých už zkrátka máme dost, a přesto to zřejmě nestačí. Podobně jsou na tom i roguelike plošinovky a metroidvanie. Na distribučních platformách jich najdete jak hub po dešti – má tedy vůbec cenu přidávat další? Může se takový titul prosadit? Dead Cells od studia Motion Twin na obě otázky odpovídá kladně a dodává i jednoduchý návod, jak na to. Stačí vlastně jen maličkost. Vyrobit fantastickou hru.
Mecha Break – recenze multiplayerové fantazie pro fanoušky obřích mechů
22. 7. 2025
|
Michal Krupička
Kolik odpadu stačí na pohřbení dobré hry?
Lone Survivor - recenze
3. 6. 2012
|
Lucie Jiříková
Zatímco dříve se většina hráčů zajímala hlavně o skvělé grafické zpracování, dnes dokáží ocenit i jiné přednosti. Do módy nám přišlo retro. Těží z toho hlavně vývojáři nezávislých her. A jedním z nich je i Jasper Byrne. Po zajímavých projektech Soul Brother a Soundless Mountain II obohatil indie scénu o další originální titul. Většině chyb svých předešlých her se její tvůrce dokázal vyvarovat, a tak nám vznikl horký aspirant na hororový titul roku.
Onimusha: Warlords – recenze
31. 1. 2019
|
Pavel Skoták
Nadpřirozenem propletená historická fikce Onimusha letos slaví osmnácté narozeniny. Čerstvě plnoletý titul Onimusha: Warlords stál na začátku pěti her vydaných ve čtyřech letech, po nichž následovalo ještě jedno pokračování v roce 2006. Po roce 2012, v němž vyšla prohlížečová hříčka Onimusha Soul, se pak po celé sérii definitivně slehla zem. Až do letoška, kdy se na PS4 objevil HD remaster prvního dobrodružství samuraje Samanosuke Akečiho.
Gods Will Be Watching - recenze
31. 7. 2014
|
Daniel Kremser
Mohl a měl to být příběh jak z pohádky. Geniální nápad a z něj vzniklá skvělá hra zrozená na Ludum Dare se dočká velkého zpracování. Zápletkou nevybíravé sci-fi o špionáži a volbách, které nejsou dobré ani špatné a jen vy se musíte popasovat s jejich následky. Kombinace adventury a tahové strategie, která se dotkne etiky, filosofie i náboženství. Gods Will Be Watching byla prostě příslibem něčeho skvělého. Jenomže ono tomu tak není a tohle rozpixelované dobrodružství ve skutečnosti neumí s ničím z výše jmenovaného naložit.
Knack - recenze
12. 12. 2013
|
Vincent Olejník
Psal se 20. únor 2013 a hráčská obec měla poprvé nahlédnout pod pokličku next-genu. Představení nového PlayStationu ale nebylo zdaleka jediným, které se ten večer odehrálo. Mark Cerny, hlavní architekt PS4, ukázal demo hry Knack, pod kterou se podepsal jako producent. Knack se na první i druhý pohled tváří jako povinný titul pro celou rodinu. Má naivní barevnou grafiku, slibuje snadné a chytlavé ovládání a dobrodružný výlet do fantastického světa. Co víc si vlastně od takové hry přát.
Spelunky - recenze PC verze
26. 9. 2013
|
Karel Drda
Spelunky je jako bludná kometa. Létala okolo několik dlouhých let a vůbec jsem si jí nevšiml. Přátelé hráli freewarovou verzi, zatímco jsem se upínal k nějaké MMORPG hře a netušil, že se v okolí dějí i jiné a zábavné věci.
Dance Central 2 - recenze
7. 11. 2011
|
Jiří Škrampal
Nalijme si čistého vína. Party hry běžného, casual hráči pohrdajícího, čtenáře zajímají asi jako teorie Miltona Friedmana demonstranty v Aténách. A já jim rozumím (čtenářům, ne demonstrantům). Není to tak dávno, co jsem sám patřil ke skupině, která na oko okázale ignorovala, v nitru však nepřejícně nesnášela, všechny casual hříčky, které prezentovaly naaranžované rodiny s tak křečovitými úsměvy, že by jim mohly závidět i reklamy na zubní pastu. I když mojí party-skepsi trochu nahlodalo Nintendo Wii, skutečně jí zlomil až Kinect a taneční hra Dance Central od Harmonixu (Guitar Hero, Rock Band), která se nedávno dočkala pokračování.
