Když jsem psal první dojmy z Mecha Break, byl jsem opatrně nadšený. V následujících měsících na mě hra vyskakovala ve formě různých zpráv, oznámení a videí takovou kadencí, že jsem se bál toho pomyslného otevření lednice. Teď je verze 1.0 konečně dostupná a hotový produkt dopadl trochu jinak, než jsem čekal. Své kvality neztratil, ale vývojáři se v mnoha ohledech rozhodli nutit hráče, aby hru neměli rádi. Stojí za to překousnout nedostatky a užít si samotnou hratelnost?
Proč věci komplikovat?
Mecha Break je v první řadě multiplayerová akce viděná ze třetí osoby, kdy v kokpitu svého mecha drtíte nepřátele. Vsází hodně na svou filmovost, i proto vás celý zážitek uvítá tvorbou vlastního pilota. Editor postavy je tak plný posuvníků a možností úprav, že si doopravdy stvoříte vlastně cokoliv. S trochou péče bude váš avatar vypadat vskutku k světu nebo naopak jako totální hříčka přírody, že by se za něj nemusely stydět ani Oblivion nebo Dark Souls.
Pilota uvidíte často, v animacích, při výsledcích zápasů, a dokonce se za něj proletíte, pokud váš stroj zničí v jednom herním módu nebo se budete procházet po základně. Poslední aktivita je vlastně úplně zbytečná. V domovském hubu nemůžete dělat vlastně nic podstatného, pokud se nebudete chtít dívat na siluety své neoblečené postavy ve sprchovém koutu nebo na záchodě.
zdroj: Amazing Seasun Games
Přitom bych doopravdy ocenil, kdyby se z ní dala otevřít třeba nabídka vizuálních úprav nebo jiná podmenu. Pokud totiž v něčem Mecha Break exceluje, tak je to prezentace naprosto neintuitivních a nepřehledných menu. Hledání, kde si upravit postavu, mi i po desítce hodin ve hře zabralo několik minut. Přitom třeba samostatné menu pro herní mód, kde se jen můžete podívat na krátké video k jednotlivým mapám, je vlastně úplně zbytečné. Proč jsou kosmetické úpravy vašich mechů jinde, než by je člověk čekal, a výběr stroje zase úplně jinde, je prostě naprosto otravně nezvládnuté UI. Není to ale to nejhorší.
Když hra potřebuje ad block
Úvodní tutoriál vás zaháčkuje. Projdete si dvojici krátkých misí proti počítačem řízeným oponentům, vaše zbraně na dálku i na blízko trhají kov nepřátel, hudba duní, hra vám krátce představuje příběh, jak se z planety stalo bojiště, i záhadné krystaly, které dokáží ovládat mechy. Jste natěšení na další bitvy, projdete si základnu, odehrajete zápas, a pak přijdou... reklamy.
Já chápu, že hra je zdarma a z něčeho se musí zaplatit. Sám si běžně kupuju battle passy nebo kosmetické serepetičky, pokud mě titul baví. Jenže tady se zbytečně tlačí na pilu tím nejotravnější způsobem. Mecha Breaku se dokonce hned v prvních chvílích povede vás přesvědčit, že jsou jeho mikrotransakce mnohem otravnější, než doopravdy jsou.
Hned zpočátku vyskočí okna nabízející elitní piloty a jejich stroje za bezkonkurečně nejméně výhodnou cenu, propojování účtů za trochu té herní měny a mnoho dalšího. Vlastně z vás tahají prachy ještě dřív, než se stihnete rozkoukat a vůbec si uvědomit, jestli vás to všechno baví nebo k čemu ty věci vlastně jsou.
Pod agresivní reklamou se ale skrývá vcelku rozumná cenová politika. Ano, speciální pilot se svým mechem je prostě předražený. Jinak tu ale máme zdejší obdobu battle passu, kde vám prémiové pořízení odemkne jen jeden ze tří nových strojů a rychlejší získávání prémiové měny. Jinak si na všechny odměny sáhnete i prostým hraním. Ostatní oblečky pro piloty a sezónní předměty jsou taky jen kosmetického rázu.
zdroj:
Amazing Seasun Games
Jediná výjimka je pak možnost si pořizovat bonusovou výbavu do extrakčního módu, ale tu vlastně nepotřebujete až do nejvyšších ranků. I potom vám věci usnadní, ale jde hrát i bez ní. Navíc vám nákup opět dá jednorázovou výhodu a pořád jde získat všechny předměty samotným hraním.