Shadowhand – recenze
18. 12. 2017
|
Šárka Tmějová
Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdyby flashovky a hry v prohlížeči měly příběh? Všechna ta spoj tři plná středověkých bitev, shoot ‘em up o generačních konfliktech, tetris doplněný o tragické osudy starobylých civilizací… Totiž, já nad tím doteď taky nepřemýšlela. Ale tvůrci kombinace karetní hry s vizuální novelou Shadowhand si na tom postavili živobytí.
Monument Valley II - recenze
22. 6. 2017
|
Jan Hrdlička
Co se překvapivých vydání týče, Monument Valley II představuje jedno z těch vůbec nejpříjemnějších, s jakými jsme měli na mobilních platformách čest. Vývojáři ze studia ustwo se ke vzniku pokračování své okouzlující puzzle adventury z roku 2014 totiž stavěli poměrně skepticky. Pak však přišla letošní vývojářská konference společnosti Apple a bum – dvojka se zčistajasna zjevila na App Store. Majitelé zařízení s Androidem si musejí ještě nějakou chvíli počkat, rovnou jim však vzkazuji, že se mají na co těšit. Nejenže koncept Monument Valley dozrál jako víno, ono se dokonce jedná o jedno z nejlepších dobrodružství, jaké se kdy na dotykových displejích objevilo.
White Night - recenze černobílého hororu
13. 4. 2015
|
Jan Olejník
Když jsem si před časem posteskl, že už nikdo nechce udělat hru, která by se podobala původním dílům série Alone in the Dark, ani jsem netušil, že se dočkám malého překvapení. Černobílá White Night je dílem vývojářského týmu Osome Studio a připomíná právě zašlé časy hororových adventur se statickými kamerami. Jenže netradiční vizuální stylizace a brnkání na nostalgickou notu nemusí vždy stačit.
Dishonored - recenze
12. 10. 2012
|
Aleš Smutný
Uf. Mám za sebou spoustu zábavných hodin, během nichž jsem protáhl humánního, mlčenlivého zabijáka Corva uličkami a zákoutími Dunwallu a vyřešil politické otřesy, které měly původ ve vraždě císařovny. Tu promptně hodili na krk mně, tedy Corvovi, čímž i stvořili název hry. Dishonored.
Beast of Reincarnation – recenze akčního RPG, které je snadné milovat i nenávidět
13. 8. 2026
|
Michal Krupička
O přešlapy v novém žánru není nouze
PGA Tour 2K25 – recenze letošního golfového ročníku
17. 3. 2025
|
Jan Slavík
Golf výtečný, omáčka otřesná
Agents of Mayhem - recenze
21. 8. 2017
|
Pavel Skoták
Elitní týmy, zachraňující svět před nepřeberným množstvím padouchů, jsou snad starší než lidstvo samo. Jenže, vymyslet novou týmovku, vytvořit dostatek zajímavých postav, zasadit je do fungujících reálií, to není žádná legrace. Není proto divu, že vycházet z jiné úspěšné série se může jevit jako skvělý nápad pro začátek. Agents of Mayhem se rozhodli odštěpit od Saints Row a vyzvat na zákulisní souboj jeden velice podobný tým.
Once Human – recenze postapokalyptického survivalu
25. 7. 2024
|
Michal Krupička
Multiplayer inspirovaný Control i SCP
Neo Scavenger – recenze nejzajímavější survival hry posledního roku
2. 1. 2015
|
Ladislav Loukota
Snad v reakci na populární tvrzení, že hráčské generaci schází praktické dovednosti, trh v posledních letech zaplavily survivalové simulace plné rozdělávání ohně, opravování nástrojů a soubojů s vlky doslovnými i metaforickými. Od DayZ po The Long Dark se vývojáři předhánějí v tom, kdo z nich na světlo světa přivede nejlépe vypadající a nejkrutěji simulaci reality, ve které má na přežití vliv snad i fakt, že jste panákovi už týden neostříhali nehty. Na první pohled vypadá NEO Scavenger podobně jenom s tím rozdílem, že graficky vypadá, jako by tvůrci použili Malování. Kdo však překousne první - negativní dojem, čeká ho odměna v podobě jedné z nejzajímavějších survival her za poslední rok. Důvod je prostý. NEO Scavenger konečně ze zavedené formulky survival her vykopla zombíky a klade důraz především na pozornost vůči detailům každodenního života v post-apokalyptickém světě.
Wulverblade – recenze
14. 12. 2017
|
Patrik Hajda
Když vám na úvod povím, že plošinovková hardcore rubačka Wulverblade s pouhými osmi herními úrovněmi vznikala dlouhých pět let, pravděpodobně vám nad tím zůstane rozum stát. K tomu si ještě připočtěte fakt, že za určitých „dokonalých“ podmínek proběhnete každou úroveň během několika málo minut. Ptáte se, kde v tom případě Michael Heald – stvořitel této zkoušky nervů – utopil pět let vývoje? Věřte tomu nebo ne, Wulverblade není jen bezduchá mlátička, ale také odrazový můstek pro začínající nadšence do historie.
8DAYS - recenze
25. 8. 2016
|
Vilém Koubek
Coby hráči se v kůži žoldáků nebo profesionálních vojáků ocitáme každou chvíli. Občas jsou naše zážitky nájemných sil epické, plné výbuchů, pseudopříběhů a nekonečně akce. Jindy se naopak musíme plížit a drobná nepozornost stačí k tomu, abychom rozjížděli misi od začátku. Indie střílečka 8DAYS balancuje na pomyslné hranici mezi bezhlavou ujetostí a zcela vážně pojatou temňárnou – výsledek proto rozhodně nesedne každému.
Insurgency - recenze
20. 2. 2014
|
Daniel Kremser
Naposledy jsem si vojenskou střílečku užil… Vždyť já už si to vlastně ani nepamatuji! Nejspíše šlo o nějaké starší Call of Duty, ale muselo to být pěkně dávno. Nevím jak vám, ale mně už „standardní“ akce se vší tou velkolepostí a každoroční snahou zase o něco hloupěji inovovat bezvadně fungující koncept lezou krkem.
Schein - recenze
26. 8. 2014
|
Lucie Jiříková
Slovíčko „Schein“ v Němčině znamená (krom jiného) „záře“. A jelikož jsou tvůrci této hry sdruženi pod hlavičkou rakouského studia Zeppelin, asi nikoho nepřekvapí, že protentokrát není její jméno jenom líbivou změtí písmenek, ale prozrazuje o hře skutečně něco víc - dokonce rovnou ústřední mechaniku hry.
Conan Exiles – recenze
28. 5. 2018
|
Jan Slavík
Když ve skutečném světě ukradnete chleba nebo se třeba dopustíte veřejného pohoršení, strážníci vás nechají sáhnout pro peněženku. Přinejhorším budete pár dní zametat chodníky. To obyvatelé světa Howardova Conana, ti takový luxus nemají. Za prohřešek je svléknou do naha, připoutají na kříž a nechají v poušti, zatímco oblohu brázdí křídla supů. Takový osud potkal i hrdinu (či hrdinku) RPG survivalu Conan Exiles od studia Funcom. Na vás bude se společně s vyhnancem neutěšenému údělu vzepřít.
Amnesia: Rebirth – recenze návratu legendárního hororu
22. 10. 2020
|
Ondřej Švára
Zapomeňte na klid v duši
Elden Ring: Shadow of the Erdtree – recenze labutí písně herního giganta
18. 6. 2024
|
Pavel Makal
Čekání se vyplatilo
Dead Synchronicity - recenze
22. 4. 2015
|
Pavel Válek
Hrdina bez minulosti, svět v troskách a společnost v úpadku. Že se z podobného tématu dnes už nedá vymáčknout nic zajímavého? Možná, ale ani to nováčky z Fictiorama Studios nezastavilo ve spuštění, nakonec úspěšné, kickstarterové kampaně na adventuru s podobnou tématikou. Jejich hlavním tahákem byl při tom příslib temného příběhu, vyprávěného syrovým způsobem bez příkras a kudrlinek. A světe div se, svůj slib dokázali tvůrci splnit.
ZombiU - recenze
13. 12. 2012
|
Pavel Dobrovský
Víte, jakým sportem žijí obyvatelé Londýna? Kriketem. Se zombíky. Tělo při něm musíte držet mírně nakloněné dopředu, pálku svírat oběma rukama, pořádně se rozmáchnout přes rameno a švihnout co největší silou do míst, kde má zombie hlavu. V případě úspěšného úderu se zvedá skóre o jeden bod, jinak následuje smrt.