Ve hře funguje i aukce, která vám umožní získat prémiovou měnu prodejem toho, co vám padlo. Pořád si říkám, že celá cenová politika herních předmětů omotaná kolem jednoho ze tří herních módů je trochu zbytečná, i když rozhodně už jsem viděl i mnohem horší modely monetizace.
Tím jsme naštěstí vystříleli tu největší kritiku. Pokud se proklikáte přes pop-upy a trochu se zorientujete v nepřehledných menu, čeká vás odměna v podobě skvělé akce, které tyhle neduhy alespoň trochu odpustíte.
Tři rozdílné hry
Občas si říkám, proč věci zbytečně komplikovat, cpát do jedné hry dvě podhry a nedat namísto toho plnou péči a lásku jednomu konceptu. Mecha Break nabízí vlastně tři nezávislé módy. Ace Arena jsou intenzivní souboje tří proti třem. Operation Verge si zahrajete v týmech šesti hráčů v módu zaměřeném na plnění úkolů a Operation Storm je PvPvE extrakční akce.
zdroj:
Amazing Seasun Games
Každý mód má přitom vlastní hodnocení, hodí se do něj jiné stroje, a pokud vás některý nebaví, můžete ho vesele ignorovat. Mně třeba osobně nepřirostla k srdci Ace Arena, protože jí chybí úkoly a další zábavné činnosti, které koření hratelnost ostatních dvou módů. Samotné mechové přesdržkové si užijete i jinde víc než dost. Věřím ale, že hromadu kompetitivních hráčů si čistě soubojový mód získá.
Nakonec jsem nejvíc času strávil u Operation Verge. Ta se dá nejvíc přirovnat ke klasikám hrdinských stříleček. Dva týmy se snaží plnit nejrůznější úkoly na mapách. Třeba takové tlačení nákladu je opepřené tím, že každý tým má svůj vlastní vozík, který zrychluje, když na něm stojí spojenec, a naopak couvá, pokud ho zabere oponent. Při tom se po cestě objevují body, které poskytnou držícímu týmu dočasné zryhclení.
Jindy musíte držet bod, který vygeneruje zásilku, s ní držet zase jiné místo, aby se generovaly vítězné body. Nechybí ani klasické zabírání území nebo ovládání přesouvajících se zón. Každá mapa je navíc přesně dělaná pro jediný druh úkolu, který se na ní odehrává. Líbí se mi, že se některé části map třeba postupně zatopí nebo může přijít písečná bouře, která dává na otevřených prostranství poškození a zabraňuje zaměřování i identifikaci nepřátel a spojenců.
Operation Storm také povedený mód, který si zahrajete sólo nebo v partě tří lidí. Na velké mapě budete bojovat proti počítačem řízeným protivníkům, sbírat z nich výbavu a snažit se s ní utéct, než vás rozstřílí nějaký jiný hráč. AI přitom není úplně tupá a souboje s ní představují příjemnou výzvu. Když navíc se svým mechem bojujete proti přesile menších strojů nebo ničíte takovou letadlovou loď, je to zase úplně jiný pocit adrenalinu, než dopřávají souboje s jinými hráči. Opět nechybí nejrůznější události a typické zmenšování herních oblastí pomocí bouří, které poškozují váš robotický oblek.
V betě byla pro mechy možnost upravovat funkčnost podle nasbíraných vylepšení, která jste na ně mohli mimo zápas navěšet. Ta se teď omezuje pouze na extrakční mód. Na jednu stranu je to trochu škoda, ale na druhou máte jistotu, že v ostatních módech půjde jen o vaše schopnosti, a ne upravené statistiky.
Vylepšení si přitom odnášíte v lootboxech právě z posledního zmíněného herního módu. Kromě nich můžete najít třeba i extra zbraně, kusy výbavy, kterou si pak v základně spojíte, nebo nátěry pro stroje. Výbava se liší raritou i číselnou sílou, která určuje, do kterých úrovní obtížnosti se v Operation Storm můžete vydat.
Právě tady ale přichází problém s možností nákupu výbavy, kterou si s sebou na mapu můžete vzít. Vlastně si tak můžete koupit možnost nechat si kořist vyzvednout i mimo oblasti, které k tomu normálně slouží, a navíc kdykoliv během zápasu a bez nutnosti se tak třeba konfrontovat s jinými hráči, což může být právě na nejvyšší obtížnosti velice vítaná funkce. Na prvních dvou totiž máte omezený počet znovuzrození, takže pokud vás někdo přepadne a okrade, můžete ho teoreticky ještě dohnat a získat své věci zpět. Na nejvyšší obtížnosti ale tahle možnost mizí a hodnota kořisti samozřejmě roste.
Mechové orgie
Bez ohledu na to, jaký mód vás chytne, budete čelit rozhodnutí, za jaký stroj vlastně hrát. Výběr to není jednoduchý, hlavně proto, že mechové jsou hodně rozdílní, ale snad všichni zábavní. Od začátku máte navíc odemknuté všechny stroje kromě tří, které jsou schované za herní měnou.
zdroj: Amazing Seasun Games
Dělení do tříd je spíš orientační a chybí mu klasické určení role. Ano, je jasné, že sniper bude odstřelovat, ale už na první dobrou nezjistíte, že lehký sniper se umí maskovat a rychle přesouvat, kdežto střední je letec, který ideálně kryje prostor ze vzduchu. Podobné je to i s útočníkem, kdy rozdíl mezi lehkým s mečem a ultra těžkým s hromadou laserů může být velice zásadní - nejen v hraní, ale i pozici v týmu. Budete muset zkrátka experimentovat, jestli vám víc sedne kontaktní boj, těžké stroje, zlatý střed nebo třeba i mechové, kteří se umí měnit na letadla.
Nečekejte Mech Warriora. Mecha Break se stylizací blíží spíš takovému Gundamu. Ostatně na něm spolupracovali i někteří jeho designéři. Díky tomu jsou mechové obratnější a jejich design je obecně čistší. Vypadají ale prostě dobře.
Jednotlivé typy jsou na první pohled rozeznatelné, což samotnou akci udržuje přehlednou. Někoho možná překvapí, že při ní většinou nejde ani tak o vaše zaměřovací schopnosti. Mechové zaměřují sami, kdy závisí na jejich statistikách, na jakou vzdálenost a jak rychle. Spíš než na rozdávání headshotů se tedy připravte na pozicování a odhadování, kdy je ta správná chvíle vystřelit a kdy je naopak třeba manévrovat.
Kromě toho budete řešit i to, zda má nepřítel štít, zbroj nebo už jen samotné životy. Na každý typ terče se hodí jiná munice, a pokud třeba hrajete za stroj se zbraněmi na blízko, rovnou zapomeňte na někoho, kdo má nahozené štítování, a hledejte si jiný cíl.
zdroj:
Amazing Seasun Games
Celý soubojový systém má tu správnou dávku epičnosti, akce a vizuálního pozlátka. Každá rána nebo výstřel má dopad, ať už vypouštíte salvy raket, střílíte ze čtveřice rotačních kulometů naráz, nebo sekáte nepřítele na kusy mečem. Každý mech má minimálně tři schopnosti a dvě zbraně. Rychlé cooldowny jen dopomáhají tomu, že se většinu hry cítíte jako ve filmu od Michaela Baye. On i soubojový systém na blízko má své vlastní zákonitosti, kdy seky často stojí energii, schopnosti jsou spíš komba a dá se používat blokování, parírování i stylové dorážečky.
Barvení mechů navrch nabízí obrovskou míru detailů a každý stroj si můžete vypiplat, aby vypadal, jak chcete, dodat nálepky nebo celé vzory. Jen budete muset zaplatit, ale naštěstí jen herní měnou.
Všechno zlé je k něčemu dobré
Mecha Break má za mě vlastně jediný doopravdy zásadní problém. Tvůrci dali vzniknout skvělé akci s úžasným designem mechů a filmovostí, kterou by jim mohla většina her závidět. Jenže ji prostě zaházeli hromadou balastu, který je buď zbytečný, nebo jen otravný. Nedokážou udělat logické menu nebo vám vysvětlit, jak se jednotlivé módy pořádně hrají.
Místo toho vám od první chvíle cpou reklamy na herní nákupy a daří se jim vás znechutit ještě dřív, než najdete, kde se který herní mód vůbec pouští. Nejironičtější je, že je ve finále mnohem méně agresivní vůči vaší peněžence, než se sama tváří. Což je ale asi lepší, než když se hra tváří nevinně a predátorské monetizační praktiky ukazuje až postupně... Nebo ne?
